ECLI:CZ:NSS:2019:12.KSZ.11.2018:35
sp. zn. 12 Ksz 11/2018 - 35
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Marka
Bodláka, JUDr. Michala Basíka, JUDr. Jiřího Machourka a prof. JUDr. PhDr. Miloše Večeři, CSc.
při ústním jednání dne 20. 2. 2019 ve věci návrhu okresního státního zástupce v Břeclavi
ze dne 11. 12. 2018, čj. SPR 860/2018-19, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti Mgr. Jiřího
Zemka, státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi,
takto:
Mgr. Jiří Zemek,
státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi,
se podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, zprošťuje kárného obvinění spočívajícího v tom, že
jako dozorový státní zástupce ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Břeclavi
pod sp. zn. ZT 198/2018 proti obviněnému P. J., nepropustil obviněného ze zadržení nejpozději
dne 10. 9. 2018 v 11:31, ani do této doby nepodal návrh Okresnímu soudu v Břeclavi na vzetí
obviněného do vazby, ale návrh na vzetí do vazby podal až 10. 9. 2018 ve 13:45, tedy po uplynutí
doby 50 hodin a 14 minut od zadržení obviněného P. J., čímž porušil povinnost vyplývající z čl. 8
odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z §75 věty poslední tr. ř.,
čímž měl spáchat
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
protože
tento skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
I. Kárné obvinění
[1] V návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 11. 12. 2018 kárný navrhovatel uvedl, že dne
29. 8. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. J. (dále i jen „obviněný“) pro zločin
těžkého ublížení na zdraví. Obviněný byl v rámci trestního řízení zadržen dne 27. 8. 2018 v 17:46.
Následně byl ze zadržení propuštěn dne 29. 7. 2018 v 14:20. Dne 10. 9. 2018 v 8:05. byl obviněný
opětovně zadržen. Kárně obviněný podal Okresnímu soudu v Břeclavi návrh na vzetí
obviněného do téhož dne v 13:45. Obviněný však neměl být vzat do vazby, jelikož jeho vzetí do
vazby bylo soudu doručeno po více jak 48 hodinách od jeho zadržení, konkrétně po 50 hodinách
a 14 minutách od zadržení, neboť mezi prvním a druhým zadržením nedošlo k žádné změně
rozhodných skutečností. Z toho důvodu bylo nutné obě lhůty zadržení sčítat.
[2] Kárný navrhovatel dále uvedl, že v projednávané věci došlo k primárnímu pochybení
policejního orgánu, který nesprávně právně kvalifikoval jednání obviněného jako zločin těžkého
ublížení na zdraví. Toto pochybení se snažil napravit změnou právní kvalifikace kárně obviněný
dodatečným vzetím do vazby. Pochybení kárně obviněného spočívalo pouze v tom, že přehlédl
skutečnost, že v projednávané věci nebylo možno postupovat jinak, než obě lhůty zadržení
obviněného sčítat, neboť v mezidobí nedošlo k žádné skutkové ani jiné změně na straně
obviněného, která by dávala důvod k novému běhu lhůty zadržení. Obviněný byl poprvé
i podruhé zadržen ze stejného důvodu, neběžely proto dvě rozdílné lhůty, ale pouze jediná
rozdělená do dvou etap.
[3] Kárný navrhovatel s ohledem na výborné dosavadní pracovní výkony navrhl jako
přiměřené kárné opatření udělení důtky, popřípadě upuštění od uložení sankce.
II. Vyjádření kárně obviněného
[4] Kárně obviněný se k možnosti návrhu na kárné řízení vyjádřil tak, že si je vědom, že ve věci
pochybil a obviněného měl propustit po uplynutí lhůty 48 hodin. O předchozím zadržení
obviněného věděl a bohužel nesprávně vyložil příslušná ustanovení týkající se zadržení osoby
podezřelé (§76 tr. ř.) a zadržení obviněného (§75 tr. ř.). Nebyl nepřiměřeně časově vytížen,
ani neměl nepohodu v osobním životě. Snažil se minimalizovat rizika spojená s možným dalším
útokem obviněného proti poškozenému, neboť tito spolu bydleli, popíjeli alkohol a docházelo
mezi nimi k velmi častým sporům a napadáním. Pochybení ho velmi mrzí. Vždy se snažil funkci
zastávat svědomitě a bohužel zklamal, s čímž se těžko vyrovnává. Uvědomuje si, že závažným
způsobem porušil práva obviněného, který byl kvůli jeho pochybení vzat do vazby.
III. Skutková zjištění soudu
[5] Dokazováním provedeným při ústním jednání dne 20. 2. 2019 kárný senát zjistil následující
skutečnosti.
[6] Věc, u které došlo ke skutku, který je předmětem kárného obvinění, byla vedena
u Okresního státního zastupitelství v Břeclavi nejprve pod sp. zn. ZN 2258/2018 a následně
pod sp. zn. ZT 198/2018. Dozorujícím státním zástupcem byl kárně obviněný. Usnesením
Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru
Břeclav ze dne 29. 8. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání obviněného P. J., občana Slovenské
republiky. Obviněn byl ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví podle §145
odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“). Tohoto zločinu se měl
dopustit tím, že dne 27. 8. 2018 udeřil po rozepři do hlavy sekerou spolubydlícího M. Ž., přičemž
způsobené poranění si vyžádalo okamžitou hospitalizaci zraněného. Usnesení převzal obviněný
dne 29. 8. 2018.
[7] P. J. se bezprostředně po spáchání činu sám dobrovolně dostavil na Městskou policii
Mikulov. Poté, co městské policii sdělil, čeho se dopustil, tato podle úředního záznamu o použití
donucovacích prostředků a úředního záznamu o přijetí oznámení o přestupku rozhodla v 17:46 o
přiložení pout a vyrozuměla Policii České republiky. Podle úředního záznamu městské policie o
přijetí oznámení o přestupku byl obviněný předán Policii České republiky 27. 8. 2018 v 19:10.
[8] Protokol o zadržení osoby podezřelé vyhotovený Policií České republiky uvádí,
že k zadržení došlo dne 27. 8. 2018 v 17:46. Dobu zadržení tedy odvozuje již od přiložení pout
ze strany městské policie, což vyplývá z části protokolu o okolnostech zadržení. Podle tohoto
protokolu byl podezřelý zadržen dne 27. 8. 2018 podle §76 odst. 1 tr. ř. bez předchozího
souhlasu státního zástupce, neboť věc nesnesla odkladu a souhlasu nešlo předem dosáhnout.
Jako důvod zadržení bylo uvedeno, že je zde obava, že obviněný bude působit na dosud
nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání
a uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. V žádosti
o umístění do policejní cely bylo uvedeno, že obviněný je zjevně pod vlivem návykové látky.
Ze zprávy o ambulantním vyšetření z 27. 8. 2018 z 22:53 vyplývá, že pacient je z interního
hlediska schopen umístění do policejní cely.
[9] Z protokolu o výslechu osoby zadržené ze dne 28. 8. 2018 vyplývá, že obviněný byl
seznámen s tím, že byl zadržen z důvodu obavy, že by uprchl nebo by se skrýval, aby se vyhnul
trestnímu stíhání. Při svém výslechu obviněný P. J. mimo jiné uvedl, že je bezdomovec a zdržuje
se v Mikulově a okolí asi 2,5 roku. V poslední době i s poškozeným M. Ž. bydlel v opuštěné
budově (tzv. „vodárce“) v Mikulově. Podrobně popsal průběh incidentu s poškozeným, včetně
následného jednání. Své jednání odůvodnil zejména nadměrnou konzumací alkoholu.
Poškozenému ublížit nechtěl, měl ho rád, byl to jeho velký kamarád a jeho nejbližší osoba.
Z vyžádaných opisů z evidence rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že obviněný P. J. nebyl
v minulosti trestán ani v České republice ani na Slovensku.
[10] Po předání usnesení o zahájení trestního stíhání dne 29. 8. 2018 byl proveden výslech
obviněného. Jeho obsah se nijak výrazně neliší od obsahu výslechu osoby zadržené
z předchozího dne. Sdělil, že v případě potřeby je možné mu doručovat poštu na Městskou
policii Mikulov, kam si ji bude chodit vyzvedávat každý den. Městská policie ho zná. Zdržuje
se dlouhodobě ve „vodárce“, o čemž ví i městská policie. V nejbližší době nehodlá cestovat,
v Mikulově mu to vyhovuje a bude se zde dlouhodobě zdržovat.
[11] Úkony ve věci činili policisté oddělení hospodářské kriminality, neboť vzhledem
k nedostatku policistů oddělení obecné kriminality, zajišťují třetinu výjezdů.
[12] Ze zadržení byl propuštěn 29. 8. 2018 v 14:20, o čemž byl informován dosahový státní
zástupce, konkrétně kárný navrhovatel. Z vyjádření kárného navrhovatele plyne, že o povaze věci
nebyl policejním orgánem detailněji informován, věc mu byla policisty prezentována jako rvačka
mezi dvěma bezdomovci.
[13] Dne 6. 9. 2018 byl policejním orgánem vyhotoven úřední záznam, dle kterého se tohoto
dne dostavil obviněný P. J. a sdělil, že se bude každý den v době přibližně od 8:00 do 8:30
zdržovat v budově Oblastní charity v Břeclavi.
[14] Dne 10. 9. 2018 v 8:05 byl obviněný P. J. zadržen podle §75 tr. ř. a to na základě
předchozího pokynu kárně obviněného. V 8:20 mu bylo toto zadržení oznámeno. Kárně
obviněný uvedl, že byl tehdy přesvědčen, že opakované zadržení a podání návrhu na vzetí
do vazby je přípustné, protože byla na místě překvalifikace skutku na pokus zvlášť závažného
zločinu vraždy. Tato změna právní kvalifikace už sama o sobě podle jeho názoru představovala
nový důvod útěkové vazby, neboť obviněnému nově reálně hrozil trest 10 až 18 let odnětí
svobody. Mohlo tak dojít k zadržení obviněného opět na 48 hodin a podání nového návrhu
na vzetí do vazby. O tomto názoru byl natolik přesvědčen, že ho ani nenapadlo, aby věc s někým
konzultoval a okolnost, že obviněný byl již dříve zadržen, ani neuváděl při podání návrhu na vzetí
do vazby. S opakovaným zadržením se setkal poprvé. Navíc měl obavy, že pokud by se znovu
opil, a bylo zřejmé, že to je na denním pořádku, tak by mohl opět napadnout poškozeného. Chtěl
ho proto ochránit.
[15] Jako důvod zadržení policejní orgán uvedl, že jsou dány důvody útěkové vazby
[§67 písm. a) tr. ř.]. Obviněný je bezdomovec bez stálého místa bydliště, bez doručovací adresy
a mobilního telefonu. Vzhledem k tomu, že s ním bylo třeba provést další úkony trestního řízení,
byl dohledáván v Mikulově, což se nezdařilo. Operativní cestou bylo zjištěno, že by se měl
pohybovat v Břeclavi, kde byl v 8:05 nalezen a zadržen před domem oblastní charity.
[16] Dne 10. 9. 2018 v 10:00 byl Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi doručen podnět
policejního orgánu k podání návrhu na vzetí obviněného do vazby. Odůvodněn byl tím, že je zde
důvodná obava, že by obviněný mohl vycestovat z území České republiky na území jiného státu,
čímž by mohl mařit objasnění skutečností důležitých v trestním řízení. Je cizincem bez
jakéhokoliv bydliště či jiného vztahu k České republice. Není ani zcela zřejmé, kde se přesně
zdržuje. Sice policejnímu orgánu uvedl, že se každý den bude okolo 8:00 až 8:30 zdržovat
v budově Oblastní charity v Břeclavi, ale je zde důvodná obava, že toto místo může kdykoliv
účelově změnit.
[17] Dne 10. 9. 2018 v 13:45 podal kárně obviněný Okresnímu soudu v Břeclavi návrh na vzetí
obviněného do vazby. V návrhu k důvodům vazby uvedl, že jsou dány důvody útěkové
a předstižné vazby. Pokud jde o útěkovou vazbu, poukázal na cizí státní příslušnost obviněného,
chybějící adresu bydliště, kde by byl obviněný k zastižení pro orgány činné v trestním řízení.
Pohybuje se volně na území Mikulova a jeho okolí, přespává v budově bývalé vodárny, nemá
žádné pracovní ani rodinné vazby. Poukázal i na ohrožení vysokým trestem odnětí svobody
i s ohledem na plánované postoupení věci Krajskému státnímu zastupitelství v Brně s návrhem
na změnu právní kvalifikace na pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1
tr. zákoníku. V případě vazby předstižné vyšel z toho, že s ohledem na styl života obviněného
a poškozeného nelze vyloučit, že obviněný J. během dalšího možného sporu pod vlivem alkoholu
opět zaútočí na poškozeného nebo další spolubydlící. V návrhu soudu také kárně obviněný uvedl,
že omezení osobní svobody počalo 10. 9. 2018 v 8:05, kdy byl zadržen podle §75 odst. 1 tr. ř.
policejním orgánem.
[18] Vazební zasedání se konalo dne 11. 9. 2018. Za Okresní státní zastupitelství v Břeclavi se jej
účastnila státní zástupkyně Mgr. N. L. R., protože kárně obviněný měl zřejmě kolizi s jiným
jednáním. Obviněný na vazebním zasedání uvedl, že byl zadržen již podruhé. Na policii vypovídal
již při svém prvním zadržení. Uvedl obdobné okolnosti jako ve svých předchozích výsleších
s tím, že se po zadržení zdržoval v Břeclavi, chodil každý den na charitu a přespával pod
„Vídeňákem“. Na těchto místech ho lze kontaktovat. Státní zástupkyně setrvala na návrhu.
Obhájkyně poukazovala na to, že nejsou dány důvody vazby, na to, že by byly překročeny lhůty,
nepoukázala. Soudce vzal následně obviněného pouze do vazby předstižné podle §67 písm. c)
tr. ř. Nevyhovění útěkové vazbě odůvodnil mimo jiné dosažitelností obviněného například
v Oblastní charitě v Břeclavi, jakož i tím, že po prvním zadržení neuprchl ani se neskrýval, jen se
přesunul do Břeclavi.
[19] Kárně obviněný dne 13. 9. 2018 podal v neprospěch obviněného stížnost proti vzetí
do vazby s tím, že se domnívá, že jsou dány i důvody vazby útěkové. Poukázal mimo jiné i na to,
že ačkoliv při prvním zadržení uváděl, že se pohybuje v Mikulově, kde bude k zastižení, policejní
orgán jej tam dne 10. 9. 2018 nenalezl, byl dohledáván a zadržen před Oblastní charitou
v Břeclavi. Z toho je zřejmé, že je na pohybu. Upozornil opět i na hrozbu vysokého trestu
i s ohledem na jeho názor, že v jednání obviněného lze spatřovat pokus zvlášť závažného
zločinu vraždy, a věc proto bude postupovat krajskému státnímu zastupitelství. Téhož dne
se kárně obviněný obrátil na Krajské státní zastupitelství v Brně s tím, že v jednání obviněného
spatřuje pokus zvlášť závažného zločinu vraždy a proto je dána příslušnost krajského státního
zastupitelství.
[20] Dne 27. 9. 2018 dozorující státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně přikázal
okamžité propuštění obviněného P. J. z vazby.
[21] Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně dopisem ze dne 1. 11. 2018
sdělila, že ve věci přezkoumala postup Okresního státního zastupitelství v Břeclavi. Dospěla
k závěru, že první zadržení obviněného trvalo od 17:46 dne 27. 8. 2018 do 14:20 dne 29. 8. 2018
tedy 44 hodin 34 minut. Druhé zadržení dne 10. 9. 2018 trvalo od 8:05 do 13:45, tedy do doby
podání návrhu soudu na vzetí obviněného do vazby. Důvody zadržení v obou případech
vyhodnotila jako shodné. Bylo proto na místě oba časové úseky sčítat do celkové doby zadržení
dle čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která činí maximálně 48 hodin. Tento limit byl
proto překročen o 2 hodiny a 14 minut. Nedošlo ani ke stavení lhůty v případě prvního zadržení,
jak by mohlo vyplývat z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 2170/09,
protože ačkoliv jevil obviněný známky opilosti, byl podle ambulantního vyšetření schopen
umístění do policejní cely. Bylo podle ní také na místě kontaktovat krajské státní zastupitelství již
dříve s ohledem na to, že útok byl veden na hlavu a to sekerou. Již na základě takto popsaného
skutku mohla být zvažována jiná právní kvalifikace.
[22] Kárně obviněný působí v rámci soustavy státního zastupitelství od 1. 11. 2003,
kdy nastoupil jako právní čekatel k Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně. V říjnu 2006
vykonal závěrečnou zkoušku. S účinností od dne 7. 12. 2006 byl kárně obviněný jmenován
státním zástupcem a přidělen k výkonu funkce k Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vsetíně.
V období od 15. 10. do 31. 12. 2012 byl dočasně přidělen ke Krajskému státnímu zastupitelství
v Brně – pobočce ve Zlíně. S účinností od 1. 1. 2013 pak byl přeložen k Okresnímu státnímu
zastupitelství v Břeclavi. Zároveň byl však nadále dočasně přidělen ke Krajskému státnímu
zastupitelství v Brně – pobočce ve Zlíně až do 17. 2. 2013. Stáž na krajském státním zastupitelství
byla hodnocena velmi pozitivně. Dočasné přidělení probíhalo i v dalších dvou měsících roku
2013, opakovaně několik dnů v letech 2014 a 2015. V březnu 2016 byl hodnocen okresním
státním zástupcem v Břeclavi. Ten kladně hodnotil nadprůměrné znalosti právních předpisů,
pracovní nasazení, kvalitu i rychlost vyřizovaných věcí, včetně věcí právně a skutkově složitých.
Velmi mu záleží na kladném vnímání státního zastupitelství ze strany veřejnosti. Byly uvedeny
i drobné výtky, které však sám hodnotitel označil pouze za zcela okrajové nedostatky. Od 1. 5.
do 31. 5. 2016 byl přidělen k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci – pobočce v Brně.
Hodnocení této stáže bylo spíše slabší, kdy byla konstatována nižší míra trpělivosti a preciznosti
při zpracování rozsáhlejších, skutkově a právně složitějších trestních věcí. Hodnocení kárně
obviněného ze strany kárného navrhovatele proběhlo znovu v dubnu 2018. Bylo odkázáno
na předchozí velmi pozitivní hodnocení. Navíc byl zaznamenán pozitivní posun i v dříve
vytýkaných drobných nedostatcích. Kárně obviněný se věnuje se i lektorské činnosti na akcích
Police České republiky a v rámci Justiční akademie. Celkově byl hodnocen jako výborný státní
zástupce. Od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 je dočasně přidělen ke Krajskému státnímu zastupitelství
v Brně.
IV. Právní závěry soudu
[23] Předmětem posouzení nynější věci je to, zda se kárně obviněný dopustil kárného provinění,
pokud dal pokyn policejnímu orgánu k druhému zadržení obviněného a v průběhu jeho druhého
zadržení podal návrh na jeho vzetí do vazby, přičemž doba prvního a druhého zadržení ve svém
součtu překročila dobu 48 hodin. V době, kdy kárně obviněný uvedené kroky činil, zastával
právní názor, že jeho postup je v souladu se zákonem, protože začal činit kroky směřující
ke změně právní kvalifikace skutku, pro který byl obviněný stíhán, která by měla za následek
výrazné zvýšení hrozícího trestu.
[24] Dle §24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), je státní zástupce „při výkonu své funkce povinen
odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví;
zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů.
Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí
odmítnout.“ Dle §28 zákona o státním zastupitelství je kárným proviněním „zaviněné porušení
povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost
státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.“
[25] Jak bylo uvedeno shora, v nynější věci je podstatné, zda by zaujetí případně chybného
právního názoru mohlo představovat kárné provinění. Předchozí rozhodovací praxe kárných
senátů dospěla k závěru, že zpravidla není úkolem kárného senátu posuzovat správnost právního
názoru kárně obviněného. Z toho existují celkem 3 výjimky dané judikaturou.
[26] V kárném rozhodnutí ze dne 20. 6. 2013, čj. 16 Kss 2/2013-134, Nejvyšší správní soud
konstatoval, že pouze za určitý právní názor by soudci zásadně neměli být shledáni kárně
odpovědnými, neboť „proces nalézání práva může být komplikovaný, nejednoznačný a že právo není
kauzální disciplínou přinášející jediné možné odpovědi, je tak důležitý systém opravných prostředků, který
má možná pochybení soudů nižších stupňů co možná nejvíce eliminovat. Je pak věcí především účastníků řízení,
zda těchto opravných prostředků v konkrétním případě využijí. Současně však musí platit, že za určitých
okolností nezákonný postup či vydání nezákonného rozhodnutí, byť opřené o určitý právní názor, jako kárné
provinění kvalifikováno být může, jelikož není sporu o tom, že se v konkrétním případě může jednat o zaviněné
porušení povinností soudce, jímž soudce ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování
soudů ve smyslu ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Aby se však o takové jednání jednalo, musely
by ke zmíněné nezákonnosti přistoupit okolnosti další. Nezákonný postup či vydání nezákonného
rozhodnutí, odůvodněné jiným právním názorem, proto může představovat důvod pro
zahájení kárného řízení s příslušným soudcem v zásadě pouze tehdy, pokud je z
okolností případu patrno, že buď (1.) bylo porušeno jednoznačné znění aplikované
právní normy, anebo (2.) nebylo respektováno zrušovací rozhodnutí výše postaveného
soudu v konkrétní věci či (3.) existuje jednotná a ustálená judikatura nejvyšších soudů,
kterou daný soudce odmítl akceptovat bez toho, aby svůj odlišný právní názor podepřel
komplexní, racionální a transparentní konkurující argumentací [vytučnění provedl NSS]“.
Tyto závěry lze užít nejen na soudce, ale i na státní zástupce či soudní exekutory (viz rozhodnutí
ze dne 10. 11. 2014, čj. 12 Ksz 7/2014-91, ze dne 6. 3. 2018, čj. 14 Kse 2/2017-108, ze dne 12. 9.
2017, čj. 12 Ksz 5/2016-128). Kárnou judikaturu lze v tomto směru shrnout tak, že kárně
postihnout lze pouze za excesivní právní výklad, tedy právní názor nehajitelný. Je tedy třeba
posoudit, zda názor kárně obviněného byl nebo nebyl hajitelný.
[27] Článek 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) stanoví,
že „[o]bviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně.
Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna
na svobodu nebo odevzdána soudu.“
[28] Podmínky zadržení pak jsou blíže procesně upraveny v §75 a §76 tr. ř. Trestní řád v §75
odst. 1 stanoví případy, kdy je možné zadržet obviněného: „Jestliže je dán některý z důvodů vazby
(§67), může policejní orgán obviněného zadržet. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci
bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce
potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl
být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu.“ V §76 odst. 1
tr. ř. je upraveno zadržení podezřelého: „Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý
z důvodů vazby (§67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno
trestní stíhání (§160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového
souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li
osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku.“ Konečně v §76 odst. 2 tr. ř. jsou ustanoveny
podmínky tzv. občanského zadržení: „Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo
bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo
k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může
též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba
některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.“ Maximální doba zadržení
podle §76 tr. ř. je stanovena v odst. 4: „Policejní orgán, který zadržení provedl nebo kterému byla podle
odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude
podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu,
předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu s vyhotovením usnesení o zahájení trestního stíhání a další
důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí policejní
orgán podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději
do 48 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.“
[29] Nejvyšší správní soud si je vědom, že zadržení a případné vzetí do vazby je zcela zásadním
zásahem do osobní svobody zaručené čl. 8 Listiny. Při výkladu ustanovení o oprávnění určitou
osobu zadržet a vzít do vazby je nutné volit zpravidla restriktivní výklad, neboť vazba
má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho
rodinného a sociálního prostředí a může sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného,
aby se dosáhlo jeho doznání (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 6/10,
N 89/57, SbNU 167). Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality jejího uložení ve vztahu
ke sledovanému cíli. I při posuzování kárné odpovědnosti zde nelze odhlédnout od toho,
že ustanovení trestního řádu provádí Listinou připuštěné omezení osobní svobody. V takové
situaci musí být právní názor zaujatý při jejich výkladu, aby byl ve shora uvedeném smyslu
hajitelný, též takový, který nepopírá základní smysl Listinou založených restrikcí při zadržení
obviněného či podezřelého. Přesto je zřejmé, že i v některých základních otázkách nepanuje
ani v odborné veřejnosti shoda. Lze odkázat například i na zde vzniklou situaci, zda se má doba
faktického omezení ze strany městské policie počítat do doby zdražení nebo nikoliv. Zatímco
účastníci kárného řízení, stejně jako policisté, v této věci vycházeli zjevně z toho,
že se započítávat má, i v renomované odborné literatuře lze nalézt názor opačný. Komentář
k §76 tr. ř. (ŠÁMAL, P. Trestní řád: komentář. 7., dopl. a přeprac. vyd. v Praze: C.H. Beck, 2013.
Velké komentáře.) uvádí, že „[d]oba zadržení jinou osobou (např. závodní stráží, soukromou hlídací
službou, městskou policií, ale i kolemjdoucím občanem apod.) se rovněž do lhůty 48 hodin nevčítá.“
[30] Z citovaných ustanovení Listiny a trestního řádu je nicméně evidentní, že pokud má mít
lhůta 48 hodin pro případné zadržení nějaký smysl, není myslitelné, aby bylo možné ji fakticky
prodlužovat jen tím, že by podezřelý či později obviněný byl ze zadržení před jejím uplynutím
účelově propuštěn a následně by ho bylo možné zadržet za zcela nezměněných okolností znovu
opět na 48 hodin. Ostatně opakované účelové zadržování nepohodlných osob označil Ústavní
soud za obecně známou skutečnost, jak postupoval komunistický režim proti svým odpůrcům
(nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 2056/12). Takové jednání je tedy
v demokratickém právním státě zcela nepřijatelné. Z tohoto důvodu také nelze pro účely
možného zadržení nahlížet jako na zcela samostatné instituty na zadržení podezřelého
podle §76 tr. ř. a §75 tr. ř., pokud důvodem nového zadržení na další dobu 48 hodin by měla být
pouhá změna právního postavení dané osoby.
[31] Za sporné považuje Nejvyšší správní soud i to, zda za nezměněných okolností je možné
určitou osobu vůbec znovu zadržet, ačkoliv by první zadržení trvalo dobu kratší, než je 48 hodin.
Jak podle §75 tr. ř., tak podle §76 tr. ř. je možné podezřelého nebo obviněného zadržet jen
tehdy, pokud je dán některý z důvodů vazby. Zadržení má potom skončit tak, že je buď podán
návrh na vzetí do vazby, nebo je daná osoba propuštěna na svobodu, protože se původně
předpokládané důvody zadržení ukázaly jako nedůvodné (případně státní zástupce ve lhůtě
48 hodin nepodal návrh na vzetí do vazby). Pokud se však důvody zadržení ukázaly jako
nedůvodné, pak je otázkou, zda je možné za nezměněných okolností osobu znovu zadržet,
a tudíž si tyto důvody znovu přehodnotit, byť by k podání návrhu na vzetí od vazby musel
postačovat jen zbytek 48 hodinové lhůty. Ústavní soud již v minulosti několikrát dovodil,
že zadržení a vzetí do vazby je na sebe bezprostředně navazující proces a pokud je překročena
doba zadržení, vždy to má za následek i nezákonnost vazby, bez ohledu na to, zda, objektivně
nazíráno, byly nebo nebyly splněny zákonné důvody pro její uvalení (viz např. nález ze dne
28. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 246/96). Pokud byl tedy proces přerušen, je velmi sporné, zda v něm
lze pokračovat. Ústavní soud v tomto směru dovodil výjimku pouze pro velmi specifickou situaci,
kdy je obviněný s ohledem na svůj aktuální závažný zdravotní stav není schopen úkonů trestního
řízení a kdy je bez stálého lékařského dozoru bezprostředně ohrožen na životě. V takové
výjimečné situaci připustil jak možnost propuštění ze zadržení a následné opakované zadržení
za nezměněných skutkových okolností, tak i stavení lhůty pro zadržení po dobu trvání této
překážky (viz nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 2170/09). Opakované
zadržení by navíc mohlo vést k obdobným důsledkům, jaké by vyplývaly z možnosti
opakovaného zadržení na dobu celých 48 hodin. Takto by totiž mohl být obviněný opakovaně
zadržován například každý den na 8 hodin po dobu 6 dnů.
[32] Přesto lze za do jisté míry hajitelný považovat i názor zastávaný kárným žalobcem
(alespoň v návrhu na zahájení kárného řízení) a Krajským státním zastupitelstvím v Brně,
že opakované zadržení možné je i za nezměněných okolností, ale v takovém případě by se musely
obě lhůty zadržení sčítat a ve svém souhrnu by nesměly překročit 48 hodin. Instituty zadržení
podle §75 a podle §76 mají částečně odlišnou funkci a je o nich rozhodováno i za jiných
časových možností orgánů činných v trestním řízení. V případě zadržení podezřelého nemají
často orgány činné v trestním řízení na počátek běhu této doby zásadní vliv, neboť většinou
reagují na přistižení při trestném činu. Lze si tak představit, že nejprve podezřelého propustí
a poté, co si situaci v klidu vyhodnotí, nakonec se rozhodnou, že danou osobu, nově již v pozici
obviněného, přeci jenom zadrží. Znění čl. 8 Listiny by nebylo popřeno, neboť doba zadržení
by 48 hodin ve svém součtu nepřekročila. Podle názoru kárného soudu nelze zcela vyloučit tento
závěr ani při vědomí nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 7. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 2/97, č. 186/1997 Sb., ve kterém se Ústavní soud o vztahu §75 a 76 tr. ř. zmínil. Zmínka však byla velmi okrajová
a je z ní pouze zřejmé, že nepřipouštěl, aby se na tyto instituty hledělo jako na zcela samostatné,
které by tedy odůvodňovaly běh zcela nové 48 hodinové lhůty při nezměněných okolnostech.
Z této stručné úvahy Ústavního soudu však nelze podle názoru kárného senátu dovodit,
že by tím Ústavní soud vyloučil možnost, aby se na zadržení podle §75 tr. ř. nemohlo hledět jako
na pokračování původního zadržení podle §76 tr. ř. (případně by dokonce mělo vylučovat
možnost zcela nového zadržení při změněných okolnostech). Nejvyšší správní soud opět
poznamenává, že nekonstatuje, zda je tento postup správný, ale pouze to, že si jej lze představit
ještě jako hajitelný.
[33] Je nicméně nadbytečné, aby se v nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud vyjadřoval
k této otázce definitivně, neboť je zřejmé, že i pokud by bylo možné opakované zadržení
při respektování součtu zadržených dob v délce 48 hodin, v této věci byla tato lhůta stejně
překročena. Je proto třeba se zaměřit na to, zda je hajitelný právní názor kárně obviněného, který
by mohl odůvodňovat běh nové 48 hodinové lhůty pro zadržení.
[34] Shora uvedené závěry lze shrnout tak, že za nezměněných okolností buď nelze danou
osobu zadržet znovu vůbec a pokud ano, pak maximálně na dobu zbývající do doby 48 hodin.
Podle Nejvyššího správního soudu je však třeba zároveň dovodit to, že pokud se okolnosti
rozhodné pro posuzování důvodů vazby změní, pak opakované zadržení možné je. Nemusí jít
pouze o změnu okolnosti v objektivním slova smyslu, ale i o to, že o některých okolnostech při
prvním zadržení orgány činné v trestním řízení nevěděly a tyto okolnosti zjistí až později. Soud
považuje za absurdní, aby nebylo možné obviněného znovu zadržet a navrhnout jeho vzetí
do vazby například tehdy, pokud by se zjistilo, že po propuštění ze zadržení, jehož důvodem byla
možná vazba útěková podle §67 písm. a) tr. ř., začal obviněný ovlivňovat dosud nevyslechnuté
svědky. Je totiž evidentní že důvod vazby koluzní dle §67 písm. b) tr. ř. nastane až poté, co byl
obviněný ze zadržení propuštěn. Právě tato nová okolnost vede k možnosti založení nového
recipročního trestně procesního vztahu mezi osobou zadrženou a orgány činnými v trestním
řízení, jak o něm hovořil Ústavním soud ve shora citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 2170/09,
byť tak učinil u zadržení podezřelého. I v případě zadržení obviněného při změně okolností musí
mít orgány činné v trestním řízení přiměřenou dobu na zvážení dalšího postupu, tedy zejména
zpracování případného návrhu na vzetí obviněného do vazby. Obviněný musí být poučen
při zadržení o jeho právech (§33 odst. 6 tr. ř.) a měl by mít i určitý čas, aby je mohl začít
realizovat (například zvolit si obhájce a poradit se s ním). Pokud by v této situaci mohla doba
zadržení činit pouze dobu zbývající ze lhůty 48 hodin po odečtení doby původního zadržení,
pak by to často mohlo vést k tomu, že by nebylo vůbec možné stihnout podat návrh na vzetí
do vazby. Takový výklad považuje Nejvyšší správní soud za nesprávný, neboť by znemožňoval
orgánům činným v trestním řízení reagovat na změny okolností v průběhu trestního stíhání
a umožňoval by obviněným výrazně ztěžovat trestní řízení či ho dokonce mařit, aniž
by na to bylo možné adekvátně reagovat.
[35] V projednávané věci je zřejmé, že se skutkové okolnosti mezi prvním a druhým zadržením
obviněného nezměnily nijak relevantně, pokud jde o důvody pro vzetí do vazby. Pokud
pak policejní orgán poukazoval na změnu pobytu obviněného, nelze tuto změnu považovat
za relevantní z pohledu rozhodování o vazbě. I při prvním zadržení policisté věděli, že obviněný
je bezdomovec se slovenským občanstvím, jehož místo pobytu není standardní. Pokud nově
obviněný začal pobývat obdobným způsobem nově v Břeclavi namísto v Mikulově a tuto změnu
policejnímu orgánu sám nahlásil a policisty byl zadržen přesně na místě a v čase, které jim uvedl,
pak nelze v této změně spatřovat žádnou kvalitativně novou skutečnost pro rozhodnutí
o útěkové vazbě.
[36] Za jedinou novou skutečnost by tak bylo možné považovat uvažovanou změnu právní
kvalifikace.
[37] Z výpovědi kárně obviněného vzal soud za prokázané, že kárně obviněný silně zastával
názor, že v případě změny právní kvalifikace se může jednat o novou skutečnost, která může
odůvodnit opakované zadržení na 48 hodin. Tuto výpověď podporuje i to, že velkou
pravděpodobností změny právní kvalifikace argumentoval jako důvodem navrhované útěkové
vazby i v návrhu na vzetí obviněného do vazby, jakož i ve stížnosti proti usnesení o vzetí
do vazby. Správnost tohoto jeho názoru je sice sporná, ale tento jeho názor je dle kárného senátu
obhajitelný. Při úvahách o možném uprchnutí nebo skrývání se může u obviněného hrát roli i to,
jak vysoký trest mu hrozí, což je ostatně jedním ze zákonem uváděných příkladů důvodů útěkové
vazby. Ačkoliv hrozba trestu by se primárně měla odvíjet od spáchaného skutku, který se mezi
prvním a druhým zadržením nijak nezměnil, nepochybně bude hrát významnou roli
pro subjektivní vnímání ohrožení ze strany obviněného i to, jak tento jeho skutek právně
kvalifikují orgány činné v trestním řízení. Ostatně právě proto je nezbytnou součástí usnesení
o zahájení trestního stíhání nejen vymezení skutku, pro který je osoba obviněna, ale i zákonné
označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován (§160 odst. 1 tr. ř.), tedy jeho právní
kvalifikace. Zatímco u těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 tr. zákoníku, který mu nejprve
byl kladen za vinu, je sazba odnětí svobody tři roky až deset let [§145 odst. 1 a) tr. zákoníku],
u pokusu vraždy je to deset až osmnáct let [§140 odst. 1 tr. zákoníku]. Ústavní soud v nálezu
ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, dovodil, že „hrozbou vysokým trestem“ dle §67 písm.
a) tr. ř. lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby toliko v těch případech, kdy na základě
zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného
trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let.
V případě původní právní kvalifikace tak hrozba vysokého trestu spíše naplněna nebyla, v případě
změny právní kvalifikace by již nejnižší sazba trestu přesahovala kritickou hranici osmi let
a hrozba takto vysokého trestu se tudíž stávala velmi reálnou.
[38] Nelze přehlédnout, že v nyní posuzované věci nebyl obviněný na změnu právní
kvalifikace v souladu s §160 odst. 6 tr. ř. prozatím upozorněn. O změně právní kvalifikace
na trestný čin vraždy uvažoval kárně obviněný, nicméně sám ji vzhledem k věcné nepříslušnosti
okresního státního zastupitelství (§12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního
zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech
prováděných právními čekateli ve spojení s §17 odst. 1 tr. ř.) nebyl oprávněn provést, když tuto
změnu lze jen těžko považovat za neodkladný úkon, ale věc musel za tímto účelem postoupit
krajskému státnímu zastupitelství. Obviněný by však měl v tomto mezidobí možnost například
nahlédnutím do spisu zjistit (ve kterém byl podnět na změnu právní kvalifikace Krajskému
státnímu zastupitelství v Brně), že jsou vedeny úkony k překvalifikaci právního posouzení jím
spáchaného činu. Pokud by kárně obviněný vyčkával s druhým zadržením do okamžiku
překvalifikace, mohlo dojít k tomu, že by se kvůli zvýšené sazbě odnětí svobody oproti předchozí
právní kvalifikaci obviněný začal ukrývat a vyhýbat trestnímu řízení. Návrh na vzetí do vazby
tak naopak jako neodkladný ve smyslu §12 odst. 1 citované vyhlášky hodnotit šlo. Na tomto
posouzení není podstatné, že návrhu na uvalení útěkové vazby soud později nevyhověl.
[39] Pro posouzení věci je také podstatné to, že úkony směřující ke změně právní kvalifikace
nebyly svévolné. Důvody pro její změnu byly velmi pravděpodobně dány. Útok na poškozeného
byl totiž veden sekerou do hlavy. I bez jakýchkoliv odborných lékařských znalostí je tak
evidentní, že mohl s velmi vysokou pravděpodobností skončit úmrtím poškozeného. Je tedy
očividné, že právní kvalifikace více odpovídala pokusu o vraždu a nikoliv těžkému ublížení
na zdraví. K tomu přistupovala ještě ta skutečnost, že původní informace předané policisty
státnímu zastupitelství byly velmi pravděpodobně značně zkreslené. To mohlo být zřejmě
způsobeno i tím, že původní úkony nebyly činěny policisty vyšetřujícími obecnou kriminalitu,
ale hospodářskou kriminalitu, a zjevně tudíž neměli dostatečné zkušenosti s trestnými činy proti
životu a zdraví. Policisté ani nekonzultovali právní posouzení se státním zástupcem a později mu
poskytli neúplné údaje. Ačkoliv z pohledu obviněného by zpravidla mělo být nahlíženo jednání
orgánů činných v trestním řízení jako na jeden celek. Soud tuto okolnost uvádí pouze
k dokreslení toho, že nic nenasvědčuje tomu, že by druhé zadržení bylo ze strany kárně
obviněného snahou o záměrné poškozování práv obviněného.
[40] Z pohledu kárně obviněného se tak sice nezměnily skutkové okolnosti dané věci,
ale nastala jiná skutečnost, která mohla ovlivnit chování obviněného, který se mohl začít skrývat,
čímž by byl dán nový důvod pro vzetí obviněného do útěkové vazby. Kárný senát si je vědom,
že to, zda změna právní kvalifikace může nebo nemůže být důvodem pro opakované zadržení,
může být sporné. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2170/09 například hovořil pouze o změně
skutkových okolností. V nálezu však neprováděl detailní rozbor možnosti opakovaného zadržení,
ale činil tak pouze v souvislosti s velmi specifickou situací zdravotní indispozice zadrženého.
Lze jistě i argumentovat tím, že podstatný je popis skutku a je již na orgánech činných v trestním
řízení, aby jej hned na počátku správně kvalifikovaly. Nicméně z textu zákona nelze dovodit
na tuto otázku jednoznačnou odpověď. Výklad zastávaný kárně obviněným není podle názoru
Nejvyššího správního soudu ani takový, který by jednoznačně popíral smysl stanovení
48 hodinové lhůty pro zadržení dle čl. 8 odst. 3 Listiny. Nejvyššímu správnímu soudu není znám
ani žádný nález Ústavního soudu nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by se touto otázkou
výslovně zabývaly. Rozhodně tedy neexistuje jednotná a ustálená judikatura nejvyšších soudů,
kterou by kárně obviněný odmítl akceptovat. To ostatně potvrdil i kárný navrhovatel, který
v závěrečné řeči uvedl, že „úprava vazebního řízení v České republice a judikatura k tomuto vazebnímu
řízení je natolik komplikovaná, natolik složitá, že si dovolím tvrdit, že dneska každý, kdo rozhoduje o vazbě,
ať už je to státní zástupce nebo soudce, tak je jednou nohou před kárným senátem“. Neexistovalo
ani rozhodnutí v konkrétní věci, které by kárně obviněnému závazně určovalo, jak má ve věci
postupovat. Podle přesvědčení soudu proto nebyl právní názor zastávaný kárně obviněným
excesivní, tak jak vyplývá z judikatury kárných senátů shrnuté v bodu [26], byť nemuselo jít
o názor správný. K jeho případnému napravení však mají sloužit opravné prostředky, nikoliv
kárné řízení.
[41] Názor kárně obviněného tak nelze zařadit ani pod jeden případ, kdy judikatura umožňuje
zahájit kárné řízení (natož pak odsoudit) za odlišný právní názor. Z pohledu kárně obviněného
se v projednávané věci změnily okolnosti, pro které navrhoval vzetí do vazby, stejně tak
i z pohledu obviněného se okolnosti (i když nikoliv skutkové) mohly změnit. Názor kárně
obviněného tak byl udržitelný a obhajitelný.
V. Závěr
[42] Z toho důvodu kárný senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že skutek,
pro který byl podán kárný návrh, není kárným proviněním, a proto podle §19 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, kárně
obviněného kárného obvinění zprostil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců