ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.32.2018:30
sp. zn. 10 As 32/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: I. F., zast. JUDr. Z. Ž.,
obecnou zmocněnkyní, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje,
se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016,
čj. OÚPSŘ 188/2016-330-rozh., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 1. 2018, čj. 59 A 80/2016-94,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Stavební úřad v Desné nařídil žalobkyni rozhodnutím ze dne 4. 4. 2016, aby odstranila
nepovolenou stavbu – dřevěný přístřešek pro účely sezónního překladiště a skladu jadrných
a dužnatých krmiv. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, žalovaný však pouze změnil
výrok původního rozhodnutí – doplnil identifikaci stavby – a ve zbytku rozhodnutí stavebního
úřadu potvrdil.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, které krajský soud vyhověl
z formálních důvodů, neboť žalovaný podle něj ve výroku svého rozhodnutí nesprávně
identifikoval stavbu, kterou je třeba odstranit. Žalovaný totiž označil za součást stavby také
asfaltový kryt, ačkoliv v projektové dokumentaci je stavba popsána jako lehký přístřešek
na stávající odstavné a manipulační ploše, kde zpevněnou plochu představuje stávající asfaltový
kryt. Podle krajského soudu tento asfaltový kryt není součástí posuzované stavby, a neměl tedy
být uveden ve výroku rozhodnutí.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
ve které namítal, že rozsudek krajského soudu je přepjatě formalistický a vytýkaná vada výroku
rozhodnutí je pouze zdánlivá, tedy neexistuje. To, co je ve výroku uvedeno jako „podlaha“,
je pouze označení typu podkladu, nad kterým byl přístřešek postaven; v žádném případě však
tento podklad nelze považovat za součást stavby. Asfaltová vrstva není základovou konstrukcí
pro přístřešek – tu představují betonové patky v zemi. Stěžovatel do výroku vtělil územní
a prostorovou specifikaci předmětu řízení, která je shodná s technickým popisem řešení stavby
tak, jak je uvedeno v projektové dokumentaci pro dodatečné povolení stavby (o které žalobkyně
neúspěšně žádala před vydáním rozhodnutí o odstranění stavby, pozn. soudu).
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že rozhodnutí, kterým se nařizuje
odstranění stavby, musí být jednoznačné, srozumitelné a nesmí připouštět pochybnosti o tom,
co se má odstranit. Navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §68 odst. 2 správního řádu se ve výrokové části uvede řešení otázky,
která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení
účastníků.
[7] Původní výrok stavebního úřadu na odstranění přístřešku žalobkyně zněl
takto:„Městský
úřad v Desné (…) nařizuje paní I. F. (…) odstranění stavby dřevěného přístřešku pro účely sezónního překladiště
a skladu jadrných a dužnatých krmiv na pozemku ppčk. X u objektu čp. X na stpčk. X v k. ú. Desná III
(…), která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem.“
(zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, pozn. soudu).
[8] Stěžovatel pak ve svém rozhodnutí upravil výrok
takto:„…nařizuje paní I. F. (…) odstranění
stavby dřevěného přístřešku (…), pro účely sezónního překladiště a skladu jadrných a dužnatých krmiv (…),
stavba se nachází v severo – východním rohu pozemku ppčk. X, má přímé napojení na
komunikaci v ul. Mlýnská, půdorysné rozměry stavby jsou 6,4m x 6,75m, celková plocha
je 42,3m
2
, konstrukce stavby je sloupová z dřevěných trámů, které jsou přes ocelové
kotevní patky připojeny k betonovým patkám, krov je tradiční trámový, střešní krytina je
plechová z Al pásů hnědé barvy. Podlaha je z části tvořena asfaltovým krytem a z části
dřevěnými prkny, která byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto
zákonem.“
[9] NSS souhlasí se stěžovatelovým vysvětlením o vztahu stavby a podlahy, které uváděl
v kasační stížnosti – totiž že podlaha v jeho chápání není součástí přístřešku, a žalobkyně tedy není
povinna ji odstraňovat. Tím spíš však neměla být zmínka o podlaze obsažena ve výroku
nařizujícím odstranění stavby. Pro osoby neznalé totiž opravdu může upravený výrok působit tak,
že žalobkyně je povinna odstranit také asfaltový kryt (a případně i dřevěná prkna).
[10] Sám stěžovatel ve svém rozhodnutí v posledním odstavci na str. 3 zdůraznil,
že o odstranění stavby se rozhoduje z moci úřední, a je proto nutné přesně identifikovat
odstraňovanou stavbu tak, aby nebyly pochybnosti o tom, co má být odstraněno. V podobném
duchu se k požadavkům na výrokovou část správního rozhodnutí vyjadřuje také komentář
k §68 správního řádu, podle nějž musí správní orgán ve svém rozhodnutí formulovat výrok
o právu nebo povinnosti jasně, srozumitelně, přesně a určitě, aby z něj bylo zcela nepochybně
zřejmé, co bylo předmětem řízení (Průcha, P.: Správní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges,
2012). Stěžovatel měl sice dobrý úmysl upřesnit předmět rozhodnutí, své upřesnění však vložil
do původního výroku nešikovně, takže přispěl spíše k jeho nesrozumitelnosti. Celá vložená část
je zvýrazněna tučně a část o tom, že stavba byla provedena bez potřebných aktů stavebního
úřadu, přímo navazuje na větu popisující charakter plochy, na které přístřešek stojí. Stěžovatel
ve vloženém textu nijak – ani slovně, ani graficky – neoddělil to, co přesně má žalobkyně
odstranit a co již odstraňovat nemusí. Pokud žalobkyně nebyla povinna odstranit původní
asfaltový kryt, neměla být zmínka o něm obsahem výroku. Proto se NSS ztotožňuje s krajským
soudem, že je potřeba výrok rozhodnutí upravit, aby byl opravdu srozumitelný, jasný a určitý.
[11] Na okraj NSS uvádí, že žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zmiňovala
také problémy, které jí v souvislosti s přístřeškem vznikly, a navrhovala jejich řešení. NSS se však
k těmto otázkám nemůže vyjadřovat, neboť nejsou předmětem tohoto řízení.
[12] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s., věty poslední.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Žalobkyně ve věci měla úspěch, nebyla však zastoupena advokátem a sama žádné náklady řízení
neuplatnila, proto jí NSS jejich náhradu nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu