ECLI:CZ:NSS:2015:12.KSZ.6.2015:47
sp. zn. 12 Ksz 6/2015 - 47
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících
JUDr. Vítězslava Pýši, JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana
Svatoně, CSc. při ústním jednání dne 24. 11. 2015 ve věci návrhu krajské státní zástupkyně
v Plzni ze dne 18. 6. 2015, č. j. 1 SPR 223/2015 - 1, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti
V. B., státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, kárně obviněná
V. B., nar. X,
státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni,
bytem X,
je vinna, že
I.
při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věci vedené
u Krajského státního zastupitelství v Plzni pod sp. zn. 2 KZV 9/2004 proti obviněným T. A. a D.
M. B., kteří byli pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku stíháni
vazebně, a to T. A. z důvodů uvedených v §67 písm. c) trestního řádu a D. M. B. z důvodů
uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu, v rozporu s ustanoveními §72 odst. 1, odst. 2
trestního řádu před uplynutím tříměsíční lhůty od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
podala opožděně soudu návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby u obou obviněných,
který vzala zpět před termínem nařízeného vazebního zasedání na základě upozornění soudce,
načež až dne 23. 4. 2014 vyhotovila příkaz k propuštění obviněných z vazby na svobodu, ačkoli
lhůta tří měsíců od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby u obou obviněných uplynula dnem
22. 4. 2014, v důsledku čehož oba obvinění pobývali ve vazbě nezákonně, a to každý po dobu 14
hodin a 15 minut,
II.
ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 9/2014 byla dále nečinná při vyřizování jednotlivých podání,
přičemž konkrétně:
1. v období od 10. 3. 2014 do 6. 5. 2015 nerozhodla o podnětu Policie České republiky, Národní
protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 10. 3. 2014,
ČTS: NPC-201-51/TČ-2014-220020, na vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním
provozu podle §88a odst. 1 trestního řádu,
2. v období od 24. 4. 2014 do 11. 8. 2014 nevyřídila žádost o mezinárodní právní pomoc
vedoucího vrchního státního zástupce v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne
14. 4. 2014, zn. 313 AR 311/14,
3. v období od 30. 4. 2014 do 6. 5. 2015 nevyřídila žádost o mezinárodní právní pomoc
vedoucího vrchního státního zástupce v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne
17. 4. 2014, zn. 33 AR 366/14, která navíc byla urgována podáním téhož cizozemského
justičního orgánu ze dne 29. 1. 2015, zn. 33 AR 366/14, doručeným krajskému státnímu
zastupitelství dne 6. 2. 2015,
4. v období od 8. 7. 2014 do 15. 5. 2015 nerozhodla o návrhu Policie České republiky, Národní
protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 7. 2014,
ČTS: NPC-201-142/TČ-2014-220020, na vyžádání mezinárodní právní pomoci ve Spolkové
republice Německo,
5. poté, co byla dne 12. 6. 2014 krajskému státnímu zastupitelství doručena žádost o propuštění
z vazby na svobodu společně s připojeným slibem a dalšími listinami od obviněného N. D.,
který byl pro zvlášť závažný pokračující zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) trestního zákoníku a další trestný čin stíhán vazebně z důvodů uvedených v §67
písm. a), c) trestního řádu, v rozporu s ustanovením §73b odst. 2 trestního řádu ve lhůtě pěti
pracovních dnů této žádosti nevyhověla ani ji nepředložila k rozhodnutí soudci a příkaz
k propuštění obviněného z vazby na svobodu vydala až dne 1. 7. 2014, což byl poslední den
zákonné tříměsíční lhůty pro trvání vazby podle §72 odst. 1 trestního řádu,
III.
ve věci vedené u Krajského státního zastupitelství v Plzni pod sp. zn. 2 KZN 143/2014 v období
od 12. 1. 2015 do 7. 4. 2015 jako vedoucí oddělení neučinila žádný úkon směřující k vyřízení
podání D. M. ze dne 3. 12. 2014, které navíc bylo urgováno dalším jeho podáním založeným do
spisu dne 13. 3. 2014,
tedy
ad I., ad II. a ad III.
zaviněně porušila povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozila důvěru
v odbornost postupu státního zastupitelství,
čímž spáchala
ad I., ad II. a ad III.
tři kárná provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
a za to se jí ukládá
podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření
snížení platu o 10 % na dobu 4 (čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
Dokazováním provedeným při ústním jednání byly zjištěny následující skutečnosti:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, Územní odbor
Cheb, 2. oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Cheb, usnesením
ze dne 12. 12. 2013, č. j. KRPK-99007-78/TČ-2013-190272, zahájila trestní stíhání T. A., nar. X,
státního občana Mongolska, D. M. B., nar. X, státního občana Vietnamu, a T. B. D. N., nar. X,
státní občanky Vietnamu, pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního
zákoníku, spáchaný dílem samostatně a dílem ve formě spolupachatelství podle §23 trestního
zákoníku.
Tohoto trestného činu se měli obvinění dopustit tím, že T. A. v herně baru Hermes, ulice
Přítelství 4, Cheb, od listopadu 2012 do 11. 11. 2013 prodával R. S. dvakrát týdně přesně
nezjištěné množství pervitinu za částky od 200 Kč do 500 Kč, od září do 29. října 2013 prodal J.
S. minimálně v osmi případech přesně nezjištěné množství pervitinu vždy za částku 200 Kč a dne
13. 11. 2013 prodal M. B. jeden gram pervitinu za částku 500 Kč a dále mu nabídl ještě 20 gramů
pervitinu, avšak k obchodu již nedošlo, následně T. A. postupně ve dnech 20. 11., 28. 11. a 12.
12. 2013 prodal policistovi vystupujícímu při předstíraném převodu jako uživatel drog pervitin o
hmotnosti celkem 955 gramů za celkovou částku 422.000 Kč, jenž při útoku ze dne 28. 11. 2013
obstaral D. M. B. a při útoku ze dne 12. 12. 2013 obstarali D. M. B. a T. B. D. N., kteří prodej
drogy také aktivně organizovali.
Bezprostředně po posledním předstíraném převodu byli obvinění T. A. a D. M. B. dne
12. 12. 2013 v 13.42 hodin v prostoru tržnice Dragon, ulice Dragounská, Cheb, podle §76 odst. 1
trestního řádu zadrženi po předchozím písemném souhlasu státního zástupce.
Soudce Okresního soudu v Chebu usnesením ze dne 14. 12. 2013, č. j. 1 Nt 61/2013 - 17,
vzal obviněného T. A. do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu a současně
nepřijal slib nabízený podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podal
obviněný stížnost, kterou zamítl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 1. 2014,
č. j. 8 To 16/2014 - 26. Rozhodnutí o vzetí obviněného T. A. do vazby nabylo právní moci
dnem 22. 1. 2014.
Obviněný D. M. B. byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního
řádu za současného nepřijetí slibu nabízeného podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu
usnesením soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 12. 2013, č. j. 1 Nt 63/2013 - 18.
Stížnost obviněného proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne
22. 1. 2014, č. j. 8 To 17/2014 - 35. Rozhodnutí o vzetí obviněného D. M. B. do vazby nabylo
právní moci také dnem 22. 1. 2014.
Tuto trestní věc Okresní státní zastupitelství v Chebu přípisem ze dne 25. 3. 2014,
č. j. 2 ZT 135/2013 - 76, postoupilo k dalšímu výkonu dozoru Krajskému státnímu zastupitelství
v Plzni k rukám kárně obviněné kvůli vedení dalšího trestního řízení proti obviněnému T. A. a
z toho vyplývají příslušnosti krajského státního zastupitelství. V tomto přípise zároveň okresní
státní zastupitelství výslovně upozornilo kárně obviněnou, že dne 22. 4. 2014 skončí tříměsíční
lhůta od právní moci rozhodnutí o vzetí obviněných T. A. a D. M. B. do vazby a že tak bude
třeba v předstihu nejméně 15 dnů podat soudu návrh na rozhodnutí o jejím dalším trvání.
Policie České republiky, Národní protidrogová centrála, služba kriminální policie
a vyšetřování, usnesením ze dne 6. 3. 2014, ČTS: NPC-201-20/TČ-2014-220020, totiž nejprve
zahájila další trestní stíhání T. A. pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) trestního
zákoníku. Tohoto trestného činu se měl obviněný dopustit jako člen organizované skupiny se
spoluobviněným N. D., nar. X, státním občanem Turecka, tím, že pravděpodobně v období od
konce února či začátku března 2013 nejpozději do dne 17. 9. 2013, po předchozí vzájemné
domluvě zprostředkovali prodej či prodali nejméně v 50 případech minimálně 5.000 gramů
pervitinu ve Spolkové republice Německo žijícímu A. L. za pomoci kurýra, který za tímto účelem
přicestoval do České republiky. Stejným usnesením policejní orgán zahájil trestní stíhání N. D. i
pro pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního
zákoníku a trestní stíhání J. K., nar. X, pro pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2
písm. a), c) trestního zákoníku, kterých se měli oba obvinění dopustit jako členové organizované
skupiny prodeji pervitinu dalším osobám. Usnesením Policie České republiky, Národní
protidrogová centrála, služba kriminální policie a vyšetřování, ze dne 4. 4. 2014,
ČTS: NPC-201-66/TČ-2014-220020, pak byly obě uvedené trestní věci spojeny ke společnému
projednání a rozhodnutí a dne 4. 4. 2014 pod ČTS: NPC-201-67/TČ-2014-220020 stejný
policejní orgán upozornil obviněné T. A. a D. M. B.na změnu právní kvalifikace s tím, že shora
uvedený skutek bude nadále posuzován jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c)
trestního zákoníku, spáchaný dílem samostatně a dílem ve formě spolupachatelství podle §23
trestního zákoníku.
Ve společném řízení, které bylo vedeno u Krajského státního zastupitelství v Plzni
pod sp. zn. 2 KZV 9/2014, vykonávala dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení
kárně obviněná. Ta v podání ze dne 7. 4. 2014 navrhla soudci Okresního soudu v Chebu,
aby podle §72 odst. 1 trestního řádu rozhodl o ponechání obviněných T. A. a D. M. B. ve vazbě,
neboť nadále trvají důvody, pro které do ní byli vzati. Tento návrh byl doručen Okresnímu
soudu v Chebu dne 8. 4. 2014.
Soudce Okresního soudu v Chebu ve vyrozumění státního zástupce ze dne 11. 4. 2014,
sp. zn. 1 Nt 501/2014, oznámil, že se v uvedené trestní věci bude konat vazební zasedání dne
22. 4. 2014 v 10.30 hodin. Zároveň v tomto vyrozumění upozornil, že z dosud dostupných údajů
vyplývá nedodržení lhůty uvedené v §72 odst. 2 trestního řádu a pokud nebude doloženo její
zachování, hrozí propuštění obou obviněných na svobodu bez věcného rozhodování nejpozději
dne 23. 4. 2014.
Následně kárně obviněná přípisem ze dne 18. 4. 2014, který adresovala Okresnímu soudu
v Chebu, vzala zpět návrh na rozhodnutí o ponechání obviněných T. A. a D. M. B. ve vazbě.
Doba tří měsíců od právní moci rozhodnutí o vzetí obviněných do vazby uvedená v §72
odst. 1 trestního řádu však skončila dne 22. 4. 2014, neboť obě tato rozhodnutí nabyla právní
moci dne 22. 1. 2014, jak již bylo zmíněno. Proto nejpozději na konci dne 22. 4. 2014 měli být
oba obvinění propuštěni z vazby na svobodu. Před uplynutím této lhůty však kárně obviněná
opomenula jejich propuštění nařídit a učinila tak až přípisem ze dne 23. 4. 2014. V něm přikázala,
aby obvinění byli neprodleně propuštěni z vazby na svobodu, což vazební věznice realizovala dne
23. 4. 2014 v 14.15 hodin. Kvůli tomuto pochybení kárně obviněné tak v trestní věci vedené
u Krajského státního zastupitelství v Plzni pod sp. zn. 2 KZV 9/2014 pobývali obvinění T. A. a
D. M. B. ve vazbě nezákonně po dobu 14 hodin a 15 minut.
Dále ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 Národní protidrogová centrála, služba kriminální
policie a vyšetřování, zaslala krajskému státnímu zastupitelství podnět ze dne 10. 3. 2014,
ČTS: NPC-201-51/TČ-2014-220020, na vydání příkazu ke zjištění údajů, které požívají právo
na ochranu osobních, provozních a lokalizačních údajů a důvěrnost informací. Úkon uvedený
v §88a odst. 1 trestního řádu měl být proveden za účelem zjištění údajů uložených v mobilních
telefonech a SIM kartách odňatých obviněným N. D. a J. K. při provádění domovních prohlídek.
Tento podnět policejního orgánu kárně obviněná obdržela dne 10. 3. 2014, do provedení
kontroly spisu ze dne 29. 4. 2015 na něho nikterak nereagovala a vyřídila ho až na základě pokynu
I. náměstka krajské státní zástupkyně v Plzni přípisem ze dne 6. 5. 2015. V něm policejnímu
orgánu sdělila, že za současného stavu dokazování nepovažuje za potřebné vyžadovat znalecké
zkoumání zajištěných mobilních telefonů a SIM karet, a proto se jeví jako nadbytečné zjišťovat
PUK kódy k těmto předmětům. Zajištěné předměty se však prozatím nemají vracet, aby byly
k dispozici pro případ, že by obvinění či jejich obhájci navrhli opatření uvedeného důkazu.
Ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 také vedoucí vrchní státní zástupce v Hofu, Spolková
republika Německo, zaslal krajskému státnímu zastupitelství žádost o mezinárodní právní pomoc
ze dne 14. 4. 2014, zn. 313 AR 311/14. V této žádosti bylo uvedeno, že proti tureckému státnímu
příslušníkovi C. B., nar. X, se vede přípravné řízení mimo jiné pro trestný čin nedovoleného
obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §1 odst. 1, §3 odst. 1, §
29a odst. 1 číslo 2 a §30 odst. 1 číslo 4 německého zákona o omamných látkách, jehož se měl
obviněný dopustit tím, že ve dnech 10., 21. a 31. 12. 2013 dovezl z České republiky do Německa
a Švýcarska minimálně celkem 402 gramů metamfetaminové směsi s obsahem nejméně 60 %
metamfetaminové báze. Podle poznatků státního zastupitelství v Hofu byly přitom omamné látky
získány v České republice od N. D., G. D. M. a J. K., proti nimž vede Krajské státní zastupitelství
v Plzni přípravné řízení pod sp. zn. 1 KZN 1548/2013. Na základě těchto zjištění vedoucí vrchní
státní zástupce v Hofu požádal o zaslání protokolů a zpráv o sledování, protokolů o odposlechu,
případně protokolů o domovní prohlídce či záznamů odposlechu telefonických hovorů na
zvukových nosičích prokazujících navázání kontaktů mezi obviněným C. B. a skupinou pachatelů
kolem N. D.
Tuto žádost o mezinárodní právní pomoc obdržela kárně obviněná dne 24. 4. 2014
a vyřídila ji až přípisem ze dne 11. 8. 2014. V něm státnímu zastupitelství v Hofu zaslala k využití
v trestním řízení vedeném proti obviněnému C. B. kopie usnesení o zahájení trestního stíhání N.
D. pro pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního
zákoníku, příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonní stanice užívané
N. D., opatření o prodloužení platnosti tohoto příkazu, protokolů k záznamům
telekomunikačního provozu získaným odposlechem telefonní stanice užívané N. D. a nosiče CD
se zvukovými záznamy telekomunikačního provozu. Zároveň kárně obviněná cizozemskému
justičnímu orgánu sdělila, že N. D. je kromě jiného stíhán pro skutek, jehož se měl dopustit v Aši
prodejem 202 gramů pervitinu C. B., který následně omamnou látku vyvezl do Německa.
Ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 rovněž vedoucí vrchní státní zástupce v Hofu, Spolková
republika Německo, zaslal krajskému státnímu zastupitelství žádost o mezinárodní právní pomoc
ze dne 17. 4. 2014, zn. 33 AR 366/14. V této žádosti bylo uvedeno, že proti německým státním
příslušníkům D. V. G., nar. X, a R. S., nar. X, se vede přípravné řízení mimo jiné pro trestný čin
nedovoleného obchodování s omamnými látkami v množství větším než malém podle §1 odst.
1, §3 odst. 1, §29a odst. 1 číslo 2 a §30 odst. 1 číslo 4 německého zákona o omamných látkách,
jehož se měli obvinění dopustit tím, že dne 11. 3. 2014 dovezli z České republiky do Německa
33,5 gramů metamfetaminu s obsahem nejméně 60 % metamfetaminové báze. Podle poznatků
státního zastupitelství v Hofu byly přitom omamné látky získány v České republice od N. D., G.
D. M. a J. K., proti nimž vede Krajské státní zastupitelství v Plzni přípravné řízení pod sp. zn. 1
KZN 1548/2013. Na základě těchto zjištění vedoucí vrchní státní zástupce v Hofu požádal o
zaslání všech relevantních důkazů opatřených ve věci sp. zn. 1 KZN 1548/2013 či v jiných
souběžně vedených trestních řízeních, a to především protokolů a zpráv o sledování, protokolů o
odposlechu, případně protokolů o domovní prohlídce či záznamů odposlechu telefonických
hovorů na zvukových nosičích prokazujících navázání kontaktů mezi obviněnými D. V. G. a R.
S. a skupinou pachatelů kolem N. D.
Žádost o mezinárodní právní pomoc obdržela kárně obviněná dne 30. 4. 2014 a dne
6. 2. 2015 jí byl od vrchního státního zástupce v Hofu doručen i přípis ze dne 29. 1. 2015,
zn. 33 AR 366/14, kterým byla tato žádost urgována. Na obě tato podání německého justičního
orgánu však kárně obviněná nikterak nereagovala a žádost o mezinárodní právní pomoc vyřídila
až přípisem ze dne 6. 5. 2015 na základě pokynu I. náměstka krajské státní zastupkyně v Plzni,
který jí byl udělen po provedení kontroly spisu ze dne 29. 4. 2015.
V odpovědi na žádost o mezinárodní právní pomoc ze dne 6. 5. 2015 kárně obviněná
státnímu zastupitelství v Hofu zaslala k využití v trestním řízení vedeném proti obviněným D. V.
G. a R. S. kopie usnesení o zahájení trestního stíhání N. D. pro pokračující zvlášť závažný zločin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu telefonní stanice užívané G. D. M., protokolů k záznamům
telekomunikačního provozu získaným tímto odposlechem a nosiče CD se zvukovými záznamy
telekomunikačního provozu. Zároveň kárně obviněná cizozemskému justičnímu orgánu sdělila,
že proti G. D. M. nebylo zahájeno trestní stíhání, neboť k němu nepostačuje obsah telefonické
komunikace vedené dne 10. 3. 2013 s uživatelem německé telefonní stanice, jímž by měl být
údajně R. S.. Téhož dne nebylo prováděno ani žádné sledování osob a věcí, při kterém by
případně mohlo být zadokumentováno setkání G. D. M. s R. S. Žádný jiný důkaz prokazující, že
G. D. M. předal německým občanům D. V. G. a R. S. metamfetamin, který byl u nich zajištěn
dne 11. 3. 2013, již přitom není k dispozici.
Dále ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 Národní protidrogová centrála, služba kriminální
policie a vyšetřování, zaslala krajskému státnímu zastupitelství návrh ze dne 2. 7. 2014,
ČTS: NPC-201-142/TČ-2014-220020, na vyžádání mezinárodní právní pomoci ve Spolkové
republice Německo. Cizozemský justiční orgán měl být požádán o poskytnutí některých
písemností souvisejících se zadržením M. K., nar. X, k němuž došlo dne 3. 5. 2013 po kontrole
vozidla Spolkovou policií Selb, v němž byly nalezeny 3 ks uzavíratelných sáčků s nejméně 171
gramy metamfetaminu. Tyto sáčky s pervitinem měl totiž v Německu žijícímu M. K. dne 3. 5.
2013 pravděpodobně v Chebu prodat po předchozí vzájemné dohodě obviněný N. D.. Dále
policejní orgán navrhl, aby v rámci mezinárodní právní pomoci byl proveden výslech M. K.
v procesním postavení svědka se zaměřením na blíže uvedené skutečnosti vztahující se
zejména k vývozu pervitinu z České republiky do Německa a k osobám obviněných a aby s ním
byla provedena rekognice podle přiložených fotografií za účelem ověření, zda mu drogy skutečně
prodal obviněný N. D.
Tento návrh policejního orgánu kárně obviněná obdržela dne 8. 7. 2014, do provedení
kontroly spisu ze dne 29. 4. 2015 na něho vůbec nereagovala a vyřídila ho až na základě pokynu
I. náměstka krajské státní zástupkyně v Plzni dvěma dožádáními o právní pomoc ze dne
15. 5. 2015, která zaslala státnímu zastupitelství v Lipsku a v nichž požádala o realizaci všech
zmíněných úkonů.
Konečně ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 byl obviněný N. D. vzat do vazby z důvodů
uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu za současného nepřijetí písemného slibu
nabídnutého podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu usnesením soudkyně Okresního soudu
v Chebu ze dne 8. 3. 2014, sp. zn. 5 Nt 53/2014, přičemž stížnost proti tomuto rozhodnutí
zamítl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 4. 2014, č. j. 7 To 110/2014 - 88. Usnesení
o vzetí do vazby obviněného N. D. nabylo právní moci dnem 1. 4. 2014. V podání ze dne 11. 6.
2014 požádal obviněný o propuštění z vazby na svobodu za současného přijetí písemného slibu,
eventuálně stanovení probačního dohledu.
Kárně obviněná obdržela tuto žádost spolu s připojeným slibem a dalšími listinami dne
12. 6. 2014. V rozporu s §73b odst. 2 větou druhou trestního řádu však kárně obviněná
nevyhověla žádosti o propuštění z vazby do pěti pracovních dnů od jejího doručení ani ji v této
lhůtě nepředložila soudci k rozhodnutí. Teprve až dne 1. 7. 2014, tedy po uplynutí 18 dnů
od doručení žádosti a v poslední den zákonné tříměsíční lhůty od právní moci rozhodnutí o vzetí
do vazby uvedené v §72 odst. 1 trestního řádu vydala kárně obviněná příkaz k neprodlenému
propuštění obviněného N. D. z vazby na svobodu, který byl vazební věznicí realizován dne 1. 7.
2014 v 09.50 hodin.
V rozsáhlém podání ze dne 3. 12. 2014, které bylo nazváno jako stížnost na postup
policistů Ch. a U. (č. j. KRPP-88946/TČ-2012-030080), D. M. uvedl, že bývalí klienti společnosti
Ekonomické stavby s. r. o. podali na jeho osobu několik trestních oznámení, na jehož základě
byly dne 4. 9. 2012 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání pokračujícího
zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.
Policejní orgán usnesením ze dne 31. 5. 2014 tuto trestní věc odložil, neboť v trestním řízení bylo
podezření ze spáchání trestného činu jednoznačně vyvráceno. V této souvislosti podatel požádal
krajskou státní zástupkyni v součinnosti s Generální inspekcí bezpečnostních sborů o prověření
postupu vyšetřovatelů Ch. a U., kteří v několika případech postupovali v rozporu se zákonem,
s příkazy dozorujícího státního zástupce, s dobrými mravy i s etikou policisty. Protiprávní postup
těchto policistů, kterým měla být způsobena společenská újma a mimořádně vážná majetková
škoda, podatel spatřoval v údajně podvodně vylákaném příkazu k domovní prohlídce, v údajně
zbytečné a poškozující domovní prohlídce, v údajném opětovném vyšetřování již odložených
kauz, v údajné snaze ovlivnit další bývalé klienty k účasti na dané trestní věci, v údajně pomalém
navracení dokladů potřebných pro fungování společnosti v rozporu s příkazy státního zástupce,
v údajně neúměrné délce vyšetřování a v údajně ztracených dokladech.
Podání D. M. ze dne 3. 12. 2014 bylo u Krajského státního zastupitelství v Plzni vedeno
pod sp. zn. 2 KZN 143/2014. Státní zástupkyně JUDr. D. L. jeho obsah vyhodnotila v záznamu
ze dne 8. 12. 2014 jako trestní oznámení s tím, že by se mohlo jednat o podezření ze spáchání
trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku či trestného činu
maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle §330 trestného zákoníku, eventuálně jiného
trestného činu. S ohledem na tuto skutečnost je podle tohoto záznamu třeba věc zapsat do
rejstříku 2 KZN a přidělit ji příslušnému státnímu zástupci k dalšímu opatření, což bylo
projednáno i s vedoucí oddělení, kterým byla v rozhodné době kárně obviněná.
Státní zástupce JUDr. J. R. však v záznamu ze dne 8. 1. 2015 vyhodnotil předmětné
podání odlišným způsobem, neboť dospěl k závěru, že nespadá do výkonu působnosti státního
zastupitelství a mělo by být založeno k dalšímu opatření do věci sp. zn. 1 KZN 2030/2012,
ve které byl vykonáván dozor nad zákonností přípravného řízení vedeného vůči podateli D. M..
Podání ze dne 3. 12. 2014 totiž neobsahuje skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu a
podle části jeho obsahu se jedná o podnět k výkonu dohledu podle §12c a násl. zákona
č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), a o žádost
o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 trestního řádu. Na základě
těchto zjištění bylo podání ze dne 3. 12. 2014 předloženo k posouzení kárně obviněné.
Ta jako vedoucí oddělení Krajského státního zastupitelství v Plzni obdržela podání D. M.
dne 12. 1. 2015. Dne 12. 3. 2015 byl navíc krajskému státnímu zastupitelství doručen dotaz D.
M., zda a v jaké lhůtě může očekávat reakci na své podání ze dne 3. 12. 2014. K jeho vyřízení
však kárně obviněná neprovedla žádný úkon a učinila tak až na základě písemného pokynu I.
náměstka krajské státní zástupkyně ze dne 2. 4. 2015.
V přípise ze dne 7. 4. 2015 kárně obviněná ve shodě s názorem svého nadřízeného sdělila
D. M., že jeho podání označené jako stížnost na postup policistů Ch. a U. je nutné posoudit jako
podnět k výkonu dohledu nad postupem krajského státního zastupitelství při výkonu dozoru
v trestním řízení vedeném pod sp. zn. 1 KZN 2030/2012 a nad postupem policejního orgánu a
jako takové mělo být vyřizováno. Věc tedy musí být nejprve přezkoumána Vrchním státním
zastupitelstvím v Praze, jemuž bude předložen kompletní spisový materiál. Za nesprávný postup,
který spočíval ve vyřizování podání jako trestního oznámení, jakož i za z toho způsobené
prodlevy se kárně obviněná podateli omluvila. V přípise ze dne 9. 4. 2015 pak kárně obviněná
předložila Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze podání D. M. k výkonu dohledu.
Všechna tato skutková zjištění vyplývají z obsahu kopie obalu a podstatných částí
dozorového spisu Krajského státního zastupitelství v Plzni sp. zn. 2 KZV 9/2014, včetně k němu
připojeného postoupeného dozorového spisu Okresního státního zastupitelství v Chebu
sp. zn. 2 ZT 135/2013, z obsahu kopie podstatných částí všeobecného spisu Krajského státního
zastupitelství v Plzni sp. zn. 2 KZN 143/2014 (1 KZN 2030/2012), jakož i ze záznamů
o kontrole spisu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 2 KZV 9/2014 - 470, a ze dne 15. 5. 2015,
sp. zn. 1 SPR 184/2015, které vyhotovil I. náměstek krajské státní zástupkyně v Plzni.
Kárně obviněná při výslechu před kárným senátem uvedla, že jí v letech 2014 a 2015 byly
přiděleny trestní věci, s nimiž byl spojen výkon dozoru v rámci prověřování a při vyšetřování,
jakož i účast u jednání soudu. Navíc v této době vykonávala funkci vedoucí oddělení krajského
státního zastupitelství, se kterou byla spojena především aprobační činnost.
Podle kárně obviněné byly v roce 2014 u krajského soudu projednávány věci, ve kterých
podávala obžalobu v předchozím roce. Několik z nich navíc bylo kvůli množství obžalovaných
a hlavně povaze důkazů značně obsáhlých, čemuž odpovídal i vyšší počet hlavních líčení.
Při jejich nařizování musel krajský soud rovněž brát v úvahu, že jsou většinou vedeny vazebně.
V podstatě v každé jí podané obžalobě žádala, aby jí soud umožnil osobní účast u hlavního líčení
a aby při něm mohla sama provádět důkazy, čemuž soud vyhověl. Vedení dokazování u hlavního
líčení, jež spočívalo zejména v provádění záznamů telekomunikačního provozu získaných
odposlechem, přitom vyžadovalo důkladnou přípravu, které se musela věnovat po skončení
hlavního líčení nařízeného v jiné, obdobně obtížné věci. Na jednání soudu musela být dobře
připravena i kvůli tomu, že v některých trestních věcech byl velký počet obhájců, na jejichž
námitky vznesené vůči obžalobě musela fundovaně reagovat.
Věci přidělené k dozoru v přípravném řízení byly většinou vedeny vazebně, a proto kárně
obviněná podle svého dalšího tvrzení musela sledovat běh vazebních lhůt, rychlost a plynulost
vyšetřování i lhůt pro podání návrhu na ponechání obviněných ve vazbě, připravit se na vazební
zasedání a prověřovat, zda jsou nadále dány důvody vazby. Má ve zvyku věci sledovat
již od zahájení úkonů trestního řízení a být v kontaktu s policejním orgánem, což se promítá
do dalšího postupu při prověřování. Její následné návrhy adresované soudu tak nejsou formální,
odpovídají zjištěným skutečnostem a jsou též obsáhle odůvodněny. Navíc prověřování drogové
trestné činnosti, která spadá do její specializace, není jednoduché a obvykle vyžaduje podání
opětovných návrhů na nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,
neboť podezřelí si často mění telefony. Snaží se, aby prověřování skončilo zahájením trestního
stíhání a aby docházelo k odložení věcí jen po vyčerpání všech dostupných důkazních prostředků
sloužících k jejich řádnému objasnění. Poznatky zjištěné při prověřování vyhodnocuje, snaží
se na ně reagovat a pak je využívá při vyšetřování, což jí pomáhá i k preciznějšímu rozhodování
o stížnostech obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Pečlivě a dlouho zpracovává
záznamy o prověrce spisu policejního orgánu, aby z nich byl zjistitelný pokrok při vyšetřování
oproti předchozímu záznamu a způsob plnění v něm uložených pokynů.
Dále je podle kárně obviněné zapotřebí vzít v úvahu, že od 1. dubna 2014 byla vedoucí
sloučeného oddělení trestního řízení, do jehož náplně nově patřila i hospodářská trestná činnost,
které nerozuměla, neboť se po celou dobu funkce státní zástupkyně věnovala obecné kriminalitě.
Z titulu funkce musela aprobovat rozhodnutí specialistů, kteří znali problematiku hospodářské
trestné činnosti velice dobře a věděli, že ona se v ní nevyzná. Navíc několik věcí zpracovaných
těmito kolegy skončilo vydáním zprošťujícího rozsudku, na což nebyla zvyklá. V současnosti
se dozvídá, že na základě odvolání státních zástupců vrchní soud tato rozhodnutí ruší a věci vrací
soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Tato situace, s níž seznámila i krajskou
státní zástupkyni, ji velmi trápila. Navíc od 1. září 2014 nastoupil do funkce I. náměstek krajské
státní zástupkyně, který je specialistou na hospodářskou trestnou činnost. Od této doby
se stávalo, že odsouhlasila věc z oblasti hospodářské trestné činnosti, kterou však měl s konečnou
platností posoudit náměstek, avšak ten několikrát se způsobem jejího vyřízení nesouhlasil
a bez upřesnění uložil, aby byla rozhodnuta jinak. Mnoho dní se pak nemohla věnovat jiné práci,
než formulování pokynu pro státního zástupce, aby tak splnila příkaz svého nadřízeného.
Všechny tyto skutečnosti kárně obviněnou podle jejího dalšího tvrzení limitovaly
při výkonu dozoru ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014. Navíc v roce 2014 dozorovala další trestní věci,
v nichž bylo nejméně 22 vazebně stíhaných obviněných. Žádnou pomůcku na sledování konce
vazebních lhůt neměla k dispozici, když v tomto směru nebyla s informačním systémem státních
zastupitelství, stejně jako její kolegové, v rozhodné době zvyklá pracovat. O těchto údajích
si činila poznámky a nosila je v hlavě, což se projevilo i při podání návrhu na vydání rozhodnutí
o dalším trvání vazby u obviněných T. A. a D. M. B., k jehož zpracování se dostala až šestnáctý
den před koncem vazební lhůty, neboť předtím byla poměrně často u hlavních líčení v jiných
věcech. Tento návrh dokončila po pracovní době, a proto se rozhodla ho zaslat až následující den
ráno s tím, že pokud ho soud obdrží patnáctý den před uplynutím vazební lhůty, bude se
považovat za včas podaný. Po upozornění soudce, že návrh na ponechání obou obviněných ve
vazbě byl podán opožděně, si zakoupila poslední vydání komentáře k trestnímu řádu od prof.
Šámala a kol. V něm autoři zastávají názor, s nímž se již nyní také ztotožňuje, že lhůta uvedená v
§72 odst. 2 trestního řádu není pořádková, nýbrž prekluzivní. Proto návrh na další trvání vazby
vzala zpět a přemýšlela, kdy má obviněné z vazby propustit. Na tuto otázku, jak se tehdy
domnívala, našla odpověď až v pokynu obecné povahy z roku 2009, který se týká mladistvých a
v němž se uvádí, že pokud o ponechání ve vazbě nebude rozhodnuto do 15 dnů před koncem
vazební lhůty, musí být obviněný nejpozději následující den z vazby propuštěn. V tomto směru
proto ve vztahu k obviněným T. A. a D. M. B. postupovala. Po této zkušenosti si bude navždy
pamatovat, že lhůta pro podání návrhu státního zástupce na další trvání vazby má prekluzivní
povahu.
Ve vztahu k nečinnostem při vyřizování jednotlivých podání ve věci vedené
pod sp. zn. 2 KZV 9/2014 kárně obviněná poukázala na rychlé plynutí času při plnění povinností
státního zástupce a uvedla, že jí tyto průtahy nepřipadaly tak dlouhé. Během jejich trvání odváděla
kvalitní práci, o čemž svědčí její aktivita v jednací síni i velmi nízký počet neúspěšných návrhů
podaných soudu. Státní zastupitelství proto nepoškozovala v oblastech, kde je jeho činnost
nejviditelnější. Proto i v tomto kontextu je nutné vidět její dlouhé průtahy, které nezpochybňuje.
Podnět policejního orgánu na vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu
neakceptovala, protože tento důkaz považovala za nadbytečný pro podání obžaloby. S ohledem
na nedostatek důkazů proti obviněnému N. D. věděla, že nebudou dány podmínky pro podání
návrhu na jeho ponechání ve vazbě. Zřejmě udělala chybu, že za této situace nepředložila soudu
žádost tohoto obviněného o propuštění z vazby na svobodu. Nicméně z jejího pohledu by bylo
horší chybou, kdyby obviněný N. D. ve vazbě zůstal, než když z ní byl propuštěn. V zákonné
lhůtě pěti pracovních dnů od podání žádosti ho však nepropustila, neboť plnila jiné pracovní
povinnosti a nevnímala rychle plynoucí čas.
Po předložení podání D. M. k posouzení, zda se jedná o trestní oznámení nebo o podnět
k výkonu dohledu, se kárně obviněná podle svého dalšího tvrzení musela důkladně připravovat
na hlavní líčení v obtížné trestní věci. Předmětný spis proto nechala položený na stole a čas stále
plynul. Na základě pokynu I. náměstka krajského státní zástupkyně věc předložila k výkonu
dohledu Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a D. M. se omluvila, že jeho podání špatně
vyhodnotila. Později se dozvěděla, že se vrchní státní zastupitelství přiklonilo k názoru, který
původně zastávala.
Dále kárně obviněná uvedla, že po zjištění těchto průtahů a v reakci na sdělení krajské
státní zástupkyně, podle něhož neplní povinnosti spojené s pozicí vedoucí oddělení a snižuje tak
autoritu svých nadřízených, se rozhodla na tuto funkci rezignovat a začala se věnovat jen výkonu
dozoru v jí přidělených věcech. Na základě rozhodnutí krajské státní zástupkyně jí byly vytvořeny
podmínky k setrvání na pracovišti i po pracovní době a o víkendech, přičemž tento čas využívá
k plnění úkolů, které během pracovního týdne nestihá vyřídit.
Závěrem kárně obviněná uvedla, že její průtahy by nebyly tak dlouhé, pokud by na ně byla
svými nadřízenými dříve upozorněna. Současně znovu poukázala na všechny zmíněné faktory
negativně ovlivňující její pracovní život i na svou omezenou kapacitu a ponechala na zvážení
kárného senátu, zda byla schopna přidělenou práci zvládnout a zda je tak odpovědná za všechna
pochybení, která jsou uvedena v kárném návrhu.
K obhajobě kárně obviněné uvádí kárný senát tyto skutečnosti a dospívá k následujícím
právním závěrům:
Lhůta pro podání návrhu státního zástupce soudci na rozhodnutí o dalším trvání vazby
v přípravném řízení je propadná, nikoliv pořádková. Podle znění §72 odst. 2 trestního řádu
je totiž tento návrh třeba doručit soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím lhůty tří měsíců,
z čehož je možné dovodit, že v této lhůtě je státní zástupce povinen návrh podat, jinak by musel
být obviněný z vazby neprodleně propuštěn, jako je tomu v případech uvedených v §72 odst. 1
větě druhé a v §72 odst. 3 části věty první za středníkem trestního řádu. Navíc povaha a smysl
této lhůty vylučují, aby její nedodržení bylo možné dodatečně zhojit a nemělo tak žádný vliv
na další omezení osobní svobody jednotlivce. Takový výklad §72 odst. 2 trestního řádu
je nepřijatelný z hlediska právní jistoty obviněného i počátku běhu dalších lhůt stanovených
pro trvání vazby. Proto je zapotřebí toto ustanovení interpretovat ústavně konformně a lhůtu
v něm stanovenou považovat za lhůtu, jejímž marným uplynutím ztrácí vazba zákonný podklad.
Jestliže tedy státní zástupce podá soudu návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby
po uplynutí 15 dnů před koncem lhůty tří měsíců od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby
nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě, musí postupovat analogicky podle §72 odst. 1 věty
druhé a §73b odst. 6 věty druhé trestního řádu a vydat příkaz k propuštění obviněného z vazby
na svobodu. K témuž závěru ostatně dospěla i odborná literatura, na níž odkázala i kárně
obviněná, která uvedla, že se s ním v současné době ztotožňuje (Šámal, P. a ?kol.: Trestní řád.
Komentář, 7. vydání, C. H. Beck, Praha 2013, str. 833 a násl.).
Nicméně i tento komentář k trestnímu řádu připouští jistou důvodnost právního názoru,
podle něhož lhůta pro podání návrhu státního zástupce na ponechání obviněného ve vazbě
má jen pořádkovou povahu, a to zejména na základě argumentu, že zákonodárce ve znění §72
odst. 2 trestního řádu opomněl připojit dovětek, že při nedoručení tohoto návrhu soudu
ve stanovené lhůtě musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby na svobodu. Povaha lhůty
uvedená v tomto ustanovení tedy není formulována zcela jednoznačně, a proto kárně obviněné
nelze klást za vinu, že při zpracování návrhu na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby
u obviněných T. A. a D. M. B. vycházela z toho, že se jedná o lhůtu pořádkovou.
Nicméně i kdyby tento právní názor, který kárně obviněná zastávala v rozhodné době, byl
správný a lhůta stanovená v §72 odst. 2 trestního řádu měla jen pořádkovou povahu, bylo
zapotřebí při rozhodování o dalším trvání vazby u obou obviněných tuto lhůtu dodržet, neboť
státní zástupkyně jí byla nepochybně vázána. Lhůtu pro podání návrhu na ponechání obviněných
ve vazbě přitom mohla kárně obviněná zachovat jen tehdy, pokud by tento návrh doručila soudu
plných patnáct dnů před skončením vazební lhůty. I v případě, kdyby tato lhůta byla považována
jen za pořádkovou, by totiž bylo zapotřebí při jejím počítání vycházet z pravidla stanoveného
v §60 odst. 1 trestního řádu, podle něhož do lhůty určené podle dní se nezapočítává den,
kdy nastala událost určující její počátek. Navíc smyslem lhůty pro podání návrhu státního
zástupce na další trvání vazby je umožnit soudu náležitě prostudovat a posoudit předložený
spisový materiál, nařídit vazební zasedání a umožnit obviněnému se odpovídajícím způsobem
k věci vyjádřit, k čemuž je nezbytné mu poskytnout před koncem vazební lhůty aspoň dobu
celých patnácti dnů.
Návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby u obviněných T. A. a D. M. B. tak byla
kárně obviněná povinna doručit soudu nejpozději toho dne, který předcházel patnáctému dni
počítaného zpětně od konce tříměsíční lhůty pro trvání vazby. Takto však kárně obviněná
nepostupovala a uvedený návrh doručila soudu až v průběhu patnáctého dne (8. 4. 2014) před
uplynutím dosavadní vazební lhůty (22. 4. 2014). Přitom pokud by se řídila pravidly pro počítání i
pořádkových lhůt a v souladu s nimi návrh soudu doručila aspoň šestnáctý den před skončením
tříměsíční lhůty pro trvání vazby, tedy dne 7. 4. 2014, kdy ho zpracovala, mohl o něm soud
rozhodnout.
Navíc kárně obviněná poté, co byla soudcem uvědoměna o nedodržení lhůty uvedené
v §72 odst. 2 trestního řádu, opožděně nařídila i propuštění obviněných T. A. a D. M. B. z vazby
na svobodu. Rozhodnutí o vzetí obou obviněných do vazby totiž nabyla právní moci dne 22. 1.
2014, takže tříměsíční vazební lhůta zakotvená v §72 odst. 1 větě první trestního řádu trvala jen
do konce dne 22. 4. 2014. Lhůta stanovená podle měsíců přitom podle §60 odst. 2 věty první
trestního řádu končí uplynutím toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy
nastala událost určující počátek lhůty. Tato událost nastala v posuzované trestné věci právní mocí
rozhodnutí o vzetí obviněných do vazby, a proto oba obvinění nemohli být propuštěni z vazby až
následující den po skončení vazební lhůty, jak usoudila kárně obviněná s poukazem na ustanovení
pokynu obecné povahy týkajícího se jiné problematiky. Naopak, v tomto směru je trestní řád
naprosto jednoznačný a neumožňuje žádné výkladové alternativy. Pokud tedy kárně obviněná
v rozporu s ním vyhotovila příkaz k propuštění obviněných T. A. a D. M. B. na svobodu až dne
23. 4. 2014, tedy po uplynutí vazební lhůty, nelze v tomto jejím postupu spatřovat důsledek
nesprávného právního názoru, pro něhož by nemohla být kárně postižena. Na tomto závěru
nemůže nic změnit ani to, že soudce ve vyrozumění o vazebním zasedání státní zástupkyni
upozornil, že v případě nedoložení zachování lhůty uvedené v §72 odst. 2 trestního řádu bude
nutné obviněné propustit na svobodu nejpozději dne 23. 4. 2014. Tímto názorem soudce totiž
kárně obviněná nebyla vázána a za dodržení vazební lhůty měla vlastní odpovědnost.
Kárně obviněná tedy ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 9/2014 nepochybně v rozporu
s ustanoveními §72 odst. 1, odst. 2 trestního řádu podala opožděně návrh na vydání rozhodnutí
o dalším trvání vazby u obviněných T. A. a D. M. B., což zmařilo možnost dalšího trvání jejich
vazby. Následně vyhotovila příkaz k propuštění obviněných na svobodu až po uplynutí tříměsíční
lhůty od právní moci rozhodnutí o jejich vzetí do vazby, v důsledku čehož každý z obviněných
pobýval ve vazbě nezákonně po dobu 14 hodin a 15 minut.
Tímto skutkem kárně obviněná zaviněně porušila své povinnosti při výkonu funkce
státního zástupce odpovědně plnit své úkoly a postupovat odborně, svědomitě a bez zbytečných
průtahů, které jsou stanoveny v §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Kárně obviněná
tímto zaviněným jednáním rovněž ohrozila důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství,
neboť ta mohla být v očích odborné i laické veřejnosti, zejména soudu a obou obviněných,
snížena jejím nesprávným postupem při podání návrhu na další trvání vazby u obviněných
a při jejich následném propouštění na svobodu. Jednalo se přitom o zavinění ve formě nevědomé
nedbalosti. Kárně obviněná totiž v dané situaci nevěděla, že svým jednáním může způsobit
porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, neboť se domnívala, že návrh
na ponechání obviněných ve vazbě a příkaz k jejich propuštění na svobodu podává včas. Kárně
obviněná však vzhledem ke své funkci státní zástupkyně o správné aplikaci zákona
při rozhodování o vazbě obviněných nepochybně vědět měla a mohla. Jednáním uvedeným
ve výroku I. tohoto rozhodnutí tak kárně obviněná spáchala první kárné provinění podle §28
zákona o státním zastupitelství.
Na základě shora uvedených důkazů kárný senát spolehlivě zjistil, že ve věci
sp. zn. 2 KZV 9/2014 byla dále kárně obviněná nečinná při vyřizování dvou podání českého
policejního orgánu a dvou podání německého státního zastupitelství, z nichž navíc jedno bylo
cizozemským justičním orgánem urgováno. Tyto čtyři průtahy přitom trvaly po dobu od téměř
čtyř měsíců do téměř čtrnácti měsíců, což je nutné považovat za delší nečinnost dosahující
intenzity kárného provinění, neboť kárně obviněná mohla v rámci dozoru nad vyšetřováním
jednotlivá podání vyřídit minimálně v tříměsíční lhůtě od jejich obdržení, aniž by to bylo na újmu
zpracovávání její další agendy (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného
ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 12 Ksz 13/2014, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 12 Ksz 2/2015). Není
přitom rozhodné, že kárně obviněná podnětu policejního orgánu na vydání příkazu k zjištění
údajů o telekomunikačním provozu nakonec pro jeho nadbytečnost nevyhověla, neboť bylo její
povinností vyšetřovacímu orgánu včas sdělit, že tento důkazní prostředek není pro účely podání
obžaloby nutné obstarat.
Dále kárně obviněná ve lhůtě pěti pracovních dnů od obdržení žádosti obviněného N. D.
o propuštění z vazby na svobodu v rozporu s §73b odst. 2 trestního řádu této žádosti
nevyhověla, ani ji nepředložila soudci k rozhodnutí. Příkaz k propuštění obviněného z vazby
na svobodu pak vydala až po uplynutí 18 dnů od doručení této žádosti a v poslední den zákonné
tříměsíční lhůty pro trvání vazby uvedené v §72 odst. 1 trestního řádu. Není přitom rozhodné,
že státní zástupkyně v době podání žádosti již neshledala u obviněného N. D. důvody pro jeho
ponechání ve vazbě kvůli změněné důkazní situaci oproti počátku vyšetřování. Za této situace
měla totiž obviněného z vazby propustit ve lhůtě stanovené v §73b odst. 2 trestního řádu, což
však neučinila a ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 se tak dopustila dalšího průtahu.
V této věci byla tedy kárně obviněná po dlouhou dobu nečinná při vyřizování celkem pěti
podání, čímž současně porušila ustanovení §2 odst. 4 trestního řádu a §2 odst. 2 zákona
o státním zastupitelství, podle nichž musí státní zastupitelství projednávat trestní věci urychleně
bez zbytečných průtahů a při výkonu své působnosti dbát na to, aby každý jeho postup byl
rychlý.
Tyto průtahy je z hlediska kárného práva hmotného nutné považovat za jednotlivé dílčí
útoky pokračujícího kárného provinění, neboť se jich kárně obviněná dopustila v blízké časové
souvislosti nečinnostmi při vyřizování pěti podání v téže trestní věci, jimiž zároveň porušila své
povinnosti státní zástupkyně. K nutnosti posuzování zaviněných průtahů určitého stupně
závažnosti v průběhu vymezeného období, k nimž došlo při vyřizování více podání, jako jednoho
skutku a jednoho kárného provinění dospěla i dosavadní judikatura kárných soudů
(srov. kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu kárného ze dne 20. 9. 2006,
sp. zn. 1 Skno 8/2006, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne
14. 9. 2010, sp. zn. 13 Kss 2/2010, ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 12 Ksz 13/2014, a ze dne
13. 4. 2015, sp. zn. 12 Ksz 1/2014).
Nečinnosti při vyřizování podání ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014 tedy tvoří dílčí útoky
jednoho skutku, jímž kárně obviněná zaviněně porušila své povinnosti při výkonu funkce státní
zástupkyně odpovědně plnit své úkoly a postupovat odborně, svědomitě a bez zbytečných
průtahů, které jsou stanoveny v §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Kárně obviněná
tímto zaviněným jednáním ohrozila rovněž důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství,
neboť ta mohla být a v některých případech i byla v očích zejména českého policejního orgánu
a německého státního zastupitelství snížena neodůvodněnými a většinou i déletrvajícími průtahy
při vyřizování jejich podání. V daném případě se přitom jednalo o zavinění ve formě nepřímého
úmyslu, kdy kárně obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení
zájmu chráněného zákonem a pro případ, že je způsobí, byla s tím srozuměna. Svých průtahů při
vyřizování uvedených podání si totiž byla podle svého tvrzení vědoma a s ohledem na jí uváděné
značné pracovní zatížení a nedostatek času o nich včas nerozhodla. Musela být proto srozuměna
s tím, že se dopouští průtahů, porušuje tak své povinnosti státní zástupkyně a ohrožuje důvěru
v odbornost postupu státního zastupitelství. Jednáním uvedeným ve výroku II. tohoto
rozhodnutí tak kárně obviněná spáchala druhé kárné provinění podle §28 zákona o státním
zastupitelství.
Třetí kárné provinění kárně obviněná porušením stejných povinností, ohrožením důvěry
v odbornost postupu státního zastupitelství zejména v očích podatele a shodnou formou zavinění
spáchala jednáním uvedeným ve výroku III. tohoto rozhodnutí. Při vyřizování podání D. M. ze
dne 3. 12. 2014 totiž byla kárně obviněná nečinná po dobu téměř tří měsíců, ačkoliv ho podatel
urgoval a ačkoliv se jednalo o jednoduchý úkon, který bylo možné rychle vyřídit bez újmy na
plnění jejích dalších pracovních povinností. Není přitom rozhodné, zda vrchní státní
zastupitelství dalo za pravdu původnímu názoru kárně obviněné, že podání ze dne 3. 12. 2014
je třeba posoudit jako trestní oznámení, a nikoliv jako podnět k výkonu dohledu. Podstatné totiž
je to, že posouzení obsahu tohoto podání kárně obviněná neučinila včas. Proto i toto jednání
musí být posouzeno jako kárné provinění, které přitom netvoří dílčí útok skutku uvedeného
ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť průtahu při vyřizování podání D. M. se kárně obviněná
dopustila v jiné věci při výkonu funkce vedoucí oddělení krajského státního zastupitelství, a nikoli
jako státní zástupkyně při dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
Vysoké pracovní zatížení kárně obviněné přitom nezpůsobilo objektivní nemožnost
podání uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí vyřídit.
Z tabulkových přehledů zatíženosti státních zástupců Krajského státního zastupitelství
v Plzni za rok 2014 a I. pololetí roku 2015 totiž vyplývá, že v době, kdy se kárně obviněná
dopustila uvedených pochybení, měla v porovnání s kolegy ze stejného oddělení srovnatelné
množství nově přidělené agendy. Oproti nim sice vyřídila nejvyšší počet osob v jednotlivých
trestních věcech a účastnila se nejvíce hlavních líčení, nicméně v tomto směru se jedná
o pozůstatek jejího vysokého nápadu z předchozího období, v němž jí byla přidělována agenda
i mimo pořadí, a to často na její žádost. Takto vysoká pracovní zátěž však již byla v rozhodné
době redukována, jak uvedla navrhovatelka v pracovním hodnocení a při jednání kárného senátu
s tím, že kárně obviněná měla nastavená zvláštní pravidla pro užívání budovy krajského státního
zastupitelství i mimo pracovní dobu tak, aby s ohledem na značný počet účasti u hlavního líčení
mohla plynule vyřizovat přidělené věci. Navíc navrhovatelka doplnila, že po jejím nástupu
do funkce krajské státní zástupkyně došlo k přeložení několika státních zástupců na krajské státní
zastupitelství a k určení dalších specialistů na drogovou trestnou činnost. V rozhodné době tedy
byla učiněna organizační opatření, jimiž došlo k podstatnému snížení pracovního zatížení kárně
obviněné.
Navíc jednotlivá podání uvedená ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí mohla kárně
obviněná vcelku snadno a rychle vyřídit, aniž by to mělo negativní vliv na zpracování její další
agendy. Ve všech případech totiž stačilo učinit relativně jednoduchý a časově nenáročný úkon,
jak ostatně vyplývá ze způsobu odstraňování průtahů kárně obviněnou po jejich zjištění.
O podnětu na vydání příkazu podle §88a odst. 1 trestního řádu totiž kárně obviněná rozhodla
krátkým přípisem, ve kterém policejnímu orgánu sdělila, že tento důkazní prostředek považuje
za nadbytečný. Dvěma dožádáními kárně obviněná požádala o provedení přesně těch úkonů,
kterých se policejní orgán domáhal v návrhu na vyžádání mezinárodní právní pomoci. Obě
žádosti cizozemského justičního orgánu o mezinárodní právní pomoc kárně obviněná vyřídila
zasláním kopií listin opatřených v jí dozorované věci, k nimž připojila navazující krátká sdělení.
Po doručení žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu stačilo ve lhůtě pěti pracovní
dnů vydat příkaz propuštění nebo žádost předložit k rozhodnutí soudci. Konečně posouzení
podání v rámci výkonu funkce vedoucí oddělení také kárně obviněné nezabralo příliš mnoho
času. Je tedy zřejmé, že tyto úkony mohla kárně obviněná učinit včas i při vysokém pracovním
zatížení.
Hlavní příčinou uvedených průtahů kárně obviněné byla špatná organizace její práce,
což ostatně potvrdila i navrhovatelka. Ta totiž v pracovním hodnocení i při jednání kárného
senátu uvedla, že si kárně obviněná nedokáže stanovit priority, že zbytečně vykonává některé
činnosti nad rámec svých pracovních povinností, že plní úkoly za své kolegy a nahrazuje práci
jiných orgánů činných v trestním řízení a že zaměřuje pozornost k určité trestní věci či skupině
věcí, což ji odvádí od průběžného vyřizování veškeré přidělené agendy a především
od rozhodování o podáních ve lhůtách, které jsou v trestním řádu striktně stanoveny. Kárně
obviněná vysvětluje průtahy zjištěné v posuzované kárné věci svým vysokým pracovním
zatížením, nadstandardním plněním povinností státní zástupkyně a rychlým plynutím času, které
někdy ani nestačila vnímat. Není však myslitelné, aby kárně obviněná s poukazem na tyto
skutečnosti rezignovala na včasné vyřizování některých podání a pozornost věnovala jen části
svěřené agendy. Pominout nelze především rozhodování o vazbě, které by mělo patřit mezi
základní priority státního zástupce, neboť nezákonným trváním vazby se bezdůvodně zasahuje
do osobní svobody jednotlivce. Proto je nezbytné, aby jednotlivé úkony spojené s vyřizováním
této agendy státní zástupce činil v zákonných lhůtách, byť by tyto lhůty měly případně
jen pořádkovou povahu. Státní zástupce dále nemůže zanedbávat ani vyřizování žádostí
cizozemských justičních orgánů o mezinárodní právní pomoc, neboť tato činnost je důležitá
pro zachování pověsti a důvěry v soustavu českých státních zastupitelství, bez nichž není možné
očekávat vstřícnost orgánů cizích států při provádění dožádaných úkonů trestního řízení
vedeného v České republice. Prodlevy státního zástupce při rozhodování o návrzích policejního
orgánu na provedení úkonů přípravného řízení pak zbytečně komplikují průběh prověřování
či vyšetřování a nedůvodně prodlužují jejich trvání.
Kárně obviněná měla tedy vyřizovat veškeré jí přidělené věci v přiměřené lhůtě
a v odpovídající kvalitě, což bylo s ohledem na uvedená zjištění i při značném množství práce
v jejích reálných možnostech. Tímto způsobem však kárně obviněná při plnění svých povinností
státní zástupkyně nepostupovala a včas nevyřídila část svěřené agendy, která byla navíc vesměs
klíčová z hlediska působnosti státního zastupitelství. Není proto možné souhlasit s tvrzením
kárně obviněné, že státní zastupitelství nepoškozovala v oblastech, kde je jeho činnost
nejviditelnější.
Konečně doba, jež v dané kárné věci uplynula od počátku nečinností do jejich zjištění
při kontrole spisů, nebyla natolik extrémně dlouhá, aby kárný senát musel dospět k závěru,
že se na trvání průtahů podíleli i nadřízení kárně obviněné, jak bylo tvrzeno v rámci její obhajoby.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem je tedy nepochybné, že skutky uvedenými
ve výroku tohoto rozhodnutí kárně obviněná naplnila všechny znaky skutkové podstaty tří
kárných provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství.
Při úvaze o druhu a výměře kárného opatření kárný senát přihlédl k závažnosti kárného
provinění a k osobě kárně obviněné.
Na jednu stranu tedy kárný senát musel vzít úvahu, že se kárně obviněná dopustila tří
kárných provinění při vyřizování sedmi podání. Opožděným předložením návrhu na vydání
rozhodnutí o dalším trvání vazby u obviněných T. A. a D. M. B., jež jsou trestně stíhání za
závažnou trestnou činnost, znemožnila soudu o tomto návrhu rozhodnout a posoudit, zda u nich
i nadále trvají důvody vazby. Vydáním příkazu k propuštění obviněných na svobodu po uplynutí
vazební lhůty došlo k porušení jejich základního a ústavně zaručeného práva na osobní svobodu.
V důsledku nepředložení žádosti obviněného N. D. o propuštění z vazby na svobodu v zákonné
lhůtě pěti pracovních dnů nebylo soudu umožněno posouzení další existence důvodů vazby ani u
tohoto obviněného. Pokud bude kárný senát vycházet z obhajoby státní zástupkyně, podle níž u
tohoto obviněného již nebyly dány důvody pro jeho ponechání ve vazbě, pak jeho propuštění na
svobodu až po uplynutí 18 dnů od doručení žádosti znamenalo, že byl ve vazbě držen po delší
dobu, než bylo nezbytně nutné. Téměř čtyřměsíční a více než roční absence reakce kárně
obviněné na žádosti německého státního zastupitelství o mezinárodní právní pomoc, jež u
delšího průtahu trvala i přes urgenci dožadujícího orgánu, negativně ovlivnila pověst a
důvěryhodnost Krajského státního zastupitelství v Plzni i celé české soustavy státních
zastupitelství v očích cizozemského justičního orgánu, jemuž navíc ztížila vedení přípravného
řízení. Uvedený delší průtah při vyřizování relativně jednoduché žádosti o mezinárodní právní
pomoc mohl taktéž způsobit narušení důvěry mezi českými a německými státními
zastupitelstvími a zkomplikovat tak jejich dosud velmi dobrou spolupráci. Téměř roční otálení při
vyřizování návrhu policejního orgánu na vyžádání mezinárodní právní pomoci v cizině způsobilo
zbytečné průtahy přípravného řízení ve věci sp. zn. 2 KZV 9/2014. Skoro tříměsíční nečinnost
při vyřizování podání D. M. ze dne 3. 12. 2014, jehož vyřízení bylo navíc podatelem urgováno,
způsobilo zbytečné prodlevy při posouzení obsahu této písemnosti.
Dále nelze zcela pominout ani výtky ze dne 2. 4. 2015, č. j. 1 SPR 133/2015 - 11, ze dne
7. 2. 2013, sp. zn. 1 SPR 97/2013, ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. 1 SPR 158/2012, ze dne 20. 9. 2012,
sp. zn. 1 SPR 158/2012, a ze dne 6. 2. 2012, č. j. 1 SPR 54/2012 - 11, které byly kárně obviněné
uloženy podle §30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství rovněž za průtahy při vyřizování
jednotlivých podání a dále za neprovádění prověrek spisového materiálu policejního orgánu.
Na straně druhé však musel kárné senát přihlédnout k dosavadní kárné bezúhonnosti
státní zástupkyně, jakož i k jejímu osobnímu spisu a k spíše kladnému pracovnímu hodnocení.
Z nich totiž, kromě již zmíněných skutečností svědčících v neprospěch kárně obviněné, vyplývá,
že ta vykonává funkci prokurátorky a státní zástupkyně již po dobu více než 35 let. Jedná
se o velmi zkušenou státní zástupkyni se specializací na drogovou trestnou činnost,
v níž zpracovává velice rozsáhlé věci a v níž díky jejímu aktivnímu přístupu při výkonu dozoru
došlo v celé řadě případů k odhalení a odsouzení rozsáhlých drogových deliktů. Je velice
pracovitá a v podstatě veškerý svůj volný čas tráví v práci na úkor osobního volna. V době
od 1. 1. 1994 do 6. 5. 2015 byla vedoucí oddělení krajského státního zastupitelství a v této funkci
velmi ochotně pomáhala svým podřízeným poskytováním odborných rad i při zpracovávání jejich
věcí, a to i v rámci jimi nařízené pracovní pohotovosti. Po odborné stránce je kárně obviněná
hodnocena jako zkušená a erudovaná státní zástupkyně, která si své vědomosti průběžně
prohlubuje samostudiem, sledováním aktuální judikatury vysokých soudů vztahující se k její
specializaci a účastí na vzdělávacích akcích. Získané vědomosti následně dokáže odpovídajícím
způsobem aplikovat v praxi.
Tyto pozitivní aspekty práce kárně obviněné zopakovala navrhovatelka i při jednání
kárného senátu, kde znovu vyzdvihla její velkou pracovitost a dodala, že v současnosti se státní
zástupkyně snaží a v rámci možností vyřizuje věci plynule. Navrhovatelka toliko ve shodě
s pracovním hodnocením zmínila, že kárně obviněná v jedné trestní věci v období od 16. 9. 2014
do 15. 7. 2015 nerozhodla o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Kárný senát neposuzoval, zda tato stížnost byla jako vyřízená evidována v informačním systému
státních zastupitelství předtím, než o ní bylo skutečně rozhodnuto, což bylo předmětem sporu
mezi navrhovatelkou a kárně obviněnou při jednání kárného senátu, neboť tato skutečnost nemá
žádný význam pro posouzení nyní projednávané kárné věci. Ve vztahu k ní je podstatné jen
odstranění průtahu při rozhodování o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání těsně
po podání kárného návrhu, a proto lze vycházet z toho, že u kárně obviněné došlo v poslední
době z hlediska plynulosti vyřizování agendy ke zlepšení.
Dále musí vzít kárný senát v úvahu značné pracovní zatížení, jemuž byla kárně obviněná
v rozhodné době vystavena, její příkladnou pracovitost, nadstandardní způsob plnění pracovních
povinností i její určitou sebereflexi, kterou projevila tím, že po zjištění nečinností při vyřizování
jednotlivých podání jejím nadřízeným tyto průtahy rychle odstranila, vzdala se funkce vedoucí
oddělení, od této doby se věnuje jen výkonu dozoru v jí přidělených věcech a svou agendu
zpracovává i po pracovní době.
Vzhledem k těmto skutečnostem svědčících ve prospěch kárně obviněné má kárný senát,
i při vědomí významu zjištění jdoucích k její tíži, za to, že k nápravě jejích nedostatků
při včasném plnění úkolů státní zástupkyně postačí uložení kárného opatření snížení platu toliko
v první třetině zákonné sazby uvedené v §30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství,
a to i s přihlédnutím k návrhu, který v tomto směru učinila navrhovatelka, a k výměrám kárných
opatření snížení platu uložených státním zástupcům v dříve rozhodnutých kárných věcech
za průtahy při vyřizování jejich agendy (srov. rozhodnutí ze dne 9. 3. 2015,
sp. zn. 12 Ksz 13/2014, ze dne 13. 4. 2015, sp. zn. 12 Ksz 1/2014, ze dne 12. 10. 2015,
sp. zn. 12 Ksz 3/2015, ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 12 Ksz 5/2015, a ze dne 10. 11. 2015,
sp. zn. 12 Ksz 2/2015 ). Přísnější kárné opatření by ostatně nebylo příliš namístě, neboť kárně
obviněná je velmi dobrá státní zástupkyně a k průtahům při vyřizování jednotlivých podání
u ní v minulosti docházelo v důsledku přílišné pečlivosti a špatné organizace práce. Z jejího
jednání po podání kárného návrhu je přitom zřejmé, že v tomto směru učinila určité pokroky
a již se jí daří lépe skloubit vysokou kvalitu práce s požadavkem na vyřizování všech věcí
v přiměřené lhůtě. Nicméně k rozhodující změně jejího nežádoucího přístupu k plnění všech
jejích pracovních povinností bude moci patrně dojít až tehdy, když si uvědomí nežádoucí
následky včasného nevyřizování části svěřené agendy, jehož se v minulosti dopouštěla. Takto
důkladnou sebereflexi, stejně jako účinnou lítost, totiž státní zástupkyně v tomto kárném řízení
neprojevila, neboť v něm zjištěná pochybení do značné míry pomíjela a obsáhle se soustředila jen
na zdůraznění své preciznosti při plnění povinností státní zástupkyně v jiných trestních věcech.
S ohledem na všechno, co bylo uvedeno k jednání kárně obviněné státní zástupkyně,
pro které bylo vedeno toto kárné řízení, Nejvyšší správní soud jako soud kárný podle §19 odst. 1
zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, uznal
kárně obviněnou vinnou třemi kárnými proviněními podle §28 zákona o státním zastupitelství,
jichž se dopustila skutky popsanými ve výroku tohoto rozhodnutí. Za tato kárná provinění uložil
kárně obviněné podle §30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství kárné opatření snížení
platu o 10 % na dobu 4 měsíců.
Kárné opatření snížení platu se vůči kárně obviněné uplatní od prvního dne měsíce
následujícího po dni právní moci tohoto rozhodnutí (§30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Jiří Palla
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců