ECLI:CZ:NSS:2018:3.ADS.108.2018:19
sp. zn. 3 Ads 108/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Ing. J. Š.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o přezkoumání rozhodnutí žalované o námitkách č. I ze dne 20. 3. 2017, č. j. X, o námitkách č. II
ze dne 20. 3. 2017, č. j. X, a o námitkách č. III ze dne 20. 3. 2017, č. j. X, o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č. j. 48 Ad 12/2017 - 26,
o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 10. 10. 2018 kasační stížnost žalované
(dále jen „stěžovatelka“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byla
zrušena její rozhodnutí specifikovaná v záhlaví.
[2] Stěžovatelka současně uplatnila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
který odůvodnila tím, že se žalobkyně domáhá přiznání a doplatku příplatku k vdovskému
důchodu a zvláštního příspěvku k vdovskému důchodu, přičemž v případě, že by nedošlo
k přiznání odkladného účinku a současně by došlo ke zrušení napadeného rozsudku, řízení
o kasační stížnosti by zcela ztratilo svůj smysl. S odkazem na usnesení zdejšího soudu ze dne
1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 10/2015 Sb. NSS, dále uvedla, že v určitých
výjimečných situacích je nutno „zmrazit“ stav věcí v době „před“ napadeným rozhodnutím,
protože pokud by mělo být vykonáno a následně bylo zrušeno či shledána jeho nicotnost, vrátit
stav věcí do podoby „před“ tímto rozhodnutím by bylo nemožné nebo neúměrně obtížné.
Stěžovatelka má přitom za to, že v daném případě převažuje konkrétní veřejný zájem na ochraně
základního smyslu přezkumného řízení a neúčinnost rozhodnutí ode dne nabytí právní moci
nového rozhodnutí krajského soudu by na vyplaceném doplatku již pranic nezměnila.
[3] Žalobkyně byla přípisem ze dne 12. 10. 2018, č. j. 3 Ads 108/2018 – 11, vyzvána,
aby se vyjádřila k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nicméně
se ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud po zhodnocení věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou naplněny.
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
[6] Ze shora citovaných zákonných ustanovení tedy plyne, že v řízení o kasační
stížnosti může Nejvyšší správní soud podle přiměřeně aplikovaného ustanovení §73 s. ř. s.
(srov. §107 odst. 1 věta poslední s. ř. s.) přiznat kasační stížnosti odkladný účinek pouze tehdy,
pokud by výkon rozhodnutí případně jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li
pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou
nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud omezenější míře,
než jak tomu bude na straně žalobce. [Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního
soudu tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému (dle dřívější dikce
§73 odst. 2 s. ř. s.) v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci
dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 6 Ads 99/2006 - 33 či usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)]. S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem
nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu
s výsledky soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud
s kasační stížností.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalobkyni žádná újma přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nevznikne (ostatně nic takového ani netvrdila), neboť pobírala vdovský
důchod ve výši, jež jí byla přiznána, a předmětem nyní projednávané věci je toliko zpětné
doplacení příplatku a zvláštního příspěvku k důchodu, navíc v poměrně malé částce. Naproti
tomu stěžovatelce by v případě nepřiznání odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma,
neboť by byla nucena vést další správní řízení, jehož výsledkem by bylo doplacení uvedeného
příplatku a zvláštního příspěvku žalobkyni. Případný úspěch stěžovatelky v projednávané věci,
spojený s následným novým rozhodnutím o odnětí příplatku a zvláštního příspěvku k důchodu,
by pak na již vyplaceném doplatku nemohl nic změnit. Přiznání odkladného účinku pak není
v rozporu ani s veřejným zájmem, s nímž by naopak byl v rozporu důsledek popsaný výše, čemuž
má přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zabránit.
[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím však Nejvyšší správní soud
žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 7. listopadu 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu