ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.192.2019:30
sp. zn. 1 As 192/2019 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Miluše Doškové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě
proti nečinnosti žalované ve věci žádosti o poskytnutí informací, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2019, č. j. 30 A 282/2018-121,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Plzni domáhal ochrany proti nečinnosti
žalované (konkrétně Věznice Kynšperk nad Ohří). Požadoval mimo jiné, aby krajský soud uložil
žalované povinnost zjednat nápravu při vyřizování jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne
20. 6. 2018 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a povinnost
vydat rozhodnutí ve věci.
[2] Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením ze dne 25. 4. 2019 postoupil
věc Městskému soudu v Praze.
[3] Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost datovanou dnem
20. 5. 2019. Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou včasnosti podané kasační stížnosti.
II. Posouzení včasnosti kasační stížnosti
[4] Zásilku, jejímž obsahem byla (spolu s dalšími podáními stěžovatele) i kasační stížnost
v nyní projednávané věci, Nejvyšší správní soud obdržel dne 30. 5. 2019. Podle obsahu spisu
krajského soudu bylo napadené usnesení stěžovateli doručeno v pondělí dne 13. 5. 2019,
dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy uplynula v pondělí dne 27. 5. 2019. Otisk
razítka na obálce zásilky je nicméně nečitelný, toliko na zadní straně se nachází razítko ze dne
29. 5. 2019, není však zřejmé, zda se jedná o razítko pošty nebo věznice. Z obálky tedy nelze
s jistotou určit, kdy byla zásilka stěžovatelem předána k poštovní přepravě.
[5] Obdobnou situaci, v níž se taktéž jednalo o obálku s velmi nejasným otiskem poštovního
razítka, ze kterého nebyl zřejmý den podání zásilky poště, se Nejvyšší správní soud zabýval
například v rozsudku ze dne 25. 11. 2015, č. j. 2 As 231/2015 - 33. Dospěl k závěru,
že v takovém případě „bylo na místě, aby [krajský] soud obstaral tvrzení žalobkyně (jejího zástupce) o dni
podání zásilky k poštovní přepravě a to porovnal se skutečnostmi zřejmými ze spisu a následně vyhodnotil.“
Nejvyšší správní soud obdobným způsobem postupoval v nyní projednávané věci. Přípisem
ze dne 8. 7. 2019 vyzval stěžovatele, aby soudu sdělil datum předání zásilky k poštovní přepravě.
S ohledem na skutečnost, že zásilka byla odesílána z Věznice Ostrov nad Ohří, v níž stěžovatel
aktuálně vykonává trest odnětí svobody, soud rovněž přípisem ze dne 8. 7. 2019 požádal ředitele
této věznice o sdělení praxe při odesílání pošty vězňů a v případě, že věznice eviduje datum
předání zásilky k poštovní přepravě, o sdělení tohoto data.
[6] Ředitel Věznice Ostrov nad Ohří soudu sdělil, že při přijímání a odesílání korespondence
odsouzenými je postupováno podle §17 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
a o změně některých souvisejících zákonů, a §24 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Obecná praxe je taková, že pošta
odsouzených k odeslání je vychovatelem přebírána a vyřizována při příchodu do zaměstnání.
Následně v průběhu dopoledne je předána k odeslání na podatelnu věznice. Pracovnice podatelny
odváží každý pracovní den korespondenci za celou věznici na poštovní úřad. Ředitel věznice dále
uvedl, že v tomto konkrétním případě nebylo vychovatelem postupováno v souladu s §24 odst. 6
vyhlášky č. 345/1999 Sb. a podání odsouzeného, o němž mu nebylo známo, že obsahuje opravný
prostředek (viz §17 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb., podle něhož je kontrola korespondence mezi
odsouzeným a státními orgány České republiky nepřípustná), nebylo opatřeno prezenčním
razítkem věznice. Listovní zásilka však byla opatřena datumovkou s datem převzetí
k přepravě (odsouzený odesílal uvedenou korespondenci obyčejně, bez požadavku
na to, aby mu zaměstnanec potvrdil převzetí podání). Razítko, resp. datum na zadní straně zásilky
(29. 5. 2019), je tedy razítko skutečného převzetí vychovatelem a ještě ten den bylo předáno
věznicí (dle výše zmíněného postupu) k odeslání cestou poštovního úřadu. Tato skutečnost
koresponduje i se záznamem ve Vězeňském informačním systému Vězeňské služby ČR, který
učinil vychovatel dne 29. 5. 2019, kde je uvedeno datum převzetí zmíněného dopisu v 6:45 hodin.
Kopii záznamu z informačního systému ředitel věznice připojil ke svému sdělení. Zásilka byla
odeslána obyčejně, tudíž jejich odeslání nebylo dále podatelnou věznice evidováno. Obyčejné
zásilky neeviduje ani Česká pošta.
[7] Stěžovatel na výzvu soudu ke sdělení data předání zásilky k poštovní přepravě reagoval
tak, že soudu opětovně zaslal kasační stížnost proti v záhlaví označenému usnesení. K otázce data
předání původní zásilky za účelem poštovní přepravy se nijak nevyjádřil. Skutečnosti sdělené
ředitelem Věznice Ostrov nad Ohří, jehož přípis spolu se záznamem z informačního systému
Vězeňské služby ČR soud stěžovateli přeposlal, stěžovatel však nijak nerozporoval.
[8] Nejvyšší správní soud má tedy na základě skutečností sdělených ředitelem věznice
a informací vyplývajících ze záznamu z informačního systému Vězeňské služby ČR za nesporné,
že zásilka, jejímž obsahem byla projednávaná kasační stížnost, byla stěžovatelem předána
za účelem jejího doručení Nejvyššímu správnímu soudu k poštovní přepravě dne 29. 5. 2019.
Jelikož napadené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno v pondělí dne 13. 5. 2019
a dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti uplynula v pondělí dne 27. 5. 2019, kasační
stížnost je opožděná. Skutečnost, že stěžovatel v průběhu lhůty pro podání kasační stížnosti
pobýval ve věznici, nemá sama o sobě na běh této lhůty vliv (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 5. 2005, č. j. 1 Azs 127/2004 - 43, č. 1250/2007 Sb. NSS).
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[9] S ohledem na předeslané Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu