ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.46.2019:59
sp. zn. 1 Azs 46/2019 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: S. D. R. R.,
zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Matijaševičem, advokátem se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2,
Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2018, č. j. OAM-1097/ZA-ZA04-K03-PD1-
2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
17. 1. 2019, č. j. 61 Az 37/2018 – 65,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci byla dne 11. 4. 2016 udělena mezinárodní ochrana ve formě doplňkové ochrany
na dobu 24 měsíců, neboť v zemi jeho státní příslušnosti probíhal takový ozbrojený konflikt,
že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2
písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dne 12. 2. 2018 požádal žalobce o prodloužení
doplňkové ochrany z důvodu zhoršení bezpečnostní situace v Iráku. Žalovaný v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím doplňkovou ochranu neprodloužil, protože neshledal,
že by mu v případě návratu do vlasti nadále hrozilo nebezpečí vážné újmy. Naopak vyhodnotil
jeho návrat jako možný na základě posouzení bezpečnostního, lidsko-právního a humanitárního
prostředí v provincii Kirkúk, kde žalobce před opuštěním vlasti pobýval, jakož i sousední
provincii Nivie.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl
s tím, že v současné době se Irácká republika nenachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního
ozbrojeného konfliktu. Bezpečnostní situace v této zemi sice není v důsledku nedávného
ozbrojeného konfliktu s Islámským státem ideální, současnou situaci a projevy terorismu však
není možno hodnotit jako svévolné – nerozlišující násilí.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, ve které
navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil.
[4] Stěžovatel je přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro prodloužení
doplňkové ochrany dle §53a odst. 4 ve spojení s §14a zákona o azylu, neboť mu v případě
návratu do Irácké republiky hrozí vážná újma, zejména v podobě vážného ohrožení života nebo
lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí páchaného i na civilistech (jak potvrdil též žalovaný
na základě zpráv nevládních organizací založených ve spisu). V Irácké republice stále panuje
velmi nepříznivá bezpečnostní situace, o čemž vypovídají mimo jiné články zveřejněné
na internetových serverech a televizní zpravodajství z nedávné doby, které stěžovatel doložil
ke své žalobě. Nelze vycházet z politické deklarace vládních orgánů Irácké republiky,
že organizace Islámský stát již byla poražena.
[5] Krajský soud toleroval, že žalovaný neshromáždil dostatečný a spolehlivý důkazní
materiál, který by mu umožnil bezpečnostní situaci v Iráku, a zejména v oblasti města Kirkúk,
zcela objektivně posoudit. Politické a vojenské špičky organizace Islámský stát nebyly dopadeny
a stále působí na území Irácké republiky, kde se dopouští zločinů proti lidskosti. Prodloužení
doplňkové ochrany odůvodňuje též konstatování žalovaného, že v Iráku dochází k mučení,
hromadným popravám, násilným zmizením stovek osob, kolektivnímu trestání a vysídlování,
rabování a vypalování domů, a to i ze strany vládních sil. Konstatování žalovaného stran zvěrstev
páchaných organizací Islámský stát i v roce 2018 (vysídlování civilistů do aktivního konfliktu,
používání civilistů jako lidské štíty, úmyslné zabíjení civilistů prchajících před bojem, získávání
a zapojování dětských vojáků) je ve zřejmém nesouladu s deklarací o konečné porážce organizace
Islámský stát. Flagrantního porušování humanitárního práva a válečných zločinů se na civilistech
dopouštějí i vládní jednotky. Tyto informace vyplývají z dokumentů, které jsou součástí
správního spisu. Krajský soud však vyhodnotil skutkový stav nesprávně.
[6] V průběhu roku 2018 ve skutečnosti stále docházelo k bombovým útokům, dokonce
i ve městě Kirkuk, což stěžovatel doložil k žalobě a vyplývá to též z poznatků organizace
Amnesty International. Příslušníci organizace Islámský stát formou teroristických útoků zabíjeli
civilisty i po ztrátě území. Stěžovatel dále připomněl, že město Kirkúk, ve kterém žil před
tím, než opustil Iráckou republiku, se nachází ve velice senzitivní oblasti historicky označované
jako Kurdistán, v níž se střetávají vládní a kurdské ozbrojené síly. Upozornil také, že dnešní
Irácká republika nesplňuje kritéria bezpečné země, proto by bylo vhodné počkat, až se situace
více ustálí. Nejedná se přitom pouze o organizaci Islámský stát, ale střetávají se tu různé
ozbrojené skupiny zastávající protichůdné zájmy. Návrat do země původu by pro stěžovatele
představoval nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu.
[7] Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že po celou dobu svého pobytu na území
České republiky se chová řádně a vůči orgánům veřejné moci naprosto transparentně. Úvahy
krajského soudu stran problematiky pobytových oprávnění stěžovatel odmítá jako ve skutečnosti
nerealizovatelné.
[8] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou,
případně ji zamítl pro nedůvodnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[10] Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a zákona č. 105/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah
vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí
může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek,
které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud se dostatečně
vypořádal s žalobní argumentací (směřující primárně proti nesprávnému posouzení bezpečnostní
situace v Irácké republice), a napadený rozsudek tak splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
[12] Stěžovatel zejména namítal, že krajský soud z nashromážděných podkladů ve správním
řízení dovodil nesprávná skutková zjištění týkající se bezpečnostní situace v Irácké republice.
Z napadených rozhodnutí je ovšem zřejmé, že žalovaný ani krajský soud ve svých rozhodnutích
určitá bezpečnostní rizika v Irácké republice nezpochybnili, dospěli však k závěru, že v případě
stěžovatele neexistuje hrozba vážné újmy zakotvené v §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu,
tak jak ji definuje judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle ní nejsou podmínky tohoto
ustanovení bez dalšího naplněny existencí ozbrojeného konfliktu na území země původu,
ale cizinci musí v důsledku takového konfliktu hrozit vážné a individuální ohrožení života nebo
tělesné integrity z důvodu svévolného (resp. nerozlišujícího) násilí. Pouze v situacích
tzv. totálního konfliktu lze předpokládat, že vážná újma hrozí v zásadě každému, kdo přichází
z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na daném území
jej vystavuje skutečnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ale ozbrojený
konflikt takový charakter nemá, cizinec musí prokázat dostatečnou míru individualizace,
a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám
způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt
probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt
účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné
či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě
on (srov. rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 – 68, č. 1840/2009 Sb. NSS).
[13] Nejvyšší správní soud ve svém nedávném rozsudku ze dne 16. 5. 2019, č. j.
1 Azs 389/2018 – 38, potvrdil, že v Irácké republice v současné době, po porážce organizace
Islámský stát, neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu uvedeného
ustanovení zákona o azylu. Tento závěr odpovídá podkladům shromážděným ve správním spise,
ze kterých sice vyplývá, že situace v zemi není zcela stabilizovaná a stále zde dochází k páchání
násilí i na civilistech, nicméně z nich nelze dovodit, že by se jednalo o tzv. totální konflikt.
[14] Žalovaný se také podrobně zabýval individuální situací stěžovatele, která však rovněž
prodloužení doplňkové ochrany neopodstatňovala. Na základě shromážděných podkladů
vyhodnotil, že návrat stěžovatele do města Kirkúk je možný. Stěžovatel se případně může vrátit
do města Erbíl, ve kterém naposledy pobýval před opuštěním vlasti bez zásadních problémů.
Stěžovatel nespadá do žádné ze skupin zranitelných osob ani netvrdil žádné konkrétní nebezpečí,
které by bylo v případě návratu namířeno přímo proti němu. Stěžovatel ostatně svou žalobu
i kasační stížnost založil primárně na nepříznivé bezpečnostní situaci v Iráku v obecné rovině,
aniž by hrozbu vážné újmy jakkoliv konkretizoval ke své osobě.
[15] Z rozhodnutí žalovaného je též zřejmé, že stěžovateli nehrozí v případě návratu do vlasti
ani vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu spočívající v mučení nebo
nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.
[16] Žalovaný i krajský soud správně uvedli, že pro posouzení možného prodloužení
doplňkové ochrany není rozhodující řádné chování stěžovatele na území České republiky.
Jakkoliv je pochopitelné, že by stěžovatel rád zůstal na území České republiky, kde se snaží
integrovat a učí se český jazyk, je nutno připomenout, že institut mezinárodní ochrany neslouží
jako prostředek k legalizaci pobytu na území České republiky (viz rozsudek NSS ze dne
24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 - 94).
[17] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost podle §104a
s. ř. s. pro nepřijatelnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. června 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu