ECLI:CZ:NSS:2016:7.AS.274.2016:16
sp. zn. 7 As 274/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: AVS
TRANSPORT s. r. o., se sídlem Podzimní 2425, Uherský Brod, zastoupen Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2016, č. j. 29 A 66/2014 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Luhačovice ze dne 11. 2. 2014, č. j. MULU 2383/2 014,
byl žalobce (dále „stěžovatel“) shledán vinným ze spáchání správního deliktu podle §125f zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), a byla mu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2014, č. j. KUZL-23133/2014, výrokovou část
rozhodnutí městského úřadu upravil tak, že specifikoval povinnosti, které měl stěžovatel jakožto
provozovatel vozidla porušit: nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče
a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť blíže nezjištěný řidič s vozidlem dne
3. 7. 2013 zastavil a stál na travnaté p loše před placeným parkovištěm v rozporu s §27 odst. 1
písm. r) zákona o silničním provozu.
[3] Krajský soud v Brně (dále „krajský soud“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2016,
č. j. 29 A 66/2014 - 31, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Rozsudek byl stěžovateli
doručen dne 6. 10. 2016 (doručenka na č. l. 34 spisu krajského soudu) .
[4] Dne 20. 10. 2016 byla na elektronickou podatelnu Nejvyššího správního soudu doručena
z e-mailové adresy neutralni@centrum.cz blanketní kasační stížnost proti shora uvedenému
rozsudku krajského soudu. Toto podání nebylo opatřeno elektronickým podpisem.
[5] Dne 21. 10. 2016 zaslal stěžovatelův zástupce krajskému soudu prostřednictvím datové
schránky blanketní kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu (záznam
o ověření elektronického podání na č. l. 35 spisu krajského soudu) . Krajský soud ji následně
přípisem ze dne 25. 10. 2016 odeslal Nejvyššímu správnímu soudu, kam byla doručena
dne 1. 11. 2016.
II.
[6] Při posuzování kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že byla podána
opožděně.
[7] Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen dne 6. 10. 2016. Posledním dnem lhůty
k podání kasační stížnosti byl s ohledem na zákonem stanovenou dvoutýdenní lhůtu k podání
kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) čtvrtek 20. 10. 2016. Tento den byla ovšem Nejvyššímu
správnímu soudu zaslána pouze blanketní kasační stížnost prostřednictvím e-mailu
bez elektronického podpisu. O den později, čili již po uplynutí zákonem stanovené lhůty , byla
na krajský soud prostřednictvím datové zprávy podána prakticky totožná blanketní kasační
stížnost. Ta byla sama o sobě opožděná, zároveň ji nelze chápat jako potvrzení podání učiněného
o den dříve přímo k Nejvyššímu správnímu soudu.
[8] Podle §37 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 19. 9. 2016, aplikovatelném v nyní
posuzované věci, platí: „Podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést
písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být
do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu
nepřihlíží“.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda muselo být podání ze dne 20. 10. 2016
vůbec potvrzeno ve smyslu §37 odst. 2 s. ř. s ., aby k němu mohl soud přihlížet.
[10] První věta citovaného ustanovení ve znění účinném do 18. 9. 2016 zněla následovně:
„Podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze p rovést písemně, ústně do protokolu,
popřípadě v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona “. Tímto zvláštním zákonem
byl podle poznámky pod čarou zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně
některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). Za tohoto dřívějšího znění §37
odst. 2 věty první s. ř. s. bylo nesporné, že se k podání obsahujícímu úkon, jímž se disponuje
řízením nebo jeho předmětem, zaslanému e-mailem bez elektronického podpisu, které nebylo
potvrzeno podle věty druhé, nepřihlíží a žádné řízení se o něm vůbec nezahajuje (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 136/2016 - 35, bod 8).
[11] Jak vyplývá ze srovnání obou citovaných znění, od 19. 9. 2016 již není ve větě první
uvedeno „v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona “, nýbrž pouze „v elektronické
formě“. K této změně došlo v souvislosti se zrušením zákona o elektronickém podpisu a nabytím
účinnosti zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce,
a souvisejícího zákona č. 298/2016 Sb.
[12] Nejvyšší správní soud má za to, že uvedená novelizace §37 odst. 2 věty první s. ř. s. nic
nezměnila na povinnosti potvrdit podání kasační stížnosti zaslané soudu e-mailem
bez elektronického podpisu podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. Zaprvé, z důvodové zprávy
k zákonu č. 298/2016 Sb. vyplývá, že smyslem změny je toliko vypuštění duplicitního požadavku
na podepsání elektronického podání pro nadbytečnost. Úmysl zákonodárce byl tedy toliko
„kosmetického“ rázu. Zadruhé, lze poukázat na analogickou úpravu v zákoně č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, podle jehož §42 odst. 2 se k nepotvrzenému (respektive – jazykem
odkazovaného ustanovení – nedoplněnému) podání obsahujícímu návrh ve věci samé učiněnému
v elektronické podobě nepřihlíží. Výjimku tvoří právě zákonným způsobem podepsaná podání
v elektronické podobě (§42 odst. 3 občanského soudního řádu). Zejména se však nic nezměnilo
na smyslu tohoto požadavku obsaženého v §37 s. ř. s., „kterým je identifikace podatele a autenticita
podání (a to skrze vlastnoruční podpis, identifikaci vlastní osoby při sepisu protokolu či skrze elektronický
podpis). Soudní řád správní požadavek zvláštní formy podání vztahuje jen na vybraná podání, jejichž důležitost
odůvodňuje zájem na formě, která umožňuje identifikaci podatele a autenticitu podání. U dalších podání, která se
zpravidla váží na již zahájená řízení, se lze spokojit s tím, že podatel je dostatečně identifikován již samotným
povědomím o řízení, k němuž se podání váže; o identitě podatele tak nevyvstávají žádné pochybnosti“ (usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 As 78/2015 - 22,
č. 3411/2016 Sb. NSS, bod 21) . I po účinnosti uvedené novely tedy platí, že p okud je kasační
stížnost podána prostřednictvím e-mailu, aniž by byl jeho odesílatel autentizován, což je i tento
případ, vztahuje se na něj povinnost potvrdit podání soudu v třídenní lhůtě písemným podáním
shodného obsahu podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.
[13] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení toho, zda k takovému zákonem
vyžadovanému potvrzení v nyní posuzované věci došlo, a dospěl k závěru, že nikoliv. Podle
Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá z povahy věci, že pokud je podatel povinen potvrdit
podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. dříve zaslané neověřené podání, musí tak učinit u soudu,
kterému ono potvrzované podání předtím zaslal. Jinými slovy, pokud podatel nejprve zašle
e-mailem podání jednomu soudu a později zašle totéž podání jinému soudu datovou zprávou,
nelze pozdější podání vnímat jako potvrzení předchozího podání, ale jako samostatné podání,
jehož včasnost bude posuzována nezávisle na včasnosti dřívějšího nepotvrzeného podání
k jinému soudu.
[14] Tento výklad má i své praktické opodstatnění, neboť správní soudy se v některých
případech nemusí o dříve učiněném podání k jinému soudu dozvědět. Pokud například žalobce
poslední den lhůty podle §72 odst. 1 s. ř. s. zašle e-mailem bez elektronického podpisu žalobu
k místně nepříslušnému krajskému soudu, ten k němu podle §37 odst. 2 s. ř. s. do jeho potvrzení
nemůže přihlížet. V případě, že žalobce o den později zašle téže podání místně příslušnému
krajskému soudu, ten se bez upozornění žalobcem objektivně nemůže dozvědět o dříve
učiněném podání u jiného soudu, a tak žalobu jako opožděnou odmítne. Pokud by měl být §37
odst. 2 s. ř. s. vykládán tak, že opožděná žaloba podaná u jednoho soudu je potvrzením totožné,
dříve podané, žaloby u jiného soudu, muselo by být rozhodnutí krajského soudu v uvedeném
příkladu nutně zrušeno pro nezákonnost, třebaže krajský soud postupoval za jemu známých
skutkových okolností zcela správně. Skutečnost, že nevěděl o žalobě podané k jinému soudu
(ať už k jinému krajskému soudu, či dokonce k některému okresnímu či obvodnímu soudu),
přitom nemohl nijak ovlivnit, leda by se před odmítnutím žaloby pro opožděnost informoval
u všech ostatních soudů, zda někde nečeká na potvrzení žaloba shodného obsahu. V případě
žaloby podané do civilního soudnictví, kde je úprava obdobná (viz výše citovaný §42 odst. 3
občanského soudního řádu), by nastíněné praktické dopady byly s ohledem na počet civilních
soudů ještě problematičtější.
[15] Nejvyšší správní soud má tedy za to, že podání učiněné způsobem, jenž vyžaduje
potvrzení podle §37 odst. 2 s. ř. s., je nutno ve stanovené třídenní lhůtě potvrdit u soudu,
u něhož bylo učiněno; jinak se k němu nepřihlíží. Teprve pokud je v třídenní lhůtě zákonem
stanovenou formou učiněné potvrzení původního podání odesláno témuž soudu, jemuž bylo
adresováno původní podání, lze na ně nahlížet jako na účinné podání, k němuž soud již může,
respektive musí přihlédnout, neboť jeho podatel se dodatečným potvrzením témuž soudu
ve stanovené lhůtě autentizoval. V takovém případě musí adresovaný soud přiřknout původnímu
podání účinky podání učiněného způsobem podle §37 odst. 1 věty první s. ř. s.
[16] V nyní posuzované věci byl dne 20. 10. 2016 doručen Nejvyššímu správnímu soudu
e-mail z adresy neutralni@centrum.cz obsahující blanketní kasační stížnost. Stěžovatel toto
podání Nejvyššímu správnímu soudu způsobem vyžadovaným §37 odst. 2 větou druhou s. ř. s.
a ve lhůtě stanovené tímto ustanovením nepotvrdil. Krajský soud blanketní kasační stížnost,
která měla být požadovaným potvrzením, obdržel v pátek 21. 10. 2016 a odeslal ji Nejvyššímu
správnímu soudu, a to nejdříve dne 25. 10. 2016, tedy již po uplynutí zákonem stanovené třídenní
lhůty. Opožděnost potvrzujícího podání však nelze klást k tíži krajskému soudu, který ji
Nejvyššímu správnímu soudu přeposlal bez zbytečného odkladu, ale stěžovateli, který ji způsobil
tím, že potvrzení e-mailového podání zaslal jinému soudu než soudu, jemuž měl své e-mailové
podání v třídenní lhůtě potvrdit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2009,
sp. zn. I. ÚS 669/09). Nejvyšší správní soud proto k tomuto včas nepotvrzenému e-mailovému
podání podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s. nemůže přihlížet.
[17] Fakticky totožnou kasační stížnost podanou způsobem nevyžadujícím potvrzení podání
u krajského soudu dne 21. 10. 2016 je tak třeba považovat s ohledem na výše uvedené
za samostatnou kasační stížnost. Napadený rozsudek byl stěžovateli doručen dne 6. 10. 2016; tato
kasační stížnost byla tedy podána opožděně.
[18] Podle Nejvyššího správního soudu výše uvedený výklad není v rozporu s právem
stěžovatele na přístup k soudu. Právo na přístup k soudu není absolutní a může být předmětem
omezení, která ho však nesmí omezit takovým způsobem nebo v takové míře, že by zasáhla
samou podstatu tohoto práva (viz např. rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská
práva ze dne 23. 6. 2016 ve věci Baka proti Maďarsku, č. stížnosti 20261/12, bod 120, nebo
usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1178/16). Povinnost potvrdit podání
ke stejnému soudu, jemuž bylo adresováno potvrzované podání, jistě takto limitujícím omezením
není, neboť je přiměřeně odůvodněna legitimním zájmem, aby soud rozhodoval pouze o podání,
u nějž je skutečně prokazatelně uvedeno, kdo jej činí (srov. též požadavek na včasné doplnění
kasační stížnosti přímo u Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 25. 2. 2016,
č. j. 1 Ads 306/2015 - 22, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou
neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1600/16).
[19] Zároveň jde o omezení, které takřka nijak nesnižuje procesní komfort účastníků. Soudní
řád správní zná výjimky z požadavku na podání žaloby či kasační stížnosti přímo u věcně
a místně příslušného soudu, které jsou odůvodněny zjednodušením řízení pro účastníky
a možnou nejasností výkladu procesních ustanovení upravujících správný postup a tím, že by
účastník, který se v nich nezorientuje, neměl automaticky „ztratit lhů tu“ (viz např. §106
odst. 4 s. ř. s.). Na rozdíl od těchto výjimek by však umožnění doplnit včas podané nepotvrzené
e-mailové podání u libovolného správního soudu, či dokonce u libovolného soudu vůbec, takřka
nijak nezvýšilo procesní komfort účastníků a nesnížilo „práh“ přístupnosti správního soudnictví.
Zatímco totiž podání k jinému než věcně či místně příslušnému soudu může být způsobeno
nedostatečnou orientací v procesních ustanoveních či obdobnými důvody, podání včasného
e-mailového podání jednomu soudu a jeho potvrzení u soudu jiného nelze dost dobře zdůvodnit
ničím jiným než snahou o procesní obstrukce či administrativní chybou na straně stěžovatelova
právního zástupce.
[20] Tento případ je navíc třeba skutkově odlišit od věci rozhodnuté nálezem Ústavního
soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 955/16, jímž Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího
správního soudu, kterým byla kasační stížnost taktéž odmítnuta pro opožděnost. V odkazovaném
případě totiž byla – na rozdíl od nyní posuzované věci – kasační stížnost podána e-mailem
bez elektronického podpisu jak ke krajskému soudu, tak k Nejvyššímu správnímu soudu, a pokud
tedy byla ve stanovené třídenní lhůtě potvrzena u krajského soudu, bylo tak učiněno u soudu,
jemuž bylo zasláno původní, potvrzované podání. Kasační stížnost přitom mohla být podána
i u krajského soudu na základě §106 odst. 4 s. ř. s.
[21] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podanou u krajského soudu dne 21. 10. 2016
podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl pro opožděnost. Nejvyšší správní
soud stěžovatele již nevyzýval k odstranění vad blanketní kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu, neboť na závěru o její opožděnosti by to již nic nemohlo změnit. K podání
učiněnému dne 20. 10. 2016 e -mailem bez elektronického podpisu k Nejvyššímu správnímu
soudu pak nijak nepřihlížel, neboť bylo u tohoto soudu potvrzeno až po uplynutí třídenní lhůty
podle §37 odst. 2 věty druhé s. ř. s.
[22] Protože kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá
právo na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s . ř. s.). Ze stejného
důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl podle §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2016
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu