ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.320.2019:30
sp. zn. 1 Azs 320/2019 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: V. K. N., zastoupen
Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem náměstí 28. října 1898/9, Brno,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2019, č. j. OAM-42/ZA-ZA11-HA08-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2019, č. j. 61
Az 18/2019 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 11. 1. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný vydal dne
20. 2. 2018 napadené rozhodnutí, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) neshledal důvodnou a zamítl ji. Žalobcem tvrzené skutečnosti (problém se získáním
zaměstnání a ekonomickým zabezpečením žadatele a jeho rodiny z důvodu nepříznivé
hospodářské situace v zemi původu, obavy z nátlaku věřitelů z důvodu nesplaceného dluhu)
nejsou dle krajského soudu důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
K žalobcovým obavám z nedostatečné ochrany ze strany státních orgánů před pronásledováním
věřiteli krajský soud uvedl, že jsou pouze hypotetické. Podle dostupných informací o poměrech
v zemi původu existují možnosti požádat příslušné státní orgány o pomoc proti případným
nezákonným zásahům, o kterou však žalobce dosud nikdy nepožádal. Soud konstatoval,
že hlavním důvodem žádosti byla potřeba další legalizace žalobcova pobytu na území ČR, neboť
ji podal až v době, kdy mu hrozilo nucené vycestování z území. Podle krajského soudu
postupoval žalovaný správně, pokud žalobci neudělil ani doplňkovou ochranu podle §14a odst. 2
písm. b) zákona o azylu. Žalovaný totiž správně poukázal na to, že jím citované případy šikany
či uvěznění vietnamských občanů vracejících se do vlasti poté, co neúspěšně žádali o azyl
v zahraničí, nijak nesouvisí s jeho situací.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel předně tvrdí, že mu žalovaný měl udělit humanitární azyl, protože není schopen
si v zemi původu obstarat obživu pro sebe a svou rodinu bez peněžních prostředků nebo
osobních kontaktů, kterými by si zajistil protekci. Žalovaný měl stěžovateli udělit humanitární
azyl také z toho důvodu, že mu hrozí pronásledování ze strany jeho věřitelů při vymáhání dluhů
a existuje zde důvodná obava, že ochrana, kterou by mu mohly poskytnout orgány veřejné moci
v zemi původu, nebude dostatečná a včasná.
[4] Stěžovatel dále namítá, že mu měl žalovaný udělit doplňkovou ochranu podle §14a
odst. 2 písm. b) zákona o azylu, neboť nelze předjímat, zda stěžovatel nebude vystaven perzekuci
ze strany vietnamských orgánů, neboť požádal o mezinárodní ochranu. Žalovaný i krajský soud
nesprávně uvedly, že účelem podané žádosti je legalizace pobytu stěžovatele, neboť legalizace
pobytu je pouze prostředkem k dosažení cíle žádosti, jímž je ochrana před výše uvedenými
skutečnostmi.
[5]
Kasační stížnost je dle stěžovatele přijatelná, neboť brojí proti tomu, aby byly plošně zamítány
žádosti o mezinárodní ochranu, které žadatel nepodá bezprostředně po příjezdu do ČR. Žadatele,
kteří zde již nemohou pobývat na základě některého z pobytových oprávnění podle zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“), by „opožděnost“ podání žádosti o mezinárodní ochranu neměla
diskvalifikovat, pokud u nich existují azylově relevantní důvody.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na obsah správního spisu a na své vyjádření k žalobě.
Uvedl, že stěžovatelem uvedené skutečnosti nelze označit jako azylově relevantní. Uzavřel,
že v jeho případě neshledal existenci důvodů k udělení některé z forem mezinárodní ochrany.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti shledal, že jsou splněny podmínky
řízení, kasační stížnost byla podána včas a je přípustná.
[8] Projednávaný případ je věcí týkající se mezinárodní ochrany. Soud se proto zabýval
otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), tedy zda svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele.
[9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost
se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů
se však ve věci stěžovatele nejedná. Kasační stížnost proto soud vyhodnotil jako nepřijatelnou.
[10] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost
odmítnout bez odůvodnění, soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého
usnesení připojuje.
[11] Stěžovatel předně tvrdí, že mu žalovaný měl udělit humanitární azyl. Na udělení
humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu není právní nárok, lze jej udělit jen v případech
hodných zvláštního zřetele, a i v takových případech je přiznání humanitárního azylu věcí
správního uvážení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2015, č. j.
1 Azs 200/2014 – 27). Míra volnosti žalovaného při rozhodování o udělení humanitárního azylu
je omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně
zakotvených náležitostí demokratického právního státu (viz rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j.
2 Azs 8/2004 - 55), a tímto zákazem je také limitován soud při přezkumu rozhodnutí o neudělení
této formy azylu (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64). Přes výše uvedené
považoval Nejvyšší správní soud za nutné výslovně uvést, že některé důvody nelze považovat
za „důvody hodné zvláštního zřetele“, jež by odůvodňovaly udělení humanitárního azylu.
Konstatoval tak i o důvodech tvrzených stěžovatelem. Důvodem hodným zvláštního zřetele
dle soudu totiž nejsou obtíže žadatele o azyl stran obživy (viz rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j.
5 Azs 3/2003 – 54) ani obtíže žadatele spočívající v nemožnosti splácení dluhu soukromým
osobám v zemi původu (viz rozsudek ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003 – 64).
[12] Stěžovatelovy obavy z nepřiměřeného postihu za podání žádosti o azyl, který by mohl
představovat hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy dle §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu
z důvodu jeho snah o získání azylu v zahraničí (např. v souvislosti s uvězněním kvůli podmínkám
panujícím ve vietnamských věznicích), nejsou opodstatněné. Především platí, že existuje zákonná
povinnost žalovaného i správních soudů nevyzradit identitu žadatele o mezinárodní ochranu
potenciálním původcům pronásledování nebo vážné újmy dle §19 odst. 2 zákona o azylu, a proto
není žádný důvod se domnívat, že by se vietnamské orgány měly o žádosti stěžovatele vůbec
dozvědět. Ze zpráv o zemi původu citovaných žalovaným vyplývá, že vláda omezuje pohyb
těch jedinců, kteří byli odsouzeni v souvislosti s jednáním směřujícím proti národní bezpečnosti,
případně těch, kteří vyjadřují kritiku vůči vládě, přestože ústava zaručuje svobodné cestování
do zahraničí, emigraci a repatriaci. Další zprávy o zemi původu založené ve spise potvrzují,
že vláda zabraňuje vycestování ze země politickým aktivistům. Ze stěžovatelovy výpovědi
ve správním řízení vyplývá, že dosud nevyvíjel žádnou politickou činnost, neměl nikdy žádné
potíže s vietnamskou státní mocí, vycestoval do ČR za účelem výdělečné činnosti zcela legálně
již v roce 2007 a opakovaně a bez potíží i v roce 2017. Lze uzavřít, že občanům navracejícím
se do Vietnamu bez dalšího nehrozí vážný postih, a to je i případ stěžovatele.
[13] Otázka, kdy stěžovatel podal žádost o mezinárodní ochranu a z jakých případných
důvodů tak neučinil neprodleně, není v nyní posuzované věci rozhodující. Pozdější podání
žádosti o udělení mezinárodní ochrany může snižovat věrohodnost žádosti, nemůže však
být důvodem vylučujícím udělení mezinárodní ochrany v případě, že by žádost i tak byla
opodstatněná, tj. pokud by jím uváděné důvody byly shledány tzv. azylově relevantními. To však,
jak již bylo vysvětleno, není případ stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jeho ustálená a vnitřně jednotná judikatura
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a krajský soud se prima
facie v napadeném rozsudku neodchyluje od výkladu dotčených ustanovení podaného v související
judikatuře. Otázky nastolené v kasační stížnosti nejsou judikaturou řešeny rozdílně, nebylo třeba
učinit judikaturní odklon a soud ani neshledal zásadní pochybení krajského soudu, jež by mohlo
mít dopad do hmotněprávní sféry stěžovatele. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto
ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu