ECLI:CZ:NSS:2019:16.KSS.1.2019:56
sp. zn. 16 Kss 1/2019 - 56
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky, JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala
Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc., o návrhu JUDr. Šárky Weberové,
na obnovu řízení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Spr 1161/1993,
takto:
Návrh JUDr. Šárky Weberové ze dne 4. 3. 2019 na obnovu řízení ve věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. Spr 1161/1993 se z důvodu podle §22 odst. 1 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
za přiměřeného použití §283 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
zamí t á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 4. 3. 2019 podala navrhovatelka návrh na obnovu řízení. Jako důvod obnovy uvedla,
že bylo v její věci bezprecedentně hrubě porušeno právo na spravedlivý proces, protože
a. JUDr. Petr Beneš (tehdejší předseda Městského soudu v Praze) vystupoval v řízení jako
kárný žalobce č. 1 a zároveň jako předseda kárného soudu, který jmenoval prvoinstanční
kárné soudce;
b. ve věci rozhodovala jako předsedkyně kárného senátu JUDr. Stanislava Píchová, proti které
bylo v té době vedeno kárné řízení;
c. kární soudci porušili princip rovnosti zbraní, neboť vyslechli deset svědků obžaloby,
ale zamítli výslech všech čtrnácti svědků obhajoby pro nadbytečnost;
d. kární soudci při úvahách o kárném opatření nezohlednili již dříve uložené sankce (snížení
platu, odejmutí funkce předsedkyně senátu);
e. JUDr. Jan Kolařík (tehdejší předseda Obvodního soudu pro Prahu 3) vystupoval v řízení
jako kárný žalobce č. 2, svědek a „kárný soudce“, neboť před zahájením kárného řízení
a následně i v jeho průběhu jí uložil výše uvedené sankce;
f. JUDr. Jiří Novák (tehdejší ministr spravedlnosti) se připojil ke kárnému návrhu, přestože
dříve podal z vlastní iniciativy kárný návrh na JUDr. Píchovou, předsedkyni kárného senátu
g. JUDr. Jaroslav Látal jako předseda kárného senátu Vrchního soudu v Praze jako soudu
odvolacího zamítl námitku podjatosti proti JUDr. Píchové a taktéž zamítl námitku,
že ministr spravedlnosti porušil presumpci neviny;
h. kární soudci obou instancí uložili nepřípustný exemplární trest.
[2] Výše uvedené rozvedla kárně obviněná značným množstvím přípisů.
[3] Kárně obviněná navrhla, aby kárný soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze
ze dne 11. 3. 1994, čj. Spr 1161/93-72, a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994,
sp. zn. Ds 4/94.
[4] Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. SPR 1161/93 vyšlo najevo, že kárný návrh
proti JUDr. Weberové byl podán předsedou Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Janem
Kolaříkem dne 16. 9. 1993. Rozhodnutím kárného senátu Městského soudu v Praze ze dne
11. 3. 1994, čj. Spr 1161/93-72, byla JUDr. Weberová shledána vinnou a bylo jí uloženo kárné
opatření spočívající v odvolání z funkce soudkyně. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání,
které kárný senát Vrchního soudu v Praze zamítl rozhodnutím ze dne 29. 6. 1994,
sp. zn. Ds 4/94, jež nabylo právní moci dne 19. 9. 1994.
II. Posouzení věci kárným senátem
[5] Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.), „[v]e lhůtě
3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat
návrh na obnovu kárného řízení “.
[6] Podle §25 téhož zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco
jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. K tomuto ustanovení
se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné,
uvedl: „To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno,
že ustanovení trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo
jiné ochrana integrity soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti
v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.“
[7] Podle §277 trestního řádu, [s]končilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným
rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným
usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo
pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek
pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova
trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného
provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
[8] Obnova řízení podle trestního řádu ve prospěch obviněného (tj. i odsouzeného) je možná
bez časového omezení [viz §279 písm. a) a b) a contrario]. V kárném řízení však časové omezení
podání návrhu na obnovu řízení, bez ohledu na to, zda jde o návrh ve prospěch, anebo
neprospěch kárně obviněného, existuje. Návrh lze účinně podat pouze ve lhůtě tří let od právní
moci rozhodnutí kárného senátu. V takovém případě je nezbytné dříve, než by se kárný senát
zabýval přiměřeným naplněním podmínek podle §277 trestního řádu, zabývat se včasností
podání návrhu. Jen je-li návrh podán včas, lze zkoumat (jsou-li i další procesní podmínky jeho
věcné projednatelnosti splněny) jeho důvodnost.
[9] Právní moc rozhodnutí kárného senátu, jímž byla navrhovatelka zproštěna funkce soudce,
nastala 19. 9. 1994. Návrh podaný dne 4. 3. 2019 je podán zjevně po uplynutí tříleté lhůty podle
§22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.
[10] „Nová“ úprava kárného řízení podle zákona č. 7/2002 Sb. se použije na návrh
navrhovatelky na obnovu řízení i v případě, že směřuje proti rozhodnutí v řízení, jež bylo vydáno
před účinností zákona č. 7/2002 Sb. (v roce 1994). Je tomu tak proto, že návrh na obnovu řízení
je návrhem na zahájení nového řízení podaným již za účinnosti zákona č. 7/2002 Sb. (viz jeho
§31 odst. 1 a contrario). Výslovnou úpravu, která by stanovila něco jiného, přechodná ustanovení
zákona č. 7/2002 Sb. neobsahují. Ani důsledné uplatnění zásady retroaktivního použití zákona
ve prospěch navrhovatelky na tomto závěru nic nemění, jelikož tříletá lhůta pro obnovu kárného
řízení platila i podle dřívější právní úpravy a její běh se stejně jako nyní odvíjel od právní moci
rozhodnutí kárného senátu (viz §19 odst. 1 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti
soudců).
[11] Opožděnost návrhu na obnovu řízení je nutným a zároveň dostatečným důvodem
k zamítnutí návrhu. Kárný senát tedy takto rozhodl. S ohledem na důvod zamítnutí již nebylo
na místě zkoumat naplnění případných dalších podmínek pro obnovu kárného řízení.
[12] Kárný senát rozhodl v neveřejném řízení za přiměřeného použití §283 trestního řádu.
Ustanovení §286 odst. 2 věty první trestního řádu připouští, že zamítnout návrh z důvodů
uvedených v §283 písm. a) až c) může soud i v neveřejném zasedání. Zamítnutí návrhu z důvodů
podle uvedených písmen se týká mimo jiné důvodu podle písm. c), tedy je-li obnova vyloučena
podle §279. Jedním z důvodů vyloučení obnovy v neprospěch obviněného podle tohoto
paragrafu je důvod podle §279 písm. b) trestního řádu, tedy že uplynula lhůta v délce jedné
poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání. Jestliže §22 odst. 1
zákona č. 7/2002 Sb. podmiňuje možnost vyhovět návrhu na obnovu řízení jeho včasností,
a to bez ohledu na to, zda má jít o obnovu ve prospěch, anebo neprospěch obviněného, jde
o situaci obdobnou zkoumání včasnosti obnovy v neprospěch podle §279 písm. b) trestního
řádu. V takovém případě není třeba, jsou-li skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení včasnosti
návrhu na obnovu jasné a zřejmé již ze spisového materiálu, který má soud k dispozici, a není-li
o nich důvodných pochyb, možno rozhodnout v neveřejném zasedání i o zamítnutí návrhu
na obnovu kárného řízení pro jeho opožděnost. Přesně tak tomu bylo u navrhovatelky – o zjevné
opožděnosti jejího návrhu nelze mít rozumných pochyb, jestliže právní moc návrhem
napadeného původního rozhodnutí kárného senátu nastala téměř 25 let před podáním návrhu.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení ne ní přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 28. srpna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu