ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.277.2019:30
sp. zn. 4 Azs 277/2019 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Y. A., proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2019, č. j. CPR-7495-6/ČJ-2019-930310-V243, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2019, č. j. 45 A
5/2019 - 21,
takto:
I. Žalobkyni se u s t a n ov u je zástupcem pro řízení o kasační stížnosti
Mgr. Bc. Filip Schmidt, LL.M., advokát, se sídlem Ovenecká 78/33, Praha.
II. Soud v yz ýv á žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení
doplnila kasační stížnost ze dne 8. 7. 2019 o důvody, pro které napadá v záhlaví označený
rozsudek krajského soudu.
III. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Odbor cizinecké
policie (dále jen „správní orgán prvního stupně“), uložila rozhodnutím ze dne 17. 1. 2019,
č. j. KRPP-6379-17/ČJ-2019-030022, žalobkyni správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou
nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 5 let.
[2] Žalovaná shora uvedeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně a rozhodnutí
správního orgánu prvního stupně potvrdila.
[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Praze (dále jen
„krajský soud“), který ji zamítl v záhlaví specifikovaným rozsudkem.
[4] Proti tomuto rozsudku nyní žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí blanketní kasační
stížností, jejíž součástí učinila i návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
a návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Návrh na ustanovení zástupce stěžovatelka zdůvodnila tím, že se neorientuje v českém
právním řádu a nemá dostatečné finanční prostředky k hrazení zástupce z vlastních zdrojů.
Konkrétně požádala o ustanovení zástupce z advokátní kanceláře Radil & Schmidt, s.r.o.,
se sídlem Ovenecká 78/33, Praha, neboť je jí známo, že se věnují problematice azylu
a cizineckého práva a jsou schopni zajistit dostatečnou úroveň ochrany jejích práv.
[6] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace uvedeného zákonného
ustanovení vyplývá, že stěžovatelce lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně
splněny dvě podmínky: 1) stěžovatelka splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a 2) ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně jejích práv.
[7] V posuzovaném případě se jedná o řízení ve věci správního vyhoštění, které je podle §11
odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“) ve spojení s §11 odst. 3 písm. e) téhož zákona osvobozeno od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud však v rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011 - 46, dovodil,
že skutečnost, že je řízení osvobozeno od soudních poplatků podle zákona o soudních
poplatcích, sama o sobě neznamená bez dalšího splnění jedné z podmínek pro ustanovení
zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. Soud je povinen zkoumat, zda jsou u stěžovatele splněny
podmínky pro osobní osvobození od soudních poplatků stanovené v §36 odst. 3 s. ř. s.
(tj. nedostatek prostředků) i v případech, kdy se k řízení váže věcné osvobození od soudních
poplatků.
[8] Nejvyšší správní soud spolu s návrhem na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti obdržel od stěžovatelky vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ obsahující typové okruhy informací
rozhodných pro posouzení návrhu. Plyne z něj, že stěžovatelka je svobodná, v současnosti není
zaměstnaná, nemá žádný majetek větší hodnoty, nedisponuje žádnými finančními prostředky
a nemá žádné příjmy, od 13. 1. 2019 do 2. 7. 2019 byla zajištěna v Zařízení pro zajištění cizinců
Bělá – Jezová, disponuje výjezdním příkazem s datem 12. 7. 2019 a chystá se požádat
o mezinárodní ochranu v České republice.
[9] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jsou splněny
předpoklady pro osobní osvobození od soudních poplatků. Kasační stížnost také
nelze považovat za zjevně neúspěšný návrh, stěžovatelka ji podala v zákonem stanovené lhůtě
a není zde ani žádný z důvodů nepřípustnosti kasační stížnosti podle §104 s. ř. s. První podmínka
pro ustanovení zástupce ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s. je tedy splněna.
[10] Řízení o kasační stížnosti je specifické potud, že zastoupení advokátem je podmínkou
řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. Při posuzování návrhu účastníka
na ustanovení zástupce tudíž není třeba zabývat se zjišťováním druhé podmínky uvedené v §35
odst. 10 s. ř. s., jelikož ta je splněna již z povahy věci.
[11] Nejvyšší správní soud proto vyhověl návrhu stěžovatelky a ustanovil jí zástupcem
Mgr. Bc. Filipa Schmidta, LL.M., advokáta, se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7. Při výběru
konkrétní osoby zástupce k ustanovení pro řízení o kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní
soud ze skutečnosti, že stěžovatelka žádala, aby jí jako zástupce byla ustanovena
„AK Radil & Schmidt“, neboť „je jí známo, že se „uvedené problematice věnuje a má za to, že její práva
budou řádně hájena.“ Zástupcem stěžovatelky však musí být konkrétní advokát, nikoliv celá
advokátní kancelář, proto Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce zástupcem společníka této
advokátní kanceláře, který jako svou specializaci mimo jiné uvádí též „cizinecké právo, azylové právo“.
II.
[12] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí stěžovatelka v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu
napadá rozhodnutí krajského soudu. Kasační stížnost lze totiž podat toliko z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným
předpokladem perfektní kasační stížnosti, neboť stěžovatelka prostřednictvím námitek vymezí
okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu,
který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné
námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[13] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, v němž mj. uvedl: „Žalobce je též
povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl
správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným,
a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Tyto závěry
rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační stížnosti s tím, že důvody
musí směřovat proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti
je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[14] Tvrzení stěžovatelky obsažená v kasační stížnosti ze dne 8. 7. 2019 nelze v tomto ohledu
považovat za dostatečně konkrétní, aby je bylo možno považovat za kasační námitky.
[15] S ohledem na výše uvedené nesplňuje kasační stížnost všechny náležitosti podle §106
odst. 1 s. ř. s. V tomto případě je povinností soudu vyzvat stěžovatelku k odstranění nedostatků
kasační stížnosti, spočívajících v absenci důvodů stížnosti. Stěžovatelka je povinna kasační
stížnost doplnit ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (§106 odst. 3 s. ř. s.).
III.
[16] Součástí kasační stížnosti stěžovatelka učinila i návrh na přiznání odkladného účinku,
neboť má za to, že jsou splněny všechny předpoklady vyplývající z §73 odst. 2 s. ř. s.
Je přesvědčená o tom, že nepřiznáním odkladného účinku by jí vznikla újma jednak tím,
že v případě návratu do Nigerijské federativní republiky by jí jako samostatné ženě
bez doprovodu hrozilo riziko nelidského a ponižujícího zacházení, tj. mohla by se stát obětí
obchodování s lidmi, a jednak tím, že by byla omezeno její právo na přístup k soudnímu
přezkumu. Stěžovatelka dále uvedla, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezpůsobí
žádnou újmu na právech třetích osob a újma, která tudíž hrozí stěžovatelce je v každém případě
nepoměrně vyšší. Přiznání odkladného účinku nakonec není podle stěžovatelky ani v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatelka totiž respektuje zájem státu na tom, aby se na jeho
území pohybovaly osoby s platným pobytovým oprávněním, přičemž přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti není s tímto zájmem v rozporu, protože nijak nevylučuje vycestování
stěžovatelky do země původu za situace, kdy by její kasační stížnost nebyla po meritorním
přezkoumání shledána důvodnou. Stěžovatelka zdůraznila, že není ve veřejném zájmu umožnit
výkon rozhodnutí, jímž by mohlo dojít k porušení mezinárodních závazků včetně základních
lidských práv jako je právo na ochranu před nelidským a ponižujícím zacházením,
k jehož porušení by mohlo dojít v případě jejího návratu do Nigerijské federativní republiky.
[17] Dne 15. 7. 2019 stěžovatelka doplnila návrh na přiznání odkladného účinku o odborné
vyjádření neziskové organizace La Strada ze dne 10. 7. 2019, z něhož vyplývá, že stěžovatelka
byla v minulosti obětí obchodování s lidmi.
[18] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[19] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že jsou splněny podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 odst. 1 téhož zákona.
[20] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, „jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
[21] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu.
Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[22] Nejvyšší správní soud nicméně setrvale judikuje, že je-li přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma hrozící stěžovateli z jeho výkonu
zpravidla zřejmá již ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud
jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého a rodinného
života.
[23] Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území
České republiky i po dobu probíhajícího řízení o jeho kasační stížnosti [žaloba ve věci
rozhodnutí o vyhoštění cizince má přitom odkladný účinek ex lege, ledaže byl cizinec
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu (srov. §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců)],
neboť pro případ, že by byl se svou kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost
mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy. Takovou
újmu lze zásadně považovat za velmi výrazně zasahující právní sféru cizince (stěžovatele),
často i s nevratnými důsledky (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25).
[24] S ohledem na shora uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že ve vztahu ke kasační
stížnosti stěžovatelky je namístě odkladný účinek přiznat, neboť jinak by stěžovatelka
mohla utrpět újmu nikoliv zanedbatelnou. Současně pokládá Nejvyšší správní soud
za nepravděpodobné, že by v případě přiznání odkladného účinku kasační stížnosti hrozila
újma jiným osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší správní soud
rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy
řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona), a doba, po kterou budou
sistovány účinky napadeného rozsudku (potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká
a shoduje se délkou řízení o kasační stížnosti.
[25] V posuzovaném případě jsou tudíž naplněny všechny shora vymezené podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal.
[26] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
[27] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 téhož zákona).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
Nevyhoví-li stěžovatelka výzvě uvedené ve výroku II. tohoto usnesení ve stanovené lhůtě,
tj. neodstraní-li vady kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat,
soud kasační stížnost o dm í t ne (§37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.).
V Brně dne 16. srpna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu