ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.404.2018:20
sp. zn. 4 As 404/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov, o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2018, č. j. 30 A 278/2018 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) domáhal vydání
předběžného opatření v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované vedeném
pod sp. zn. 30 A 278/2018. Konkrétně požadoval, aby krajský soud nařídil žalované,
„aby se zdržela všech dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu své funkce, které snižují důstojnost
žalobce, a to dnem vyhlášení tohoto předběžného opatření.“
[2] Krajský soud návrh žalobce v záhlaví označeným usnesením zamítl. Dospěl
totiž k závěru, že žalobce nespecifikoval hrozící vážnou újmu, která by měla souvislost
s předmětem řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 30 A 278/2018.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti tomuto usnesení nyní brojí kasační stížností, jejíž
součástí učinil i návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
[4] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné. Typově se bude jednat o rozhodnutí
učiněná soudem v průběhu řízení, jejichž účelem je pouze prozatímně upravit poměry účastníků
řízení. Z dikce §38 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že takovým procesním institutem je i předběžné
opatření.
[5] Rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní (tj. přechodné) úpravě poměrů
účastníků do doby, než se tyto poměry změní nebo než bude pravomocně rozhodnuto o věci
samé. Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stalo vykonatelným (§38 odst. 4 s. ř. s.). Dočasná povaha usnesení o zamítnutí návrhu
na vydání předběžného opatření ve věci je tedy nepochybná. Tento právní závěr ostatně Nejvyšší
správní soud zastává konzistentně ve své judikatuře (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2007,
č. j. 4 Ads 52/2007 - 145, nebo usnesení ze dne 28. 1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003 - 35).
[6] Jelikož rozhodnutí o předběžném opatření je rozhodnutím dočasným, nemohl se Nejvyšší
správní soud kasační stížností stěžovatele proti napadenému usnesení meritorně zabývat, a musel
ji pro nepřípustnost odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120
téhož zákona.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
neřešil splnění poplatkové povinnosti ani povinné zastoupení stěžovatele. Nepřípustnost kasační
stížnosti proti napadenému usnesení je zřejmá z textu zákona a ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu. Jednalo by se proto o bezúčelný a zcela neefektivní postup (k obdobnému
postupu srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 3 As 109/2014 - 10).
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první s. ř. s. za použití §120 téhož zákona, podle něhož žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu