ECLI:CZ:NSS:2015:9.AS.223.2015:35
sp. zn. 9 As 223/2015 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: L. B., zast.
Mgr. Filipem Hajným, advokátem se sídlem Moskevská 532/60, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, č. j. 11 A 41/2015 – 38,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2015, č. j. 11 A 41/2015 – 38,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu ve věci vydání
rozhodnutí o žádosti o informace.
[2] V dané věci je spornou otázkou, zda stěžovatel svým podáním do elektronické podatelny
žalovaného zahájil řízení o poskytnutí informace a zda tedy v důsledku podání této žádosti
vznikla žalovanému povinnost vyřídit žádost o informace v režimu zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o informacích“).
[3] Soud vycházel z ustanovení §64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové
službě a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o archivnictví“), podle kterého doručené
dokumenty i dokumenty vytvořené určeným původcem se v den, kdy byly určenému původci
doručeny nebo jím vytvořeny, opatří jednoznačným identifikátorem. Jednoznačným
identifikátorem se neopatřují určenému původci doručené dokumenty obsahující chybný datový
formát nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice
určeného původce, a dokumenty nepodléhající evidenci, které určený původce uvede ve svém
spisovém řádu. Jednoznačný identifikátor je označení dokumentu zajišťující jeho
nezaměnitelnost. Jednoznačný identifikátor musí být s dokumentem spojen. Strukturu
a podrobnosti vytváření a nakládání s jednoznačným identifikátorem stanoví prováděcí právní
předpis.
[4] Ze správního spisu dle soudu vyplývá, že žalovaný na základě stížnosti stěžovatele ze dne
29. 10. 2014 provedl šetření, ze kterého vyplynulo, že e-mail zaslaný žalovanému dne 8. 10. 2014
byl e-mailovou bránou vyhodnocen jako SPAM (nevyžádané obchodní sdělení) a následně
skartován.
[5] Žalovaný jako určený původce na základě zmocnění uvedeného v §66 odst. 1 zákona
o archivnictví vydal Spisový a skartační řád, který upravuje oběh písemností v úřadu
a je základním dokumentem, který definuje postupy pro práci s elektronickými písemnostmi.
V čl. 6 upravuje spisový řád třídění zásilek a v odstavci 3 tohoto článku pak jednoznačně uvádí
zásilky, které nepodléhají evidenci podle tohoto řádu. Takovými zásilkami jsou dle písm. d)
nevyžádaná obchodní sdělení.
[6] Pokud tedy e-mailová brána žalovaného vyhodnotila sporný e-mail jako nevyžádanou
obchodní zprávu, nemohla se tato zpráva stát písemností úřadu a nemohla být zaevidována,
neboť dle §9 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby,
dokumenty, které nemají úřední charakter, nepodléhají evidenci dokumentů. Elektronické podání
proto nebylo podatelnou zpracováno a za této situace podatelna žalovaného nemohla pro podání
vygenerovat jednoznačný identifikátor.
[7] Městský soud proto dospěl k závěru, že žádost o poskytnutí informace nebyla
žalovanému řádně doručena, a proto nemohl být zahájen postup žalovaného jako povinného
subjektu dle §2 odst. 1 zákona o informacích. Z toho důvodu nebyla přípustná ani stížnost proti
postupu žalovaného při vyřizování žádosti o informaci.
[8] Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl stížnost řešit v režimu zákon o poskytování
informací, postupoval správně, pokud podanou stížnost za této situace vyhodnotil jako stížnost
na postup správního orgánu podle §175 a následující zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu
(dále jen „správní řád“).
[9] Vyřízení stížnosti dle §175 správního řádu není rozhodnutím v materiálním smyslu a není
proti němu přípustný opravný prostředek. Soud proto považoval za správný i postup žalovaného,
který podání stěžovatele vyhodnotil jako opakovanou stížnost na postup žalovaného podle §175
správního řádu. I tato opakovaná stížnost byla žalovaným vyřízena, a to dopisem ze dne
24. 11. 2014.
[10] Z uvedených důvodu městský soud žalobu dle §81 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „ s. ř. s.“) zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[11] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Má za to, že dne 8. 10. 2014 doručil žalovanému
do jeho elektronické podatelny žádost o poskytnutí informací, nikoli nevyžádané obchodní
sdělení (SPAM), které nemusí být žalovaným evidováno.
[12] Stěžovatel netvrdí, že by měl žalovaný se skutečným SPAMem nakládat jinak. Označení
jeho žádosti, která obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, za nevyžádané obchodní
sdělení pouze proto, že e-mailová brána žalovaného je nevhodně nastavena tak, že zcela blokuje
veškerá podání z určitých síťových rozhraní, považuje za nepřijatelné. Zdůrazňuje, že zákonná
povinnost činit podání ze síťového rozhraní o určitých parametrech neexistuje.
[13] Nastavení e-mailové brány je v gesci příslušného úřadu a ten je odpovědný za to,
aby brána umožnila přijetí elektronických zpráv. Nastavení „spamových filtrů“ lze libovolně
měnit a tím lze velmi lehce ovlivnit, jaké zprávy budou vyhodnoceny jako nevyžádaná obchodní
sdělení.
[14] Stěžovatel odkazuje na jiný rozsudek městského soudu (ze dne 30. 10. 2012,
č. j. 9 A 74/2011 - 39), ve kterém je konstatováno, že skutečnost, že poskytovaná informace byla
doručena žadateli do složky nevyžádaných e-mailů, tzv. SPAMu, není pochybením poskytovatele
informací, který nemůže ovlivnit technické parametry příjímání e-mailové korespondence
technickým zařízením žadatele. K této námitce se městský soud žádným způsobem nevyjádřil.
V této souvislosti je zcela nerozhodné, že v projednávané věci jde o doručování opačným
směrem, tedy od žadatele k úřadu.
[15] Dle §64 zákona o archivnictví je povinností příjemce, aby zajistil řádné příjímání zpráv.
Postup, kdy příjemce zablokuje určité IP adresy a veškerá podání z nich poté vyhodnotí
jako SPAM, aniž by jakýmkoliv způsobem jejich obsah prozkoumal, je nezákonný a neudržitelný.
[16] Obecně je zpráva považována za doručenou, pokud se dostane do dispozice příjemce.
Odesláním zprávy na adresu elektronické podatelny povinného subjektu se stěžovatelova žádost
dostala do dispozice žalovaného, což žalovaný také potvrdil (srov. vyrozumění ze dne
24. 11. 2014). Skutečnost, že žalovaný obsah zprávy neověřil a neopatřil ji jednoznačným
identifikátorem, nemá na práva, daná stěžovateli zákonem o informacích, žádný vliv.
[17] Tomuto závěru odpovídá i judikatura Nejvyššího správního soudu. V rozsudku ze dne
14. 8. 2015, č. j. 5 As 40/2015 - 238, soud řešil existenci spamových filtrů na straně žalobce.
K námitce, že pouze z důvodu zapnutého filtru nedošlo k doručení zprávy, kdy žalobce sám
výslovně uvedl, že pokud by přistoupil k jinému nastavení filtru, zpráva by mu byla doručena,
soud mj. konstatoval, že komunikace prostřednictvím elektronických adres s sebou nese riziko
obtěžujících zpráv, resp. přehlédnutí úřední zásilky ve změti spamů či zachycení úřední zásilky
spamovým filtrem, které však na sebe žalobce dobrovolně bere tím, že správní orgán požádá
o tento způsob doručování. Nemožnost seznámit se s elektronickou zprávou si zapnutím
spamového filtru, jak tvrdí, zjevně způsobil sám. Musí si být vědom toho, že pokud sám omezuje
možnosti doručení zprávy, vystavuje se nebezpečí, že mu zpráva nebude moci být preferovaným
způsobem doručena.
[18] Městský soud v rozporu se shora uvedenými závěry odpovědnost žalovaného a veškeré
negativní důsledky nesprávného fungování jím nastaveného spamového filtru přenesl
na stěžovatele.
[19] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[20] Žalovaný se ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[21] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné a stěžovatel je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen. Poté
přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadený rozsudek netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[22] Ze správního spisu soud ověřil, že dne 29. 10. 2014 byla žalovanému datovou zprávou
doručena stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, ve které stěžovatel uvedl,
že dne 8. 10. 2014 v 15.00 hod. podal k povinnému subjektu prostřednictvím elektronické
podatelny žádost, a v zákonné lhůtě 15 dnů mu informace nebyla poskytnuta a proto podává tuto
stížnost.
[23] O doručení této zprávy není mezi stranami sporu. Spor se vede o to, zda byl či nebyl
žalovaný povinen tuto zprávu zaevidovat jako úřední dokument, resp. jako žádost o informaci
ve smyslu §13 zákona o informacích.
[24] Ve spisu je založena interní komunikace (3. 11. 2014) mezi oddělením informačních
a komunikačních technologií a příslušnou referentkou správních agend, ze které vyplývá,
že „sporný e-mail byl uložen do karantény. Karanténu nikdo neprohlíží, protože tam budou mraky spamu.
Když jsme e- podatelnou implementovaly poprvé, bylo nám řečeno, že je v zákoně uvedeno, že e-maily které
zachytí antispam se automaticky berou jako nedoručené a že tudíž karanténu od antispamu není nutné
kontrolovat“.
[25] Stěžovatel byl následně dopisem ze dne 12. 11. 2014, vyrozuměn, že po prověření
elektronického systému spisové služby žalovaného a rovněž po prověření evidence žádostí
o poskytnutí informace, kterou žalovaný vede, bylo zjištěno, že žádost byla zaslána dne
8. 10. 2014 z e-mailové adresy X, avšak byla vyhodnocena e-mailovou bránou žalovaného jako
SPAM. Z důvodu vyhodnocení e-mailové zprávy jako SPAM, došlo k jejímu odložení do
karantény. Dále bylo sděleno, že daná skutečnost nastala rovněž i u jeho předchozích žádostí o
informace zaslané žalovanému e-mailovou zprávou ze stejné e-mailové adresy dne 29. 8. 2014.
Důvod zařazení zpráv do SPAMu byl v obou případech stejný, a to že byly odeslány z IP adresy
počítače, ze které byly rozesílány SPAMy, např. se mohlo jednat o zavirovaný počítač.
[26] Žádosti jsou považovány za nedoručené, proto nebyl iniciován postup žalovaného jako
povinného subjektu k vyřizování žádosti a ani jeho stížnost nebyla vyřizována v režimu zákona
o informacích. Žalovaný dále uvedl, že je nutno postupovat v souladu s §13 ve spojení
s §14 odst. 3 zákona o informacích a je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána
prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinnému subjektu, pokud ji povinný subjekt
zřídil. Tyto žádosti přijímá podatelna Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zprávu
je nutno učinit takovým způsobem, aby neobsahovaly škodlivý kód a nebyly následně zařazeny
do SPAMu.
[27] Takový postup žalovaného není udržitelný. Ze skutkového stavu není zřejmé, zda šlo
skutečně o rizikovou zprávu, nevyžádané obchodní sdělení či žádost o poskytnutí informace.
Technické parametry příjímání e-mailové korespondence může ovlivnit pouze žalovaný, který
je v případě sporu povinen správné nastavení svého systému prokázat. Případné nesprávné
nastavení filtru nemůže jít k tíži žadatele o informaci. Ostatně je zcela běžné, že do nevyžádané
pošty či „karantény“ propadnu zprávy, které svým obsahem nejsou ani obchodním sdělením ani
rizikovou zprávou z hlediska bezpečnosti systému. Pokud žalovaný ve spojení se svou
doručovací adresou provozuje spamový filtr, odpovídá za jeho správné fungování.
[28] Závěr městského soudu o nedoručení sporné zprávy a v tomto důsledku nezahájení
postupu o poskytnutí informace je proto předčasný. Skutečnost, že stěžovatel povinnému
subjektu doručil na jeho elektronickou podatelnu dne 8. 10. 2014 v 15.00 e-mail je mezi stranami
nesporná.
[29] Pokud by byla tato zpráva vyhodnocena jako zpráva obsahující chybný datový formát
nebo počítačový program, které jsou způsobilé přivodit škodu na výpočetní technice, pak je zcela
nepochybné, že takovou zprávu nebude povinný subjekt nejen evidovat, ale ani k případné
stížnosti odesílatele zprávy kontrolovat její obsah. Taková zpráva se vzhledem k možnému
následnému riziku „zavirování“ počítačového systému ve smyslu §64 odst. 2 zákona
o archivnictví evidovat nebude.
[30] Pokud však byla sporná zpráva vyhodnocena počítačovým programem jako nevyžádané
obchodní sdělení, měl být ke stížnosti stěžovatele obsah podané zprávy v elektronickém systému
spisové služby ověřen, neboť teprve poté by bylo postaveno na jisto, zda byl žalovaný povinen
prokazatelně doručenou zprávu opatřit jednoznačným identifikátorem jako úřední dokument,
resp. jako žádost o informaci nebo s ní naopak zacházet jako s nevyžádaným obchodním
sdělením. Zpráva nebyla skartována, jak nesprávně uvádí městský soud, ale byla uložena
do karantény.
[31] Jinými slovy žalovaný není povinen evidovat ani prověřovat zprávy, které jsou způsobilé
přivodit škodu na výpočetní technice. Není ani povinen prověřovat veškeré zprávy, které
spamový filtr označí za nevyžádané obchodní sdělení, je však povinen tak konat v případě zpráv
automaticky označených jako nevyžádané obchodní sdělení, pokud se jejich obsah následně stane
sporným. Neprověření obsahu sporné zprávy nelze v žádném případě odůvodnit poukazem
na velké množství zpráv odložených do „karantény“.
[32] Automatické vyhodnocení zprávy jako „nevyžádané obchodní sdělení“ totiž ještě
neznamená, že přijatá zpráva tímto sdělením skutečně je. Teprve pokud by bylo postaveno
na jisto, že se o nevyžádané obchodní sdělení jednalo, nebyl by žalovaný povinen zprávu
zaevidovat. Zákon o archivnictví nelze vykládat tak, že za úřední dokumenty nebudou
považovány všechny zprávy, které si správní orgán sám prostřednictvím nastaveného filtru jako
„neúřední“ označí, bez ohledu na jejich skutečný obsah.
[33] Pouhé vyhodnocení sporné zprávy prostřednictvím spamového filtru jako „nevyžádané
obchodní sdělení“ nepostačuje pro závěr, že se nejedná o úřední dokument a proto se jím nebude
povinný subjekt vůbec zabývat.
[34] Podstatným pro vyhodnocení doručené zprávy je její faktický obsah nikoli vyhodnocení
této zprávy počítačovým filtrem jako „nevyžádané obchodní sdělení“.
IV. Závěr
[35] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) je městský soud vázán.
[36] V novém rozhodnutí rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu