ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.22.2017:6
sp. zn. Konf 22/2017-6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl
o návrhu Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Odvolacím finančním ředitelstvím, se sídlem Masarykova 31, Brno, a dalších
účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 455/2016, ve věci
žaloby o zaplacení 67.227 Kč s příslušenstvím: žalobkyně JASA s. r. o., se sídlem
Křižíkova 2081, Benešov u Prahy, zastoupené JUDr. Martinem Vychopněm, advokátem,
se sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, a žalovaného Finanční úřad pro hl. m. Prahu,
se sídlem Štěpánská 28, Praha,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 22 Co 455/2016 o zaplacení částky 67.227 Kč s příslušenstvím, je soud .
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 28. 3. 2017 se Městský soud v Praze (dále též navrhovatel) domáhal,
aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Odvolacím finančním
ředitelstvím ve věci žaloby u něj vedené pod sp. zn. 22 Co 455/2016.
[2] Ze spisu předloženého navrhovatelem vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, vydal dne 17. 1. 2014 rozhodnutí
čj. 201525/14/2003-25200-107455, kterým přiznal daňovému subjektu JASA s. r. o. (žalobkyně)
nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 67.954 Kč dle §107 odst. 3 a 4 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“ či „daňový řád“), neboť zaměstnanci
žalobkyně jako řidiči přepravili pohonné hmoty, které vezli v cisternách z Rozvadova, kde bylo
provedeno místní šetření k soupisu a zajištění movitých věcí daňového subjektu
Major Food s.r.o., do daňového skladu v Třemošné poté, co tyto pohonné hmoty byly zajištěny
v rámci daňové exekuce probíhající u daňového subjektu Major Food s.r.o.
[4] Původní nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení však činil 135.181 Kč,
neboť si nárokovala náhradu nákladů též za trasu Benešov – Ingolstadt – Rozvadov, tedy první
část cesty, z místa odkud pohonné hmoty vezla, nicméně byla jí přiznána náhrada nákladů pouze
za přepravu na trase z místa soupisu do místa uskladnění. Z toho důvodu podala proti výše
uvedenému rozhodnutí odvolání.
[5] Odvolací finanční ředitelství (dále též odpůrce) rozhodnutí prvostupňového správce daně
zrušilo a řízení zastavilo, neboť bylo toho názoru, že správce daně v dané situaci nesprávně
aplikoval §107 DŘ. Odpůrce dospěl k závěru, že žalobce v rámci daňové exekuce daňového
subjektu Major Food s.r.o. nebyl třetí osobou ve smyslu §22 DŘ, neboť v rámci svého postavení
neměl žádná práva ani povinnosti v rámci správy daňových záležitostí Major Food s.r.o. Správce
daně nebyl oprávněn žalobci uložit, aby něco vykonal apod. Správce daně fakticky prováděl
výkon své pravomoci v rámci správy daní. Pokud správce daně nemá možnost provést veškeré
nutné činnosti pouze prostřednictvím úředních osob, lze sjednat provedení prací jinou osobou.
Dle odpůrce se však v takovém případě jedná o standardní soukromoprávní závazek, kdy správce
daně nevystupuje jako nositel státní moci, ale jako rovnocenná strana uzavřeného kontraktu.
Nárok na náhradu za poskytnuté služby je tedy dle jeho názoru nutno vypořádat v rámci
vzniklého smluvního vztahu mezi jeho stranami.
[6] Ačkoliv odpůrce zrušil rozhodnutí o přiznání nároku na náhradu nákladů řízení ve výši
67.954 Kč dle §107 DŘ, nesouhlasil pouze s formou, jakou se správce daně s uplatněným
nárokem vypořádal. Ohledně oprávněnosti nároku na částku 67.954 Kč nevznikl spor,
proto po zrušení rozhodnutí došlo k jejímu započtení.
[7] Ohledně zbytku nárokované částky, tj. 67. 227 Kč s příslušenstvím se žalobkyně
obrátila s žalobou na soud. Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu rozsudkem ze dne 7. 9. 2016,
čj. 25 C 87/2014-37, zamítl jako nedůvodnou. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně
odvolání k Městskému soudu v Praze, který podal návrh na zahájení kompetenčního sporu
dle zákona č. 131/2002 Sb., neboť zpochybňuje svou pravomoc rozhodnout a domnívá se,
že příslušné k vydání rozhodnutí v dané věci je Odvolací finanční ředitelství.
[8] Dle názoru navrhovatele jsou podstatné skutkové okolnosti plynoucí z listin nacházejících
se ve spise, totiž že daňoví exekutoři vždy výslovně poučili řidiče žalobkyně, že jestliže převezou
pro správce daně sepsané věci do skladu v Třemošné, pak nastane situace, kdy se na výzvu
správce daně zúčastní řízení třetí osoba, které náleží náhrada účelně vynaložených nákladů
a ušlého zisku. Dále byli řidiči výslovně poučeni, že nárok na náhradu nákladů může třetí osoba
uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnila, do 8 dnů. Při poučení bylo výslovně
odkázáno na §107 DŘ.
[9] Navrhovatel se domnívá, že jestliže úřední osoby správce daně výslovně vyzvaly
zaměstnance žalobkyně ke spolupráci na převozu věcí do skladu a poučily je dle §107 DŘ,
pak je žalobkyně třetí osobou zúčastněnou na řízení ve smyslu §107 odst. 2 DŘ. O nárocích
z titulu práva na náhradu nákladů je proto povolán věcně rozhodnout toliko správce daně
v souladu s §107 odst. 5 DŘ.
[10] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
[11] Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci
popřeli svou pravomoc Odvolací finanční ředitelství i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
[12] §107 odst. 2 daňového řádu, na základě kterého bylo žalobci původně přiznána část jeho
uplatňovaných nákladů, zní: „Pokud se na výzvu správce daně zúčastní řízení třetí osoba, náleží jí náhrada
účelně vynaložených hotových výdajů a ušlého výdělku, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; to platí i pro náklady
vzniklé při vyhledávací činnosti. Jde-li o právnickou osobu, náleží jí úhrada účelně vynaložených nákladů, zejména
hotových výdajů a mzdových prostředků.“ Odstavec 3 potom uvádí, že: „Nárok na náhradu může třetí osoba
uplatnit u správce daně, na jehož výzvu se řízení zúčastnila, spolu s doklady prokazujícími uplatňované nároky
do 8 dnů ode dne účasti, jinak tento nárok zaniká.“
[13] Pro posouzení, zda se toto ustanovení aplikuje na nynější případ, je nutné zodpovědět
klíčovou otázku, a to zda byla žalobkyně (resp. její zaměstnanci – řidiči), v pozici třetí osoby,
tak jak ji definuje §22 daňového řádu. Ten zní: „Třetími osobami se rozumějí osoby jiné než daňový
subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní, nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena.“
Třetími osobami se tedy rozumí osoby odlišné od daňového subjektu a správce daně,
jejichž znalosti, zkušenosti či dokumenty, které mají v držení, jsou pro faktický výkon správy daní
nezbytné, a jejichž práva jsou tak při správě daní dotčena. Typicky jsou třetími osobami svědci,
znalci, tlumočníci a osoby, které mají u sebe dokumenty relevantní pro správu daní jednotlivých
daňových subjektů.
[14] Povinnost třetí osoby k součinnosti v rámci daňového řízení však může být založena
výhradně rozhodnutím správce daně, popř. stanovena přímo zákonem. V současném případě
však nebylo žádné takové rozhodnutí vydáno, ani vydáno být nemohlo. Správce daně nemohl
uložit řidičům a ani společnosti JASA s. r. o. povinnost převézt naftu do daňového skladu,
neboť tito neměli k daňovému subjektu (Major food s.r.o.) žádný daňově relevantní vztah
a pro faktický výkon správy daní nebylo nezbytné, aby řidiči provedli přepravu zabavených věcí
do daňového skladu, neboť tato mohla být v případě jejich nesouhlasu realizována jinak. V rámci
správy daňových záležitostí daňového subjektu Major food s. r. o. nebyly práva a povinnosti
žalobkyně žádným způsobem dotčeny.
[15] Z protokolu o soupisu věcí vyplývá, že daňový exekutor se řidiče dotázal, zda bude
při odebírání sepsaných věcí, tj. při jejich převozu spolupracovat se správcem daně, na což řidič
odpověděl, že ano. Z protokolu je tedy zřejmá dohoda mezi daňovým exekutorem a řidičem
kamionu, na jejímž základě vznikl soukromoprávní vztah. V případě, že by řidič nesouhlasil
s poskytnutím součinnosti správci daně, nemohl by být žádným způsobem k součinnosti nucen
a správce daně by musel přepravu nafty do daňového skladu zařídit jinak – typicky ovšem opět
prostřednictvím soukromoprávního vztahu.
[16] Skutečnost, že dle protokolu o soupisu věcí byli řidiči poté, co souhlasili s provedením
přepravy, poučeni o možnosti nárokovat si náhradu vynaložených nákladů dle §107 daňového
řádu, sama o sobě nemůže založit postavení řidičů jakožto třetích osob dle DŘ a ani pravomoc
správce daně rozhodovat o nákladech přepravy. Samotné nesprávné poučení nemůže nahradit
autoritativní rozhodnutí správce daně o uložení povinnosti.
[17] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Městský soud v Praze pokračovat
v řízení o podaném odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu ze dne 7. 9. 2016,
čj. 25 C 87/2014-37.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu
(řádná dovolená)
v zast. JUDr. Michal Mazanec
člen senátu