ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.217.2019:33
sp. zn. 2 As 217/2019 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Ing. J. T., zastoupený
JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti žalované:
Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, ve věci žaloby na ochranu před
nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 4. 7. 2019, č. j. 3 A 72/2019 - 94,
takto:
I. Žalobci se p ři zn áv á úplné osvobození od soudních poplatků.
II. Návrh žalobce na vydání předběžného opatření, jímž by se žalované uložilo
do pravomocného rozhodnutí o této kasační stížnosti zdržet se při jakémkoliv svém
právním jednání využívání informace o pohybech na účtech advokátní úschovy vedených
u Fiobanky, a. s., pod č. X, X a X a nepoužívat je ani jako důkazy v jakýchkoliv řízeních
bez výslovného souhlasu těch, kteří mají své prostředky na těchto úschovných účtech
uloženy, se z amí t á .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze. Stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků a o vydání předběžného opatření, jímž se žalované ukládá, aby se do pravomocného
rozhodnutí o této kasační stížnosti zdržela toho, aby při svém jakémkoliv právním jednání
využívala informace o pohybech na účtech advokátní úschovy vedených u Fiobanky, a. s.,
pod č. X, X a X a nepoužívala je ani jako důkazy v jakýchkoliv řízeních bez výslovného souhlasu
klientů, kteří mají své prostředky na těchto úschovných účtech uloženy.
[2] Podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného
skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[3] Osvobození od soudních poplatků je institut, jehož účelem je ochrana účastníka,
který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdými dopady zákona č. 549/1991 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a s. ř. s., který pro řízení
o kasační stížnosti vyžaduje povinné zastoupení advokátem, a které by případně stěžovateli
znemožnily přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
[4] Rozhodnutí o tom, že lze přiznat účastníku řízení osvobození od soudních poplatků,
je podmíněno jednak tím, že nemá dostatek finančních prostředků, a jednak tím, že návrh zjevně
nemůže být neúspěšný. Je proto výlučně na účastníku řízení, aby svoji finanční
a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal (příjmy a výdaje a jaký
má majetek, zejména vyšší ceny a nemovitosti) a předložil doklady prokazující
jeho tvrzení. Jinak řečeno, břemeno tvrzení i důkazní ohledně prokázání důvodů pro osvobození
od soudních poplatků nese samotný žadatel. Pokud účastník řízení tuto povinnost nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost
zamítne. Stejně tak ji zamítne, jsou-li údaje sdělené účastníkem řízení neúplné nebo nepravdivé.
[5] Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele přípisem ze dne 23. 7. 2019 k vyplnění formuláře
„Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a konkrétně k doplnění
a doložení informací, jakými finančními prostředky disponuje a jaké má výdaje, včetně příjmů
a výdajů všech osob, které s ním žijí ve společné domácnosti, případně i jiných okolností,
které by měl vzít soud při posouzení v potaz, a to do 14 dnů ode dne doručení přípisu,
tak aby mohl soud posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních
poplatků.
[6] Dne 25. 7. 2019 zaslal stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu vyplněný formulář
a dále odkázal na svá dřívější podání ze dne 17. 4. 2019 a 10. 5. 2019, která jsou součástí spisu
městského soudu. V těchto dokumentech stěžovatel uvedl, že nemá žádné příjmy z pracovního
či obdobného poměru. Nemá rovněž žádné příjmy z dohod nebo prací konaných mimo pracovní
poměr ani ze samostatné výdělečné činnosti. Stěžovatel pobírá starobní důchod ve výši 8669 Kč.
Jako průměrné měsíční náklady na stravování a bydlení uvedl stěžovatel částku v rozmezí
9000 až 11 000 Kč. Nedisponuje žádnou významnější částkou naspořených peněz, případně
majetkem, který by mohl zpeněžit. Stěžovatel žije ve společné domácnosti s manželkou,
která pobírá starobní důchod ve výši 8806 Kč.
[7] Stěžovatel tedy dle výše uvedených informací žije takovým způsobem života,
že je schopen si uhradit náklady na své základní životní potřeby, nedisponuje však
pravděpodobně žádnou významnější částkou naspořených peněz, případně majetkem,
který by mohl zpeněžit. Nejvyšší správní soud nemá důvod považovat stěžovatelem uvedené
informace za nemožné a nepravdivé. Na základě těchto informací dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že stěžovatel nemá k dispozici dostatečné finanční prostředky, a splňuje
tak předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
[8] Podle §38 odst. 1 s. ř. s. byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba prozatímně upravit
poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům
uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet.
[9] Z citovaného ustanovení vyplývá, že smyslem a účelem institutu předběžného opatření
je zatímní úprava poměrů účastníků, a to ve výjimečných případech, kdy v důsledku postupu
správních orgánů hrozí účastníku pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak
jejich změnou vážná újma, tj. je-li vzhledem k okolnostem případu pravděpodobné, že taková
újma nastane.
[10] Zmíněná „vážná újma“ ve smyslu §38 s. ř. s. představuje neurčitý právní pojem.
Není proto možné zcela jednoznačně stanovit, co vždy závažnou újmou je a co jí naopak nemůže
být. Lze nicméně vyjít ze skutečnosti, že se musí jednat o vážný zásah do práv a povinností
účastníka soudního řízení, jehož důsledky jsou pro něj natolik závažné a způsobilé trvale porušit
jeho zájmy, že po něm nelze žádat, aby jej minimálně do doby rozhodnutí soudu o jeho žalobě,
resp. o jeho kasační stížnosti, snášel.
[11] K otázce vážné újmy se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti již vyjádřil
například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 - 37, kde uvedl, že „vážnou újmou
je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky),
který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí
nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry,
že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména
intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv,
zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.“
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti pouze uvedl, že návrh na vydání předběžného opatření
podává z procesní opatrnosti, neboť doposud nebylo rozhodnuto o jím podané ústavní stížnosti
sp. zn. II. ÚS 2127/19 proti usnesení městského soudu ze dne 23. 5. 2019, č. j. 3 A 72/2019 - 86,
kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na vydání předběžného opatření. Blíže jej nezdůvodnil.
[13] Žalovaná má za to, že by návrh na nařízení předběžného opatření měl být zamítnut,
jelikož shodně formulovaný návrh uplatnil stěžovatel již v řízení před městským soudem,
který jej zamítl.
[14] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by mu hrozila vážná
újma. Jak uvedl již městský soud v usnesení č. j. 3 A 72/2019 – 86: „Navrhovaným předběžným
opatřením by totiž bylo zabráněno žalované provádět v takovém řízení důkazy [kárné řízení vedené proti
JUDr. Kateřině Tomkové – pozn. NSS], na jejichž základě bylo zahájeno. S ohledem na tyto skutečnosti
je soud toho názoru, že uchováváním záznamů o pohybech na účtech advokátní úschovy a jejich případným užitím
v kárném řízení nevznikla žalobci nedůvodná újma a takový zásah nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu
sledovaného zákonem o advokacii, potažmo vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., kterou
se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (dále jen „advokátní kárný řád“). Z tohoto
důvodu tedy vážná újma, jakožto jedno z kritérií pro vydání předběžného opatření žalobci nevznikla
a ani nehrozí. Nutno podotknout, že řízení před kárným senátem je dle §14 odst. 2 advokátního kárného řádu,
neveřejné. Žádná závažná újma na právech žalobce tu tak nemohla a nemůže vzniknout. Soud pouze doplňuje,
že žalobce nijak neozřejmil, jak by měla být vážně ohrožena jeho práva. Pouhý odkaz na ustanovení článku 8
Úmluvy nepostačuje k identifikaci možné hrozící vážné újmy a soud sám, byť nemá právo ani povinnost
se domýšlet, tuto újmu v jednání žalované nespatřuje.“
[15] Jelikož stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti ani nepředložil nové důkazy,
neshledal Nejvyšší správní soud důvod odchýlit se od názoru městského soudu. Naopak,
zcela se s ním ztotožňuje a nevidí potřebu k němu cokoli dodávat.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu