Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.08.2019, sp. zn. 16 Kss 1/2019 - 56 [ rozhodnutí / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NSS:2019:16.KSS.1.2019:56

Zdroj dat je dostupný na http://www.nssoud.cz
Právní věta I. Právní úprava kárného řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, podle níž návrh na obnovu kárného řízení lze účinně podat pouze ve lhůtě tří let od právní moci rozhodnutí kárného senátu (§22 odst. 1 tohoto zákona), se použije na návrh kárně obviněného na obnovu řízení i v případě, že směřuje proti rozhodnutí v kárném řízení, jež bylo vydáno před účinností zákona č. 7/2002 Sb.
II. Jsou-li skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení včasnosti návrhu na obnovu jasné a zřejmé již ze spisového materiálu, který má soud k dispozici, a není-li o nich důvodných pochyb, je možno v neveřejném zasedání rozhodnout i o zamítnutí návrhu na obnovu kárného řízení pro jeho opožděnost.

ECLI:CZ:NSS:2019:16.KSS.1.2019:56
sp. zn. 16 Kss 1/2019 - 56 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc., o návrhu JUDr. Šárky Weberové, na obnovu řízení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Spr 1161/1993, takto: Návrh JUDr. Šárky Weberové ze dne 4. 3. 2019 na obnovu řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Spr 1161/1993 se z důvodu podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, za přiměřeného použití §283 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zamí t á. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 4. 3. 2019 podala navrhovatelka návrh na obnovu řízení. Jako důvod obnovy uvedla, že bylo v její věci bezprecedentně hrubě porušeno právo na spravedlivý proces, protože a. JUDr. Petr Beneš (tehdejší předseda Městského soudu v Praze) vystupoval v řízení jako kárný žalobce č. 1 a zároveň jako předseda kárného soudu, který jmenoval prvoinstanční kárné soudce; b. ve věci rozhodovala jako předsedkyně kárného senátu JUDr. Stanislava Píchová, proti které bylo v té době vedeno kárné řízení; c. kární soudci porušili princip rovnosti zbraní, neboť vyslechli deset svědků obžaloby, ale zamítli výslech všech čtrnácti svědků obhajoby pro nadbytečnost; d. kární soudci při úvahách o kárném opatření nezohlednili již dříve uložené sankce (snížení platu, odejmutí funkce předsedkyně senátu); e. JUDr. Jan Kolařík (tehdejší předseda Obvodního soudu pro Prahu 3) vystupoval v řízení jako kárný žalobce č. 2, svědek a „kárný soudce“, neboť před zahájením kárného řízení a následně i v jeho průběhu jí uložil výše uvedené sankce; f. JUDr. Jiří Novák (tehdejší ministr spravedlnosti) se připojil ke kárnému návrhu, přestože dříve podal z vlastní iniciativy kárný návrh na JUDr. Píchovou, předsedkyni kárného senátu g. JUDr. Jaroslav Látal jako předseda kárného senátu Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího zamítl námitku podjatosti proti JUDr. Píchové a taktéž zamítl námitku, že ministr spravedlnosti porušil presumpci neviny; h. kární soudci obou instancí uložili nepřípustný exemplární trest. [2] Výše uvedené rozvedla kárně obviněná značným množstvím přípisů. [3] Kárně obviněná navrhla, aby kárný soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 1994, čj. Spr 1161/93-72, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994, sp. zn. Ds 4/94. [4] Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. SPR 1161/93 vyšlo najevo, že kárný návrh proti JUDr. Weberové byl podán předsedou Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Janem Kolaříkem dne 16. 9. 1993. Rozhodnutím kárného senátu Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 1994, čj. Spr 1161/93-72, byla JUDr. Weberová shledána vinnou a bylo jí uloženo kárné opatření spočívající v odvolání z funkce soudkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, které kárný senát Vrchního soudu v Praze zamítl rozhodnutím ze dne 29. 6. 1994, sp. zn. Ds 4/94, jež nabylo právní moci dne 19. 9. 1994. II. Posouzení věci kárným senátem [5] Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.), „[v]e lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení “. [6] Podle §25 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. K tomuto ustanovení se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné, uvedl: „To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno, že ustanovení trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.“ [7] Podle §277 trestního řádu, [s]končilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy. [8] Obnova řízení podle trestního řádu ve prospěch obviněného (tj. i odsouzeného) je možná bez časového omezení [viz §279 písm. a) a b) a contrario]. V kárném řízení však časové omezení podání návrhu na obnovu řízení, bez ohledu na to, zda jde o návrh ve prospěch, anebo neprospěch kárně obviněného, existuje. Návrh lze účinně podat pouze ve lhůtě tří let od právní moci rozhodnutí kárného senátu. V takovém případě je nezbytné dříve, než by se kárný senát zabýval přiměřeným naplněním podmínek podle §277 trestního řádu, zabývat se včasností podání návrhu. Jen je-li návrh podán včas, lze zkoumat (jsou-li i další procesní podmínky jeho věcné projednatelnosti splněny) jeho důvodnost. [9] Právní moc rozhodnutí kárného senátu, jímž byla navrhovatelka zproštěna funkce soudce, nastala 19. 9. 1994. Návrh podaný dne 4. 3. 2019 je podán zjevně po uplynutí tříleté lhůty podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. [10] „Nová“ úprava kárného řízení podle zákona č. 7/2002 Sb. se použije na návrh navrhovatelky na obnovu řízení i v případě, že směřuje proti rozhodnutí v řízení, jež bylo vydáno před účinností zákona č. 7/2002 Sb. (v roce 1994). Je tomu tak proto, že návrh na obnovu řízení je návrhem na zahájení nového řízení podaným již za účinnosti zákona č. 7/2002 Sb. (viz jeho §31 odst. 1 a contrario). Výslovnou úpravu, která by stanovila něco jiného, přechodná ustanovení zákona č. 7/2002 Sb. neobsahují. Ani důsledné uplatnění zásady retroaktivního použití zákona ve prospěch navrhovatelky na tomto závěru nic nemění, jelikož tříletá lhůta pro obnovu kárného řízení platila i podle dřívější právní úpravy a její běh se stejně jako nyní odvíjel od právní moci rozhodnutí kárného senátu (viz §19 odst. 1 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců). [11] Opožděnost návrhu na obnovu řízení je nutným a zároveň dostatečným důvodem k zamítnutí návrhu. Kárný senát tedy takto rozhodl. S ohledem na důvod zamítnutí již nebylo na místě zkoumat naplnění případných dalších podmínek pro obnovu kárného řízení. [12] Kárný senát rozhodl v neveřejném řízení za přiměřeného použití §283 trestního řádu. Ustanovení §286 odst. 2 věty první trestního řádu připouští, že zamítnout návrh z důvodů uvedených v §283 písm. a) až c) může soud i v neveřejném zasedání. Zamítnutí návrhu z důvodů podle uvedených písmen se týká mimo jiné důvodu podle písm. c), tedy je-li obnova vyloučena podle §279. Jedním z důvodů vyloučení obnovy v neprospěch obviněného podle tohoto paragrafu je důvod podle §279 písm. b) trestního řádu, tedy že uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání. Jestliže §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. podmiňuje možnost vyhovět návrhu na obnovu řízení jeho včasností, a to bez ohledu na to, zda má jít o obnovu ve prospěch, anebo neprospěch obviněného, jde o situaci obdobnou zkoumání včasnosti obnovy v neprospěch podle §279 písm. b) trestního řádu. V takovém případě není třeba, jsou-li skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení včasnosti návrhu na obnovu jasné a zřejmé již ze spisového materiálu, který má soud k dispozici, a není-li o nich důvodných pochyb, možno rozhodnout v neveřejném zasedání i o zamítnutí návrhu na obnovu kárného řízení pro jeho opožděnost. Přesně tak tomu bylo u navrhovatelky – o zjevné opožděnosti jejího návrhu nelze mít rozumných pochyb, jestliže právní moc návrhem napadeného původního rozhodnutí kárného senátu nastala téměř 25 let před podáním návrhu. Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení ne ní přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů). V Brně dne 28. srpna 2019 JUDr. Karel Šimka předseda kárného senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Právní věta:I. Právní úprava kárného řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, podle níž návrh na obnovu kárného řízení lze účinně podat pouze ve lhůtě tří let od právní moci rozhodnutí kárného senátu (§22 odst. 1 tohoto zákona), se použije na návrh kárně obviněného na obnovu řízení i v případě, že směřuje proti rozhodnutí v kárném řízení, jež bylo vydáno před účinností zákona č. 7/2002 Sb.
II. Jsou-li skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení včasnosti návrhu na obnovu jasné a zřejmé již ze spisového materiálu, který má soud k dispozici, a není-li o nich důvodných pochyb, je možno v neveřejném zasedání rozhodnout i o zamítnutí návrhu na obnovu kárného řízení pro jeho opožděnost.
Soud:Nejvyšší správní soud
Datum rozhodnutí / napadení:28.08.2019
Číslo jednací:16 Kss 1/2019 - 56
Forma /
Způsob rozhodnutí:
Rozhodnutí
zamítnutí obnovy řízení
Účastníci řízení:
Prejudikatura:
Kategorie rozhodnutí:B
ECLI pro jurilogie.cz:ECLI:CZ:NSS:2019:16.KSS.1.2019:56
Staženo pro jurilogie.cz:09.03.2024