ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.30.2019:20
sp. zn. 4 Azs 30/2019 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: S. N., zast. Mgr. Umarem
Switatem, advokátem, se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 10. 2018, č. j. CPR-14491-6/ČJ-2018-930310-V223, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2019, č. j. 1 A
105/2018 - 19,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, rozhodnutím
ze dne 5. 4. 2018, č. j. KRPA-45358-14/ČJ-2018-000022, stanovilo stěžovateli novou
lhůtu k vycestování z území České republiky, a to v délce 30 dní od právní moci rozhodnutí
(dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“).
[2] K odvolání žalobce změnila žalovaná napadeným rozhodnutím rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně tak, že za text výroku doplnila: „a poté, co bylo nové závazné stanovisko
Ministerstvem vnitra České republiky, na základě kterého pominuly důvody znemožňující vycestování cizince
ve smyslu §179 zákona č. 326/1999 Sb.“ Ve zbytku žalovaná rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně potvrdila.
[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze,
který ji záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[4] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností.
Zároveň navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel odůvodnil tím,
že nepřiznání odkladného účinku by mělo za následek ukončení pobytu stěžovatele na území
České republiky. Nemohl by proto vyčkat výsledku kasačního řízení a musel by odcestovat
do Uzbekistánu, kde mu hrozí nebezpečí, před nímž v České republice hledá ochranu. Napadené
rozhodnutí podle jeho názoru trpí vadou nezákonnosti.
[6] Žalovaná nesouhlasila s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrzený zásah
práva na spravedlivý proces nemůže být dostatečným důvodem pro legalizaci pobytu na území
České republiky. Podle žalované by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, kterým je požadavek, aby se na území České republiky zdržovali
pouze cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád České republiky.
Podle názoru žalované je nutné, aby účinky správního vyhoštění nastaly co nejdříve po spáchání
protiprávního jednání, má-li být uložené správní vyhoštění účinným opatřením. Žalovaná
proto navrhla, aby kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek.
[7] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat „odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
[8] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského, resp. městského soudu, na které
je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[9] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných a dokládaných stěžovatelem
a dále skutečností vyplývajících ze soudního spisu a napadeného rozhodnutí žalované dospěl
k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s.
ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. jsou naplněny.
[10] Pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces je nezbytné,
aby stěžovatel mohl zůstat na území České republiky do skončení řízení o jeho kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s požadavkem soudního řádu správního zastoupen
advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení
osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto spatřuje u stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám;
tu spojuje s nuceným opuštěním České republiky před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti stěžovatele a v důsledku toho i v nemožnosti účinně realizovat jeho právo
na spravedlivý proces. Zároveň Nejvyšší správní soud vychází z toho, že pokud by nedošlo
k odkladu právních účinků pravomocného rozhodnutí o stanovení nové doby k vycestování
z území České republiky do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, byl by stěžovatel skutečně nucen ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
opustit území České republiky.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
také z hlediska splnění druhého zákonného předpokladu a dospěl k závěru, že přiznání
odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud jde o splnění uvedeného
předpokladu, vychází zde soud z povahy věci, z obsahu spisového materiálu a z vyjádření
účastníků řízení o kasační stížnosti. K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem
se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25,
kde dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit
na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité
zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu,
jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně
konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu
do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[12] Nejvyšší správní soud shledal, že přiznání odkladného účinku, tedy umožnění pobytu
stěžovateli na území České republiky po další, avšak již omezenou, dobu, než rozhodne Nejvyšší
správní soud o jeho kasační stížnosti, představuje v daném případě oproti újmě, která hrozí
stěžovateli, riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity.
[13] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. V projednávané věci postačí přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozsudku městského soudu, neboť podle §172 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí žalovaného již samotné
podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, přičemž i rozhodnutí o stanovení nové doby
k vycestování je třeba považovat za součást rozhodnutí o vyhoštění stěžovatele. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí
rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu