ECLI:CZ:NSS:2018:10.AS.139.2017:36
sp. zn. 10 As 139/2017 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Ladislava
Derky a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Českomoravská loterijní a. s.,
se sídlem Zelený pruh 1294/52, Praha 4, zast. JUDr. Jindřichem Vališem, advokátem se sídlem
Opatovická 4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova
427/31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne
13. 12. 2012, čj. 18744/12-1400-102653, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, čj. 8 Af 11/2013-34,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) dne 14. 2. 2013
žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 13. 12. 2012, kterým bylo
zamítnuto odvolání žalobce a byl potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Prahu 4
(dále jen „finanční úřad“), ze dne 26. 7. 2012. Finanční úřad v platebním výměru vydaném podle
§41g odst. 1 a §41b odst. 1 zákona č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách
(dále jen „zákon o loteriích“) vyměřil žalobci zálohu 713 341 Kč na odvod z loterií za první
kalendářní čtvrtletí r. 2012.
[2] Městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že podle žalobce byl v řízení
nesprávně aplikován zákon o loteriích ve znění zákona č. 458/2011 Sb., účinného od 1. 1. 2012,
neboť se na něj tato právní úprava nevztahuje. Žalobce konkrétně uvedl, že je provozovatelem
okamžité loterie. V době podání žaloby byl držitelem sedmi platných rozhodnutí o povolení
okamžitých loterií, vydaných před 1. 1. 2012. Žalobce za povolení okamžitých loterií zaplatil
správní poplatky v sazbách stanovených v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích,
ve znění před 1. 1. 2012, a to částku 10 996 000 Kč. S výjimkou jedné loterie byl dle rozhodnutí
ministerstva financí povolujících jednotlivé loterie a §16 zákona o loteriích, ve znění účinném
do 31. 12. 2011, povinen odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely nejpozději
do 31. 3. následujícího roku po skončení účetního období, ve kterém byla část výtěžku vytvořena.
Novelou zákona o loteriích, provedenou zákonem č. 458/2011 Sb., byla s účinností od 1. 1. 2012
vložena do zákona část šestá upravující odvod z loterií a jiných podobných her s tím, že dle nově
vloženého §41 podléhají provozovatelé všech loterií a jiných podobných her odvodu z loterií
a jiných podobných her. Podle žalobce přechodná ustanovení zákona č. 458/2011 Sb.
(článek VIII), uvedenou otázku neřeší, nelze proto dovozovat, že by odvod z loterií a jiných
podobných her měl být hrazen za loterie povolené před 1. 1. 2012. Žalobce z přechodných
ustanovení dovodil, že odvod z loterií a jiných podobných her budou povinni hradit
provozovatelé okamžitých loterií z loterií povolených po 1. 1. 2012, přičemž loterie povolené
před tímto datem budou dokončeny podle právní úpravy platné do přijetí zákona č. 458/2011 Sb., proto u okamžitých loterií povolených před 1. 1. 2012 by provozovatelé těchto loterií měli
i nadále odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely. Za situace, kdy žalobce již zaplatil
paušalizovanou daň ve výši 10 996 000 Kč, dále odvedl výtěžek na veřejně prospěšné účely
v souhrnné výši 1 056 555 Kč a nyní by měl hradit odvod z loterií a jiných podobných her,
by se v podstatě jednalo o uplatnění režimu dvojího zdanění a vážné poškození oprávněných
zájmů provozovatelů okamžitých loterií.
[3] Žalobce poukázal na Sněmovní tisk 473/0, část č. 1/3, v němž je konstatováno,
že správní poplatek u stíracích loterií povolených před 1. 1. 2012 má charakter skryté daně.
Žalobce zdůraznil, že vydávání licencí je u stíracích losů na rozdíl od ostatních loterijních
produktů časově omezené a v případě změny legislativy je z hlediska plánování dopadů
do ekonomiky firmy nezbytné, aby se změny promítly až u nově udělovaných licencí. Poukázal
na možnou analogii v případě zachování podmínek leasingových smluv v případě změn DPH.
[4] V prvé řadě městský soud poukázal na to, že v době vydání správních rozhodnutí
přezkoumávalo finanční ředitelství rozhodnutí finančních úřadů vydaných ve správním řízení
[§9 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech]. Podle §7 písm. a)
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, jímž byl zákon č. 531/1990 Sb.
ke dni 1. 1. 2013 zrušen, vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním
úřadům, a tedy i rozhoduje o podaných odvoláních, Odvolací finanční ředitelství se sídlem
v Brně. Působnost k rozhodování o odvolání v posuzované věci tak přešla z Finančního
ředitelství pro hlavní město Prahu na žalovaného.
[5] Městský soud odkázal na §2 písm. d) a §4 odst. 2 zákona o loteriích ve znění účinném
do 31. 12. 2011 s tím, že novelou provedenou zákonem č. 458/2011 Sb. byla do zákona
o loteriích vložena za část pátou část šestá „Odvod z loterií a jiných podobných her“. Ve věci
byla spornou interpretace a aplikace článku VII bodu 17. zákona č. 458/2011 Sb. (tzn. nově
vložené části šesté upravující odvod z loterií a jiných podobných her) a článku VIII obsahujícího
přechodná ustanovení.
[6] S ohledem na tvrzení žalobce, dle kterého je fakticky stižen dvojím zdaněním, se městský
soud nejprve zabýval přechodnými ustanoveními obsaženými v článku LXXVIII zákona
č. 458/2011 Sb., souvisejícími s poplatkovou povinností žalobce. Výše poplatkové povinnosti
žalobce za vydání povolení okamžité loterie podle §2 písm. d) zákona o loteriích byla obsažena
v položce 21 písm. a) přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění účinném
do 31. 12. 2011. Mezi účastníky nebylo sporu, že řízení, jejichž předmětem byly správní poplatky
dle položky 21 písm. a) přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., byla zahájena přede dnem nabytí
účinnosti čl. VII zákona č. 458/2011 Sb., tzn. před 1. 1. 2012, a rovněž nebylo sporu, že žalobce
za předmětná povolení okamžitých loterií zaplatil na správních poplatcích před 1. 1. 2012 celkem
částku 10 996 000 Kč. Před uvedeným datem tedy byla řízení zahájena i skončena a přechodná
ustanovení se proto v tomto případě neuplatní. Spornou byla otázka, zda se má u okamžitých
loterií povolených před 1. 1. 2012 i nadále odvádět část z výtěžku na veřejně prospěšné účely
ve smyslu §4 odst. 2 zákona o loteriích, nebo zda se na provozovatele loterií povolených před
uvedeným dnem bude vztahovat povinnost odvodu z loterií a jiných podobných her,
v čemž žalobce spatřoval protiústavní dvojí zdanění. Podle městského soudu by k dvojímu
zdanění došlo zejména v případě, že by žalobce byl povinen současně odvádět část z výtěžku
na veřejně prospěšné účely a současně hradit odvody z loterií. Tak tomu ale v daném případě
není. Z obsahu žaloby je zřejmé, že důvodem, pro který žalobce brojí proti aplikaci nové právní
úpravy na již povolené okamžité loterie, je skutečnost, že odvody za povolené loterie pro něj
budou fakticky znamenat větší daňovou zátěž, než by představovaly odvody části výtěžku
na veřejně prospěšné účely podle předchozí právní úpravy.
[7] Zákon o loteriích s účinností od 1. 1. 2012, v části zakotvující odvod z loterií a jiných
podobných her neobsahuje žádné rozlišení loterií, když užívá výlučně pojem „loterie“.
Nebyla tedy přijata žádná specifická právní úprava pro okamžité loterie, byť žalobce upozornil
na jejich specifika.
[8] Městský soud dále uvedl, že vyložení článku VIII bodu 1. předmětných přechodných
ustanovení nelze omezit na výklad jazykový, neboť ten nedává jednoznačnou odpověď
na otázku, zda použití zákona o loteriích, ve znění účinném přede dnem 1. 1. 2012,
se bude vztahovat na loterie povolené před uvedeným dnem, či zda se původní právní úprava
uplatní pouze v případě, že se bude jednat o odvod z výtěžků z provozování loterií za kalendářní
rok 2011, případně roky předchozí. Soud musel aplikovat i další interpretační metodu, a to výklad
teleologický. Oba účastníci řízení poukazovali na dokument „Sněmovní tisk 473/0“, část č. 1/3.
V části týkající se změny zákona o loteriích a jiných podobných hrách je uvedeno: „Návrh vychází
z Programového prohlášení vlády, které uvádí, že „vláda přistoupí k vyššímu zdanění loterií, veškerého hazardu
a k odstranění výjimek v této oblasti. Příjmy firem podnikajících v této oblasti budou zdaňovány jednotnou sazbou
20 %. Tato daň bude příjmem státního rozpočtu.“ a rovněž z jeho dodatku, kde je uvedeno „Vláda navrhne
zrušení osvobození daně z příjmů právnických osob pro loterijní společnosti a navrhne zavedení zvláštní loterijní
daně tak, aby celková výše odvodů do veřejných rozpočtů byla vyšší, než stanovuje poslaneckou sněmovnou
schválená novela loterijního zákona. Koalice učiní všechny nezbytné kroky, aby legislativní proces byl ukončen
do 31. 12. 2011 tak, aby loterijní daň byla zavedena od 1. 1. 2012.“ V tomto kontextu návrh přináší tyto
zásadní změny:
? zrušení odvodu z části výtěžku a s ním možnosti poplatníka tuto dávku alokovat;
? zavedení odvodu z loterií a jiných podobných her; na rozdíl od odvodu z části výtěžku bude sazba tohoto
odvodu lineární;
? odvod bude spravován finančními úřady; tím dojde k významnému snížení administrativních nákladů
zejména na straně provozovatelů a obcí a k mírnému nárůstu agendy finančních úřadů;
? odvod bude příjmem státního rozpočtu a obecních rozpočtů;
? zrušení osvobození od daně z příjmů pro příjmy z provozování loterií a jiných podobných her a dalších
výjimek v zákoně o daních z příjmů;
? zrušení místního poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj a jiné technické herní zařízení;
rozpočtový výpadek obcí bude kompenzován podílem na části odvodu z provozování loterií nebo jiných
podobných her;
? úpravu výše správních poplatků, které do budoucna budou mít ryze poplatkový charakter a nikoliv
charakter skrytého zdanění.
[…]
K čl. VIII
? Vzhledem k odůvodněnému předpokladu existence k 1. lednu 2012 neodvedených odvodů části výtěžku
za předcházející období, je nezbytné, aby se na tato plnění používal zákon ve znění účinném
před 1. lednem 2012.“
[9] Z důvodové zprávy Městský soud dovodil, že cílem přijaté novely bylo zavedení zvláštní
loterijní daně za účelem vyššího odvodu do veřejných prostředků, za současného zrušení odvodu
z části výtěžku, tj. jednalo se o změnu způsobu zdanění loterií. Z důvodové zprávy nevyplývá,
že by zákonodárce počítal s dvojkolejností režimu a že by mělo docházet k rozdělení loterií
na povolené loterie před změnou zákona a po změně. Naopak je poznatelný záměr zákonodárce
právní úpravu změnit, resp. zefektivnit a tomuto záměru by zmiňovaná dvojkolejnost režimu
neodpovídala. Navíc přechodná ustanovení obsažená v čl. VIII byla dána jednoznačně
do souvislosti výhradně s existencí neodvedených odvodů části výtěžku za období předcházející
dni 1. 1. 2012. To znamená, že na „staré“ odvody části výtěžku, které nebyly odvedeny
do 1. 1. 2012, se použije „stará“ právní úprava.
[10] Městský soud dále uvedl, že žalobce ve vztahu k důvodové zprávě poukazoval na pasáž,
v níž je uvedeno, že úprava výše správních poplatků bude mít do budoucna ryze poplatkový
charakter a nikoliv charakter skrytého zdanění. Z uvedeného textu žalobce vyvozoval,
že zaplacením původního správního poplatku za povolení licencí již určitou část daně zaplatil,
neboť uvedený poplatek měl charakter skrytého zdanění, přičemž změnou daňového systému
v podstatě zaplatí určitou část daně podruhé, neboť došlo k odlišnému rozložení poplatku
a daně, když nově je těžiště daňové zátěže přesunuto a správní poplatek již má pouze charakter
ryze poplatkový. Městský soud dal žalobci za pravdu v tom směru, že z ekonomického hlediska
je jakožto provozovatel loterií povolených před 1. 1. 2012 do určité míry znevýhodněn
oproti provozovatelům loterií, na něž dopadá již režim novelizované právní úpravy. V daném
případě ale městský soud považoval za podstatné, že odvod z loterií, který žalobce napadá,
nenahrazuje z právního hlediska správní poplatek za povolení licencí k provozování loterií,
nýbrž odvod z části výtěžku na veřejně prospěšné účely, tedy každoroční platbu související
se samotným provozováním loterie. Odvod z loterií není druhým správním poplatkem. Městský
soud měl proto za to, že ačkoli je změna právní úpravy pro žalobce z podnikatelského hlediska
nepříjemná, k dvojímu zdanění, případně k porušení zásady rovného zacházení, nedochází.
[11] Přechodné ustanovení dle článku VIII bod 1 se vztahuje pouze na odvod z výtěžků
z provozování loterií za kalendářní rok 2011, případně roky předchozí. Přijatá právní úprava
nepředstavovala protiústavní dvojí zdanění, městský soud proto nepostupoval ve věci dle článku
95 odst. 2 Ústavy a nepředložil Ústavnímu soudu otázku souladnosti předmětné právní úpravy
s ústavním pořádkem. Městský soud neshledal žalobu důvodnou.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[12] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
ve které navrhl rozhodnutí zrušit, a to i s rozhodnutím odvolacího správního orgánu. Stížnost
odůvodnil odkazem na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že provozuje okamžité loterie dle §2
písm. d) zákona o loteriích, tj. loterie, při nichž účastník hry, v provozovatelem stanovených
obdobích, na vyznačené až do doby koupě zakryté části sázkového tiketu nebo losu,
jejím setřením po uhrazení vkladu zjistí případnou výhru nebo prohru. Stěžovatel už zaplatil
správní poplatky („paušalizovanou daň“) ve výši 10 996 000 Kč. Dále odvedl výtěžek na veřejně
prospěšné účely v souhrnné výši 1 056 555 Kč s tím, že tento odvod bude prováděn i v dalších
letech. Podle bodu 4. povolovacích rozhodnutí ministerstva financí a dle §16 zákona o loteriích
účinného do 31. 12. 2011 je stěžovatel povinen odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely
nejpozději do 31. 3. následujícího roku po skončení účetního období, ve kterém byla část výtěžku
vytvořena. Podle rozhodnutí správních orgánů by měl stěžovatel navíc k těmto povinnostem
přidat ještě i odvod z loterií a jiných podobných her, což by znamenalo, že uvedené loterie budou
plně „zpoplatněny“ jak podle dřívější právní úpravy, tak i podle nové právní úpravy účinné
od 1. 1. 2012.
[13] Stěžovatel je podnikatelem a při realizaci okamžitých loterií vycházel z podmínek platné
právní úpravy stanovené zákonem o loteriích ke dni vydání povolovacích rozhodnutí ministerstva
financí. Z hlediska svých ekonomických kalkulací vycházel ze skutečnosti, že tyto podmínky
budou trvat po celou dobu trvání platnosti povolení a tedy i realizace provozování loterií.
Stěžovatel proto počítal s povinností zaplacení správního poplatku a každoročního odvodu
na veřejně prospěšné účely. Vydávání licencí je u stíracích losů na rozdíl od ostatních loterijních
produktů přesně časově omezené (většinou na 1-3 roky) a v případě změny legislativy
je z hlediska plánování dopadů do ekonomiky firmy nezbytné, aby se změny promítly až u nově
udělovaných licencí.
[14] Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2012 se odvod na veřejně prospěšné účely nahrazuje
odvodem z loterií. Správní poplatek byl stanoven paušální částkou ve výši 5 000 Kč pro každou
loterii, tj. stěžovatel by uhradil za svých sedmi loterií částku 35 000 Kč, ve skutečnosti však již
uhradil částku 10 996 000 Kč. Stěžovatel tedy splnil svoji poplatkovou povinnost dle původní
právní úpravy, kdy byl stanoven správní poplatek dle plánovaných tržeb, resp. zisku a zaplatil
odvod na veřejně prospěšné účely. Zákonodárce změnil pravidla pro provozování loterií,
aniž by přihlédl k již zaplaceným poplatkům, tj. připouští retroaktivitu zákona. Výkladem
provedeným žalovaným je nastolena nerovnost provozovatelů loterií, kdy provozovatelé loterií,
které byly povoleny dle zákona účinného do 31. 12. 2011, jsou znevýhodněni ve srovnání
s provozovateli loterií, povolených od 1. 1. 2012.
[15] Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že nezbytnou součástí zásady
právní jistoty je předvídatelnost práva a legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci.
Součástí principu právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo je ale také nepřípustnost
retroaktivity a retroaktivního výkladu právních norem, jak ostatně zdůraznil Ústavní soud již
ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 215/94. Nepřípustnost zpětné účinnosti právních norem je tak
zdůvodněna požadavkem právní jistoty fyzických a právnických osob a ochranou jejich
legitimního očekávání.
[16] Podle stěžovatele z dikce bodu 1. přechodných ustanovení obsažených v článku VIII
zákona č. 458/2011 Sb. lze dovodit, že okamžité loterie povolené před dnem 1. 1. 1012 budou
dokončeny podle právní úpravy platné do přijetí zákona č. 458/2011 Sb. Touto novelou
se zrušuje odvod části výtěžku z loterií a jiných podobných her, proto je v bodu 1. přechodných
ustanovení určeno, že pro tuto platbu bude i nadále platit zákon o loteriích ve znění před jeho
novelizací provedenou zákonem č. 458/2011 Sb. Tento názor odpovídá i zákonu č. 186/2016 Sb.
o hazardních hrách, kterým byl zrušen zákon o loteriích. Dle přechodných ustanovení zákona
č. 186/2016 Sb. (hlava II §136 odst. 1) loterie nebo jiná podobná hra podle zákona o loteriích
se považuje za hazardní hru podle nového zákona o hazardních hrách. Povolení k provozování
loterie a jiné podobné hry podle zákona o loteriích se považuje za základní povolení
k provozování hazardní hry podle §3 odst. 2 písm. a) zákona o hazardních hrách.
[17] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem městského soudu,
že zákon o loteriích ve znění účinném do 31. 12. 2011 se vztahuje pouze na odvody na veřejně
prospěšné účely neodvedené do 31. 12. 2011. Podnikatel se obecně nemůže spoléhat
na neměnnost právní úpravy a musí vzít v úvahu, že v budoucnu může docházet ke změnám
právních předpisů s dopadem i na jeho podnikatelské aktivity. Stěžovatel předložil tabulku
s výpočtem finančního dopadu ve srovnání s loteriemi povolenými od 1. 1. 2012, avšak vychází
z nesprávného předpokladu, že by provozovatelé loterií povolených před uvedeným datem měli
platit správní poplatek, odvod na veřejně prospěšné účely a dále navíc i odvod z loterií a jiných
podobných her. Žalovaný považuje za ústavně konformní právní úpravu provedenou zákonem
č. 458/2011 Sb. a aplikaci této úpravy provedenou správními orgány. Zásadu legitimního
očekávání nelze vykládat tak, že zakládá právo na trvalou a neměnnou právní úpravu bez dopadu
na ekonomické aktivity a finanční zájmy podnikatelů. Z článku VIII bodu 1 zákona č. 458/2011 Sb. (přechodných ustanovení) neplyne, že by měl být činěn rozdíl v závislosti na době, kdy byla
loterie povolena, jak to činí stěžovatel. Takový závěr neplyne ani z přechodných ustanovení
zákona č. 186/2016 Sb. o hazardních hrách.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem
dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti stížnosti dle §106 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud dále přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109
odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
(tj. nesprávného právního posouzení přechodných ustanovení zákona č. 458/2011 Sb.,
kterým byl s účinností od 1. 1. 2012 novelizován zákon o loteriích). Podle názoru stěžovatele
tento není poplatníkem odvodu z loterií dle zákona o loteriích ve znění účinném od 1. 1. 2012
[§41, §41a, §41b odst. 1 písm. a) uvedeného zákona], a proto mu neměla být vyměřena záloha
na odvod z loterií podle §41g odst. 1 uvedeného zákona, neboť byl podle svého názoru i v roce
2012 a následujících letech povinen odvádět část výtěžku na veřejně prospěšný účel dle §4
odst. 2 zákona o loteriích ve znění účinném do 31. 12. 2011. Vázán důvody kasační stížnosti
(viz §109 odst. 4 s. ř. s.) se Nejvyšší správní soud zabýval výlučně posouzením stížnostních
námitek.
[21] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl, v dané věci je spornou otázka právního posouzení
přechodných ustanovení zákona č. 458/2011 Sb. k části zákona, kterou byl s účinností
od 1. 1. 2012 novelizován zákon o loteriích. Toto přechodné ustanovení je obsaženo v článku
VIII uvedeného zákona:
1. Pro část výtěžku z loterií a jiných podobných her podle §4 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, pro vyúčtování podle §28 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, a pro odvod na státní dozor podle §29 zákona
č. 202/1990 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona, se použije zákon
č. 202/1990 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona.
2. Prvním odvodovým obdobím podle §41e zákona č. 202/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
čl. VII tohoto zákona, je období ode dne nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona do 31. prosince 2012.
3. Prvním zálohovým obdobím podle §41g odst. 2 zákona č. 202/1990 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti čl. VII tohoto zákona, je období ode dne nabytí účinnosti čl. VII tohoto zákona do konce kalendářního
čtvrtletí ka1endářního roku 2012, ve kterém čl. VII tohoto zákona nabyl účinnosti.
[22] Nejvyšší správní soud podotýká, že v článku VII zákona č. 458/2011 Sb. byla obsažena
nová úprava zahrnující §§41 až 41i obsažená v Části šesté „Odvod z loterií a podobných her“.
Ze srovnání právní úpravy zákona o loteriích účinné do 31. 12. 2011 a od 1. 1. 2012 je zřejmé,
že s účinností od 1. 1. 2012 byl zrušen odvod z části výtěžku na veřejně prospěšný účel dle §4
odst. 2 uvedeného zákona a byl nově zaveden odvod z loterií dle nového ustanovení §41 zákona.
Již z tohoto výčtu je zřejmé, že je lichá obava stěžovatele, že by byl povinen v roce 2012
a v následujících letech platit jak odvod z části výtěžku na veřejně prospěšný účel podle staré
právní úpravy, tak i odvod z loterií podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2012.
[23] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že samotný bod 1. článku VIII
zákona č. 458/2011 Sb. neposkytuje jasnou odpověď, jak postupovat u loterie povolené
před 1. 1. 2012 v případě časového období následujícího od uvedeného dne, nicméně odpověď
lze nalézt ve výkladu bodu 3. uvedeného článku VIII. Jak plyne z tohoto bodu, ode dne
1. 1. 2012 začíná první zálohovací období dle §41g odst. 2 zákona o loteriích ve znění účinném
od uvedeného dne, a je proto nepochybné, že provozovatel loterie je povinen platit ode dne
1. 1. 2012 odvod z loterií a jiných podobných her. Jak již výše Nejvyšší správní soud uvedl,
je vyloučen souběh obou plateb (odvodu z části výtěžku na veřejně prospěšný účel podle staré
právní úpravy a odvodu z loterií a jiných podobných her podle právní úpravy účinné
od 1. 1. 2012). Proto ve vztahu k uvedenému bodu 3. článku VIII zákona č. 458/2011 Sb.
je nutno dovodit, že i provozovatelé loterií (a jiných podobných her) povolených před dnem
1. 1. 2012 měli od uvedeného dne povinnost hradit odvod z loterií (a jiných podobných her)
dle §41 a násl. zákona o loteriích ve znění účinném od 1. 1. 2012. V kontextu uvedeného bodu 3.
článku VIII je třeba vyložit bod 1. uvedeného článku způsobem, jak to již učinil městský
soud - na „staré“ odvody části výtěžku, které nebyly odvedeny do 1. 1. 2012, se použije „stará“
právní úprava. Tento výklad odpovídá i důvodové zprávě k návrhu článku VIII (citované
i městským soudem v odůvodnění rozsudku), ve které se uvádí: „Vzhledem k odůvodněnému
předpokladu existence k 1. lednu 2012 neodvedených odvodů části výtěžku za předcházející období, je nezbytné,
aby se na tato plnění používal zákon ve znění účinném před 1. lednem 2012.“
[24] Nejvyšší správní soud se ztotožnil i se závěrem městského soudu, že přechodné
ustanovení obsažené v článku VIII zákona č. 458/2011 Sb. nečiní žádného rozdílu mezi loteriemi
povolenými do konce roku 2011 a loteriemi povolenými později. Není proto správná úvaha
stěžovatele, že pro provozovatele loterií povolených před rokem 2012 neplatí nová právní úprava
obsažená v části šesté zákona o loteriích ve znění účinném od 1. 1. 2012, nýbrž stará právní
úprava ukládající odvádět i nadále v období roku 2012 a později odvod z části výtěžku na veřejně
prospěšný účel dle §4 odst. 2 zákona o loteriích ve znění účinném do 31. 12. 2011.
[25] Na uvedených právních závěrech nic nemění ani novelizace zákona č. 634/2004 Sb.
o správních poplatcích, provedená zákonem č. 458/2011 Sb., kterou byla s účinností
od 1. 1. 2012 změněna sazba správního poplatku uvedeného v položce 21 písm. a) přílohy
k zákonu č. 634/2004 Sb. Tato novelizace nemění nic na tom, že zákon č. 458/2011 Sb. nahradil
odvod z části výtěžku na veřejně prospěšný účel odvodem z loterií a jiných podobných her.
[26] Zásadu legitimního očekávání (předvídatelnosti práva) nelze vykládat tím způsobem,
že by kdokoliv měl právo na to, aby se ho negativně nedotkly budoucí změny práva. Pokud by
tomu tak mělo být, nastala by absurdní situace – parlament by ztratil podstatnou část své náplně
a svého smyslu, neboť by bylo v podstatě vyloučeno, aby přijal jakýkoliv zákon dotýkající se práv
a povinností fyzických a právnických osob.
[27] Rozhodnou právní otázku posoudil městský soud správně a v souladu s §78 odst. 7
s. ř. s. žalobu zamítl. Nejsou proto naplněny důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.
IV. Závěr a náhrada nákladů řízení
[28] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s., věty poslední.
[29] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. ve prospěch úspěšného žalovaného s přihlédnutím
ke skutečnosti, že nebyl prokázán vznik nákladů na jeho straně nad rámec běžné úřední činnosti.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu uvedených
nákladů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu