ECLI:CZ:NSS:2019:4.AFS.389.2019:21
sp. zn. 4 Afs 389/2019 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Polytronic Praha s. r. o.,
se sídlem náměstí Přátelství 1518/2, Praha 10, zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem,
advokátem, se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční
ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2016,
č. j. 3975/16/5300-21442-711674, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 15 Af 30/2016 - 38,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím
ze dne 17. 4. 2015, č. j. 1160165/15/2514-50523-507833, dodatečným platebním výměrem,
doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011
ve výši 229.275 Kč a současně jí uložil zákonnou povinnost uhradit penále z doměřené daně
ve výši 45.855 Kč.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně v úvodní výrokové části tak, že doměřil žalobkyni podle pomůcek daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 173.666 Kč (namísto částky 229.275 Kč)
a stanovil jí povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 34.733 Kč (namísto částky
45.855 Kč). Učinil rovněž změny v části I. a v části VI. a rovněž v části týkající se bankovního
spojení. Ve zbytku ponechal výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně beze změny.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“), který ji shora specifikovaným rozsudkem zamítl.
[4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní proti tomuto rozsudku brojí kasační stížností.
Jelikož spolu s kasační stížností stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za její podání, vyzval
ji Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 11. 2019, č. j. 4 Afs 389/2019 - 12, k jeho uhrazení
ve stanovené lhůtě 15 dnů a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě.
[5] Uvedené usnesení bylo doručeno do datové schránky zástupce stěžovatelky
dne 6. 11. 2019. Kasačním soudem stanovená patnáctidenní lhůta k úhradě soudního poplatku
tedy počala stěžovatelce plynout dne 7. 11. 2019 (čtvrtek) a uplynula dne 21. 11. 2019 (čtvrtek).
Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila.
[6] Podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci
zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“),
který v §9 odst. 1 stanoví, že: „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[7] Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno,
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu