ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.204.2017:54
sp. zn. 8 As 204/2017 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: SELOTOM s. r. o.,
se sídlem Karlovo náměstí 290/16, Praha 2, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem,
se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina,
se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2016,
č. j. KUJI 15543/2016 ODSH 236/2016 Ves, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2017, č. j. 31 A 40/2016 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se v rac í soudní poplatek ve výši 5.000 Kč za řízení o kasační stížnosti.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce
žalobkyně Mgr. Jaroslava Topola, advokáta, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 12. 1. 2016, č. j. MMJ/OD/14914/2015-13, Magistrát města Jihlavy
(dále jen „správní orgán prvního stupně“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání správního
deliktu podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále jen „zákon o silničním
provozu“], kterého se měla dopustit tím, že „jako provozovatel motorového vozidla registrační značky X
dne 24. 6. 2015 v 10:54 hodin na pozemní komunikaci – křižovatka ulic Jiráskova – Fritzova – Zborovská
v obci Jihlava v rozporu s §10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní
komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená
zákonem o silničním provozu.“ Konkrétně došlo k tomu, že „neznámý řidič motorového vozidla registrační
značky X dne 24. 6. 2015 v 10:54 hodin na pozemní komunikaci – křižovatka ulic Jiráskova – Fritzova –
Zborovská v obci Jihlava nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj“ – povinnost zastavit vozidlo před
dopravní značkou „Příčná čára souvislá“ a tím se dopustil přestupku podle §125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona
o silničním provozu porušením ust. §4 písm. c) a §70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu/.“ Správní
orgán prvního stupně uložil žalobkyni za tento přestupek podle §125f odst. 3 zákona o silničním
provozu pokutu ve výši 4.000 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Nepřisvědčil totiž ani jedné ze žalobkyní uplatněných námitek. Žalobkyně měla zaprvé
za to, že správní orgán prvního stupně zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla,
aniž by učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku; zadruhé žalobkyně namítala,
že žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí nenařídil ústní jednání ve věci,
při němž by bylo provedeno dokazování za osobní účasti žalobkyně; zatřetí se žalobkyně
neztotožnila s výší uložené sankce; začtvrté vytýká žalobkyně správnímu orgánu prvního stupně,
že ve výroku rozhodnutí nedostatečně popsal místo spáchání skutku; nakonec žalobkyně uvedla,
že správní orgán prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když nikterak neprokázal,
že by řidič vozidla nerespektoval signál s červeným světlem „Stůj“.
III.
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní brojí proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností. Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[6] Stěžovatelka nesouhlasí s výší jí správním orgánem prvního stupně uložené sankce,
a to jednak z toho důvodu, že správní orgán při jejím určování vycházel z nepodložené
a neodůvodněné úvahy, že nesdělila-li stěžovatelka osobu řidiče, jeho přestupkové jednání
toleruje, a jednak proto, že správní orgán prvního stupně nezohlednil při určování sankce
všechna zákonná kritéria.
[7] Stěžovatelka dále namítá, že se krajský soud dopustil nesprávného právního posouzení.
Podle jejího názoru totiž měla být stíhána za porušení §70 odst. 2 písm. d) zákona o silničním
provozu a nikoliv pro porušení §70 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Má totiž za to, že v okamžiku,
kdy se na semaforu rozsvítila červená, již nemohla zastavit vozidlo, což je zřejmé z videozáznamu
založeného ve správním spise. Stěžovatelka také upozorňuje na nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně, neboť se v něm správní orgán nezabýval tím, zda stěžovatelka
mohla ještě poté, co se rozsvítila červená, bezpečně zastavit.
[8] Stěžovatelka poukazuje i na to, že přístroj, prostřednictvím kterého byl údajný přestupek
zjištěn, je tzv. automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy podle §125f
odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Jelikož se jedná o neurčitý právní
pojem, měl být správním orgánem prvního stupně vysvětlen jeho význam a provedena
přezkoumatelná subsumpce. Rovněž byl správní orgán prvního stupně povinen provést
dokazování, při němž by se zjišťovaly technické parametry použitého přístroje. Vyjadřoval-li
se krajský soud k tomu, jak použitý přístroj funguje, aniž by uvedl, z čeho takové závěry čerpá,
a bez jakýchkoliv podkladů založených ve správním nebo soudním spise, jsou takové úvahy
podle stěžovatelky nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
[9] Stěžovatelka nakonec namítá, že z rozhodnutí správních orgánů ani z napadeného
rozsudku není zřejmé, jakého znění aplikovaných právních předpisů bylo použito.
[10] V doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 8. 2018 stěžovatelka dále na podkladě rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 10 As 15/2018 – 36, uvádí, že v posuzované
věci „[…]byl jediný důkaz o údajném přestupku (fotodokumentace) pořízen Městskou policií Jihlava v době,
kdy obecní policie nebyla oprávněna k projednávání příslušného přestupku, a jedná se tedy o porušení zásady
zákonnosti (legality), resp. principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, kterému nelze poskytnout ochranu
tím, že by takto nezákonně pořízený důkaz byl aprobován v řízení o přestupku, navíc jako důkaz
proti obviněnému. Jednalo by se o porušení §51 odst. 1 správního řádu a v důsledku též o porušení práva
na spravedlivý proces, specificky práva na zákonný postup orgánu veřejné moci v řízení o trestním obvinění
ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny.“
IV.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil.
V.
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval podmínkami řízení a shledal, že nejsou splněny.
[13] Kasační soud již dne 24. 10. 2018 obdržel informaci, že žalovaný rozhodnutím
ze dne 23. 10. 2018, č. j. KUJI 79014/2018, vyhověl návrhu stěžovatelky na obnovu správního
řízení ve věci správního deliktu provozovatele vozidla ukončeného napadeným rozhodnutím
a povolil obnovu řízení, neboť vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit.
[14] Přípisem ze dne 5. 12. 2018 následně žalovaný informoval Nejvyšší správní soud
o tom, že správní orgán prvního stupně vydal v obnoveném řízení usnesení ze dne 14. 11. 2018,
sp. zn. SZ-MMJ/OD/14914/2015/33, kterým řízení zastavil (dále jen „usnesení o zastavení
řízení“), neboť spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo stěžovatelce jako provozovatelce
vozidla prokázáno. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018,
č. j. 10 As 15/2018 – 36, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že důkaz o spáchání
správního deliktu provozovatele vozidla (podle současného znění zákona o silničním provozu
přestupku provozovatele vozidla) byl získán nezákonně, a je tedy procesně nepoužitelný.
Městská policie Jihlava totiž nebyla do dne 1. 7. 2017 oprávněna projednávat přestupky
podle §125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu a správní orgán prvního stupně
nebyl oprávněn provozovat kamerový systém, který by sloužil k monitorování průjezdů
křižovatkou na červený signál „Stůj“.
[15] Usnesení o zastavení řízení, které nabylo právní moci dne 30. 11. 2018, bylo vydáno
jako nové rozhodnutí v rámci řízení obnoveného podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu.
Ke dni nabytí právní moci tohoto usnesení bylo proto ve smyslu §102 odst. 9 správního řádu
zrušeno jednak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 12. 1. 2016,
č. j. MMJ/OD/14914/2015-13, a jednak napadené rozhodnutí.
[16] Jakkoliv správní soud při svém rozhodování vychází podle §75 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního
orgánu, splnění podmínek řízení zkoumá kdykoliv za řízení z úřední povinnosti. Podmínky řízení
přitom podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 9 Ads 147/2015 – 24,
představují „[…]předpoklady, při jejichž splnění lze ve věci meritorně rozhodnout. Nejsou-li tyto podmínky
splněny, soud nemůže ve věci jednat a rozhodnout; stará se tedy o jejich splnění z úřední povinnosti.
Mezi podmínky řízení jsou řazeny např. pravomoc a příslušnost soudu, procesní způsobilost účastníka,
jeho případné zastoupení, existence předmětu řízení a další.“
[17] Nezbytnou podmínkou řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
je podle §65 s. ř. s. existence „rozhodnutí“. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu
přitom vyplývá, že pokud je žalobou napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, nahrazeno
jiným nebo změněno v jiném řízení, odpadl tím předmět řízení o žalobě podle §65 s. ř. s.
Odpadnutí předmětu řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud
žalobu odmítne podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009 - 104, ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 As 39/2011 - 60,
nebo usnesení ze dne 12. 9. 2018, č. j. 9 As 218/2018 - 72).
[18] Nejvyšší správní soud již také vyslovil např. v citovaném usnesení č. j. 9 As 218/2018 – 72,
že „[t]otožné důsledky pak nastanou i v případě zrušení, nahrazení či změny napadeného rozhodnutí v jiném
řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti. Ani v tomto případě nejsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí
ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení (viz např. rozsudek ze dne 14. 1. 2016,
č. j. 9 Ads 147/2015 - 24, nebo ze dne 8. 6. 2017, č. j. 1 Afs 332/2016 - 39). Nejvyšší správní soud
by případným věcným přezkumem kasační stížnosti nerozhodoval o konkrétních veřejných subjektivních právech,
neboť napadené rozhodnutí, které veřejná subjektivní práva stěžovatele mohlo zasáhnout, již neexistuje.
I pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti a zrušil rozsudek krajského soudu, krajský soud
by nemohl řízení dále vést pro neexistenci předmětu řízení a musel by žalobu odmítnout bez věcného projednání.
Nejvyšší správní soud by nemohl případně uplatnit ani svou pravomoc podle §110 odst. 2 s. ř. s. a zrušit
napadené rozhodnutí sám, neboť nelze zrušit již zrušené, a tedy neexistující rozhodnutí. Soudní přezkum věci
samé by tedy nemohl vést k účinné ochraně veřejných subjektivních práv stěžovatele.“
[19] V nyní posuzované věci v důsledku toho, že v původním řízení o správním deliktu
stěžovatelky žalovaný povolil obnovu řízení a následně v obnoveném řízení správní orgán
prvního stupně usnesením řízení o správním deliktu zastavil, bylo podle §102 odst. 9 správního
řádu zrušeno napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně. V nynějším řízení o kasační stížnosti tedy nejsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí ve věci samé z důvodu neexistence předmětu řízení; tento nedostatek
je neodstranitelný.
VI.
[20] S ohledem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení Nejvyšší správní soud odmítl
kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 téhož zákona.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
[22] Stěžovatelka za kasační stížnost zaplatila soudní poplatek ve výši 5.000 Kč.
Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, aniž by jejímu odmítnutí předcházelo jednání, Nejvyšší
správní soud rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku podle §10 odst. 3, věty poslední,
a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Třicetidenní lhůta k vrácení
tohoto poplatku vychází z §10a odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu