ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.322.2019:19
sp. zn. 3 As 322/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného
Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Praha 8, Ledčická 649/15, proti žalovanému
Městskému úřadu Pohořelice, se sídlem Pohořelice, Vídeňská 699, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2019, č. j. 29 A 83/2019 – 48,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v r ací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,
který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám zástupce žalobce, advokáta Mgr. Václava Voříška.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 29. 8. 2019, č. j. 29 A 83/2019 – 48, kterým krajský soud odmítl jeho žalobu
na ochranu proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s vyřízením jeho žádosti o poskytnutí
informací ze dne 8. 2. 2019 ve věci sp. zn. SZ MUPO 2164/2019.
[2] Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatel, respektive jeho právní zástupce,
omezil na stručné konstatování, že proti shora uvedenému usnesení podává kasační stížnost
s tím, že ji doplní ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem.
[3] Podle ustanovení §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) musí
kasační stížnost, kromě obecných náležitostí podání, obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,
kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně. Nemá-li kasační
stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu
může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc (§106 odst. 3 s. ř. s.). Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen
(§37 odst. 5 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
[4] Protože předmětná včasná kasační stížnost neobsahovala náležitosti stanovené
v §106 odst. 1 s. ř. s., vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 30. 9. 2019,
č. j. 3 As 322/2019 – 10, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost o důvody, pro které usnesení krajského soudu napadá; stěžovatele rovněž poučil
o procesních následcích, pokud k doplnění kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nedojde.
Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele do datové schránky dne 2. 10. 2019. Poslední
den lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy, v souladu s ustanovením §40 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
připadl na pondělí 4. 10. 2019. Jelikož stěžovatel v průběhu stanovené lhůty kasační stížnost
nedoplnil a o prodloužení lhůty k tomu určené také nepožádal, lhůta marně uplynula
dne 4. 10. 2019.
[5] Z již výše citovaného ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. je zřejmé, že řízení o kasační
stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční a zásadou vigilantibus iura (viz například rozsudek zdejšího
soudu ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 – 47; všechny rozsudky Nejvyššího správního
soudu jsou dostupné z http://www.nssoud.cz). Stěžovatel tak má, mimo jiné, povinnost označit
rozsah napadení rozhodnutí krajského soudu a skutkové a právní důvody jeho tvrzené
nezákonnosti; takovým rozsahem a důvody kasační stížnosti (s výjimkami uvedenými
v §109 odst. 3 větou za středníkem s. ř. s. a §109 odst. 4 větou za středníkem s. ř. s.)
je pak Nejvyšší správní soud vázán. V rozsudku rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, se k tomu
podává, že „[l]íčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých ‚obvyklých‘ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet,
nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků,
postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled
na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými
odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný,
typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené,
a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Tyto závěry
lze přiměřeně vztáhnout i pro náležitosti kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelem podaná kasační stížnost zůstala, i přes výzvu a poučení zdejšího soudu,
nedoplněna a v této podobě nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Z kasační stížnosti lze sice (již z povahy věci) dovodit nesouhlas stěžovatele s usnesením
krajského soudu, nicméně není z ní seznatelné, v čem má konkrétně spočívat vytýkaná
nezákonnost soudního rozhodnutí, a proto na tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud
nahlíží jako na podání nesplňující základní zákonem stanovené náležitosti, v důsledku
čehož ji není možné meritorně projednat.
[7] Protože nedostatky kasační stížnosti nebyly ani přes výzvu a poučení zdejšího soudu
odstraněny a jelikož z tohoto důvodu nelze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud
ji, v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., odmítl.
[8] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Podle ustanovení §10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut,
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000 Kč stěžovateli prostřednictvím jeho zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu