ECLI:CZ:NSS:2019:3.AFS.144.2019:35
sp. zn. 3 Afs 144/2019 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, č. j. 54 Af 8/2019
- 20,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla blanketní kasační stížností ze dne 23. 4. 2019
v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“),
kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2018,
č. j. 53368/18/5100-31462-707633, pro opožděnost.
[2] V kasační stížnosti stěžovatelka požádala bez bližšího odůvodnění o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce, vznesla také blanketní návrh na přiznání
odkladného účinku.
[3] Žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce Nejvyšší
správní soud zamítl usnesením ze dne 3. 6. 2019, č. j. 3 Afs 144/2019 - 17, jelikož stěžovatelka
soudu ani přes výzvu nesdělila své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Současně stěžovatelku
vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi a zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku.
[4] Dne 2. 7. 2019 Nejvyšší správní soud obdržel faxové podání stěžovatelky,
ve kterém kromě zcela obecné kritiky výše uvedeného usnesení znovu požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. K tomu uvedla, že u ní v mezidobí došlo ke změně
poměrů - veškerý její majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, což musí být zdejšímu soudu
z úřední činnosti známo z obsahu listin, které jsou součástí spisů v řízeních vedených
stěžovatelkou. V tomto podání je obsažen rovněž návrh na „zrušení §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní“ (dále jen „s. ř. s.“) a zpětvzetí návrhu na přiznání odkladného
účinku. Dne 4. 7. 2019 bylo podání doručeno rovněž poštou a dne 2. 7. 2019 bylo soudu
prostřednictvím e-mailu doručeno také další podání stěžovatelky, ve kterém znovu bez jakéhokoli
odůvodnění požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
(dne 3. 7. 2019 bylo doručeno totožné podání s opravenými chybami v psaní).
[5] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že součástí podání je opětovná žádost o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. V této souvislosti je třeba poukázat
na rozsudek zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, v němž je vysloven názor,
že „o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení
soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování
by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí
a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud
povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li
ke změně poměrů účastníka řízení.“
[6] Výzva k předložení plné moci udělené advokátovi ve lhůtě 15 dnů, zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ve lhůtě 15 dnů byla stěžovatelce doručena dne 17. 6. 2019.
Posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku tudíž bylo úterý 2. 7. 2019. Téhož dne,
tedy včas, stěžovatelka opakovaně požádala o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce. Stěžovatelka sice v opakované žádosti uvedla nové skutečnosti (konkrétně,
že je proti ní vedena exekuce), avšak tato tvrzení spočívají toliko v obecném poukazu na „rdoucísí,
zničující účinek opakovaně nezákonně, protiprávně a účelově nařízené a prováděné exekuce“, aniž by byla
jakkoliv konkretizována. Obecný odkaz na listiny založené v jiných spisech vedených zdejším
soudem za situace, kdy je takových spisů ve věcech stěžovatelky již více než 140, není dostačující.
[7] Tvrzení stěžovatelky navíc ani nevysvětluje změnu situace, k níž by muselo dojít v období
od předchozího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a nejedná se tak o změnu poměrů
ve smyslu citované judikatury. Stěžovatelka totiž sama uvádí, že uváděné skutečnosti „musely
být soudu známy“ při jeho předchozím rozhodování o osvobození od soudních poplatků,
resp. ustanovení zástupce, což zpochybňuje možnost změny poměrů v době od předchozí
žádosti. Stěžovatelka neuvedla např. ani spisovou značku exekučního řízení, neoznačila exekuční
soud, soudního exekutora, datum příslušných exekučních úkonů apod. Změnu poměrů musí
účastník dostatečně určitě tvrdit, což se v dané věci nestalo. Nejvyšší správní soud
proto v souladu se svou judikaturou o opakované žádosti nerozhodoval. Soud již také nebyl
povinen stěžovatelku opětovně k čemukoliv vyzývat, neboť takto by totiž bylo možné
se stěžovatelkou komunikovat do nekonečna, a přistoupil rovnou k zastavení řízení
(viz např. usnesení zdejšího soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 1 As 359/2016 - 43, ze dne 21. 7. 2017,
č. j. 2 As 216/2017 - 17, ze dne 9. 5. 2019, č. j. 2 Afs 27/2019 - 42).
[8] S podáním kasační stížnosti je spojen vznik poplatkové povinnosti
[§4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“)]. Dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného
zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. To se týká i kasační stížnosti
stěžovatelky (k tomu lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).
[9] Jak Nejvyšší správní soud již výše uvedl, usnesením ze dne 3. 6. 2019,
č. j. 3 Afs 144/2019 - 17, stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku. Zároveň ji poučil
o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, Nejvyšší správní soud řízení
o kasační stížnosti zastaví. Poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku za kasační připadl
na úterý 2. 7. 2019.
[10] Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon o soudních poplatcích, který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší.
Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.“
[11] Stěžovatelka v uvedené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, ani nepředložila plnou moc
udělenou advokátovi, a to i přesto, že byla o negativních důsledcích řádně poučena. Nebyla tedy
splněna základní podmínka k tomu, aby mohlo řízení o kasační stížnosti proběhnout. Nejvyšší
správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[12] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další
vadu své kasační stížnosti, a to absenci povinného zastoupení, přestože k tomu byla výše
specifikovaným usnesením rovněž vyzvána, nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu (srov. např. usnesení zdejšího soudu
ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 - 29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016 - 35, ze dne
22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 - 70 či ze dne 22. 3. 2018, č. j. 8 As 227/2017 - 35).
[13] Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení §105 odst. 2 s. ř. s., který zakotvuje povinné
zastoupení advokátem při podání kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že nemá
pravomoc k tomu, aby toto ustanovení sám zrušil, jak požaduje stěžovatelka. Pokud by Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že povinné zastoupení odporuje ústavnímu pořádku České
republiky, musel by podat Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR na zrušení
příslušného zákonného ustanovení. Nejvyšší správní soud však k tomuto závěru nedospěl,
ostatně stěžovatelka svůj názor ani podrobněji neodůvodnila. Ústavnost povinného zastoupení
advokátem ve stanovených typech soudních řízení nadto již v minulosti aproboval Ústavní soud
například v usnesení ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 473/09.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 3 věty první, ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně 15. srpna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu