ECLI:CZ:NSS:2019:2.AZS.29.2018:46
sp. zn. 2 Azs 29/2018 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. S., zastoupený
Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/9, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 9. 2017, č. j. OAM-65/ZA-ZA12-HA11-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2018, č. j. 62Az 20/2017 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Rozsudek krajského soudu
[1] Rozsudkem ze dne 5. 1. 2018, č. j. 62Az 20/2017 – 41, zamítl Krajský soud v Ostravě
(dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 9. 2017, č. j. OAM-65/ZA-ZA12-HA11-2016. Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14 a §14a ani §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“).
[2] Krajský soud dospěl k závěru, že ačkoliv byl žalobce ve své rodné zemi (Alžírsku)
jako podporovatel MAK (Hnutí za autonomii Kabýlie) v roce 2008 tři dny vězněn za účast
na manifestaci na podporu Kabýlie, při další manifestaci v roce 2011 byl zbit policií a byl vystaven
jako křesťan jistým obtížím ze strany své rodiny a muslimů, kteří tvoří převážnou většinu
obyvatelstva Alžírska, uvedená jednání nedosáhla takové intenzity, aby se jednalo o situaci,
na základě níž by mu měla být udělena některá z forem mezinárodní ochrany podle zákona
o azylu. Především poukázal na to, že od roku 2011 do svého odjezdu v roce 2013 neměl žalobce
z důvodu podpory MAK žádné potíže se státními orgány, dokončil své studium, bez problémů
si vyřídil italské vízum a opustil zemi.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel namítl, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci,
neboť nezohlednil dostatečně jeho výslech. Při něm stěžovatel vypověděl, že byl v domovské
zemi pronásledován, vězněn, týrán hladem, má obavu o svůj život a v případě návratu mu hrozí
uvěznění, mučení a jiné nelidské zacházení, a to z důvodu jeho náboženského vyznání a z důvodu
účasti na manifestaci a demonstracích. Žalovaný si dále dle stěžovatele neopatřil aktuální zprávy
o zemi původu (například nejnovější zprávy organizací Human Rights Watch nebo Amnesty
International), přitom politická i humanitární situace v Alžírsku je obecně známá. Hlavním
problémem současnosti je extrémní chudoba obyvatelstva a neschopnost státních orgánů tuto
problematiku řešit a obyvatelstvo ochránit. Tato humanitární situace vyplývá ze situace politické.
Stěžovatel také zdůraznil, že žije ve společné domácnosti se svojí družkou D. P., Češkou, tedy žijí
spolu, společně uhrazují náklady na své společné potřeby a oba si přejí založit rodinu. Žalovaný
se měl dle stěžovatele primárně zabývat otázkou, zda jeho nucený odchod nebude představovat
nepřiměřený zásah do jeho práva na soukromý a rodinný život a do práva na soukromý a rodinný
život jeho družky. Pokud žalovaný neshledal u stěžovatele důvod pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu, pak mohl stěžovateli, s ohledem na jeho konkrétní situaci a situaci v zemi
původu, udělit azyl z humanitárních důvodů podle §14 zákona o azylu, případně doplňkovou
mezinárodní ochranu dle §14a téhož zákona. Výše uvedenými námitkami stěžovatele se
nezabýval řádně ani krajský soud. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval důvody, kvůli kterým neudělil
stěžovateli ani jednu z forem mezinárodní ochrany. Především zdůraznil, že zatčení stěžovatele
v souvislosti s jeho účastí na jím uváděné manifestaci a zbití policisty na další demonstraci
pro něj nemělo žádné negativní důsledky v jeho dalším životě, neboť v roce 2013 dokončil
svá studia a bez potíží vycestoval ze země původu. Dále žalovaný uvedl, že pronásledování
Berberů, stejně jako křesťanů není součástí státní politiky Alžírska. Negativní reakce rodiny
stěžovatele na jím vyznávané náboženství nelze podřadit pod pronásledování ve smyslu zákona
o azylu, stejně jako snahy radikálních muslimů o přesvědčení stěžovatele ke konverzi k islámu.
K ochraně soukromého a rodinného života stěžovatele ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a svobod (dále jen „Evropská úmluva“) žalovaný konstatoval, že ta se na případ
stěžovatele nevztahuje, neboť neshledal, že by se mezi ním a jeho družkou jednalo o takový druh
vztahu, který je v této souvislosti Evropskou úmluvou a judikaturou Evropského soudu
pro lidská práva chráněn. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle §104a odst. 1 s. ř. s., nebo aby ji zamítl pro její
nedůvodnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a osobou oprávněnou
(§102 s. ř. s.). Stěžovatel je rovněž zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se zdejší soud zabýval její přijatelností
ve smyslu §104a s. ř. s. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany lze přitom pro stručnost odkázat na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
V případě stěžovatele Nejvyšší správní soud přijatelnost neshledal.
[8] Ze spisů vyplynulo, že stěžovatel při pohovoru dne 27. 1. 2016 sdělil, že je křesťanem,
kvůli čemuž měl obtíže s rodinou a muslimskými „integristy“, dále je členem Hnutí za autonomii
Kabýlie (MAK), které organizuje manifestace a demonstrace za autonomii Kabýlie. Na jedné
manifestaci byl v roce 2008 zatčen a na tři dny uvězněn, po zatčení nedostal do večera druhého
dne napít ani najíst. Důvod následného propuštění nevěděl. V roce 2011 byl při obdobné
manifestaci zbit policií. Další problémy do svého odjezdu již neměl. V roce 2013, po ukončení
studií v Alžírsku, vycestoval na vízum na jazykový pobyt do italského Janova, kterého se nakonec
ale nezúčastnil, neboť nedoplatil plnou částku kurzu. Spal na nádražích, neměl co jíst, do Alžírska
se ale kvůli výše uvedeným důvodům nechtěl vrátit. Na začátku roku 2016 se rozhodl odjet
do ČR, neboť měl informace, že je zde málo muslimů, a požádal zde o azyl. Do ČR se dostal
autostopem a do Zastávky došel pěšky. Při seznámení s podklady dne 14. 9. 2017 stěžovatel
doplnil, že s přítelkyní plánují svatbu.
[9] Součástí spisu jsou informace o zemi původu, konkrétně Informace MZV ČR ze dne
10. 7. 2005 na téma „Aktuální politická situace, aktuální bezpečnostní situace, islámské ozbrojené
skupiny, možnosti civilistů obrátit se na bezpečnostní složky, postavení Berberů a vojenská
služba“, Výroční zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o svobodě
vyznání za rok 2012 ze dne 20. 5. 2013, Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených států
amerických o dodržování lidských práv za rok 2013 ze dne 27. 2. 2014, Výroční zpráva Human
Rights Watch 2015 ze dne 29. 1. 2015, Výroční zpráva Amnesty International 2014/15 ze dne
25. 2. 2015, Informace MZV ČR ze dne 26. 5. 2015 na téma „Situace neúspěšných žadatelů
o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu
v zahraničí“, Výroční zpráva Human Rights Watch 2016 ze dne 27. 1. 2016, zpráva Freedom
House s názvem „Svoboda ve světě 2016 - Alžírsko“ ze dne 14. 7. 2016, Výroční zpráva
Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o svobodě vyznání za rok 2015 ze dne
10. 8. 2016, Informace OAMP na téma vztah Berberů a Arabů na území Alžírska ze dne
5. 1. 2017, Výroční zpráva Human Rights Watch 2017 ze dne 12. 1. 2017, Výroční zpráva
Amnesty International 2017 ze dne 22. 2. 2017, Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených
států amerických o dodržování lidských práv v roce 2016 ze dne 3. 3. 2017, Informace MZV ČR
ze dne 9. 6. 2017 na téma „Hnutí za autonomii Kabýlie (MAK), postoj alžírských státních orgánů
vůči ateistům, situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat
do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“, Informace OAMP na téma „Bezpečnostní
a politická situace v zemi Alžírsko, stav: červenec 2017“ ze dne 20. 7. 2017 a přehled událostí
v Alžírsku od roku 2005 bez uvedení zdroje a data.
[10] Nejvyšší správní soud v první řadě posoudil, zda rozsudek krajského soudu trpí tvrzenou
nepřezkoumatelností. S touto námitkou se však neztotožnil, neboť z rozsudku je patrné,
jaký skutkový stav vzal krajský soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních a podstatných
skutečnostech, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností
a proč považuje právní závěry stěžovatele za nesprávné (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130, č. 244/2004 Sb. NSS nebo
rozsudek ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 – 52). Především konstatoval, že stěžovatel v době
odjezdu z Alžírska nebyl pronásledován ve smyslu zákona o azylu, neboť žádné potíže
se státními orgány neměl ani jako podporovatel MAK, ani jako křesťan. Co se týče neudělení
humanitárního azylu, ani v posouzení této formy mezinárodní ochrany neshledal krajský soud
žádné pochybení, neboť se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací
stěžovatele a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. K neudělení doplňkové ochrany
se vyjádřil pouze obecně v tom smyslu, že mu nehrozí nebezpečí vážné újmy,
neboť z přiložených zpráv vyplynulo, že v Alžírsku je zaručena svoboda pohybu po zemi,
cestování do zahraničí a neúspěšní žadatelé o azyl, neporušili-li alžírské zákony, nejsou nijak
postihováni, stejně jako ti, kteří se vrátí do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí.
[11] K možnému udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného
života stěžovatele na území ČR se krajský soud nevyjadřoval, neboť stěžovatel danou námitku
v žalobě neuplatnil. Z tohoto důvodu má také Nejvyšší správní soud kasační námitku
za nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[12] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, že žalovaný nezjistil
dostatečně skutkový stav. Z rozhodnutí jasně plyne, že žalovaný zohlednil všechny skutečnosti,
které vyšly najevo z žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu ze dne 24. 1. 2016, resp. ze dne
27. 1. 2016, při jeho pohovoru dne 27. 1. 2016, při seznamování se s podklady ve dnech
2. 3. 2016, 30. 3. 2017 a 14. 9. 2017 a v neposlední řadě z výše uvedených zpráv o situaci
v Alžírsku.
[13] Pokud stěžovatel namítá, že žalovaný vycházel z nedostatečně aktuálních zpráv, Nejvyšší
správní soud tento názor nesdílí. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 15. 9. 2017 a zprávy,
z nichž žalovaný vycházel, pocházely z především z roku 2016 a 2017, přičemž nejnovější zpráva
pocházela z července 2017, což lze stěží považovat za neaktuální. Pokud měl stěžovatel za to,
že se v daném období staly zásadní skutečnosti, které by způsobovaly neaktuálnost ze zpráv
vyplývajících informací, měl možnost na to žalovaného upozornit při seznamování se s podklady,
případně předložit podklady své. To však neučinil.
[14] K samotnému neudělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany stěžovatel konkrétně
namítl, že když mu nebyl udělen azyl podle §12 zákona o azylu, mu měl být, s ohledem
na okolnosti jeho případu, udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu či doplňková
ochrana ve smyslu §14a citovaného zákona.
[15] Udělení humanitárního azylu má povahu správního uvážení a podléhá soudnímu
přezkumu jen v omezeném rozsahu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 - 72, publ. pod č. 375/2004 Sb. NSS), tedy pouze v tom směru,
zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického
usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. V nyní
posuzované věci se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací stěžovatele
a přihlédl také k jeho věku a zdravotnímu stavu, přičemž uzavřel, že v případě stěžovatele,
který je dospělou, plně právně způsobilou, vzdělanou a práceschopnou osobu, která uvedla,
že je zdráva, neshledal žádný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud, ve shodě s krajským soudem, proto uzavírá, že z rozhodnutí žalovaného
je patrné, že se konkrétní situací stěžovatele zabýval, stejně jako otázkou udělení
mu humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Pokud ze skutečností stěžovatelem
uváděných sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu, zůstává takové rozhodnutí
v rámci výkonu jeho pravomoci.
[16] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelem zmiňovaná extrémní
chudoba obyvatelstva Alžírska, kterou zmiňuje jako humanitární důvod, není důvodem, který
by uplatnil v žalobě, a jedná se proto o nepřípustnou kasační námitku ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s. Navíc v případě stěžovatele z ničeho nevyplynulo, že by tvrzená situace
v zemi panovala a že by měla na jeho život v zemi původu jakýkoliv vliv.
[17] Pokud má stěžovatel za to, že mu měla být udělena doplňková ochrana podle
§14a zákona o azylu, neboť vyvstaly důvodné obavy, že mu hrozí skutečné nebezpečí vážné
újmy uvězněním, mučením a jiným nelidským zacházením z důvodu jeho náboženského vyznání
či z důvodu účasti na manifestaci a demonstracích, jak je popsal, pak Nejvyšší správní soud
ani tento názor stěžovatele nesdílí. Jak již vyjádřil v usnesení ze dne 30. 7. 2015,
č. j. 9 Azs 96/2015 – 37, „(s)oud nezpochybňuje, že vyznávání jiné víry než islámu je v Alžírsku spojeno
s jistými obtížemi, např. je kriminalizováno obrácení muslimů na jinou víru nemuslimy, je problém s povolováním
využívat nemovitosti pro bohoslužby, protestanti mají jen málo oficiálně povolených kostelů (viz např. Alžírsko,
Zpráva o zemi Ministerstva vnitra Velké Británie, ze dne 17. 1. 2013). Nicméně stěžovatel neuváděl,
že by se aktivně snažil získávat příznivce protestantského vyznání, popř. by se zasazoval o konání bohoslužeb
na nepovolených místech. Pouhé vyznání jiné víry nezpůsobuje v zemi původu problémy naplňující pojem
pronásledování.“. Z aktuálních zpráv, z nichž žalovaný vycházel [např. zpráva Freedom House
s názvem „Svoboda ve světě 2016 - Alžírsko“ ze dne 14. 7. 2016, Výroční zpráva Ministerstva
zahraničních věcí Spojených států amerických o svobodě vyznání za rok 2015 ze dne 10. 8. 2016
či Informace MZV ČR ze dne 9. 6. 2017 na téma „Hnutí za autonomii Kabýlie (MAK), postoj
alžírských státních orgánů vůči ateistům, situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu
po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“], vyplývá,
že se situace v Alžírsku v této oblasti nezměnila (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. 4. 2018, č. j. 3 Azs 257/2017 - 65). Z informací poskytnutých stěžovatelem
v projednávaném případě pak ani nevyplývá, že by se jakkoliv aktivně snažil o šíření křesťanské
víry, popř. o to v budoucnu někdy usiloval, a měl by tedy mít důvodné obavy ze střetu se státními
orgány.
[18] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s obavou stěžovatele ohledně hrozícího špatného
zacházení ze strany státních orgánů kvůli jeho účasti na manifestaci a demonstracích. S ohledem
na výpověď stěžovatele, při níž uvedl, že od posledního incidentu v roce 2011 do roku 2013,
kdy bez obtíží opustil zemi původu, neměl žádný problém se státními orgány a dokonce dokončil
studium, a nelze mít důvodné obavy, že by k špatnému zacházení došlo po jeho návratu. Navíc,
jak uvedl žalovaný i krajský soud, z Informace MZV ČR ze dne 9. 6. 2017 na téma „Hnutí
za autonomii Kabýlie (MAK), postoj alžírských státních orgánů vůči ateistům, situace
neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti
po dlouhodobém pobytu v zahraničí“ vyplývá, že občané Alžírska jako neúspěšní žadatelé o azyl,
kteří se navrátili, či ti, kteří se vrátili po dlouhodobém pobytu v zahraničí, nejsou vystaveni
obtížím či nestandardnímu zacházení ze strany státních orgánů.
[19] Z výše uvedeného je patrné, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na stížní námitky uvedené v kasační stížnosti
a Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost stěžovatele nepřijatelnou a z tohoto
důvodu ji odmítl (§104a odst. 1 s. ř. s.).
[21] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. září 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu