ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.371.2019:12
sp. zn. 3 As 371/2019 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, se sídlem U Soudu 540/3,
Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení žalovaného ze dne 1. 10. 2019, č. j. 59
A 80/2019-65,
takto:
I. Kasační stížnost se od m í t á .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 4. 11. 2019 kasační stížnost
žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočky v Liberci (dále též jen „krajský soud“), jehož výrokem I. byla odmítnuta
žaloba stěžovatele a výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné
správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou
nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel žalobou napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky
v Liberci ze dne 27. 6. 2019, č. j. 59 A 53/2019 - 46, vydané v soudním řízení. Z výše citovaných
ustanovení vyplývá, že soudní řád správní nepřipouští, aby bylo správní žalobou vůbec napadeno
rozhodnutí soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy rozhodují o žalobách
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatele učiněné
u krajského soudu označeno jako „správní žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle
jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani
nebylo způsobilé řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl
o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího založil. Rozhodl-li
krajský soud o odmítnutí této „žaloby“ usnesením, poskytl tím stěžovateli určitý procesní
nadstandard, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „správní žaloby“ vůbec nejednalo)
a nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s.
[6] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, odmítl.
[7] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. listopadu 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu