ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.357.2019:11
sp. zn. 3 As 357/2019 - 11
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H. proti žalovanému
Obvodnímu soudu pro Prahu 2, se sídlem Praha 2, Francouzská 19, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2019, č. j. 14 A 150/2019 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 24. 10. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného – usnesení Obvodního soudu v Praze
ze dne 8. 8. 2019, č. j. 12 C 32/2013 – 827, pro nedostatek pravomoci soudu podle
§46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“).
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Městského soudu v Praze „žalobu“ proti
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vydanému v civilním řízení stran žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní
žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s.),
s výjimkou případů, kdy soud sám rozhoduje v oblasti veřejné správy. O takové rozhodnutí však
v projednávané věci nejde, a především sám stěžovatel ani netvrdil, že by se o rozhodnutí
v oblasti veřejné správy jednalo. Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné u městského soudu
označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu
ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo „způsobilé “ řízení
o žalobě zahájit. Bylo proto vhodnější, aby městský soud vyrozuměl o této skutečnosti
stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li však městský soud
z důvodu procesní jistoty o odmítnutí stěžovatelovy „žaloby“ usnesením, poskytl mu tím určitý
procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení
zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žaloby“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu