ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.345.2017:35
sp. zn. 10 As 345/2017 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudců
Michaely Bejčkové a Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: JUDr. M. Š., zast. Mgr. Miluší
Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: kpt.
Bc. J. B., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2014, čj. MV-129838-2/KM-2014, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2017,
čj. 8 A 197/2014-66, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkla dný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce požádal Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy o tyto informace
podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační
zákon“), o osobě kpt. Bc. J. B.: povaha a doba trvání jeho služebního poměru; doba, odkdy
je služebně zařazen jako komisař skupiny vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie Praha 1;
vystudovaná vysoká škola; řízení o kázeňském přestupku, pokud proti němu bylo vedeno;
služební příjem v měsících leden až červenec 2014.
[2] Krajské ředitelství policie vyhovělo žalobci jen částečně, neboť mu odmítlo poskytnout
informace o tom, jakou vysokou školu kpt. B. vystudoval a jaký služební příjem získal v měsících
leden až červenec 2014. Proto žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný
zamítl.
[3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, které Městský soud v Praze vyhověl
a zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních; současně nařídil krajskému ředitelství policie
jako povinnému subjektu, aby do 15 dnů poskytlo žalobci dosud upírané informace.
Podle městského soudu převážil veřejný zájem na poskytnutí informací o platových poměrech
a vzdělání kpt. B.
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost,
ve které požádal i o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že poskytnutí požadovaných informací
je nevratné, a pokud by povinný subjekt musel dostát povinnosti stanovené městským soudem,
nemohl by případný úspěch kasační stížnosti mít vliv na již jednou poskytnuté informace.
Na přiznání odkladného účinku má zájem i osoba ve služebním poměru, které se týká žádost
o informace. Stěžovatel také uvedl, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Naopak před rozhodnutím o kasační stížnosti převažuje u těchto informací
zájem na ochraně soukromí před zájmem veřejnosti na informace.
[5] Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že přiznání odkladného účinku je v rozporu s veřejným
zájmem a dalším odkladem by se jeho právo na informace stalo jen vyprázdněným pojmem.
[6] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; NSS jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti NSS zjišťuje splnění
zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené
stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě
způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) chybějícího rozporu
s důležitým veřejným zájmem. NSS po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl
k závěru, že v jeho případě jsou tyto podmínky naplněny.
[7] NSS nejdříve posuzoval podmínku výrazného nepoměru v újmě na obou stranách
sporu, tj. zda splnění povinností vyplývajících pro stěžovatele z napadeného
rozsudku pro něj představuje nepoměrně větší újmu než nevýhoda plynoucí z dočasného
odložení tohoto rozsudku pro žalobce. Podstatu tvrzené újmy stěžovatel spatřuje
v tom, že pokud by povinný subjekt informaci poskytl a NSS by napadený rozsudek městského
soudu zrušil, nebylo by možné poskytnuté informace nijak získat zpět. NSS považuje
tuto námitku za opodstatněnou. Předmětem řízení o kasační stížnosti je totiž otázka,
zda povinný subjekt měl požadované informace poskytnout v režimu informačního zákona,
či nikoliv, resp. zda tuto otázku správně posoudil městský soud. Pokud by NSS vyřešil právní
otázku ve prospěch stěžovatele, tj. napadený rozsudek městského soudu by zrušil a tím zbavil
povinný subjekt povinnosti poskytnout vyžádané informace, šlo by o úspěch ryze akademický,
neboť informace by mezitím již byly poskytnuty. Naproti tomu přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nemůže za této situace představovat újmu na právech žalobce,
neboť pokud NSS shledá, že kasační stížnost je nedůvodná, poskytnutí informací
se z jeho pohledu pouze odloží na pozdější dobu.
[8] NSS dále posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících
podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Zkoumal přitom, zda existuje důležitý veřejný zájem,
s nímž by bylo přiznání odkladného účinku v rozporu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Je pravda, že obecně existuje veřejný zájem na poskytování informací, což potvrzuje i samotná
skutečnost, že zákonodárce se rozhodl k jeho zachování přijmout obecně závaznou právní
úpravu. V projednávané věci ovšem tento obecný veřejný zájem soupeří s jiným důležitým
veřejným zájmem, kterým je ochrana údajů o majetkových poměrech třetích osob, resp. ochrana
dalších osobních údajů. Srovná-li NSS tyto dva veřejné zájmy, dospívá k závěru,
že ochraně těchto údajů je nutno dát dočasně přednost právě s ohledem na nezvratné následky,
které by nastaly v případě, kdyby NSS účinky napadeného rozsudku neodložil. Je-li ve věci
samé tedy spor o to, zda stěžovatel má, či nemá informace poskytnout, je namístě chránit
tyto údaje do doby, než NSS rozhodne ve věci samé.
[9] NSS se neztotožnil s námitkami, které ve svém vyjádření k návrhu vznášel žalobce.
Žalobce poukazoval na to, že žádost o informace podal již v roce 2014; plynutím času
pak informace ztrácí význam a má už pro něj jen historickou, nikoli praktickou hodnotu
a faktický přínos. Z ničeho však není zřejmé, v čem pro žalobce spočívá praktický užitek
požadované informace a jaký veřejný zájem právě v této věci převažuje nad zájmem na (dočasné)
ochraně osobních údajů.
[10] Soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením
zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[11] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti NSS nijak nepředjímá své rozhodnutí
o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu