ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.302.2018:34
sp. zn. 5 As 302/2018 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem P. O. Box 1, Mírov, proti
rozhodnutím žalované ze dne 11. 7. 2018, čj. VS-12631-15/ČJ-2018-8036PR, a ze dne 11. 7.
2018, čj. VS-12631-16/ČJ-2018-8036PR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14, se od m ít á .
II. Kasační stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka
v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14, se za mí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u krajského soudu domáhal vydání předběžného opatření v řízení o žalobě
proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku o odložení žádostí žalobce o informace;
v žalobě zároveň uplatnil vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč.
Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh žalobce na vydání předběžného opatření
výrokem I. zamítl, neboť neshledal, že by byly splněny zákonné podmínky pro vydání
předběžného opatření dle §38 odst. 1 s. ř. s., a žalobu na náhradu nemajetkové újmy výrokem II.
odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s. pro nedostatek pravomoci správních soudů o této věci
rozhodovat. Dále v odůvodnění napadeného usnesení krajský soud vyslovil, že o žalobě proti
rozhodnutím žalované rozhodne následně.
[2] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
a žádal, aby jej NSS zrušil. Stěžovatel mimo jiné uvedl, že podle §39 odst. 1 s. ř. s. je možné
spojovat věci, „je-li to skutkově přípustné, což v daném případě dovoluje i aplikaci norem antidiskriminačního
práva do norem správního práva.“
[3] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti; na usnesení krajského soudu neshledala
žádných vad.
[4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým
procesním institutem také předběžné opatření. Dočasná povaha usnesení, kterým bylo
rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření, byla potvrzena také v judikatuře NSS (viz rozsudky
ze dne 16. 8. 2016, čj. 6 As 137/2016-25, ze dne 1. 7. 2015, čj. 1 As 10/2015-50, ze dne
21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145 či usnesení ze dne 18. 1. 2016, čj. 6 As 60/2005-75 a ze dne
28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35). S ohledem na uvedené se NSS kasační stížností směřující proti
výroku I. napadeného usnesení krajského soudu nemohl meritorně zabývat, a proto ji jako
nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[5] Ke kasačním námitkám směřujícím proti výroku II. napadeného usnesení NSS uvádí,
že stěžovatel podal jednu žalobu, v níž uplatnil více nároků. Krajský soud poté rozhodl
napadeným usnesením ve výroku II. pouze o části této žaloby, a to o nároku na náhradu
nemajetkové újmy (žalobu v této části odmítl). Námitky stěžovatele týkající se spojování věci jsou
liché a na nyní projednávanou věc nepoužitelné, neboť spojování věcí přichází v úvahu pouze
tehdy, pokud žaloby směřují proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu
skutkově souvisejí (§39 odst. 1 s. ř. s.), přičemž se musí současně jednat o žaloby, o nichž mají
pravomoc rozhodovat soudy ve správním soudnictví. O takový případ se v nyní projednávané
věci nejedná, neboť o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy nepřísluší rozhodovat
správním soudům, jak správně dovodil krajský soud, na jehož usnesení NSS v podrobnostech
odkazuje. NSS proto kasační stížnost proti výroku II. usnesení krajského soudu jako nedůvodnou
zamítl.
[6] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 3 věty
první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel nebyl se svou kasační stížností úspěšný a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné
náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2018
Ondřej Mrákota
předseda senátu