ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.49.2017:9
sp. zn. Konf 49/2017-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 2 a Městským
soudem v Praze jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, a dalších účastníků
sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 152/2017, o žalobě na předložení
spisu vedeného u žalované: žalobce J. K., a žalované České republiky – Obvodního soudu pro
Prahu 2, se sídlem v Praze 2, Francouzská 808/19,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí o podání žalobce ze dne 22. 9. 2016, označeném
“o předložení spisu vedeného u žalovaného v soudním řízení o vydání a doručení
opravného usnesení“, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 152/2017,
je s ou d v ob č a n s ké m soud n ím ř íz e n í .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2017, čj. 19 C 229/2016-6,
a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, čj. 68 Co 244/2017-17,
se ruší.
Odůvodnění:
1. Návrhem doručeným dne 15. 9. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“),
se Městský soud v Praze, rozhodující ve věcech správního soudnictví, domáhal, aby zvláštní senát
rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodování některých
kompetenčních sporů, který vznikl mezi ním na straně jedné, a Obvodním soudem pro Prahu 2
a Městským soudem v Praze jako soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení, na straně
druhé, ve věci nadepsané „o předložení spisu vedeného u žalované v soudním řízení o vydání
a doručení opravného usnesení“.
2. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
3. Žalobce učinil dne 22. 9. 2016 u Obvodního soudu pro Prahu 2 podání, v němž dle jeho
slov má jít „o předložení spisu vedeného u žalovaného v soudním řízení o vydání a doručení
opravného usnesení“. Sebe přitom označil jako žalobce a jako žalovanou označil „Českou
republiku – Obvodní soud pro Prahu 2“. Žalobce tvrdí, že v blíže nespecifikované věci,
jež se měla týkat „vydání a doručení opravného usnesení“, žádal o nahlédnutí do spisu,
avšak v informačním centru Obvodního soudu pro Prahu 2 po něm bylo vyžadováno,
aby předložil doklad totožnosti a ponechal jej pracovníkům informačního centra po dobu
nahlížení do spisu jako zástavu. To žalobce odmítl a nahlížení do spisu mu proto nebylo
umožněno. Uvedený postup žalobce považuje za nezákonný, a proto se domáhá vydání
rozsudku, kterým bude žalované uloženo umožnit mu nahlédnout do spisu bez toho,
aby byl zadržen jeho doklad totožnosti.
4. K uvedenému zvláštní senát dodává, že v tomto rozhodnutí nadále užívá označení
„žalobce“ pro identifikaci původce výše zmíněného podání, aniž by tím chtěl činit závěr
o možném postavení dané osoby z hlediska procesních předpisů.
5. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 2. 2. 2017, čj. 19 C 229/2016-6, vyslovil
svou věcnou nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému rozhodovat věci správního soudnictví
(výrok II). Podle Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobce brojí proti nezákonnému zásahu
správního orgánu, když řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením
správního orgánu upravuje ustanovení §82 a násl. s. ř. s. Právo podat žalobu proti nezákonnému
zásahu je přitom veřejné subjektivní právo žalobce. V dané věci nikterak nelze dovodit,
že by se jednalo o spor, ve kterém by soud měl poskytnout ochranu soukromým právům žalobce
ve smyslu ustanovení §1 a 2 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 2 tak dospěl k závěru, že nemá
pravomoc věc projednat, neboť se jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu,
věc tedy náleží do věcné příslušnosti krajských soudů rozhodujících věci správního soudnictví
podle soudního řádu správního, které poskytují ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických i právnických osob. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal tzv. blanketní odvolání,
které i přes výzvu zůstalo nedoplněno o náležitosti předpokládané v §205 odst. 1 o. s. ř.,
a proto je Městský soud v Praze, jako soud civilní, usnesením ze dne 17. 7. 2017,
čj. 68 Co 244/2017-17, odmítl a věc byla následně postoupena Městskému soudu v Praze jako
soudu rozhodujícímu ve věcech správního soudnictví a zapsána pod sp. zn. 10 A 152/2017.
6. V návrhu na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu ze dne 12. 9. 2017,
který byl zvláštnímu senátu doručen dne 15. 9. 2017, Městský soud v Praze, rozhodující jako soud
ve správním soudnictví (dále též „navrhovatel“), vyjádřil nesouhlas s unesením Obvodního soudu
pro Prahu 2 a popřel svoji pravomoc ve věci rozhodnout. Podle navrhovatele žaloba nesměřuje
proti správnímu orgánu, neboť podle §4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví
rozhodují právě o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu. Městský soud v Praze
má za to, že žalobce brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 2 učiněného v rámci
výkonu soudnictví, nikoliv v rámci výkonu státní správy. Nahlížení do spisu vedeného v civilním
řízení soudním je integrální součástí výkonu soudnictví a řídí se ustanovením §44 o. s. ř. Městský
soud v Praze je proto toho názoru, že se jedná o žádost o nahlédnutí do spisu,
o které má rozhodnout Obvodní soud pro Prahu 2 podle §44 odst. 2 o. s. ř., a to poté, co bude
žalobce vyzván ke specifikaci řízení, v němž se domáhá nahlížení do spisu. Podle navrhovatele
žalobce uvedenou žádost o nahlížení do spisu spojil též se stížností na postup soudních osob
ve smyslu §164 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, které mu za blíže
nespecifikovaných okolností neumožnily nahlížet do konkrétně neurčeného soudního spisu,
pokud si nebudou moci po dobu nahlížení ponechat jeho doklad totožnosti. O této stížnosti
by podle navrhovatele měl rozhodnout předseda Obvodního soudu pro Prahu 2. Městský soud
v Praze se proto domnívá, že žalobcovo podání není materiálně žalobou, nýbrž žádostí
o nahlédnutí do spisu, spojenou se stížností na postup soudních osob. Pokud by se však o žalobu
jednalo, muselo by jít o žalobu civilní, nikoliv o žalobu ve správním soudnictví. Obvodní soud
pro Prahu 2 proto podle navrhovatele pochybil, pokud rozhodl, že věc má být postoupena
správnímu soudu jako žaloba proti nezákonnému zásahu.
7. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS). O samotné podstatě sporu uvážil
takto:
8. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud rozhodující v občanském soudním řízení,
v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel
popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto
shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí
je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
9. Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o podání žalobce označeného
„o předložení spisu vedeného u žalované v soudním řízení o vydání a doručení opravného
usnesení“ rozhodnout civilní soud nebo soud rozhodující ve věcech správního soudnictví.
10. Podle §44 o. s. ř. mají účastníci a jejich zástupci právo nahlížet do soudního spisu,
s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy (odst. 1). Každému, kdo na tom
má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí,
aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní
předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen (odst. 2).
11. Podle §164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů,
jsou fyzické a právnické osoby (stěžovatel) oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů
se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo
narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost, se posuzuje podle obsahu podání
bez ohledu na to, jak bylo označeno.
12. Podle §171 zákona o soudech a soudcích předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti,
jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení
místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, přísedícími, vyššími soudními úředníky,
soudními tajemníky, soudními vykonavateli a jinými zaměstnanci působícími u okresního soudu.
13. Zvláštní senát v prvé řadě uvádí to, na co poukázal již navrhovatel, že totiž z podání
žalobce je sice zřejmé, že se domáhá, aby mu bylo umožněno nahlížet do blíže neurčeného spisu
bez nutnosti odevzdat a po určitou dobu u sebe nemít průkaz totožnosti, není však již zřejmé,
jakou cestou, tj. za použití jakého právního nástroje tak žalobce činí. Pokud si Obvodní soud
pro Prahu 2 v této otázce neudělal jasno, je jeho postup, který vyústil ve vyslovení věcné
nepříslušnosti podle §104b o. s. ř. a postoupení podání žalobce k vyřízení navrhovateli,
přinejmenším předčasný.
14. Lze si totiž zaprvé představit, že svým podáním hodlal žalobce zařídit realizaci svého
práva na nahlížení do soudního spisu ve smyslu §44 o. s. ř. Pokud by žalobce nebyl účastníkem
řízení, o němž byl veden předmětný spis (z podání žalobce se tato informace nedá zjistit), musí
být o jeho žádosti rozhodnuto příslušným předsedou senátu (samosoudcem) ve smyslu §44
odst. 2 o. s. ř. Pokud hodlal žalobce nahlédnout do spisu ve věci, jíž byl účastníkem, vyplývá jeho
právo nahlížet do spisu ze zákona (§44 odst. 1 o. s. ř.) a předseda senátu (samosoudce)
o něm nerozhoduje. Tehdy by podání skutečně mohlo být považováno za snahu prosadit
žalobcovo právo na nahlížení do spisu cestou stížnosti na chování zaměstnanců Obvodního
soudu pro Prahu 2 ve smyslu §164 zákona o soudech a soudcích, neboť tito podle žalobce
omezili jeho zákonné právo nedůvodným požadavkem na odevzdání průkazu totožnosti po dobu
nahlížení do spisu. O uvedené stížnosti by podle §171 zákona o soudech a soudcích rozhodoval
předseda Obvodního soudu pro Prahu 2.
15. Zadruhé si lze představit, že žalobce skutečně mínil podat žalobu proti České republice
a tou se domáhat uložení povinnosti předložit spis bez požadavku na odevzdání průkazu
totožnosti. Jakkoli je zvláštní senát přesvědčen, že by šlo o nezpůsobilý prostředek ochrany práv
žalobce, neboť by jím nemohlo být dosaženo žalobcem kýženého stavu [tomu slouží výše
zmíněné rozhodnutí předsedy senátu (samosoudce), případně stížnost k rukám předsedy soudu],
protože civilní soud by zřejmě neměl hmotněprávní základ, na kterém by žalobě vyhověl, stejně
jako soud ve správním soudnictví by nemohl odhlédnout od toho, že pro žalobu na ochranu před
trvajícím nezákonným zásahem (§85 s. ř. s.) nebyly splněny podmínky spočívající ve vyčerpání
prostředků nápravy (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 9. 2012, čj. 2 As 86/2010-76, publikované pod č. 2725/2013 Sb. NSS, nebo rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2005, čj. 2 Aps 3/2004-42, publikovaný
pod č. 720/2005 Sb. NSS), nelze žalobci v podání takové žaloby bránit.
16. Teprve však v případě, kdy by bylo zcela jasné, že žalobce hodlal uvedenou žalobu podat,
by bylo na místě se zabývat otázkou věcné příslušnosti soudů z hlediska toho, zda jde o nárok,
o němž mají rozhodnout soudy v civilním nebo správním soudnictví.
17. Bylo proto na Obvodním soudu pro Prahu 2, aby si ujasnil, z jaké pozice ve vztahu
k účastenství v řízení chtěl žalobce do spisu nahlédnout, případně zda skutečně mínil svým
podáním vyvolat řízení, a to postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. Následně (dojde-li k odstranění
jeho vady) buď podání žalobce předloží příslušnému předsedovi senátu (samosoudci),
kterému je přidělena věc, o níž jde, nebo ji předloží jako stížnost předsedovi Obvodního soudu
pro Prahu 2 k vyřízení, případně v situaci, kdy bude zcela zřejmé, že žalobce hodlal zahájit řízení
v konkrétní věci, posoudí, která větev soudnictví o ní má pravomoc rozhodnout.
18. V rámci výzvy podle §43 odst. 1 o. s. ř. bude vhodné, pokud Obvodní soud pro Prahu 2
žalobci zprostředkuje úvahy zvláštního senátu stran možné úspěšnosti jeho „žaloby“.
19. Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci.
20. Zvláštní senát proto výrokem II zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne
2. 2. 2017, čj. 19 C 229/2016-6, neboť bylo vydáno přinejmenším předčasně. Zvláštní senát zrušil
pro úplnost také usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, čj. 68 Co 244/2017-17,
které po zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ztratilo svůj procesní podklad.
21. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy
Obvodní soud pro Prahu 2 pokračovat v posouzení návrhu žalobce veden právními názory
zvláštního senátu, vyjádřenými v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. listopadu 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu