ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.409.2019:25
sp. zn. 1 As 409/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobců: a) M. V., b) K. V., zastoupena
M. V., proti žalovaným: 1) Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 611/6, Brno
2) Krajský soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 234/5, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného 1) ze dne 5. 9. 2019, č. j. 7 As 270/2019 – 16, a rozhodnutí žalovaného 2) ze dne
10. 7. 2019, č. j. 55 Na 18/2019 – 8, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. 51 Na 25/2019 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobci se návrhem ze dne 10. 9. 2019 domáhali zrušení shora označených rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, která tyto soudy vydaly v řízeních,
jejichž účastníkem byl žalobce a). Dále se domáhali přiznání náhrady škody způsobené
jim a druhé dceři žalobce a) postupem soudů. V souvislosti s rozhodovací činností jednotlivých
soudců též zmínili, že podávají žalobu na ochranu osobnosti a trestní oznámení.
[2] Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením návrh odmítl. Dospěl k závěru,
že žaloba nesměřuje proti rozhodnutí správního orgánu vydaného při výkonu veřejné správy,
ale proti rozsudkům vydaným v rámci výkonu moci soudní (při vlastní rozhodovací činnosti
soudu). V rámci této činnosti sice vystupují žalovaní jako orgány veřejné moci, ovšem jako soudy
ve funkčním slova smyslu, nikoliv jako správní orgány. Krajský soud tedy neměl pravomoc
k projednání žaloby, a proto ji pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1
písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítl. Ve vztahu
k žalobě na ochranu osobnosti krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s. V tomto
ohledu konstatoval, že k rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti je věcně příslušný soud
v občanském soudním řízení podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
Krajský soud rovněž žalobce poučil, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení mohou
v tomto rozsahu podat žalobu u místně příslušného okresního soudu.
[3] Žalobci (stěžovatelé) podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
[4] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán").
[5] Stěžovatelé v projednávané věci podali u krajského soudu „žalobu“ proti rozhodnutím
krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, která byla vydaná v řízení v jiné věci.
V něm žádali zrušení usnesení krajského soudu ze dne 10. 7. 2019, č. j. 55 Na 18/2019 – 8,
a na něj navazujícího usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j.
7 As 270/2019 – 16. Ve svém podání dále v souvislosti s rozhodovací činností zmíněných soudů
a jejich soudců uvedli, že podávají trestní oznámení a žalobu na ochranu osobnosti proti
zde vyjmenovaným soudcům, žádají o vyřešení trestných činů žalovaných soudců, o vyplacení
škody „dle obsahu všech trestných činů soudců“ a o „vyřešení práv žadatelů o spravedlnost“.
[6] Soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného
(obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatelů učiněné
u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího
obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo
způsobilé řízení o žalobě zahájit. Bylo by proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této
skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský
soud o odmítnutí „žaloby“ usnesením, poskytl jim tím určitý procesní nadstandard, který nicméně
nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit. Z důvodu obecnosti a v zásadě
i nesrozumitelnosti návrhu v části, ve které stěžovatelé popisují údajné nezákonné jednání soudců
a domáhají se náhrady škody a ochrany osobnosti, lze také uzavřít, že nebylo nutné postupovat
dle §46 odst. 2 s. ř. s. a žalobu odmítnout usnesením za současného poučení o věcně příslušném
soudu. I zde by totiž postačovala informace v neformálním přípisu, neboť podání stěžovatelů
nelze považovat bez dalšího ani za žalobu projednatelnou soudem v občanském soudním řízení.
[7] Jestliže pak stěžovatelé napadli usnesení krajského soudu kasační stížností, nelze
na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jejich „žaloby“ vůbec nejednalo)
a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
zákona odmítl (obdobně např. usnesení ze dne 11. 4. 2019, č. j. 3 As 184/2018 - 17).
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[9] Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pro její nepřípustnost
již pro nadbytečnost nerozhodoval o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu