ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.200.2019:42
sp. zn. 4 Azs 200/2019 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. L., zast. Mgr. Markem
Hudlickým, advokátem, se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3,
Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2018, č. j. MV-54092-4/SO-2016, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5.
2019, č. j. 50 A 59/2018 - 51,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích, kterým byla zamítnuta její žaloba proti označenému rozhodnutí
žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 16. 2. 2016, č. j. OAM-7447-23/ZM-2015.
Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žádost žalobkyně
o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty
se dle §44a odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a dále ve spojení s §37 odst. 2 písm. a) zákona
o pobytu cizinců zamítá, jelikož údaje podstatné pro posouzení žádosti v ní uvedené
neodpovídají skutečnosti.
[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
podle §107 s. ř. s. Stěžovatelka tento návrh odůvodňuje tím, že chce aktivně hájit svá práva
v tomto řízení, tj. je zapotřebí, aby setrvala legálním způsobem na území České republiky.
Zároveň v současné době pobývá stěžovatelka na území ČR se svým manželem. Pakliže
by podané kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, vedlo by to buď k rozdělení rodiny,
nebo k tomu, že bude nucen vycestovat z území rovněž i manžel stěžovatelky, který však
má platné pobytové oprávnění. Stěžovatelka má za to, že přiznání odkladného účinku nebude
v rozporu s veřejným zájmem, jelikož vždy na území ČR plně respektovala platné zákony,
nedopouštěla se žádného deliktního jednání a lze mít za to, že žila a žije řádný život.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že k přiznání odkladného účinku nejsou splněny podmínky. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty nelze
posuzovat jako nepoměrně větší újmu, jelikož ta by stěžovatelce mohla vzniknout až na základě
správního vyhoštění z území České republiky. To sice může být důsledkem zamítnutí její žádosti
o prodloužení pobytového oprávnění, nicméně je o něm rozhodováno v samostatném správním
řízení, při kterém právní úprava řízení o správním vyhoštění zaručuje zkoumání dopadu
vydaného rozhodnutí o správním vyhoštění z hlediska nepřiměřeného zásahu do soukromého
nebo rodinného života cizince. Stěžovatelka je zastoupena advokátem, a ochrana jejích práv
je proto zajištěna. Žalovaný také poukazuje na to, že žádost o prodloužení povolení
k dlouhodobému pobytu byla zamítnuta z toho důvodu, že stěžovatelka obcházela zákony České
republiky tím, že měla závislou činnost vykonávat z titulu členství v družstvu, jehož členkou však
ve skutečnosti nebyla.
[4] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[5] V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky, a Nejvyšší správní soud
tak shledal návrh stěžovatele důvodným. Stěžovatelce by v případě vycestování z České republiky
hrozila újma spočívající v zásahu do jejího rodinného života a faktické ztrátě možnosti vystupovat
v řízení osobně. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku
dotklo práv třetích osob nebo bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalovaný sice
poukázal na to, že stěžovatelce byla žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu
zamítnuta z důvodu porušování zákona, nicméně tato okolnost je předmětem tohoto řízení,
jehož výsledek nelze předjímat, a stěžovatelka závěr o porušování právních předpisů v kasační
stížnosti zpochybňuje.
[6] Ačkoliv k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohla být stěžovatelka
donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, pro stěžovatelku
by to znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu
na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění pravidelně
spojen (srov. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100). Tato skutečnost
tedy není překážkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. července 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu