ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.393.2017:35
sp. zn. 9 As 393/2017 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: R. K., zastoupený
JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117,
Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 10. 2017, č. j. 18 A 16/2017 – 34,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2017, č. j. 18 A 16/2017 – 34,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 6. 6. 2017,
č. j. MSK 137298/2016, sp. zn. DSH/29419/2016/Bře 067.1 V5, se z r ušuj e
a v ě c se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě
a o kasační stížnosti v celkové výši 24 456 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Radima Kubicy, MBA, advokáta.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního
hospodářství, jako správního orgánu prvního stupně, ze dne 23. 9. 2016,
č. j. MMFM 126483/2016, sp. zn. MMFM_S 11142/2016/ODaSH/Neu (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným tím, že dne 9. 7. 2016 v době kolem 10:10 hodin řídil
osobní motorové vozidlo zn. Mercedes Benz, RZ: X, pod vlivem alkoholu. Při silniční kontrole
provedené hlídkou Policie České republiky byla u žalobce provedena dechová zkouška přístrojem
zn. Dräger, která po odečtení toleranční srážky odhalila v dechu žalobce hladinu alkoholu
v hodnotě 0,05 g/kg. Žalobce uvedeným jednáním spáchal přestupek podle §125c odst. 1
písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o silničním provozu“). Správní orgán prvního stupně uložil za tento přestupek žalobci pokutu
ve výši 2 500 Kč a dále mu uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových
vozidel na území České republiky na dobu 6 měsíců. Dále mu též stanovil povinnost nahradit
náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 6. 2017,
č. j. MSK 137298/2016, sp. zn. DSH/29419/2016/Bře 067.1 V5, zamítl odvolání žalobce proti
prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 26. 10. 2017, č. j. 18 A 16/2017 – 34, zamítl jako
nedůvodnou. Ke stěžejní námitce stěžovatele, že se přestupku nedopustil a výsledky provedených
dechových zkoušek jsou v rozporu s lékařským vyšetřením, nejprve uvedl, že následně provedené
odborné lékařské vyšetření výsledek dechové zkoušky nijak nezpochybnilo. Tento závěr je podle
krajského soudu logicky zdůvodnitelný tím, že lékařské vyšetření bylo provedeno po 37 minutách
od provedení orientační dechové zkoušky. Krajský soud se neztotožnil s tvrzením žalobce,
že k otázce odbourávání alkoholu je vždy zapotřebí odborného znaleckého posudku. V tomto
směru hodnotil jako nepřípadný odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 3. 2012, č. j. 9 As 120/2011 – 166 (všechna rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz).
V odkazované věci nebyl rozpor mezi výsledky dechové a krevní zkoušky dostatečně objasněn
a obviněné nebyla prokázána přítomnost alkoholu v krvi ústavně konformním způsobem. Tehdy
také správní orgány opřely svoje rozhodnutí o výpočty odbourávání alkoholu vlivem
metabolismu v těle obviněné, což kasační soud hodnotil jako otázku, o níž si správní orgán
nemůže učinit úsudek sám a k jejímuž posouzení je způsobilý znalec či znalecký ústav. Krevní
zkouška rovněž proběhla s delším časovým odstupem, příslušníci Policie ČR nedodrželi
povinnost zajistit odborné lékařské vyšetření co nejdříve. Krajský soud též upozornil na to,
že žalobce citoval pasáž z rozsudku č. j. 9 As 120/2011 – 166 neúplným způsobem.
[3] Krajský soud naopak považoval za přiléhavý rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 5. 2016, č. j. 10 As 173/2015 – 32, podle kterého je fakt, že hladina alkoholu zjištěná
v dechu stěžovatele jen minimálně překračovala nulovou hodnotu, klíčový pro přípustnost závěru
o poklesu alkoholu v krvi uplynutím času mezi oběma způsoby vyšetření. Odbourávání alkoholu
je notorieta a úvaha, že k odbourání jen nepatrného množství alkoholu došlo u stěžovatele
uplynutím 1,5 hodiny, je myšlenkovým postupem, který nevyvolává podezření ze svévole
či potřebu ověřovat jej znalecky. Znalecké zkoumání by bylo namístě při diametrálně odlišných
hodnotách měření. Krajský soud v nyní posuzovaném případě zdůraznil, že výsledek dechové
zkoušky 0,29 g/kg nemohl být vyvrácen výsledkem laboratorního vyšetření provedeného
po 37 minutách od dechové zkoušky. Žalobce tvrdil, že takové množství alkoholu nemohl za tak
krátkou dobu odbourat. Podle mínění krajského soudu ale při svých výpočtech nezohlednil
hodnotu odchylky ve výši 0,24 g/kg, která byla od hodnoty zjištěné dechovou zkouškou v jeho
prospěch odečtena. Výsledek dechové zkoušky po odečtení odchylky byl 0,05 g/kg a diametrálně
se tedy nelišil od následně provedené krevní zkoušky. Soud uzavřel, že použitý analyzátor
zn. Dräger byl řádně kalibrovaný, neprokázalo se, že by došlo k jeho nesprávnému použití,
popřípadě že by měření bylo ovlivněno jinými faktory.
[4] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž
uplatňuje důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel předně namítá, že v jeho věci hrají roli dva zásadní podklady pro vydání
rozhodnutí o přestupku, a to výsledek dechové zkoušky a výsledek laboratorního zkoumání
přítomnosti alkoholu v krvi. Výsledky obou zkoušek se významně rozcházejí. Správní orgány
bez bližšího zamyšlení upřednostnily výsledek dechové zkoušky s odůvodněním, že mezi
provedením této zkoušky a odběrem krve došlo k odbourání alkoholu v těle stěžovatele.
Nevyhověly přitom žádosti stěžovatele o vypracování znaleckého posudku s odůvodněním,
že rozdíly ve výsledcích obou zkoušek nejsou markantní. Krajský soud tento postup „posvětil“
s tím, že odborné lékařské vyšetření provedené po 37 minutách výsledek dechové zkoušky
nezpochybnilo. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí. Zdůrazňuje, že posouzení rychlosti
odbourávání alkoholu z lidského těla je záležitostí náročnou, ke které je potřeba odborných
znalostí. Správní orgány nebyly schopny samy posoudit, zda byla nulová hladina alkoholu v krvi
stěžovatele zjištěná při lékařském vyšetření způsobená procesem odbourávání, anebo jednoduše
tím, že stěžovatel před jízdou alkohol nepožil.
[6] Dále poukazuje na rozsudek č. j. 9 As 120/2011 – 166, se kterým je napadené rozhodnutí
krajského soudu v rozporu. Výsledek dechové zkoušky byl vyvrácen výsledkem laboratorního
vyšetření vzorku krve. Při absenci jiných důkazů mělo dojít v souladu se zásadou in dubio
pro reo k zastavení řízení o přestupku. Stěžovatel polemizuje s krajským soudem v tom, že na daný
případ lze aplikovat závěry z rozsudku č. j. 10 As 173/2015 – 32. Podle něj je naopak tento
judikát nepřiléhavý, neboť se v podstatných znacích od nynějšího případu odlišuje.
Ve srovnávané věci nebyly naměřeny tak rozdílné hodnoty za tak krátké období, jako tomu
je u stěžovatele. Významné je i to, že v judikovaném případě byl samotný výsledek krevního
rozboru odlišný – po téměř dvou hodinách byly v krvi řidiče zjištěny stopy alkoholu v hodnotě
0,08 g/kg. Oproti tomu u stěžovatele byla po 37 minutách zjištěna nulová hodnota, ačkoli
dechovou zkouškou byly naměřeny hodnoty vyšší, než jak tomu bylo u řidiče v judikované věci
citované krajským soudem.
[7] Stěžovatel rovněž nesouhlasí s postupem krajského soudu, který při svých úvahách
od výsledku dechové zkoušky odčítal odchylku ve výši 0,24 g/kg. Tento postup je v neprospěch
obviněného. Soud měl zohlednit skutečnou naměřenou hodnotu (0,29 g/kg) a tu porovnat
s výsledkem krevní zkoušky. Pak by nemohl dospět k závěru, že rozdíly ve výsledcích obou
zkoušek nejsou markantní. Zákonná odchylka představuje možnou fyziologickou hladinu
alkoholu v krvi. Pokud by byl výsledek dechové zkoušky ovlivněn touto hodnotou, musela
by se také projevit na krevní zkoušce, která byla provedena bezodkladně. Krevní zkouška však
ve stěžovatelově případě ukázala nulovou hladinu alkoholu v krvi. To jinými slovy znamená,
že stěžovatel by musel za 37 minut odbourat 0,29 promile alkoholu, což je fyziologicky nemožné.
I z toho důvodu bylo namístě, aby se věcí zabýval znalec. Stěžovatel dále připomíná, že mu nelze
klást k tíži okolnost, že k odběru krve došlo po 37 minutách od poslední dechové zkoušky.
Stěžovatel žádné obstrukce nečinil a nemohl nijak ovlivnit, kdy ho policisté dopraví ke krevní
zkoušce.
[8] Stěžovatel uzavírá, že v jeho případě nebyla konformním způsobem prokázána
přítomnost alkoholu v krvi při řízení motorového vozidla. Pokud budou závěry krajského soudu
potvrzeny, pozbude možnost řidiče žádat o provedení krevní zkoušky smyslu. Odběr krve
je jediným „obranným prostředkem“ řidiče, nelze tedy připustit kategorický závěr o tom,
že k výsledkům krevní zkoušky se nepřihlíží, neboť v mezidobí mohl řidič vystřízlivět. Úmyslem
zákonodárce bylo poskytnout řidiči efektivní možnost brojit proti falešným výsledkům dechové
zkoušky, nikoli zakotvit institut v praxi nepoužitelný. Stěžovatel v samém závěru kasační stížnosti
pro doplnění uvádí, že v průběhu předchozích řízení napadal také správnost měření pomocí
analyzátoru dechu, protože alkohol nepožil a výsledky dechové zkoušky si neumí vysvětlit.
Správní orgány odmítly nechat použitý přístroj prověřit a spokojily se s hypotetickým sdělením
výrobce, které nemá žádný význam, neboť výrobce svůj přístroj vždy podpoří. Také tento postup
krajský soud aproboval.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její zamítnutí. Nejprve uvádí,
že v dané věci bylo řádnou dechovou zkouškou prokázáno ovlivnění stěžovatele alkoholem.
Po odečtu odchylky 0,24 g/kg bylo stěžovateli dechovou zkouškou prokázáno 0,05 g/kg
alkoholu v krvi. Správní orgány neupřednostnily dechovou zkoušku bez bližšího zamyšlení,
ale podrobně se zabývaly všemi důkazy. Žalovaný upřednostnil výsledek dechové zkoušky z toho
důvodu, že pokud krevní zkouška prokázala po 37 minutách nulovou hladinu alkoholu,
mohlo se tak stát v důsledku odbourání alkoholu v organismu stěžovatele. Tato úvaha
se žalovanému jeví jako logická, a proto nemá za to, že lékařské vyšetření vzorku krve
zpochybnilo platně provedenou dechovou zkoušku. V řešené věci nebyly oběma metodami
zjištěny diametrálně odlišné hodnoty. Při své argumentaci se opírá o již zmiňovaný rozsudek
č. j. 10 As 173/2015 – 32, z něhož ve vyjádření cituje.
[10] Žalovaný dále konstatuje, že s argumentací rozsudkem č. j. 9 As 120/2011 – 166
se vypořádal již ve vyjádření k žalobě, na které v podrobnostech odkazuje. Závěry uvedené
v tomto rozhodnutí na nyní řešenou věc nedoléhají, neboť v tehdejším případě správní orgány
opřely svoje rozhodnutí o komplikované výpočty, ke kterým neměly odborné znalosti. V souzené
věci však žalovaný sám žádné výpočty neprováděl, respektive reagoval pouze na výpočty uváděné
stěžovatelem, které jsou na úrovni matematiky na základní škole a není k nim třeba speciálních
znalostí. K odečtu odchylky dále uvádí, že tento postup je jediným správným. Pouze hodnota
po odečtu odchylky 0,24 g/kg může být považována za řádně, ověřitelně a přesně zjištěnou
minimální hodnotu alkoholu v těle člověka. Při výpočtech nelze zohledňovat naměřenou
hodnotu spolu s odchylkou, neboť v rámci odchylky se může hladina alkoholu lišit. Pokud
by k odečtu odchylky nedošlo, mohla by se hladina alkoholu v těle stěžovatele pohybovat mezi
0,05 až 0,29 g/kg. Ve prospěch obviněného z přestupku se ovšem pracuje pouze s nejnižší
prokázanou hodnotou, v dané věci tedy s výsledkem 0,05 g/kg alkoholu. Nelze vycházet
z hodnot před odečtením odchylky, neboť tyto hodnoty jsou nepřesné a takový postup
by byl obecně k tíži obviněných. Nadto pokud by se měly s výsledky rozboru krve srovnávat
výsledky dechové zkoušky v hodnotě před odečtením odchylky, výrazně by to narušilo relevanci
dechové zkoušky jako důkazu v rozporu s dikcí §20 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně
zdraví před škodlivými účinky návykových látek.
[11] Žalovaný se vymezuje i proti dalšímu argumentu stěžovatele, že hodnota 0,24 g/kg, která
se odečítá od výsledku dechové zkoušky, je zčásti tvořena údajnou fyziologickou hladinou
alkoholu v krvi člověka ve výši 0,20 g/kg. Ve skutečnosti jde ovšem o tzv. pesimistickou hodnotu
přepočtového faktoru. Žalovaný v tomto směru cituje z metodiky Českého metrologického
institutu týkající se analyzátorů alkoholu v dechu. Fyziologické faktory ovlivňující měření jsou
naprosto zanedbatelné, proto se ani údajná fyziologická hladina alkoholu neprojevila
u stěžovatele při krevní zkoušce. Rovněž také upozorňuje na to, že ze spisu nevyplývá,
že by policisté provedení odběru krve zdržovali. Sám stěžovatel takovou okolnost dosud
nenamítal. Nelze též přisvědčit tomu, že v případě potvrzení napadeného rozsudku by možnost
řidiče žádat o provedení krevní zkoušky ztratila smysl. Při výrazně odchylných výsledcích
dechové zkoušky a krevního testu v krátkém časovém intervalu (například dechová zkouška
0,55 g/kg, po odečtu odchylky 0,31 g/kg, rozbor krve po půlhodině 0,00 g/kg) by takový
nesoulad mohl zpochybnit výsledek dechové zkoušky – to však podle žalovaného nebyl tento
případ.
[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Jádrem sporu je posouzení otázky, zda odborné lékařské vyšetření (spojené s odběrem
krve) provedené na žádost žalobce 37 minut od měření alkoholu v dechu, jehož výsledkem byla
hodnota 0,00 g/kg alkoholu v krvi žalobce, zpochybňuje výsledky dechové zkoušky, a tím
i uznání žalobce vinným ze spáchání výše uvedeného přestupku.
[15] Mezi stranami je nesporné, že stěžovatel byl dne 9. 7. 2016 kontrolován policejní hlídkou
ve Frýdku-Místku. Podrobil se orientačnímu vyšetření na ovlivnění alkoholem spočívajícímu
v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu zn. Dräger Alcotest 7510
č. ARCK-0066. První dechová zkouška proběhla v 10:12 hod. s výsledkem 0,33 g/kg, druhá
dechová zkouška v 10:18 hod. s výsledkem 0,29 g/kg. Protože rozdíl mezi naměřenými
hodnotami byl vyšší než 10 %, byla provedena třetí dechová zkouška v 10:23 hod. s výsledkem
0,29 g/kg, tedy shodným s výsledkem druhé zkoušky (viz výstup z měřícího zařízení založený
na č. l. 12 spisu správního orgánu prvního stupně). Po započtení maximální odchylky zahrnující
vliv přesnosti měření a nejistotu přepočtového faktoru ve výši 0,24 g/kg byla v krvi stěžovatele
zjištěna hladina alkoholu v hodnotě 0,05 g/kg. Následně došlo na příslušném pracovišti
k odbornému lékařskému vyšetření stěžovatele na jeho žádost, jehož součástí byl i odběr krve
(viz §67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Lékař stěžovateli krev
odebral v 11:00 hod., tedy 37 minut od výsledku poslední dechové zkoušky. Odborné lékařské
vyšetření neprokázalo ovlivnění alkoholem. Vyšetření vzorku krve provedené metodou plynové
chromatografie a Widmarkovou zkouškou mělo za výsledek 0,00 g/kg hladiny alkoholu v krvi
stěžovatele. Tyto skutečnosti vyplývají z Protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění
alkoholem, který je založen na č. l. 30 spisu správního orgánu prvního stupně.
[16] Žalovaný i krajský soud jsou ve shodě v tom, že výsledek odborného lékařského
vyšetření, resp. vyšetření vzorku krve stěžovatele, nijak nezpochybňuje výsledek provedené
dechové zkoušky. Podle jejich názoru logicky došlo v mezidobí od dechové zkoušky do odběru
krve (tedy za 37 minut) k odbourání alkoholu v organismu stěžovatele až na nulovou hodnotu.
S tímto závěrem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a považuje jej za důkazně nepodložený.
[17] Za jiných okolností, pokud by nebylo provedeno odborné lékařské vyšetření a dvě řádné
orientační dechové zkoušky by ukázaly hodnotu 0,29 g/kg alkoholu v krvi řidiče
(tj. 0,05 g/kg po odečtení odchylky), by dle právní úpravy [§16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb.,
o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (poznámka: tento právní předpis
byl s účinností ode dne 31. 5. 2017 nahrazen zákonem č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví
před škodlivými účinky návykových látek, který obsahuje ohledně orientačního a odborného
lékařského vyšetření obdobnou právní úpravu jako zákon č. 379/2005 Sb.)] bylo možné
konstatovat, že se řidič přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu
dopustil. V souzené věci však byly výsledky dechových zkoušek svědčící o tom, že stěžovatel řídil
vozidlo pod vlivem alkoholu, v přímém rozporu s výsledkem odborného lékařského vyšetření,
které tak relevantním způsobem zpochybňuje důkazní hodnotu dechových zkoušek.
[18] Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobném případě judikoval, že „[p]okud hodnota
alkoholu v krvi žalobce činila v 9:10 hod. 0,25 g/kg, pak by při uvažované rychlosti odbourávání alkoholu
0,20 g/kg za hodinu měla být v 9:50 hod. naměřena hodnota 0,11 g/kg. Byla-li nicméně skutečná hodnota
alkoholu v krvi žalobce v 9:10 hod. 0,01 g/kg, pak by v 9:50 hod. při stejné rychlosti odbourávání alkoholu
měla být zjištěna nulová hodnota, jak uvádí stěžovatel (v dané věci byl stěžovatelem Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, tedy žalovaný v nynější věci – pozn. soudu). Tato stěžovatelova úvaha
ovšem vykazuje nedostatky, pro které ji nelze aprobovat. Stěžovatel totiž na straně jedné předpokládá,
že fyziologická hladina alkoholu v krvi žalobce v 9:10 hod. činila 0,20 g/kg (a tuto
společně s možnou odchylkou měření přístroje odčítá od změřené hodnoty), avšak
na straně druhé vůbec nezohledňuje, že o pouhých 40 minut později by v krvi žalobce
jistá fyziologická hladina alkoholu stá le měla být změřena, resp. neobjasňuje a nedokládá
po odborné stránce to, zda je možné, aby po 40 minutách nebyla v krvi žalobce žádná
fyziologická hodnota zaznamenána. Bez dalšího odborného objasnění této otázky
nemůže stěžovatelova argumentace obstát. Současně zjištěný skutkový stav věci proto vede k závěru,
že buď výsledky orientačního vyšetření, nebo výsledky odborného lékařského vyšetření jsou mylné. Nelze proto
s potřebnou jistotou stanovit, že stěžovatel porušil §5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu“ (zvýraznění
přidáno; viz rozsudek ze dne 31. 8. 2017, č. j. 2 As 218/2017 – 22).
[19] Ve výše citované věci byly dechovou zkouškou zjištěny obdobné hodnoty alkoholu v krvi
řidiče jako u stěžovatele, k odebrání vzorku krve došlo s odstupem 40 minut s výsledkem
0,00 g/kg (promile) alkoholu v krvi. Výsledky byly rovněž zjištěny metodami plynové
chromatografie a Widmarkovou zkouškou. Nejvyšší správní soud má tedy za to, že uvedené
závěry dopadají i na nyní projednávaný případ. Žalovaný ničím nepodložil svou úvahu,
že stěžovatel veškerý alkohol za 37 minut odboural. Nevysvětluje, jak je možné, že stěžovatel
měl při provedení dechové zkoušky v krvi hladinu alkoholu, která může být způsobena jinými
vlivy (někdy nazýváno jako fyziologická hladina alkoholu), a za pouhých 37 minut je v krvi
žalobce zjištěna nulová hladina alkoholu. K posouzení této otázky přitom nedisponuje
odbornými znalostmi. Nesprávné závěry žalovaného krajský soud aproboval. Žalovanému
i soudu se mohla jejich úvaha jevit jako logická, ostatně variantu, že stěžovatel alkohol do doby
odebrání vzorku krve prostě odboural, nelze bez dalšího vyloučit. Bez odborného podkladu
jde ale o pouhou spekulaci a laické posouzení odborné medicínské otázky (rychlost odbourávání
alkoholu v těle určité osoby), které pro závěr o spáchání předmětného přestupku nepostačuje.
[20] Nejvyšší správní soud v tomto směru odkazuje na již uvedený rozsudek
č. j. 9 As 120/2011 – 166. V prvé řadě je nutné upozornit na to, že jak stěžovatel v žalobě,
tak i krajský soud v samém závěru napadeného rozsudku citovali mimo jiné pasáž z rekapitulační
části tohoto rozhodnutí, kde byly uvedeny tehdejší závěry Krajského soudu v Plzni. Nejednalo
se tedy o vlastní závěry kasačního soudu, jakkoli se s nimi tento soud následně v podstatě
ztotožnil.
[21] Podstatné ovšem je, že Nejvyšší správní soud v tomto judikátu konstatoval, že „úvahy
správního orgánu týkající se výpočtu odbourávání alkoholu vlivem metabolismu v těle
žalobkyně překračují jeho odborné znalosti a nejsou otázkou, o které je správní orgán oprávněn učinit
si názor sám. (…) Správní orgán prvního stupně, stejně jako žalovaný, vyslovili ve svých rozhodnutích domněnku,
že pokles hladiny alkoholu v krvi žalobkyně pod hladinu obecně mezi odborníky přijímanou jako nejvyšší možnou
fyziologickou (0,2 promile) byl způsobený časovým odstupem mezi odběrem krve a dechovou zkouškou. Ačkoliv
je tento závěr logický, nelze opomenout, že rychlost odbourávání alkoholu v těle závisí na mnoha
faktorech a bez zohlednění dalších relevantních skutečností n elze bez pochyby určit,
zda je laboratoří stanovená hladina alkoholu v krvi způsobena tím, že alkohol
byl v průběhu času odbourán, či tím, že alkohol nebyl požitý . Správní orgán nemá
dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu dostatečné odborné znalosti k vyslovení kategorického
závěru, že konkrétní pokles hladiny alkoholu v krvi byl způsobený právě časovým
odstupem, a proto vzal za rozhodující výsledek dechové zkoušky. K vyhodnocení této otázky
je zapotřebí odborných vědomostí a znalostí, kterými správní orgán nedisponuje. Připouští-li právní úprava (…)
jako jeden z možných důkazních prostředků mimo dechovou zkoušku i odběr krve za účelem stanovení hladiny
alkoholu, pak je na správním orgánu, aby v případě rozporu mezi těmito zkouškami s pomocí příslušného znalce
tento rozpor vyjasnil a v rozhodnutí pak přezkoumatelným způsobem svoje závěry vzešlé z výsledku znaleckého
posouzení odůvodnil“ (zvýraznění přidáno). V nyní posuzované věci platí uvedené závěry tím spíše,
že u stěžovatele byla krevní zkouškou, která proběhla bez zbytečného odkladu, zjištěna nulová
hodnota alkoholu v krvi. Oproti tomu v citované věci došlo k odbornému lékařskému vyšetření
až po 72 minutách od dechové zkoušky s výsledkem 0,18 g/kg (dechovou zkouškou
bylo po odečtení odchylky zjištěno 0,20 g/kg v krvi řidičky). I přesto tehdy Nejvyšší
správní soud neshledal, že by správní orgány mohly otázku odbourávání alkoholu řešit samy
bez odpovídajícího odborného posouzení.
[22] Žalovaný, resp. správní orgán prvního stupně měl založit úvahu týkající se času
odbourávání alkoholu v krvi na stanovisku znalce, které by bylo vztaženo k projednávané věci
a k osobě stěžovatele. Teprve na základě takového stanoviska by mohl vzít za rozhodný výsledek
dechové zkoušky a vyvrátit tak důkaz krevní zkouškou, který byl proveden na žádost stěžovatele.
To se ovšem nestalo. V daném případě nebyl rozpor mezi výsledky dechové a krevní zkoušky
dostatečně objasněn, stěžovateli tudíž nebyla ústavně konformním způsobem prokázána vina,
konkrétně zaviněná přítomnost alkoholu v krvi při řízení vozidla.
[23] Soud připomíná, že v řízení o přestupcích, které jsou jednou z forem správního trestání,
platí obdobně jako v trestním právu princip presumpce neviny a z něho vyplývající
povinnost rozhodovat v pochybnostech ve prospěch obviněného z přestupku (in dubio pro reo).
Existuje-li rozumná pochybnost, tj. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se obviněný
přestupku nedopustil, je na místě aplikovat uvedený princip a řízení o přestupku zastavit.
Důkazní břemeno leží na správním orgánu (viz již citovaný rozsudek č. j. 2 As 218/2017 – 22
a další judikatura tam uvedená). Pakliže žalovaný uvedené rozpory v důkazech v dalším řízení
neodstraní, bude namístě aplikovat zásadu in dubio pro reo a rozhodnout ve prospěch stěžovatele.
[24] Jako skutkově odlišný dále Nejvyšší správní soud hodnotí případ řešený v žalovaným
i krajským soudem hojně citovaném rozsudku č. j. 10 As 173/2015 – 32. V této věci nebyl
výsledek krevní zkoušky nulový (hladina alkoholu zjištěná ve výši 0,08 g/kg), odběr krve nadto
proběhl s mnohem delším časovým odstupem (po 1,5 hod. od provedení dechové zkoušky). Toto
rozhodnutí je však překonáno závěry rozšířeného senátu v usnesení ze dne 17. 4. 2018,
č. j. 2 As 154/2017 – 44, kde je mimo jiné uvedeno, že „[v]ýsledek orientační dechové zkoušky je jedním
z důkazů, které provádí správní orgán v řízení o přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
a které je povinen hodnotit podle §50 odst. 3 a 4 správního řádu v souladu se zásadou volného hodnocení
důkazů, zásadou oficiality a zásadou materiální pravdy. Je-li výsledek orientační dechové zkoušky spolehlivý
a jednoznačný, může být na něm založen závěr o vině.“ Rozšířený senát také dovodil, že „[p]okud totiž
výsledek dechové orientační zkoušky nebude jednoznačný a spolehlivý v potřebné míře, může být přesto závěr
o vině dovozen z dalších provedených důkazů (…). Naopak i na první pohled spolehlivě
a jednoznačně působící výsledek dechové orientační zkoušky může být úspěšně vyvrácen
dalšími důkazy, zejména odborným lékařským vyšetřením, které řidič podstoupí
z důvodu nesouhlasu s výsledkem orientační dechové zkoušky “ (zvýraznění přidáno).
V posuzované věci byl výsledek dechové zkoušky zpochybněn následně provedeným odborným
lékařským vyšetřením a nelze jej bez dalšího považovat za spolehlivý a jednoznačný.
[25] Nelze přehlédnout, že rozšířený senát v citovaném usnesení č. j. 2 As 154/2017 – 44 také
připomněl, že „pro závěr o vině přestupkem dle §125c odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o silničním provozu
zpravidla postačí výsledek orientační dechové zkoušky, pokud umožňuje získat spolehlivý a jednoznačný výsledek
o obsahu alkoholu v krvi řidiče. Na tomto místě je ovšem třeba konstatovat, že se nejedná o jediný či dokonce
nezbytný důkaz potřebný pro rozhodnutí správního orgánu o přestupku. Ovlivnění požitým alkoholem či dokonce
stav vylučující způsobilost k řízení lze prokázat také jinými důkazy, např. výpovědí svědků, kteří viděli řidiče
před jízdou alkoholické nápoje popíjet, záznamem neobvyklého způsobu jízdy, výpovědí policistů, kteří řidiče
kontrolovali a mohli svými smysly vnímat projevy podnapilosti či opilosti řidiče. Vysokou přesvědčivost má ovšem
především výsledek odborného lékařského vyšetření řidiče, který je způsobilý s větší přesností stanovit obsah
alkoholu v krvi řidiče, a tedy i stupeň ovlivnění vlastností potřebných k řízení vozidla, případně též ve spojení
s odborným posudkem, který určuje tento stupeň ovlivnění řidiče zpětně v době řízení vozidla.“
[26] V tomto ohledu Nejvyšší správní soud rovněž zdůrazňuje, že správní orgány sice uvedly,
že jejich závěry podtrhuje i to, že z dechu stěžovatele byl při silniční kontrole cítit alkohol, avšak
při ústním jednání, kam se dostavil jeden ze zasahujících policistů jako svědek, se tato otázka
blíže neřešila. Svědek (policista) k projevům opilosti stěžovatele nic neuvedl (viz protokol
o ústním jednání založený na č. l. 27 spisu správního orgánu prvního stupně). Mínění
správních orgánů tak vychází pouze z úředního záznamu policistů ze dne 9. 7. 2016 (založeno
na č. l. 4 správního spisu). Bylo přinejmenším vhodné, aby se správní orgány v řízení při výslechu
svědků i na tuto otázku zaměřily, neboť výpovědi policistů o projevech řidiče, které svými smysly
tito policisté vnímali, mohou také sloužit jako důkaz ovlivnění řidiče požitým alkoholem. Navíc
úřední záznam obsahuje i skutečnosti svědčící ve prospěch stěžovatele („chování ovládané“,
„orientace normální“, „chůze jistá“), které správní orgán ignoroval. Také výsledky lékařského
vyšetření ze dne 9. 7. 2016 neobsahují pouze informace o zjištěné nulové hladině alkoholu v krvi,
ale i výsledky dalších lékařských „testů“ na ovlivnění alkoholem (chování stěžovatele, výbava
představ, spojivky bledé / překrvené, jistota při chůzi po čáře, zda dech vyšetřovaného páchne
po alkoholu a další). Tyto testy vyšly negativně a nenasvědčují přítomnosti alkoholu v krvi
stěžovatele, avšak správní orgány je nevzaly v potaz.
[27] K argumentaci stěžovatele uvedené v závěru kasační stížnosti, jež se týká údajné
nesprávnosti měření provedeného analyzátorem dechu a výsledku dechových zkoušek
(viz výše v odstavci [8]), Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na závěry krajského soudu
v napadeném rozsudku (především na str. 7 nahoře), se kterými se ztotožňuje. Stěžovatel
s posouzením krajského soudu blíže nepolemizuje, jeho tvrzení tak ani nelze považovat
za řádnou kasační námitku.
[28] Nejvyšší správní soud shrnuje, že v dalším řízení bude na žalovaném, aby všechny důkazy
hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu.
V souladu se zásadou oficiality a materiální pravdy musí své případné úvahy o odbourávání
alkoholu vlivem metabolismu v těle stěžovatele důkazně podložit odbornými podklady, neboť
nejde o otázku, ke které by byl oprávněn si učinit názor sám. K jejímu posouzení je příslušný
znalec či znalecký ústav specializující se na danou problematiku. Pokud žalovaný pochybnosti,
které zakládá výsledek odborného lékařského vyšetření, dalšími provedenými důkazy neodstraní,
bude nucen v souladu se zásadou in dubio pro reo rozhodnout ve prospěch stěžovatele.
[29] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je nezákonný, a proto
jej zrušil dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. Věc však krajskému soudu nevrátil k dalšímu řízení,
jelikož současně rozhodl o zrušení rozhodnutí žalovaného dle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
Pro zrušení rozhodnutí žalovaného totiž byly podmínky již před krajským soudem.
Dle §78 odst. 4 s. ř. s., ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Dle §78 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
je žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v odůvodnění tohoto rozsudku.
[30] V případě, že Nejvyšší správní soud ruší rozsudek krajského soudu a současně
ruší i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační
stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu
(§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti
tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným
výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[31] Jelikož stěžovatel dosáhl zrušení správního rozhodnutí, měl z procesního hlediska úspěch
ve věci a náleží mu tak dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. náhrada nákladů řízení
vůči žalovanému, který úspěch neměl.
[32] Důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplaceným
soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč, dále odměnou za tři úkony právní služby, a to za písemné
podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby a repliky k vyjádření žalovaného) a za účast
na jednání před soudem dne 26. 10. 2017 [§11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů; dále jen „advokátní tarif“]. Výše odměny za každý z těchto
úkonů právní služby činí 3 100 Kč [§7 bod 5. a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu].
Za převzetí a přípravu zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb
[§11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu] soud odměnu nepřiznal, neboť zástupce stěžovatele
jej na základě plné moci zastupoval již v odvolacím správním řízení. Náklady řízení
před krajským soudem tvoří i paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč spojená
v této výši s každým úkonem právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce
stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty (§14a odst. 1 advokátního tarifu), výše
odměny se proto zvyšuje o částku představující 21 % (tj. o částku ve výši 2 142 Kč).
Důvodně vynaložené náklady řízení před krajským soudem tak dosáhly výše 15 342 Kč
(3 000 Kč + 3 × 3 100 Kč + 3 × 300 Kč + 2 142 Kč).
[33] Důvodně vynaložené náklady řízení před Nejvyšším správním soudem tvoří zaplacený
soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále odměna za jeden úkon právní služby – podání kasační
stížnosti jako návrhu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] ve výši 3 100 Kč
[§7 bod 5. a §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů
spojených s tímto úkonem právní služby, která činí 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu),
k tomu částka DPH ve výši 714 Kč. Celkové náklady řízení před Nejvyšším správním soudem
činí 9 114 Kč (5 000 Kč + 3 100 Kč + 300 Kč + 714 Kč).
[34] Žalovaný je tak povinen stěžovateli zaplatit náklady řízení za žalobu a za kasační stížnost
v celkové výši 24 456 Kč (15 342 Kč + 9 114 Kč) k rukám jeho zástupce JUDr. Radima
Kubicy, MBA, advokáta se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
[35] Žalovaný úspěch ve věci neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 s. ř. s. a contrario ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu