ECLI:CZ:NSS:2019:2.AZS.72.2019:19
sp. zn. 2 Azs 72/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: T. S., zastoupená
JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem se sídlem U jabloně 358, Stříbrná Skalice, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2018, č. j. CPR-26328-7/ČJ-2018-930310-V248, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2019,
č. j. 1 A 116/2018 – 38,
takto:
Kasační stížnosti se př i zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru
cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního
stupně“) ze dne 9. 7. 2015 bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou
jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie na 4 roky (dále jen „rozhodnutí
o vyhoštění“). Dle §120a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) se na žalobkyni vztahovaly
důvody znemožňující její vycestování podle §179 téhož zákona, a proto nebylo rozhodnutí
o vyhoštění vykonatelné.
[2] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 7. 2018,
č. j. KRPA-258006-9/ČJ-2018-000022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyni
podle §120a odst. 5 zákon o pobytu cizinců stanovena nová lhůta k vycestování z území
České republiky do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
[3] Rozhodnutím žalované ze dne 21. 12. 2018, č. j. CPR-26328-7/ČJ-2018-930310-V248
(dále jen „napadené rozhodnutí“) byl výrok prvostupňového rozhodnutí změněn
tak, že byl doplněn o návaznost na rozhodnutí o vyhoštění a vydání nového závazného
stanoviska Ministerstva vnitra České republiky, na základě něhož pominuly důvody
znemožňující vycestování žalobkyně. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
[4] Městský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) následně v záhlaví uvedeným rozsudkem
(dále jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, kterou žalobkyně brojila proti napadenému
rozhodnutí.
[5] Proti napadenému rozsudku nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační
stížností a navrhuje, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V návrhu na přiznání
odkladného účinku uvádí, že jí v místě jejího pobytu na Ukrajině hrozí nebezpečí vážné újmy,
neboť je v Doněcku vedena válka a stále fakticky neexistuje stav příměří. Dle sdělení její matky
dochází v Doněcku pravidelně, někdy i několikrát denně ke střelbě ohrožující civilní osoby
tam žijící. V zemi posilují fašizující tendence. Zesiluje tlak proti osobám, které mají výhrady
vůči oficiální politice ukrajinské vlády. Žalobkyně je konzervativní členkou tradiční pravoslavné
církve a považuje za důvodné i obavy z porušování náboženské svobody, o čemž svědčí i uznání
autokefality pravoslavné církve. Při návratu žalobkyně na Ukrajinu ji nebude poskytnuta žádná
pomoc pro řešení elementárních životních situací (bydlení, práce atd.). V České republice
má vytvořené osobní a společenské zázemí, žije tu patnáct let od doby, kdy jí bylo dvacet pět let.
Od té doby byla v telefonickém kontaktu pouze se svými rodiči a čas od času se svou
sestrou žijící v Rusku. Její rodiče a vzdálenější příbuzní však žijí v Doněcku, tedy v oblasti,
která je považována za problematickou. V jiných částech Ukrajiny žádné osobní, ani jiné kontakty
nemá. V České republice má nejen řadu přátel, možnost důstojného bydlení i výdělku,
ale i snoubence, s nímž by chtěla uzavřít sňatek. Návrat na Ukrajinu by za stávajících
podmínek představoval pro žalobkyni v podstatě neřešitelnou životní situaci, neboť by se vrátila
do země, kde nemá s výjimkou Doněcka naprosto žádné sociální ani společenské zázemí,
jakož ani prostředky a možnosti potřebné k jejich vytvoření.
[6] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí, neboť
má za to, že zásah do práva stěžovatelky na spravedlivý proces nemůže být užit jako obecný
nástroj pro další legalizaci pobytu cizince na území České republiky a dále že přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti stěžovatelky by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem,
aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy
a respektují právní řád České republiky. Další legalizací pobytu cizinců na území České republiky
z důvodu využití všech opravných prostředků v rámci správního či soudního řízení
je bezdůvodně prodlužována doba jejich dalšího pobytu na území České republiky, během
které se cizincům nabízí, aby např. prostřednictvím svých vazeb na území (zintenzivněním zájmu
o potomky, navázáním vztahu, početím dítěte, ovlivněním svědků atd.) dosáhli důvodnosti
aplikace ustanovení §119a odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. pro nepřiměřenost zásahu rozhodnutí
o správním vyhoštění do jejich soukromého a rodinného života.
[7] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti
případu. Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[9] Nejvyšší správní soud nicméně konstantně judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů, které mají přímý následek v podobě správního vyhoštění,
je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí.
To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování
soukromého a rodinného života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel
v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové
okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání (srov. zejména usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, publ. pod č. 3169/2015 Sb. NSS, dostupné
z www.nssoud.cz).
[10] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti, neboť pro případ,
že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky
realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy. Takovou újmu lze zásadně
považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince (tu stěžovatelky), často i s nevratnými
důsledky.
[11] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatelky je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatelka
mohla utrpět újmu nikoliv zanedbatelnou. Současně pokládá Nejvyšší správní soud
za nepravděpodobné, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma
třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal
existenci skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Pokud žalovaná namítala rozpor přiznání odkladného účinku s důležitým
veřejným zájmem, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují
právní předpisy a respektují právní řád České republiky, pak Nejvyšší správní soud považuje
takový veřejný zájem za zájem nutně omezený právem kaž d é h o na spravedlivý proces.
[12] Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně
(§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky
napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká. Obava žalované,
že využití všech opravných prostředků v rámci správního či soudního řízení vytváří
neodůvodněný prostor pro pozdější nepřiměřenost zásahu rozhodnutí o správním vyhoštění
do soukromého a rodinného života cizinců se tedy ukazuje jako nevýznamná.
[13] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatelky odkladný účinek. Tímto rozhodnutím nicméně Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[14] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu