Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20.12.2018, sp. zn. 5 As 302/2018 - 34 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.302.2018:34

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.302.2018:34
sp. zn. 5 As 302/2018 - 34 ROZSUDEK Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov, se sídlem P. O. Box 1, Mírov, proti rozhodnutím žalované ze dne 11. 7. 2018, čj. VS-12631-15/ČJ-2018-8036PR, a ze dne 11. 7. 2018, čj. VS-12631-16/ČJ-2018-8036PR, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14, takto: I. Kasační stížnost proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14, se od m ít á . II. Kasační stížnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 12. 9. 2018, čj. 65 A 73/2018 – 14, se za mí t á. III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se u krajského soudu domáhal vydání předběžného opatření v řízení o žalobě proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku o odložení žádostí žalobce o informace; v žalobě zároveň uplatnil vůči žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením návrh žalobce na vydání předběžného opatření výrokem I. zamítl, neboť neshledal, že by byly splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření dle §38 odst. 1 s. ř. s., a žalobu na náhradu nemajetkové újmy výrokem II. odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s. pro nedostatek pravomoci správních soudů o této věci rozhodovat. Dále v odůvodnění napadeného usnesení krajský soud vyslovil, že o žalobě proti rozhodnutím žalované rozhodne následně. [2] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a žádal, aby jej NSS zrušil. Stěžovatel mimo jiné uvedl, že podle §39 odst. 1 s. ř. s. je možné spojovat věci, „je-li to skutkově přípustné, což v daném případě dovoluje i aplikaci norem antidiskriminačního práva do norem správního práva.“ [3] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti; na usnesení krajského soudu neshledala žádných vad. [4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Dle dikce §38 odst. 1 s. ř. s. je takovým procesním institutem také předběžné opatření. Dočasná povaha usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na předběžné opatření, byla potvrzena také v judikatuře NSS (viz rozsudky ze dne 16. 8. 2016, čj. 6 As 137/2016-25, ze dne 1. 7. 2015, čj. 1 As 10/2015-50, ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145 či usnesení ze dne 18. 1. 2016, čj. 6 As 60/2005-75 a ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35). S ohledem na uvedené se NSS kasační stížností směřující proti výroku I. napadeného usnesení krajského soudu nemohl meritorně zabývat, a proto ji jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. [5] Ke kasačním námitkám směřujícím proti výroku II. napadeného usnesení NSS uvádí, že stěžovatel podal jednu žalobu, v níž uplatnil více nároků. Krajský soud poté rozhodl napadeným usnesením ve výroku II. pouze o části této žaloby, a to o nároku na náhradu nemajetkové újmy (žalobu v této části odmítl). Námitky stěžovatele týkající se spojování věci jsou liché a na nyní projednávanou věc nepoužitelné, neboť spojování věcí přichází v úvahu pouze tehdy, pokud žaloby směřují proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí (§39 odst. 1 s. ř. s.), přičemž se musí současně jednat o žaloby, o nichž mají pravomoc rozhodovat soudy ve správním soudnictví. O takový případ se v nyní projednávané věci nejedná, neboť o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy nepřísluší rozhodovat správním soudům, jak správně dovodil krajský soud, na jehož usnesení NSS v podrobnostech odkazuje. NSS proto kasační stížnost proti výroku II. usnesení krajského soudu jako nedůvodnou zamítl. [6] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel nebyl se svou kasační stížností úspěšný a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. prosince 2018 Ondřej Mrákota předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:20.12.2018
Číslo jednací:5 As 302/2018 - 34
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozsudek
zamítnuto
Účastníci řízení:Vězeňská služba České republiky, Věznice Mírov
Prejudikatura:1 Ans 2/2003
Kategorie rozhodnutí:C
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.302.2018:34
Staženo pro jurilogie.cz:09.03.2024