ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.386.2019:29
sp. zn. 4 Azs 386/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) R. M., a b) L.
M., oba zast. JUDr. Petrem Adámkem, advokátem, se sídlem Jeseniova 837/10,
Praha 3, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké
policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 7. 2019,
č. j. CPR-23370-9/ČJ-2018-930310-V236, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, č. j. 4 A 42/2019 - 56,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení
pobytové kontroly, pátrání a eskort rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018, č. j. KRPA-149972-49/
ČJ-2016-000022 uložilo žalobci a) podle §119 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, správní vyhoštění a stanovilo
dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce
12 měsíců.
[2] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodla o odvolání žalobce tak, že zkrátila
dobu, po kterou nelze umožnit žalobci a) vstup na území členských států Evropské unie
z 12 měsíců na 6 měsíců, ve zbylé části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.
[3] Žalobce a) napadl rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“). Ten rozsudkem ze dne 24. 9. 2019, č. j. 4 A 42/2019 – 56, žalobu
zamítl. Městský soud zjistil, že žalobce a) po vydání rozhodnutí, kterým mu byla zrušena platnost
povolení k dlouhodobému pobytu a stanovena lhůta k vycestování v délce 30 dnů od nabytí
právní moci rozhodnutí, pobýval na území České republiky od 28. 2. 2016 do 19. 4. 2016
nelegálně. Městský soud shledal, že lhůta 30 dnů byla dostatečně dlouhá na to, aby žalobce a),
navíc zastoupený advokátem, promyslel podání žaloby, tuto pak podal i s návrhem na přiznání
odkladného účinku a aby podal včasnou žádost o vízum za účelem strpění. Žalobce a) však takto
nečinil a dostal se do situace, kdy pobýval na území České republiky nelegálně. Městský soud
dospěl k závěru o přiměřenosti délky doby vyhoštění v trvání 6 měsíců, a to s ohledem
na okolnosti případu. Námitkám žalobce a) proto nepřisvědčil.
[4] Žalobce a) (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku městského soudu včas podanou
kasační stížností. Navrhl, aby kasační soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel současně navrhl, aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tvrdil,
že právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká by mohla přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám. V důsledku
nepřiznání odkladného účinku by jeho manželce, žijící na území České republiky spolu
s ním a mající zde trvalý pobyt, vznikly potíže s placením nájemného a rovněž náklady na život
by pro ni byly neúnosné. Stěžovatel by měl v případě opuštění České republiky a odcestování
zpět na Ukrajinu potíže získat nové zaměstnání, a manželku tak finančně podporovat.
Jeho setrvání na území České republiky nebude v tomto případě ani v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[6] Žalovaný vyslovil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti s tím,
že stěžovatel je zastoupen advokátem a jeho osobní přítomnost po dobu vedení řízení o kasační
stížnosti na území České republiky není nezbytná.
[7] Nejvyšší správní soud po zvážení vyjádření obou účastníků řízení a obsahu správního
i soudního spisu shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný a přiznal kasační stížnosti odkladný
účinek.
[8] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační
stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského (městského) soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí
by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova
o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným
postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 – 31).
[9] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Nejvyšší správní soud přihlédl ke všem okolnostem případu a shledal, že opuštění území
by pro stěžovatele mohlo znamenat újmu, jež je nepoměrně větší, než by mohla vzniknout jiným
osobám. Pro výkon stěžovatelova práva na spravedlivý proces totiž může být jeho přítomnost
v České republice až do skončení řízení o kasační stížnosti nezbytná. Ačkoli je stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti povinně zastoupen advokátem, nelze opomenout, že součástí práva
na spravedlivý proces je také právo vystupovat osobně v řízení, být v kontaktu se svým právním
zástupcem a udělovat mu konkrétní pokyny či součinnost (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 3. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017 - 32). Taková práva by stěžovatel
v případě opuštění území České republiky vykonávat v podstatě nemohl. Nelze odhlédnout
ani od skutečnosti, že po tuto další, byť časově omezenou, dobu, na niž se bude odkladný účinek
kasační stížnosti vztahovat, může být stěžovatel nadále finančně nápomocen s náklady na bydlení
a s dalšími nezbytnými náklady na život své manželce. Stěžovatel přitom potvrdil, že si je plně
vědom své budoucí povinnosti vycestovat z území České republiky.
[11] Nadto pokládá Nejvyšší správní soud za nepravděpodobné, že by v případě přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti hrozila újma jiným osobám, jelikož tomu žádné indicie
nenasvědčují. Předpoklady pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedené v odst. [9]
ad 1) a 2) tak jsou splněny.
[12] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání
odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu
s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, a dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
Rozpor s důležitým veřejným zájmem, spočívajícím v tom, aby se na území státu nacházely pouze
osoby mající k tomu příslušné oprávnění a dodržující a respektující právní řád České republiky,
Nejvyšší správní soud nedovodil. Ostatně ani žalovaný, byť vyjádřil ke stěžovatelovu návrhu
negativní stanovisko, na existenci takového důležitého veřejného zájmu nepoukázal. Kasační
soud zohlednil i skutečnost, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je rozhodnutím prozatímní povahy, tedy pouze dočasně oddaluje nutnost vycestování stěžovatele
z České republiky, bude-li jeho kasační stížnost zamítnuta.
[13] V posuzovaném případě jsou tedy naplněny všechny shora vymezené podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti
odkladný účinek přiznal.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o nepřiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu