ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.232.2019:17
sp. zn. 2 As 232/2019 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. Ch., proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 2. 2018, č. j. OD 185/18-2/67.1/18041/Li, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne
2. 7. 2019, č. j. 58 A 8/2018 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 12. 12. 2017, č. j. MUCL/118873/2017. Tímto
rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, za něž mu byla uložena pokuta
ve výši 25 000 Kč, zákaz řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců a také mu byla uložena
povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1000 Kč.
[2] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
[3] Jedna z těchto podmínek, stanovená v §106 odst. 2 věta první s. ř. s., je, že (k)asační
stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta
znovu od doručení tohoto usnesení.
[4] Ze spisu krajského soudu vyplynulo, že kasační stížností napadený rozsudek
byl doručován zmocněnci stěžovatele. Zmocněnec byl zmocněn na základě plné moci ze dne
28. 11. 2016, která byla přiložena k žalobě (č. l. 8 spisu krajského soudu), „ke všem právním
úkonům spojených s mojí [stěžovatelovou] osobou a dále ve věci – zahájení řízení o přestupcích podle
ustanovení - §125c odst. 1, písm. d, k – zákona o silničním provozu.“. V reakci na předloženou plnou
moc zaslal krajský soud stěžovateli přípis ze dne 5. 6. 2018 (č. l. 38 spisu krajského soudu)
s dotazem, zda byla doručená plná moc zamýšlena i pro navazující soudní řízení a zda má soud
jednat s uvedenou osobou jako obecným zmocněncem stěžovatele. Stěžovatel odpověděl
podáním ze dne 27. 7. 2018 tak, že plná moc byla uvedenému zmocněnci „udělena jak pro jednání
se správním odborem dopravy I. a II. stupně, tak i ve věci žaloby ze dne 24. 5. 2018, proti rozhodnutí těchto
správních orgánů.“ (č. l. 44 spisu krajského soudu).
[5] Napadený rozsudek byl na adresu zmocněnce doručován poštovní přepravou dne
8. 7. 2019, přičemž adresát nebyl zastižen, a proto mu byla zanechána výzva, aby si zásilku
vyzvedl. To však v úložní době 10 dnů neučinil, a tak mu byla dne 22. 7. 2019 zásilka vložena
do domovní schránky.
[6] Dne 5. 8. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena elektronickou poštou kasační
stížnost žalobce, bez zaručeného podpisu, která byla následně doplněna žalobcem podepsanou
kasační stížností ze dne 5. 8. 2019, doručenou Nejvyššímu správnímu soudu poštovní přepravou
dne 7. 8. 2019 (datum podání zásilky 5. 8. 2019).
[7] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že zmocněnce si zvolil pro správní řízení.
Zmocněnec však následně stěžovateli sdělil, že bude často pobývat mimo trvalé bydliště a také
v zahraničí. S krajským soudem komunikoval výhradně stěžovatel, a tak předpokládal, že i on sám
bude adresátem jakékoliv korespondence zaslané krajským soudem. Zmocněnec si vyzvedl
poštovní zásilku s rozsudkem až po příjezdu do místa trvalého bydliště v odpoledních hodinách
dne 4. 8. 2019, a tak stěžovatel pozbyl možnosti podat včasnou kasační stížnost. Kvůli výše
naznačenému zmatečnému postupu krajského soudu a nepřítomnosti zmocněnce v místě bydliště
v období od 1. 7. 2019 do 4. 8. 2019 požádal žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti.
[8] Stěžovatel tedy upozorňuje, že krajský soud nesprávně doručoval napadený rozsudek
zmocněnci, přitom měl doručit napadený rozsudek přímo jemu. S tímto názorem však Nejvyšší
správní soud nesouhlasí. Stěžovatel si zcela dobrovolně zvolil svého zástupce pro řízení o žalobě,
kterým byl na základě plné moci ze dne 28. 11. 2016 ve spojení s jeho vyjádřením ze dne
27. 7. 2018 zmocněnec (§35 odst. 7 zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném
do 1. 3. 2019). Zvolí-li si žalobce v řízení zástupce, doručuje se pouze jemu (§42 odst. 2 věta
první s. ř. s.). Ze spisu není jakkoliv patrné, že by stěžovatel své zmocnění odvolal. Krajský soud
sice doručil (jediný) přípis ze dne 4. 7. 2018 s názvem „Výzva a poučení“ přímo žalobci
(č. l. 43 spisu krajského soudu), to však kvůli tomu, že neměl s ohledem na formulaci plné moci
za zřetelné, zda je udělena i pro řízení o žalobě. Jakmile ale stěžovatel tuto spornou otázku
ozřejmil, krajský soud postupoval v souladu s jeho zmocněním a rozsudek správně doručoval
zvolenému zmocněnci. V této souvislosti je nutno podotknout, že ze zásady vigilantibus iura scripta
sunt (bdělým náležejí práva) vyplývá, že si každý má aktivně střežit svá práva, a pokud stěžovatel
disponoval informací, že jeho zmocněnec nebude v místě bydliště a nebude moci „přebírat
poštu“, měl svou plnou moc odvolat. To však neučinil.
[9] Napadený rozsudek tak byl dne 8. 7. 2019 doručován zmocněnci, který si zásilku
v desetidenní úložní době nevyzvedl, a proto mu byl doručen tzv. fikcí ve čtvrtek 18. 7. 2019
(§49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Tento den určuje počátek lhůty k podání
kasační stížnosti.
[10] Poslední den dvoutýdenní lhůty k podání kasační stížnosti připadl na čtvrtek 1. 8. 2019
(§40 odst. 2 věty první s. ř. s.), kdy také uvedená lhůta marně uplynula. Kasační stížnost podal
stěžovatel k poštovní přepravě i elektronicky až dne 5. 8. 2019.
[11] Pro úplnost je nutné doplnit, že ačkoliv stěžovatel označil v kasační stížnosti, že směřuje
proti rozsudku krajského soudu ze dne 2. 8. 2019, č. j. 58 A 5/2018 – 48, z podání je zřejmé,
že směřuje právě proti napadenému rozsudku. Nejvyšší správní soud se pro ověření,
že se opravdu jedná o uvedený rozsudek, telefonicky informoval u krajského soudu,
zda u něj stěžovatel nevede vícero sporů. Krajský soud potvrdil, že u něj nejsou vedena žádná jiná
řízení žalobce než skončené řízení ve věci sp. zn. 58 A 8/2018 (č. l. 14 spisu Nejvyššího
správního soudu). Nejvyšší správní soud nemá z tohoto důvodu pochyb, že stěžovatel zamýšlel
podat kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku.
[12] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně. Zmeškání lhůty nelze
podle poslední věty citovaného ustanovení prominout, a soud tedy nemohl žádosti stěžovatele
vyhovět.
[13] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou [§46 odst. 1 písm. b)
ve spojení s §120 s. ř. s.].
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu