ECLI:CZ:NSS:2019:11.KSS.1.2019:87
sp. zn. 11 Kss 1/2019 - 87
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu
JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících
JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D. a Mgr. Lukáše Trojana projednal v ústním
jednání dne 10. 6. 2019 návrh kárného navrhovatele: předseda Obvodního soudu pro Prahu 2
Mgr. Libor Zhříval, sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, na zahájení kárného řízení o kárné
odpovědnosti soudkyně ze dne 29. 3. 2019 proti kárně obviněné: JUDr. Iva Fialová, soudkyně
Obvodního soudu pro Prahu 2, za přítomnosti jejího obhájce: Tomáš Mácha, advokát, sídlem
Šumavská 1048/21, Praha 2 – Vinohrady, a rozhodl
takto:
JUDr. Iva Fialová,
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2,
se uz ná v á v i nno u
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
že ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 Nt 1016/2018, poté, co byl dne
22. 8. 2018 ve 14:30 hodin doručen uvedenému soudu návrh státní zástupkyně na vzetí
zadrženého obviněného J. R., nar. X, do vazby, jako službu konající soudkyně rozhodla v rámci
vazebního zasedání dne 23. 8. 2018 o vzetí obviněného do vazby usnesením, které vyhlásila téhož
dne nejdříve ve 14:35 hodin, tedy nejméně 5 minut poté, co uplynula 24 hodinová lhůta
pro rozhodnutí o zadržené osobě, specifikovaná v ustanovení §77 odst. 2 zákona
č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod, v důsledku čehož byl obviněný až do jeho propuštění dne 20. 9. 2018, tj. po dobu
29 dnů, ve výkonu vazby nezákonně,
t e dy
zaviněně porušila povinnosti soudce podle §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, čímž ohrozila důvěru v odborné a spravedlivé
rozhodování soudů.
T í m s p ách al a k árn é p ro v i n ěn í
podle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích
a z a t o se jí uk l á dá
jako kárné opatření
důt k a
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích.
Odůvodnění:
I. Návrh na zahájení kárného řízení
[1] Dne 29. 3. 2019 obdržel Nejvyšší správní soud kárný návrh předsedy Obvodního soudu
pro Prahu 2 na zahájení kárného řízení proti soudkyni JUDr. Ivě Fialové (dále též „kárně
obviněná“ nebo „soudkyně“). Její provinění mělo spočívat v tom, že ve věci vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále též „obvodní soud“) pod sp. zn. 1 Nt 1016/2018, poté,
co byl dne 22. 8. 2018 ve 14:30 hodin doručen obvodnímu soudu návrh státní zástupkyně
na vzetí zadrženého obviněného J. R. (dále též „obviněný“) do vazby, jako službu konající
soudkyně rozhodla v rámci vazebního zasedání dne 23. 8. 2018 o vzetí obviněného do vazby
usnesením, které vyhlásila téhož dne nejdříve ve 14:38:21 hodin, tedy nejméně 8 minut poté,
co uplynula 24 hodinová lhůta pro rozhodnutí o zadržené osobě, specifikovaná v ustanovení
§77 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů, v důsledku čehož byl obviněný až do jeho propuštění dne 20. 9. 2018, tj. po dobu
29 dnů, ve výkonu vazby nezákonně.
[2] Navrhovatel takto vymezený skutek dále podrobněji rozvedl. Uvedl, že kárně obviněná
v dané věci nařídila vazební zasedání na den 23. 8. 2018 od 13:30 hodin a, jak bylo uvedeno výše,
na obviněného vazbu uvalila. Dne 13. 9. 2018 obdržel kárný navrhovatel žádost obviněného
o prověření okolností uvedeného vazebního řízení. Obviněný uváděl, že při projednání návrhu
na jeho vzetí do vazby došlo k několika pochybením, mezi jinými i k překročení 24 hodinové
lhůty pro rozhodnutí o zadržené osobě podle §77 odst. 2 trestního řádu. Podrobnosti doplnil
obviněný podáním ze dne 4. 10. 2018, kde za zcela nepravdivý označil údaj v protokolu
o vazebním zasedání ze dne 23. 8. 2018, kde je na straně 4 uvedeno: „bez přerušení jednání
vyhlášeno usnesení“. Podle obviněného soudkyně v době konce lhůty pro rozhodnutí
(23. 8. 2018 ve 14:30) přerušila jednání a všechny přítomné poslala na chodbu, kde čekali nejméně
do 14:45 hodin. Až následně, poté co byli všichni voláni zpět do jednací síně, došlo k vyhlášení
rozhodnutí o vazbě.
[3] Kárný navrhovatel si vyžádal vyjádření kárně obviněné, která sdělila, že ačkoliv
si na průběh vazebního řízení – s ohledem na časový odstup a množství dalších řešených věcí - již
nepamatuje, je přesvědčena, že vazební zasedání skončilo ve 14:30 hodin, jak je zapsáno
v protokolu. Jelikož oficiální časomíra není v jednací síni k dispozici, vychází soudce z času
na svých hodinkách. Proti údajům zachyceným v protokolu nic nenamítal žádný z účastníků
řízení ani členové eskorty, kteří zásadně kontrolují, zda čas předání eskortě zaznamenaný
do protokolu koresponduje s reálným časem předání zadrženého. Soudkyně zajistila záznam
z bezpečnostní kamery v jednací síni, který je čistě obrazový (bez zvuku) a končí ve 14:29 hodin.
Podle něj jednání započalo ve 13:32:50, ačkoliv ve skutečnosti začalo přesně ve 13:30. Není
již možné zjistit, zda čas na kameře byl synchronizován s reálným časem, a už vůbec ne,
zda odpovídal času na hodinkách soudkyně. Soudkyně uzavřela, že při skončení vazebního
zasedání její hodinky ukazovaly 14:30 hodin, konce 24 hodinové lhůty si byla vědoma a jednání
neprobíhalo v jakémkoliv časovém presu. Přes tyto své výhrady nicméně již po seznámení s první
stížností obviněného dne 20. 9. 2018 rozhodla tak, že jej z vazby propustila, a to na základě
zásady in dubio pro reo.
[4] Kárný navrhovatel věc prošetřil, přičemž ze spisu sp. zn. 1 Nt 1016/2018 zjistil, že dne
22. 8. 2018 ve 14:30 hodin převzala vedoucí soudní kanceláře návrh státní zástupkyně na vzetí
obviněného do vazby. Podle protokolu o vazebním zasedání ze dne 23. 8. 2018 se toto konalo
v době od 13:30 hodin do 14:30 hodin, přičemž k vyhlášení usnesení o vzetí obviněného
do vazby došlo podle protokolu bez přerušení jednání. Proti usnesení podal obhájce obviněného
blanketní stížnost okamžitě poté, co obdržel jeho písemné vyhotovení. Obviněný ji poté doplnil
několika podáními, v žádném z nich však nezpochybňoval dodržení zákonné 24 hodinové lhůty
pro rozhodnutí o vazbě. Dne 5. 9. 2018 Městský soud v Praze stížnost obviněného zamítl. Téhož
dne obdržel Obvodní soud pro Prahu 2 žádost obhájce obviněného o sdělení, zda byl v průběhu
předmětného vazebního zasedání pořizován kamerový záznam z jednací síně, a pakliže ano, žádal
o možnost jeho zhlédnutí či pořízení kopie. Dne 11. 9. 2018 reagovala kárně obviněná soudkyně
žádostí, aby obhájce sdělil konkrétní důvod podané žádosti. Odpověď na tento dotaz se ve spise
nenachází. Dne 20. 9. 2018 pak soudkyně rozhodla podle §71 odst. 1 a 2 trestního řádu
o propuštění obviněného z vazby; odůvodnění tohoto usnesení je prakticky shodné s výše
uvedeným vyjádřením soudkyně. Na základě tohoto rozhodnutí byl pak obviněný téhož dne
v 15:10 hodin propuštěn na svobodu.
[5] Kárný navrhovatel odkázal dále na CD nosič, obsažený ve spisu 1 Nt 1016/2018,
s obrazovým záznamem z kamery umístěné v jednací síni č. 135 ze dne 23. 8. 2018 z doby
od 13:30 hodin do 14:30, který nechala k žádosti obhájce obviněného zajistit kárně obviněná dne
12. 9. 2018. Z tohoto záznamu je podle kárného navrhovatele patrné mimo jiné to, že první
osoba (kromě samotné soudkyně a zapisovatelky) do jednací síně vstoupila ve 13:32:47, poslední
ji pak opustila v čase 14:29:48, přičemž zde zůstaly listinné materiály státní zástupkyně,
obviněného a eskorty.
[6] V návaznosti na tato zjištění požádal kárný navrhovatel dne 5. 10. 2018 informatika
a správce sítě obvodního soudu o zajištění záznamu z kamery umístěné v jednací síni č. 135
a z kamery umístěné na chodbě v přízemí soudu zabírající vstup do této jednací síně,
a to z inkriminovaného dne v čase od 13:00 až do 16:00 hodin. Informatik zajistil pouze záznam
z kamery na chodbě, jelikož záznam z kamery v jednací síni č. 135 již k dispozici nebyl (přičemž
v době, kdy jej dne 12. 9. 2018 informatik zajišťoval na žádost soudkyně, ještě k dispozici byl,
ovšem ta jej požadovala pouze v čase od 13:30 do 14:30 hodin).
[7] Ze záznamu z kamery na chodbě je podle kárného navrhovatele patrné, že ve 14:30:08
hodin vycházejí osoby z jednací síně č. 135 a ve 14:39:40 hodin do ní opětovně vstupují.
Soudkyně opouští jednací síň až ve 14:49:50 hodin těsně následována obviněným s eskortou.
[8] K dotazu navrhovatele ohledně nastavování časových údajů na kamerách a monitorech
informatik obvodního soudu uvedl, že časové údaje zobrazené na počítači v jednací síni
č. 135 jsou v souladu s reálným časem a nastavují se automaticky podle internetu. Kamera
v jednací síni č. 135 a kamera na chodbě v přízemí mířící přímo na výtah (potažmo na vstup
do jednací síně č. 135) má zobrazený čas nastavovaný ručně na kamerovém systému. Tento čas
seřizuje při každé kontrole kamerového systému externí firma spravující bezpečnostní
technologie soudu minimálně jednou ročně. Odchylka zobrazeného času na kameře v jednací síni
č. 135 od reálného času zobrazeného na PC v jednací síni je 38 vteřin, na kameře na chodbě
v přízemí je to 1 minuta a 19 vteřin napřed oproti reálnému času.
[9] Vzhledem ke zjištěným nesrovnalostem mezi kamerovými záznamy a obsahem protokolu
z vazebního zasedání ze dne 23. 8. 2018 vyslechla trestní místopředsedkyně k průběhu vazebního
zasedání protokolující úřednici (resp. zapisovatelku), paní K. P. Ta uvedla, že si je naprosto jistá,
že v rámci vazebního zasedání došlo k přerušení jednání. Na předmětné vazební zasedání si velice
dobře vzpomíná, zejména s ohledem na jeho mimořádnou délku a také s ohledem na obsah
jednání, neboť obviněný hovořil nezvykle obsáhle. Skutečnost, že v protokolu o vazebním
zasedání, který sama vyhotovovala, chybí poznámka o tom, že došlo k přerušení jednání, a
naopak je zde uvedeno: „Bez přerušení jednání vyhlášeno usnesení“, si vysvětluje svou
nepozorností, kdy v rámci přípravy k vazebnímu zasedání vyhotovila koncept protokolu, v němž
byly uvedeny obě varianty, a omylem smazala správnou variantu a nechala variantu nesprávnou,
která neodpovídala skutečnosti. Jelikož jednání bylo skutečně dlouhé a zaznamenávání jeho
obsahu dost náročné, vůbec si zjištěnou písařskou chybu neuvědomila. Na přesný začátek a
konec předmětného vazebního zasedání si již s ohledem na časový odstup nepamatuje. Obvykle
se při vyhotovování protokolu z jednací síně řídí časem, který je ji nadiktován soudcem, a ten pak
zapíše do protokolu. Řídí se tím ve všech případech, kdy zaznamenává průběh jednání do
protokolu na diktát, tedy bez pořizování zvukového záznamu. Pokud jí soudce čas počátku a
konce jednání nesdělí, sama se jej na to obvykle dotáže, neboť zejména ve vazebních věcech musí
čas na tzv. „červeňáku“ sedět s časem ukončení jednání v protokolu.
[10] Podle kárného navrhovatele shromážděné důkazy svědčí o tom, že vazební jednání bylo
skutečně přerušeno. I kdyby soudkyně vyhlásila usnesení o vzetí obviněného do vazby ihned
po tomto přerušení, nemohla tak s ohledem na záznamy z bezpečnostních kamer učinit dříve
než ve 14:38:21 hodin, a to i po započtení odchylek časových údajů na obou kamerách
od reálného času. Přitom soudkyně měla k dispozici objektivní časomíru – v jednací síni
se nacházelo PC s časem nastavovaným automaticky online dle internetu podle atomových hodin
a tento čas se zobrazoval na dvou zde umístěných monitorech (jeden slouží protokolující úřednici
a druhý soudkyni pro vizuální kontrolu zaznamenávaného protokolu). Přesto překročila lhůtu
pro nařízení vazby nejméně o 8 minut. Z tohoto svého pochybení se nemůže vyvinit tím, že bude
přenášet svoji odpovědnost na eskortu či účastníky řízení. Ti nemuseli uvedenou chybu
zaznamenat jednoduše proto, že jednání pro ně bylo náročné, až unavující, jelikož – jak vyplývá
z kamerového záznamu – obviněný vypovídal bezmála hodinu a byl zjevně celou situací značně
rozrušen.
[11] K okolnostem spáchání vytýkaného skutku kárný navrhovatel dále uvedl, že nepovažuje
za organizačně nejšťastnější, že soudkyně nařídila vazební zasedání prakticky až na samý konec
zákonné lhůty. Vycházela zřejmě ze své osobní zkušenosti, jelikož předchozí dvě vazební
zasedání, která měla soudkyně v rámci téže služby, netrvala déle než 15 minut. Subjektivně proto
mohla považovat čas v délce 60 minut vyčleněný na vazební zasedání v předmětné věci
za dostačující. Objektivně však šlo o věc obsáhlou, jelikož společně s návrhem státní zástupkyně
byly soudu doručeny celkem tři šanony písemností, obviněnému bylo postupně sdělováno
obvinění pro souhrnný zločin zpronevěry, jehož se měl dopustit v období od června 2014
do dubna 2018 nejméně 23 útoky podobného charakteru, přičemž obviněný se ke každému
skutku při výslechu vedeném orgány činnými v trestním řízení dost detailně vyjadřoval. Soudkyně
přitom neměla žádný objektivní důvod vazební jednání odsouvat na nejzazší termín,
neboť na den 23. 8. 2018 měla nařízeno pouze jedno jednání na 12:00 hodin (ve věci
sp. zn. 8T 63/2018), které podle protokolu o hlavním líčení trvalo jen 17 minut. Nelze
tak předpokládat, že by při nařizování vazebního zasedání byla v časové tísni.
[12] Na základě popsaných skutkových zjištění a úvah dospěl navrhovatel k závěru, že kárně
obviněná soudkyně rozhodla k návrhu státní zástupkyně podanému dne 22. 8. 2018
ve 14:30 hodin o vzetí obviněného do vazby nikoli dříve než 23. 8. 2018 ve 14:38:21 hodin,
tj. cca 8 minut po uplynutí zákonné 24 hodinové lhůty. V důsledku jednání kárně obviněné došlo
k protiprávnímu omezení osobní svobody obviněného po dobu 29 dnů. Navrhl proto uznat
kárně obviněnou soudkyni vinnou kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a uložit jí kárné opatření ve smyslu
ustanovení §88 odst. 1 písm. a) citovaného zákona ve formě důtky.
[13] K osobě soudkyně kárný navrhovatel uvedl, že je soudkyní již téměř 25 let a dosud nikdy
nebyla kárně stíhána. Pouze jednou, v dubnu 2014, jí předseda Městského soudu v Praze uložil
výtku pro nedostatky spočívající zejména v nedůsledné kontrole trestní kanceláře,
nekoncentrovaném vedení řízení, nedostatečném využívání veškerých procesních postupů
daných soudu trestním řádem k zajištění účasti obžalovaných v řízení a v nečinnosti
(sp. zn. Spr. 791/2014). Určité nedostatky ve vedení řízení zjistila i prověrka, kterou provedl
odbor justičního dohledu Ministerstva spravedlnosti v únoru 2018, který nicméně s ohledem
na personální obsazení a neúměrné zatížení soudců obvodního soudu nenavrhl jakákoliv opatření
(sp. zn. 40 Spr 7705/2018). Vedení soudu pak nezjistilo při poslední hloubkové kontrole senátu
kárně obviněné žádné vážnější nedostatky. Nápad v senátu 8T soudkyně průběžně zpracovává,
jednací dny maximálně využívá, lhůty k provedení prvního úkonu po nápadu věci, stejně tak lhůty
pro vyhotovování rozhodnutí řádně dodržuje, výjimečně žádá o jejich prodloužení. Pokud
jde o odborné hodnocení soudkyniny práce odvolacími senáty, kárný navrhovatel poukázal
na usnesení ze dne 18. 1. 2019, kde jí Městský soud v Praze vytkl, že ve věci vedené pod
sp. zn. 8T 170/2017 způsobila neodůvodněný průtah, neboť poté, co rozhodla o tom, že není
vyloučená z vykonávání úkonů trestního řízení, nevyslechla tři svědky, kteří se řádně dostavili
k hlavnímu líčení, a jednání dokonce odročila na neurčito, ač jí nic nebránilo svědky vyslechnout
a případně i vynést rozsudek. Kárný navrhovatel uzavřel, že celkově nelze kvalitu ani kvantitu
práce kárně obviněné hodnotit negativně, byť v některých jednotlivých případech její procesní
postupy neodpovídají požadované kvalitě a nejsou v souladu se zákonem.
[14] Navrhovatel navrhl provést následující důkazy:
A. spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 Nt 1016/2018
B. spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 40 St 81/2018
C. kamerové záznamy ze dne 23. 8. 2018 z kamery v jednací síni č. 135 a z kamery
na chodbě v přízemí mířící na vstup do jednací síně č. 135 (součást uvedených spisů
40 St a 1 Nt)
D. kopie zprávy Městského soudu v Praze o prověrce provedené u Obvodního soudu
pro Prahu 2 dne 11. 4. 2014, sp. zn. Spr. 791/2014
II. Vyjádření kárně obviněné
[15] Kárně obviněná soudkyně podle svého vyjádření ze dne 25. 4. 2019 trvá na tom,
že vycházela z času na počítači a na svých hodinkách. Pokud by hrozilo, že nerozhodne ve lhůtě,
mohla vyhlásit usnesení o vzetí do vazby a poté mohl obviněný pokračovat ve svém projevu.
Nechce se nikterak vymlouvat na eskortu ani na jiné osoby, jak uvádí kárný návrh, ale pokládá
za velmi podivné, pokud by byla překročena lhůta o téměř 20 minut a hlasitě by bylo diktováno
skončení ve 14:30 hodin, že by si této skutečnosti nevšiml obhájce, který má střežit práva
obviněného, státní zástupce, který návrh podal, ani členové eskorty, kteří důsledně kontrolují čas
ukončení jednání a předání k eskortě do věznice, aby nezaznamenali sami disproporci v čase.
Za nestandardní považuje i fakt, že obviněný si na nedodržení lhůty „vzpomněl“ až po 13-ti
dnech, a to ve chvíli, kdy bylo jasné, že městský soud nevyhověl jeho stížnosti proti vzetí
do vazby. To rozhodně nelze vysvětlovat jeho rozrušením, jak činí kárný navrhovatel (a z žádosti
obhájce o kamerové záznamy je zřejmé, že i on měl pochybnosti o standardnosti a načasování
tohoto kroku). Obviněného z vazby propustila jen s ohledem na zásadu in dubio pro reo, rozhodně
si není vědoma žádného pochybení.
[16] Soudkyně je přesvědčena, že čas na kamerovém záznamu se musí od reálného času lišit
více, než předpokládá navrhovatel. Tyto kamery nejsou určeny k měření času a slouží zejména
justiční stráži ke kontrole situace. Slaďovány s reálným časem a kontrolovány jsou pouze jednou
ročně. Soudkyně si je jistá, že vazební zasedání podle počítače a hodinek začalo přesně
ve 13:30 hodin, jelikož čekala, zda dorazí státní zástupkyně, přitom na záznamu z kamery
v jednací síni č. 135 je čas začátku 13:33 hodin. Podle soudkyně je nadto nereálné,
aby ve 14:40 hodin všichni vstupovali po přerušení vazebního zasedání do jednací síně a ve 14:47
již obhájce jednací síň opouštěl. Nelze stihnout vyhlášení, odůvodnění, podpis protokolu, jeho
výtisk, předání listin eskortě a odchod z jednací síně za necelých 7 minut. Poukazuje též na to,
že pokud by jednací síň opouštěl jako první obhájce ve 14:47 hodin, pak je nereálné,
aby obviněný byl již v 15:20 hodin předán věznici, jak je potvrzeno na příkazu o přijetí do vazby.
[17] Pokud jde o nařízení vazebního zasedání na hodinu před koncem lhůty, soudkyně
to vysvětluje v prvé řadě dalšími jednáními, které měla nařízena ve dnech 22. - 23. 8. 2018. Dne
22. 8. 2018, kdy došel soudu návrh na vzetí do vazby, soudila od 9:00 do 15:30 hodin v jednací
síni č. 137, přičemž poslední věc 8 T 41/2018 začínala ve 14:30 hodin a jednalo se o tři
spolupachatele. Týž den v 17:30 vyřizovala ještě i stížnost z cely předběžného zadržení
na chování obviněného. Dne 23. 8. 2018 musela po příchodu do práce nastudovat předmětný
spis, který tvořily téměř 3 šanony, a také se připravit na souzení následující den (24. 8. 2018),
kdy soudila celkem 3 věci od 9:00 hodin do 13:30 hodin. Jednání měla sice dne 23. 8. 2018 pouze
jedno ve 12:00 hodin a trvalo krátce, ale státní zástupkyně, která návrh podala, chtěla být
veřejnému zasedání přítomna, přičemž byla na jiném jednání ve věci 6 T a i tak přišla opožděně.
Vedle toho argumentuje soudkyně i náročností dosahu, který konala ve dnech 16. - 23. 8. 2018
s úkony v počtu 7 hodin. Měla tudíž za sebou poměrně náročný týden včetně víkendu (při dosahu
je někdy třeba pracovat i v nočních hodinách, přitom soudci soudí i své běžné kauzy, ačkoliv
by to tak nemělo být).
[18] Konečně se soudkyně ohradila proti zohledňování 5 let staré výtky. Jednak k ní již podle
jejího názoru nelze přihlížet s ohledem na běh času, jednak předložila také doklady o jiných
(kladných nebo neutrálních) hodnoceních její práce v době jejího přeložení na Obvodní soud
pro Prahu 2 i později. Poukázala na své pracovní nasazení – v roce 2017 jí napadlo 261 věcí
a vyřídila jich 365, v roce 2018 jí napadlo 135 věcí a vyřídila jich 229. Navíc v roce 2017 byla
třikrát hospitalizována a operována, přičemž na tyto zákroky čerpala dovolenou a v žádném
z předmětných tří měsíců jí nebyl zastaven ani snížen nápad nových věcí. Nadto i v těchto
měsících skončila 27, 38 a 43 věcí.
[19] V doplnění svého vyjádření ze dne 9. 5. 2019 se pak soudkyně ohradila proti hodnocení
své odbornosti a výkonu ze strany místopředsedy odvolacího soudu (Městský soud v Praze),
které kárný soud v průběhu řízení vyžádal. Označení za „expeditivního“ soudce se jí dotklo,
neboť má 25 let praxe bez jakýchkoliv kárných problémů, disponuje dobrými hodnoceními
předchozí i současné místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 a v každé trestní věci
se snaží vidět příběh konkrétní osoby, nikoliv jen spis určený k vyřízení. Zpochybnila též počty
spisů, z nichž hodnocení vycházelo, neboť nebyly zohledněny věci, které vyřizovala pod čísly
senátů 5 T, 6 T a 9 T ani úkony přípravného řízení. Navíc se i tak uvedené počty věcí ze senátu
8 T podstatně liší od statistik zasílaných jejím soudem na Ministerstvo spravedlnosti. Z nich
vyplývá, že v době od 1. 3. 2013 do 31. 5. 2018 do jejího senátu napadlo 1515 věcí, z toho jen
v 1/5 (309 věcí) byl podán opravný prostředek. Z toho opět jen v 1/5 (35 věcí) bylo její
rozhodnutí zrušeno a vráceno, což nevybočuje z průměru na Obvodním soudu pro Prahu 2.
Změněné věci nelze podle ní považovat za špatně rozhodnutí, neboť odvolací soud může
např. jen zmírnit nebo zpřísnit trest, příp. vyjevit jiný názor na právní posouzení věci, která však
byla skutkově správně vyhodnocena.
[20] Z dané události pro sebe kárně obviněná vyvodila závěr, že vazební zasedání bude
pro příště nahrávat na nahrávací zařízení, aby měla nezpochybnitelný důkaz o tom, kdy zasedání
začalo a kdy skončilo.
[21] Jako důkazy předložila kárně obviněná následující listiny:
E. Příkaz k přijetí do vazby sp. zn. 1 Nt 1016/2018
F. Seznam projednávaných věcí u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 8. 2018
G. Úřední záznam o telefonátu soudkyně s pracovníkem cely předběžného zadržení ze dne
22. 8. 2018
H. Přípis advokáta obviněného ze dne 4. 9. 2018
I. Hodnocení pracovní stáže kárně obviněné u Obvodního soudu pro Prahu 2
(květen 2013 - únor 2014)
J. Zpráva o hloubkové prověrce spisů kárně obviněné provedené správou Obvodního
soudu pro Prahu 2 ke dni 10. 11. 2014 ze dne 11. 11. 2014
K. Vyjádření předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2 ke stížnosti advokátky na kárně
obviněnou ze dne 15. 6. 2018
L. Sdělení Městského státního zastupitelství v Praze k podnětu obviněného ze dne 11. 1. 2019.
III. Další průběh řízení
[22] Kárný soud si za účelem zhodnocení osoby a odbornosti kárně obviněné vyžádal
a obdržel následující podklady:
M. osobní spis soudkyně
N. stanovisko soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 4. 2019
O. hodnocení místopředsedy Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. 4. 2019
[23] Na jednání předseda kárného senátu předvolal K. P., zapisovatelku a protokolující
úřednici, k provedení důkazu
P. výslech svědkyně.
IV. Ústní jednání
[24] Při ústním jednání konaném dne 10. 6. 2019 navrhovatel přednesl návrh shodně
s jeho výše citovaným písemným vyhotovením. I kárně obviněná soudkyně se v rámci svého
výslechu držela obsahově toho, co uvedla ve svých písemných vyjádřeních. Soud vyslechl jako
svědkyni paní K. P. Obhájce kárně obviněné soudkyně pak soudu k důkazu krátkou cestou
předložil
Q. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 1 Nt 1018/2019-7 z 31. 5. 2019, jímž
byl obviněný J. R. opětovně vzat do vazby.
[25] Na jednání byly provedeny všechny navržené důkazy, soud nadto provedl důkaz
R. výtiskem ze serveru mapy.cz, za použití funkce plánování trasy z ulice
Francouzská 808/19 (sídlo Obvodního soudu pro Prahu 2) do ulice Soudní 988/1
(Vazební věznice Praha-Pankrác).
[26] Strany setrvaly na svých procesních návrzích, tzn. navrhovatel na uznání viny a uložení
kárného opatření v podobě důtky, kárně obviněná na zproštění kárného obvinění.
V. Posouzení kárného soudu
[27] Kárný senát nejprve ověřil zachování subjektivní i objektivní lhůty k podání návrhu
na zahájení řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, musí být tento návrh podán
nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících
se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu (subjektivní lhůta). Navrhovatel
se o pochybení kárně obviněné soudkyně dozvěděl nejdříve dne 5. 10. 2018, kdy si za účelem
posouzení stížnosti obviněného na postup soudkyně vyžádal kamerové záznamy z jednací síně
a chodby před ní. Vzhledem k tomu, že návrh byl podán dne 29. 3. 2019, byla šestiměsíční
subjektivní lhůta zachována. Kárný senát v rámci ověření podmínek řízení dospěl též k závěru
o zachování objektivní lhůty, neboť kárně obviněná se měla kárného provinění dopustit dne
23. 8. 2018, tedy bez pochybností v časovém rámci tří let přede dnem 29. 3. 2019.
Va. Skutková zjištění
[28] Co se týká samotného skutku, ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2
sp. zn. 1 Nt 1016/2018 (důkazy A, E, G a H) kárný soud zjistil, že dne 22. 8. 2018 ve 14:30 hodin
obdržel Obvodní soud pro Prahu 2 návrh státní zástupkyně na vzetí zadrženého obviněného
do vazby. Vazební zasedání nařídila kárně obviněná soudkyně na den 23. 8. 2018 na 13:30 hodin.
Podle protokolu na č. l. 11 spisu 1 Nt 1016/2018 ze dne 23. 8. 2018 se vazební zasedání konalo
v době od 13:30 hodin do 14:30 hodin, přičemž k vyhlášení usnesení o vzetí obviněného
do vazby došlo podle protokolu bez přerušení jednání. Z razítka na příkazu k přijetí do vazby
vyplývá, že obviněný byl v 15:20 hodin přijat do Vazební věznice Praha-Pankrác.
[29] Na rozdíl od toho, co uvedla kárně obviněná ve svém vyjádření, zjistil kárný soud,
že již 3. 9. 2018 ráno (tj. 10 dnů po vazebním zasedání) obdržela od obviněného obsáhlé rukou
psané námitky proti obsahu protokolu o vazebním zasedání, v nichž je na str. 6 mezi jiným
uvedeno, že jednání bylo přerušeno (na rozdíl od toho, co je zaznamenáno v protokolu), trvalo
celkem minimálně 80 minut a skončilo minimálně o 10 minut později, než je uvedeno
v protokolu (kde je uveden čas 14:30 hodin). Dne 5. 9. 2018 ráno pak obdržel Obvodní soud
pro Prahu 2 další rukou psanou stížnost, v níž obviněný poukazuje na překročení zákonné lhůty
pro rozhodnutí o vazbě a výslovně soudkyni žádá o předložení této stížnosti Městskému soudu
v Praze, který má posuzovat jeho předchozí stížnost proti usnesení o vazbě. Téhož dne
v odpoledních hodinách došla do datové schránky soudu také žádost obhájce obviněného
o sdělení, zda byl v průběhu předmětného vazebního zasedání pořizován kamerový záznam
z jednací síně, a pakliže ano, žádal o možnost jeho zhlédnutí či pořízení kopie. Kárně obviněná
soudkyně pak dne 20. 9. 2018 rozhodla o propuštění obviněného z vazby, což zdůvodnila
zásadou „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
[30] Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 40 St 81/2018 (důkaz B) vyplývá, že dne
13. 9. 2018 obdržel předseda Obvodního soudu pro Prahu 2 žádost obviněného o prověření
okolností výše uvedeného vazebního řízení, v níž mezi jiným uváděl, že došlo k překročení
24 hodinové lhůty pro rozhodnutí o zadržené osobě. Na základě toho si kárný navrhovatel
vyžádal dne 5. 10. 2018 kamerové záznamy, avšak záznam z jednací síně č. 135 již nebyl
k dispozici. K otázce časových údajů na záznamech z kamer se dne 12. 11. 2018 písemně vyjádřil
informatik obvodního soudu, který přezkoušením zjistil, že odchylka zobrazeného času
na kameře v jednací síni č. 135 od reálného času zobrazeného na PC v jednací síni č. 135
je 38 vteřin napřed (tedy například když čas na PC ukazuje 12:00:00 hodin, tak čas na kameře
v jednací síni je 12:00:38 hodin). Odchylka zobrazeného času na kameře na chodbě v přízemí
je 1 minuta a 19 vteřin napřed oproti reálnému času (tedy například když čas na PC ukazuje
12:00:00 hodin, tak čas na kameře je 12:01:19 hodin).
[31] Výslech zapisovatelky, resp. protokolující úřednice K. P. (důkaz P), která vyhotovila
protokol o předmětném vazebním zasedání, potvrdil, že k přerušení jednání v dané věci skutečně
došlo a pouze administrativním pochybením bylo způsobeno, že o tom není v protokolu zmínka,
resp. je v něm uveden opak. Zapisovatelka také potvrdila, že soudkyně vyhlásila usnesení o vzetí
do vazby až po tomto přerušení, byť si již nebyla schopna vzpomenout, v kolik hodin k tomu
došlo. Čas skončení jednání zapsala podle diktátu soudkyně, neověřovala jej. Nečiní tak nikdy,
protože časy musí „sedět“, takže zapíše to, co je jí řečeno.
[32] Z tohoto důkazu tedy kárný soud činí závěr, že je vyvrácena pravdivost obsahu protokolu
jako veřejné listiny v části, v níž je uvedeno, že usnesení o vazbě bylo vyhlášeno bez přerušení
jednání, čímž je však také znevěrohodněn údaj o konci vazebního zasedání ve 14:30 hodin.
[33] Z kamerového záznamu ze dne 23. 8. 2018 z kamery v jednací síni č. 135 (důkaz C,
součást spisů uvedených jako důkazy A a B) vyplynulo, že ve 13:32:47 hodin, dle časomíry tohoto
záznamu, se otevírají dveře jednací síně, do nichž vstupuje první člen eskorty, za ním následuje
obviněný, druhý člen eskorty a obhájce obviněného, ve 13:32:59 hodin se dveře jednací síně
zavírají. Ve 13:49:29 hodin se dveře jednací síně opětovně otevírají a vstupuje do nich státní
zástupkyně. Ve 14:12:40 vstává státní zástupkyně a pronáší vůči soudu konečný návrh,
za 12 vteřin poté usedá. Poté ve 14:12:55 vstává obhájce a začne pronášet svůj konečný návrh.
Mluví až do 14:20:26, kdy vstává obviněný, vstupuje do ohrádky a zřejmě se ujímá posledního
slova. Hovoří bez přerušení až do 14:29:00, ke konci svého projevu se chová velmi emotivně
(zřejmě pláče), člen eskorty mu pak nasazuje pouta a přítomní opouštějí svá místa. Ve 14:29:27
hodin první člen eskorty otevírá dveře jednací síně, ze které postupně vycházejí státní zástupkyně,
obviněný, druhý člen eskorty a obhájce, který za sebou v čase 14:29:48 hodin dveře zavírá.
V jednací síni zůstávají kromě soudkyně (a zřejmě i zapisovatelky) též listinné materiály státní
zástupkyně, obviněného a eskorty. Kamera sice zabírá kárně obviněnou soudkyni pouze zezadu
a je bez zvuku, přesto je zřejmé, že tu mezi skončením závěrečného slova obviněného a jeho
odchodem z jednací síně není žádná přestávka, v níž by mohla soudkyně vyhlašovat rozhodnutí.
Záznam končí v čase 14:30.
[34] Uvedenému průběhu vazebního zasedání odpovídá i obsahový průběh vazebního
zasedání podle protokolu; na počátku bez přítomnosti státní zástupkyně, krátký konečný návrh
státní zástupkyně, výrazně delší konečný návrh obhájce a obsáhlé vyjádření obviněného v rámci
posledního slova.
[35] Z uvedeného kamerového záznamu vyplývá, že podle jeho časomíry uplynula mezi
počátkem vazebního zasedání (otevřením dveří jednací síně a vstupem prvního člena eskorty
v čase 13:32:47) do konce, resp. přerušení vazebního jednání (otevření dveří jednací síně
a odchod státní zástupkyně a ostatních v čase 14:29:27) doba 56:40.
[36] Z kamerového záznamu ze dne 23. 8. 2018 na chodbě v přízemí mířící na vstup
do jednací síně č. 135 (důkaz C, součást spisů uvedených jako důkazy A a B) je zřejmé,
že ve 13:20:36 hodin, dle časomíry tohoto záznamu, vstupuje do jednací síně soudkyně.
Ve 13:21:28 přichází eskorta s obviněným, usazují se před jednací síní. Ve 13:25:17 hodin
vstupuje do jednací síně protokolující úřednice (resp. zapisovatelka), ve 13:29:09 hodin přichází
obhájce obviněného. Ve 13:33:27 hodin se otevírají dveře jednací síně, do nichž vchází první člen
eskorty, za ním následuje obviněný, druhý člen eskorty a obhájce obviněného. Ve 13:49:54
se na chodbě objevuje státní zástupkyně a přechází do jednací síně, vstupuje do ní ve 13:50:09
hodin. V čase 14:30:07 se otevírají dveře jednací síně a postupně vychází první člen eskorty, státní
zástupkyně, obviněný, druhý člen eskorty a obhájce, který za sebou v čase 14:30:28 hodin dveře
zavírá. Všichni pak čekají na chodbě. Ve 14:39:30 všichni uvedení opětovně postupně vstupují
do jednací síně, poslední státní zástupkyně s obhájcem v čase 14:39:40. Ve 14:46:54 hodin vychází
z jednací síně obhájce, který pak přivádí do jednací síně ženu dosud sedící na chodbě (zřejmě
přítelkyni obviněného). V čase 14:48:10 hodin vychází z jednací síně státní zástupkyně,
cca 13 vteřin po ní obhájce, ve 14:49:42 člen eskorty, za ním ve 14:49:45 hodin soudkyně
a cca 10 vteřin po ní druhý člen eskorty s obviněným a přítelkyně obviněného. Následně eskorta
s obviněným, jeho přítelkyně a obhájce odcházejí chodbou, přičemž ve 14:51:20 hodin opouští
záběr kamery.
[37] Z uvedeného kamerového záznamu vyplývá, že podle jeho časomíry uplynula mezi
počátkem vazebního zasedání (otevřením dveří jednací síně a vstupem prvního člena eskorty
v čase 13:33:27) do konce, resp. přerušení vazebního jednání (otevření dveří jednací síně
a odchod státní zástupkyně a ostatních v čase 14:30:07) doba 56:40.
[38] Jakkoli tedy nebyly časomíry z obou kamer synchronizovány a lišily se v inkriminovaný
den nejen od skutečného času, ale i mezi sebou (o 40 s), je zřejmé, že obě kamery zaznamenaly
stejný děj z různých míst a že se – v rámci tohoto dne – obě časomíry co do trvání
zaznamenaného děje v rámci jedné hodiny dále nerozcházely, dokonce ani v řádech sekund.
Tomuto zjištění odpovídá i vyjádření informatika obvodního soudu, z něhož (v době jeho
měření) vyplývá časový rozdíl mezi kamerami 41 s. Rozdíl jedné vteřiny je však zanedbatelný
a je přičitatelný zaokrouhlování a (nebo) nepřesností danou pozorováním týchž jevů z různých
perspektiv obou kamer (z jednací síně a chodby), resp. vzdáleností kamery na chodbě
od vstupních dveří do jednací síně neumožňující určit zcela přesně okamžik, kdy se dveře
do jednací síně otevírají a zavírají.
[39] Ze vzájemné kombinace obou kamerových záznamů je tedy zřejmé, že děj zaznamenaný
kamerou v jednací síni odpovídá ději zaznamenanému kamerou z chodby i se zjištěným
konstantním časovým posunem mezi časomírami obou kamer.
[40] Jak je uvedeno níže, zákonná 24 hodinová lhůta se počítá od okamžiku k okamžiku.
Pro účely kárného řízení, tj. při posuzování kárného provinění, ale nemá valného smyslu zabývat
se jejím plynutím s přesností na sekundy. Z hlediska kárné odpovědnosti soudce (s ohledem
na zjišťování jeho zavinění) je třeba její zachování posuzovat v míře, která je prakticky měřitelná,
resp. spolehlivě zjistitelná z časomíry, jež bývá v soudních síních zpravidla k dispozici
(ať jde o analogové či digitální nástěnné hodiny, náramkové hodinky či časomíru na osobních
počítačích), při plném soustředění soudce na průběh vazebního zasedání. Kárný soud proto tuto
skutečnost zjišťuje a hodnotí s přesností na celé minuty, nadto – s ohledem na zásadu in dubio
pro reo – zaokrouhlovanými dolů ve prospěch kárně obviněné.
[41] Soudkyně sama ve svém vyjádření trvala na tom, že jednání zahajovala přesně
ve 13:30 hodin, přičemž na kameře v jednací síni je uveden čas 13:33 hodin. Kárný soud
má z obou kamerových záznamů a z výpovědi svědkyně za prokázané, že vazební zasedání,
jež začalo krátce po půl druhé, bylo přerušeno krátce před půl třetí na dobu necelých 10 minut,
a teprve poté došlo k vyhlašování usnesení o vazbě. I po započítání nejvyšších možných odchylek
času na kamerovém záznamu od reálného času (resp. od času, který uvádí soudkyně a z něhož
tedy vycházela), začaly po přerušení vazebního zasedání vstupovat zúčastněné osoby do jednací
síně č. 135 nejdříve ve 14:35 hodin (vazební zasedání do přerušení trvalo minimálně 56 minut,
tj. minimálně do 14:26, přerušeno bylo na dobu minimálně 9 minut, tj. minimálně do 14:35).
I kdyby okamžitě poté začala kárně obviněná vyhlašovat návětí výroku usnesení, lze s jistotou
uzavřít, že vzala obviněného do vazby minimálně 5 minut po uplynutí zákonné lhůty,
a to s přihlédnutím ke všemu, co lze ve prospěch kárně obviněné zohlednit, tedy s přiměřeným
uplatněním zásady in dubio pro reo (jakkoli se jako pravděpodobné jeví překročení zákonné lhůty
o 10 minut, pouhá pravděpodobnost však není v kárném řízení dostatečným důkazním
standardem).
[42] Nic z toho, co v řízení vyšlo najevo, nenaznačuje, že by snad vazební zasedání začalo
dříve, než ve 13.30, na něž bylo nařízeno, ani sama kárně obviněná nic takového netvrdila.
Zaprvé, bylo by nezvyklé, pokud by soud začal jednat dříve, než v čase, na něž jednání svolal,
zadruhé, z kamerového záznamu v jednací síni vyplývá, že soudkyně byla v jednací síni několik
minut před zahájením zasedání připravena a čekala, až nastane čas, a odpovídá tomu i její tvrzení,
že chtěla začít přesně i s ohledem na státní zástupkyni, na niž čekala, neboť projevila zájem
se vazebního zasedání zúčastnit. Konečně ve vyjádření tvrdila, že v době ukončení vazebního
zasedání po vyhlášení usnesení její hodinky ukazovaly 14.30, což uvedla do protokolu. Pokud
však současně tvrdí, že (podle svých hodinek) zasedání zahájila ve 13.30, jde o tvrzení
protichůdná, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že celé vazební zasedání do přerušení
a s přestávkou trvalo minimálně 65 minut.
[43] Závěr o čase vyhlašování vazebního usnesení nikterak nevylučuje časový údaj o přijetí
obviněného zpět do Vazební věznice Praha-Pankrác (v 15:20 hodin), na který poukazovala
soudkyně ve svém vyjádření a označila jej v takovém případě za „nereálný“. Z důkazu
R provedeného na ústním jednání výtiskem ze serveru mapy.cz, za použití funkce plánování trasy
z ulice Francouzská 808/19 (sídlo Obvodního soudu pro Prahu 2) do ulice Soudní 988/1
(Vazební věznice Praha-Pankrác), automobilem, vyplývá, že ve variantě rychlé činí vzdálenost
mezi oběma místy 4,9 km (trasa ulicemi Anglická, přes Náměstí Míru, dále ulicemi Sokolská, přes
Nuselský most, dále ulicemi 5. května, Hvězdova, Sdružení, Nad Jezerkou a V Občanském
domově) a lze ji zvládnout za 8 minut jízdy, při variantě krátké činí vzdálenost mezi oběma místy
3,5 km (trasa ulicemi Máchova, Na Kozačce, Čermákova, Na Kleovce, Perucká, Vršovická,
Otakarova, Bělehradská, přes Náměstí bratří Synků, dále ulicemi Nuselská, Na Jezerce, V Zálomu
a Na Veselí) a lze ji ujet za 9 minut. Přitom mezi (druhým) odchodem obviněného z jednací síně
(po vyhlášení usnesení) a jeho přijetím do vazební věznice uplynulo zhruba půl hodiny, takže
jde o zcela reálnou možnost i se započtením rezervy na přesuny, nástupy, výstupy či dopravní
komplikace při cestě, na něž poukazoval v obecné rovině obhájce.
[44] Pokud jde o obhajobu kárně obviněné, že je nereálné, aby ve 14:40 hodin všichni
vstupovali po přerušení vazebního zasedání do jednací síně a ve 14:47 již obhájce jednací síň
opouštěl a tedy že nelze stihnout vyhlášení, odůvodnění, podpis protokolu, jeho výtisk, předání
listin eskortě a odchod z jednací síně za necelých 7 minut, nepovažuje ji kárný soud
za přesvědčivou. Doba 7 minut se jeví sice jako poměrně krátká, nicméně ne natolik, aby uvedené
úkony nemohly proběhnout – výrok usnesení má jednu krátkou větu, odůvodnění písemného
vyhotovení usnesení má tři a půl strany, vlastní odůvodnění výroku jednu necelou stranu a ústně
lze jistě usnesení odůvodnit velmi stručně, zapisovatelka mohla pracovat souběžně na finalizaci
protokolu, z převážné části připraveného v době přerušení (k čemuž ostatně přerušení mělo
sloužit, jak vypověděla svědkyně), tisk protokolu i podpisy se dají stihnout v řádu desítek vteřin,
listiny pro eskortu mají formulářovou povahu.
[45] Kárně obviněná má jistě pravdu v tom, že se obhájce i státní zástupkyně mohli také ozvat
proti znění protokolu s údajem o konci vazebního zasedání ve 14.30. Pokud tak neučinili,
resp. čas nesledovali, je otázkou, do jaké míry nesou vlastní odpovědnost v rámci svých
profesních standardů, ale o jejich případné disciplinární odpovědnosti toto řízení vedeno není.
Nepochybně bylo povinností soudkyně sledovat čas. Nadto, jestliže přehlédli zjevně nesprávný
údaj o vyhlášení usnesení bez přerušení jednání, mohli stejně tak přehlédnout i časový údaj
o konci zasedání, zejména když v jednací síni žádné nástěnné hodiny nebyly a jedinou
prokázanou časomírou byl čas na osobním počítači soudkyně, příp. zapisovatelky, a její
náramkové hodinky.
[46] Co se týká možností, které měla soudkyně k nařízení vazebního zasedání na dřívější dobu,
kárný soud vzal se seznamu projednávaných věcí u Obvodního soudu pro Prahu 2 ve dnech
22. - 24. 8. 2018 předloženého kárně obviněnou (důkaz F) za prokázané, že kárně obviněná měla
na den 22. 8. 2018 nařízeno celkem 7 hlavních líčení (první v 9:00 hodin, poslední
ve 14:30 hodin), na den 23. 8. 2018 jedno hlavní léčení (ve 12:00 hodin) a na den 24. 8. 2018
celkem tři hlavní líčení (první v 9:00 hodin, poslední ve 13:30 hodin). Výkaz vyúčtování odměny
za práci přesčas za pohotovost v období 16. - 23. 8. 2018 potvrzuje, že kárně obviněná konala
v této době úkony v rozsahu 7 hodin (1 hodinu v noci a 6 hodin o víkendu). Z úředního záznamu
o telefonickém hovoru ze dne 22. 8 2018 (důkaz G) se dále podává, že tohoto dne v 17:30 hodin
odpovídala kárně obviněná na telefonický dotaz službě na cele předběžného zadržení ohledně
toho, zda lze k obviněnému vpustit řadovou pracovnici advokátní kanceláře; z tohoto důkazu
však kárný soud žádná relevantní zjištění nedovodil.
[47] Pokud jde o osobu kárně obviněné, v jejím osobním spisu (důkaz M) se nachází
nepodepsaná zpráva místopředsedy Městského soudu v Praze sp. zn. Spr. 791/2014 o prověrce
provedené dne 11. 4. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 2 v pravomocně neskončených věcech
kárně obviněné (důkaz D). Z ní vyplývá, že předseda Městského osudu v Praze udělil soudkyni
výtku podle §88a zákona o soudech a soudcích proto, že překračovala zákonné lhůty
pro provedení úkonu ve věci (ve třech případech v řádech týdnů až měsíců), nelhůtovala
a nekontrolovala důsledně práci své soudní kanceláře, vedla trestní řízení nekoncentrovaně
a nevyužívala procesní nástroje k zajištění účasti obžalovaných na jednání. Zmíněná výtka sama
však v osobním spise soudkyně založena není. Kárný navrhovatel ve sdělení z 15. 6. 2018
pro Ministerstvo spravedlnosti ke stížnosti jedné advokátky na kárně obviněnou (důkaz K)
naproti tomu uvádí, že „z osobního spisu JUDr. Fialové ... nevyplývá, že by v minulosti byla kárně řešena.
Rovněž z něj nevyplývá, že by jí byla uložena výtka ve smyslu ustanovení §88a zákona č. 6/2002 Sb.).“
Na okraj kárný soud podotýká, že předseda Obvodního soudu pro Prahu 2 udělil podle osobního
spisu kárně obviněné dne 26. 4. 2019 (tj. po spáchání vytýkaného skutku a po podání kárného
návrhu) další výtku, a to v návaznosti na jím výše citované usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 18. 1. 2019, kterou soudkyni vytkl několik pochybení v trestní věci sp. zn. 8T 170/2017.
[48] Ze stanoviska soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 2 (důkaz N) ze dne
15. 4. 2019 kárný soud vyrozuměl, že soudkyně vykonává své pracovní povinnosti řádně
a svědomitě a je i přes vysokou zatíženost vždy vstřícná ke spolupracovníkům a ochotna pomoci
ve vztahu ke kolegům při výměně trestních služeb. V roce 2017 do jejího senátu průměrně
napadlo 259 věcí, v roce 2018 pak 140 věcí (pokles je způsoben mj. odnětím specializace
zdejšímu soudu k projednání trestných činů v dopravě na území hl. m. Prahy, nicméně na nápadu
se neprojevuje rozsáhlá postagenda). Obvodní soud pro Prahu 2 má též v obvodu jurisdikce
léčebny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a rozhoduje o nařízení výkonu léčení, změně
formy ochranného léčení a o návrzích na ukončení ochranného léčení. Počet těchto věcí
a související povinnosti i některé nesnadné, mediálně projednávané kauzy mohou rozptylovat
od koncentrace na ostatní případy. Pokud jde o pracovní podmínky, v senátu kárně obviněné
působí jedna vyšší soudní úřednice (shodně v roce 2017 a 2018), jejíž práce se dělí mezi další dva
trestní soudce, dále pak kárně obviněná nemůže zcela využít pomoci asistenta – každý trestní
soudce měl v roce 2017 k dispozici zhruba 1/4 asistenta, v roce 2018 pak 1/3. Počet žádostí
kárně obviněné o prodlužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí za rok 2017 i 2018 se pohybují
řádově v jednotkách. Co se týká žádostí o prodloužení lhůty k prvnímu úkonu, za rok 2017
se jednalo o 19 věcí, v roce 2018 požádala pouze šestkrát. V senátu se nachází v současné době
17 věcí starších jednoho roku, jedná se průměr na tamním obvodním soudu. V roce 2018
se kárně obviněná potýkala se změnami v obsazení své kanceláře administrativním aparátem,
neboť stabilitu pracovního prostředí ovlivnila dlouhodobá pracovní neschopnost vedoucí
kanceláře a protokolující úřednice.
[49] Z hodnocení kárně obviněné ze strany místopředsedy Městského soudu v Praze jako
soudu odvolacího ze dne 5. 4. 2019 (důkaz O) vyplynulo, že se jedná o zkušenou a expeditivní
soudkyni (kárný soud zde charakteristiku expeditivní vnímá pozitivně ve smyslu výkonná a rychlá,
což jsou vlastnosti u soudce, zejména u soudce prvostupňového, nanejvýš žádoucí). Podle
prověrky provedené kontrolním senátem městského soudu v listopadu 2017 byla v senátě kárně
obviněné jediná věc starší 6 měsíců. Poměr věcí celkem předložených a potvrzených je sice méně
příznivý, nikoli však alarmující. Od roku 2014, kdy se na krajském soudu vede evidence,
předložila kárně obviněná 191 věcí, z toho bylo potvrzeno 71 věcí, změněno 61 věcí, skočeno
jinak 18 věcí a 41 věcí bylo zrušeno a vráceno k novému projednání. Necelá jedna třetina
předložených věcí tak byla podle místopředsedy městského soudu rozhodnuta tak, že opravné
prostředky mohly být zamítnuty. Naopak součet věcí se zásadními vadami, kdy bylo nutno věc
zrušit a vrátit k novému projednání (41), a věcí, kdy musel pochybení napravit odvolací soud (61),
přesahuje polovinu všech předložených věcí.
[50] Ze sdělení předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 6. 2018
sp. zn. 40 Spr 7711/2018 (důkaz K) vzal kárný soud za prokázané, že od 1. 3. 2013 do 31. 5. 2018
do senátu dr. Fialové napadlo 1515 věcí, jen u 309 věcí byl podán opravný prostředek. Z toho
35 rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno a vráceno. Tyto hodnoty přitom nijak nevybočují
z pásma průměru na Obvodním soudu pro Prahu 2.
Vb. Objektivní stránka kárného provinění
[51] Obecně platí, že orgány činné v trestním řízení – včetně soudu – jsou povinny vyřizovat
vazební věci přednostně a s nejvyšším urychlením (§71 odst. 1 trestního řádu). Konkrétně
pak §77 odst. 2 věta první trestního řádu uvádí: „Soudce je povinen vyslechnout zadrženou osobu (odstavec
1) a do 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce rozhodnout o jejím propuštění na svobodu anebo
rozhodnout, že ji bere do vazby.“ Pokud je vazba uvalena navzdory překročení 24 hodinové lhůty,
dochází vedle rozporu s trestním řádem též k porušení ústavní garance osobní svobody
zakotvené v čl. 8 Listiny základních práv a svobod, dle něhož lze držet ve vazbě pouze z důvodů
a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Příslušná ustanovení trestního
řádu týkající se lhůt a přezkumu trvání vazebních důvodů jsou právě projevem snahy
o minimalizaci zásahů do osobní svobody jednotlivců (srov. rozhodnutí kárného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2010 č. j. 12 Ksz 5/2009-74). Základní právo
na osobní svobodu je přitom jedno z nejdůležitějších základních práv, ostatně i proto Listina
základních práv a svobod, ač jde o pramen práva nejvyšší právní síly převážně formulovaný
v nejvyšší míře abstraktnosti, upravuje v čl. 8 odst. 3 lhůty pro rozhodování soudu o vzetí
do vazby zcela konkrétně přesnými časovými hranicemi, jež trestní řád v §77 odst. 2 pouze
přejímá.
[52] Dvacetičtyřhodinová lhůta pro rozhodnutí o vazbě uplynula dne 23. 8. 2018
ve 14:30 hodin. Kárně obviněná podle provedeného dokazování začala vyhlašovat usnesení
o vzetí obviněného do vazby nejdříve ve 14:35 hodin, tedy nejméně o 5 minut zákonnou
a ústavní lhůtu překročila. Ačkoliv takové porušení zákona se může jevit jako marginální, je třeba
si uvědomit, že u lhůty stanovené v hodinách hraje roli (z pohledu trestního práva, resp. práva
obviněného) i její překročení v řádech minut nebo dokonce sekund, a dojde-li k němu, musí být
obviněný propuštěn na svobodu, neboť by ve vazbě byl držen nezákonně a v rozporu s ústavním
pořádkem. V nyní posuzovaném případě mělo překročení lhůty závažné důsledky, a to jak
pro obviněného, který byl ve vazbě držen protiprávně po dobu 29 dnů, tak i pro veřejný zájem
na naplnění účelu trestního řízení, neboť obviněný musel být posléze propuštěn, ačkoliv podle
zjištění soudkyně, potvrzeného i nadřízeným Městským soudem v Praze, u něj byly dány jak
důvody vazby koluzní (tedy nebezpečí působení na nevyslechnuté svědky), tak důvody vazby
předstižné (tedy nebezpečí dalšího páchání trestné činnosti, pro kterou byl stíhán). To, zda tomu
tak skutečně bylo a zda vazba byla či nebyla oprávněná, kárný soud nehodnotí, a to ani s ohledem
na důkaz předložený obhajobou u jednání, tj. usnesením, jímž byl obviněný opět před nedávnem
vzat do vazby (důkaz Q).
[53] V kárné judikatuře jsou pochybení státních zástupců i soudců ovlivňující zákonnost vazby
stabilně považována za vážná kárná provinění (srov. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 3. 2015 č. j. 13 Kss 7/2014-33 a tam citovanou prejudikaturu, a dále
např. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2006 sp. zn. 1 Skno 10/2006;
byť nutno přiznat, že ve starší kárné judikatuře se příležitostně objevovaly i názory opačné,
srov. rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 1 Skno 9/2005).
Porušení povinností soudce je v tomto případě s ohledem na jeho důsledky (nezákonné omezení
osobní svobody) takové závažnosti, že zcela jistě ohrozilo důvěru v soudy a jejich odborné
a spravedlivé rozhodování (obdobně rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 11. 2012 č. j. 16 Kss 5/2012-97, bod 26).
[54] Překročení 24 hodinové lhůty pro rozhodnutí o vazbě, stanovené v čl. 8 odst. 3 Listiny
základních práv a svobod a v §77 odst. 2 trestního řádu, o nejméně 5 minut shledává kárný senát
s ohledem na ústavní garanci osobní svobody již za hranicí toho, co by z hlediska naplnění
materiálního znaku kárného provinění (tj. společenské škodlivosti) bylo možné ještě tolerovat.
[55] Objektivní stránka kárného provinění tak byla bezpochyby naplněna.
Vc. Subjektivní stránka kárného provinění
[56] Pokud jde o subjektivní stránku, tedy o otázku zavinění, ta je nutnou podmínkou
pro shledání kárné odpovědnosti soudce (rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 11. 2014 č. j. 13 Kss 4/2014-152 a ze dne 14. 5. 2014 č. j. 13 Kss 2/2014-74).
Kárný soud zde zkoumal především organizační možnosti a pracovní podmínky kárně obviněné.
[57] Kárný soud se v první řadě ztotožňuje s kárným navrhovatelem, že stanovit termín
vazebního zasedání na den 23. 8. 2019 na 13:30 hodin, když lhůta pro vydání rozhodnutí o vazbě
měla končit týž den ve 14:30 hodin, představovalo ze strany soudkyně poměrně riskantní,
až lehkovážný krok. Kárný soud činí toto hodnocení s plným vědomím toho, že soudkyně byla
v rozhodné době skutečně intenzivně vytížena – v době dodání obviněného obvodnímu soudu
(dne 22. 8. ve 14:30) zahajovala – ten den již sedmé – hlavní líčení, následující den, kdy se konalo
předmětné vazební zasedání, měla také nařízeno jedno hlavní líčení, přičemž další tři hlavní líčení
se měla konat o den později (24. 8. 2019). Sama soudkyně však uznává, že na dobu dosahu
by si soudce konající pohotovost jednání se stranami v ideálním případě nařizovat neměl. Takový
postup skutečně není vhodný právě proto, že se aktuální povinnosti vyplývající z pohotovosti
mohou dostat do kolize s předem naplánovanými úkony průběžného souzení, jako tomu bylo
i v případě kárně obviněné. Když už nicméně taková situace vznikne (a je to s ohledem
na množství práce soudců představitelné), musí rozhodně dostat přednost plnění povinností
vyplývajících z pohotovosti, a to právě proto, že jde o úkony přísně lhůtované. Je třeba poukázat
v této souvislosti na §73e odst. 2 trestního řádu, podle nějž „dobu konání vazebního zasedání stanoví
… v přípravném řízení soudce tak, aby … byly dodrženy lhůty stanovené pro rozhodnutí o vazbě“. Pokud
se tedy soudkyně dostávala do časového tlaku, mohla jej řešit spíše zrušením či odročením
některého z nařízených hlavních líčení, než odsouváním vazebního zasedání až na nejzazší možný
termín, který s sebou nesl riziko, že nebude možno ukončit je včas vydaným rozhodnutím
o vazbě. Když už pak takové riziko podstoupila, měla o to pečlivěji sledovat ubíhající čas a tomu
přizpůsobit průběh vazebního zasedání. Nezpochybnila přitom tvrzení kárného navrhovatele,
že výpočetní techniku, která jí to umožňovala (PC s automaticky seřizovaným časem), měla
v jednací síni k dispozici.
[58] Pracovní podmínky měla soudkyně podle vyjádření soudcovské rady zcela standardní.
Jediným znevýhodňujícím faktorem byla v roce 2018 dlouhodobá pracovní neschopnost vedoucí
kanceláře a protokolující úřednice. Lze připustit, že při dlouhodobé spolupráci soudce a jeho
administrativního aparátu se mezi těmito osobami vytvoří určitá souhra, která zaručuje hladký
chod jednotlivých procedur, stejně jako vztah vzájemné důvěry. Naopak, v případě spolupráce
s novými lidmi se musí soudce do určité míry soustředit na jejich kontrolu, což může přispět
k menší míře soustředění na své vlastní úkoly při provádění úkonů trestního řízení. Ani takovéto
okolnosti však nemohou soudkyni vyvinit, neboť sledování lhůty pro vydání rozhodnutí o vazbě
patří ve vazebním zasedání mezi klíčové povinnosti, na něž nemůže soudce rezignovat
ani v situaci, kdy mu objektivní okolnosti znemožňují se plně soustředit na všechny procesní
nuance a administrativní náležitosti.
[59] Přestože tedy bylo nařízení vazebního zasedání spojeno s určitými organizačními
obtížemi, bylo povinností kárně obviněné soudkyně je provést včas, a zajistit tak rozhodování
o vazbě v zákonem stanovených lhůtách, neboť jejich nedodržení a následné nezákonné držení
obviněného ve vazbě, resp. jeho propuštění jen kvůli procesnímu pochybení soudce, má závažné
negativní důsledky. Kárný senát nezpochybňuje velké pracovní vytížení kárně obviněné,
konstatuje však, že nic nenasvědčovalo tomu, že by vzhledem ke konkrétní situaci a podmínkám
výkonu své činnosti v době, kdy běžela zákonná lhůta pro vyhlášení usnesení o vazbě, nebyla
z objektivních příčin schopna svou povinnost v uvedené lhůtě naplnit. Navíc sama kárně
obviněná ve svém vyjádření uvedla, že i kdyby se skutečně během vazebního zasedání chýlila
ke konci lhůta pro rozhodnutí, měla k dispozici procesní nástroje, jak situaci řešit (vyhlásit
usnesení a poté pokračovat v zasedání, resp. finalizaci příslušných dokumentů).
[60] S ohledem na výše uvedené hodnotí kárný soud jednání soudkyně jednoznačně jako
zaviněné, a to ve formě nedbalostní (obdobně ve vztahu ke státnímu zástupci a lhůtě 48 hodin
na předání obviněného soudu srov. usnesení kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 2. 2016 č. j. 12 Ksz 10/2015 - 43). Kontrolovat čas v průběhu vazebního zasedání a zajistit
dodržení lhůty stanovené v §77 odst. 2 věta první trestního řádu je nepochybně úkolem
a povinností soudce, který vazebnímu zasedání předsedá, jakkoli i protokolující úředník musí čas
pečlivě sledovat a zaznamenat v souladu se skutečností. Kárně obviněné podle učiněných zjištění
nic nebránilo v tom, aby tuto svou povinnost plnila, ať již s pomocí výpočetní techniky, jež byla
k dispozici v jednací síni, a (nebo) seřízením svých hodinek podle reálného času,
a aby v návaznosti na to rozhodla o vazbě obviněného v zákonné lhůtě. Zjevně tak nečinila,
ačkoliv měla vědět, že svým jednáním (opomenutím) naruší důvěru v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodování soudů a poruší společenský zájem na řádném výkonu funkce soudce
chráněného zákonem o soudech a soudcích. Nutno také zdůraznit, že v kárném řízení nevyšlo
najevo nic, a ani kárný navrhovatel nic takového netvrdil, z čeho by bylo možno usuzovat
na vyšší stupeň zavinění (ostatně pokud by šlo o jednání úmyslné, bylo by to na zcela jiný druh
řízení před zcela jiným soudem).
[61] Kárný soud proto dospěl k závěru, že citovaná ustanovení kárně obviněná soudkyně
svým jednáním porušila a dopustila se tak kárných deliktů ve smyslu §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích, podle něhož je kárným proviněním „zaviněné porušení povinností soudce, jakož
i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů“.
Vd. Kárné opatření
[62] Kárný soud vzal při rozhodování o kárném opatření v úvahu jako polehčující okolnost
zejména fakt, že kolegyně se před kárným soudem ocitá poprvé (obdobně rozhodnutí kárného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2011 č. j. 11 Kss 7/2011-51). Jde nadto
o soudkyni výkonnou, která si dlouhodobě udržuje přiměřené pracovní nasazení navzdory vysoké
pracovní zátěži na Obvodním soudu pro Prahu 2 i navzdory svým zdravotním potížím,
jak vyplynulo ze stanoviska soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 2 a ostatně
i z hodnocení kárně obviněné ze strany místopředsedy Městského soudu v Praze jako soudu
odvolacího (obdobně rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2013
č. j. 11 Kss 8/2013-30). Dále kárný senát ve prospěch kárně obviněné zohlednil tu okolnost,
že k překročení zákonné lhůty pro rozhodnutí o vazbě došlo v řádech jednotek minut a bylo
jen o málo za hranicí toho, co by z hlediska naplnění materiálního znaku kárného provinění
(tj. společenské škodlivosti) bylo možné ještě tolerovat, a co by proto vůbec nebylo možné
považovat za kárné provinění (byť by se stále z perspektivy ochrany základních práv obviněného
mohlo jednat o porušení trestního řádu a ústavní garance osobní svobody). Konečně kárně
obviněná také po zjištění svého možného pochybení, přesněji podle svého přesvědčení po zjištění
pochybností o zachování 24 hodinové lhůty, přikázala propustit obviněného z vazby (obdobně
výše citované kárné rozhodnutí č. j. 11 Kss 8/2013 - 30), byť tak učinila s dvoutýdenní prodlevou
ode dne, kdy ji na to obviněný upozornil poprvé.
[63] Naopak na tvrzení kárně obviněné o nemožnosti nařídit vazební zasedání na dřívější čas
z důvodu zvýšeného pracovního zatížení v době, kdy plynula lhůta pro rozhodnutí o vazbě, kárný
soud nepřistoupil, jak bylo vysvětleno výše v části týkající se zavinění.
[64] K výslednému rozhodnutí ohledně kárného opatření ovšem přispěly i některé okolnosti
přitěžující. Byla to především typová závažnost kárného provinění (pochybení při rozhodování
o vazbě, tj. o invazivním zásahu do osobní svobody člověka, presumovaně nevinného), i jeho
důsledky v konkrétním případě, kdy nezákonným postupem soudkyně došlo k omezení osobní
svobody obviněného, a to celkem po dobu 29 dnů.
[65] Kárný soud dále podotýká, že na žádnou z misek vah nebylo možné položit, tedy ani mezi
okolnosti polehčující ani přitěžující nemohl zařadit, výtku, která byla kárně obviněné údajně
v dubnu 2014, neboť tato výtka nebyla založena v osobním spise kárně obviněné a nepředložil
ji ani kárný navrhovatel. Kárný soud odmítá v této záležitosti vycházet jen z nepodepsané zprávy
místopředsedy Městského soudu v Praze sp. zn. Spr. 791/2014 o prověrce provedené dne
11. 4. 2014 u Obvodního soudu pro Prahu 2 v pravomocně neskončených věcech kárně
obviněné, v jejímž závěru je tato výtka zmíněna, neboť jde o důkaz nepřímý. Ostatně i kárný
navrhovatel ve sdělení z 15. 6. 2018 (důkaz K) uvádí, že „z osobního spisu JUDr. Fialové ... nevyplývá,
že by v minulosti byla kárně řešena. Rovněž z něj nevyplývá, že by jí byla uložena výtka ve smyslu ustanovení
§88a zákona č. 6/2002 Sb.).“ Nadto i vzhledem k době, kdy byla výtka údajně udělena, a času,
který od té doby uplynul, by její význam pro hodnocení osobnosti kárně obviněné a úvahy
o volbě přiměřeného kárného opatření byl jen nepatrný.
[66] K výtce předsedy Obvodního soudu pro Prahu 2, udělené podle osobního spisu kárně
obviněné soudkyni dne 26. 4. 2019 (tj. po spáchání vytýkaného jednání a po podání kárného
návrhu), kárný soud v tomto případě vůbec nepřihlíží z důvodů časových.
[67] Stejně tak se nakonec kárný soud rozhodl nepřihlížet ani k hodnocení odborné úrovně
soudkyně ze strany odvolacího soudu, které vyznělo spíše negativně. Na jednu stranu nutno říci,
že kárně obviněné se nepodařilo úvahy vedoucí k tomuto hodnocení zpochybnit, neboť rozdíl
mezi vadami, pro které se věc vrací k novému projednání, a těmi, které se vyřeší změnou
rozhodnutí odvolacím orgánem, není v závažnosti, ale v tom, zda je lze v odvolacím řízení
odstranit, či nikoliv. Faktem tak zůstává, že podle evidence vedené odvolacím soudem obstála
v přezkumu jen necelá třetina z těch rozhodnutí kárně obviněné, která byla napadena odvoláním.
Více než polovinu jich naopak musel odvolací soud zrušit nebo změnit. Na druhou stranu, kárný
soud uznává, že šlo o hodnocení povrchní a neúplné (nevíme nic o tom, kolik oněch odvolacích
rozhodnutí obstálo v přezkumu vyšších soudů) a že o kvalitě práce soudce může vypovídat i to,
jak velká část jeho rozhodnutí zůstane nenapadena opravným prostředkem, neboť to může
svědčit o jejich přesvědčivosti pro strany sporu, které se rozhodnou svého práva na odvolání
nevyužít. Z tohoto druhého pohledu se práce soudkyně jeví jako celkem uspokojivá, neboť
jen zhruba jedna pětina jí vydaných rozhodnutí vedla některou ze stran k podání odvolání.
[68] Navrhovatel ve svém návrhu žádal kárně obviněné uložit kárné opatření ve formě důtky
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích. Kárný soud sice není návrhem
na uložení kárného opatření vázán (§9 odst. 2 zákona o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů), vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem, zejména
při zvážení všech polehčujících okolností, nicméně dospěl k závěru, že navrhované kárné
opatření odpovídá okolnostem případu, a to i s přihlédnutím k hodnocení osoby kárně obviněné
soudkyně.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 10. června 2019
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda kárného senátu