ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.420.2019:25
sp. zn. 4 Azs 420/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally
a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: I. N., zast. Mgr.
Viktorem Klímou, advokátem, se sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2019, č. j. CPR-17131-7/ČJ-2018-930310-V230, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 4
A 53/2019 - 27, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2019, č. j. CPR-17131-7/ČJ-2018-930310-V230, žalovaná
zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
hl. m. Prahy, ze dne 30. 3. 2018 č. j. KRPA-359409-32/ČJ-2017-000022, kterým bylo žalobkyni
podle §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup
na území členských států EU, v délce 12 měsíců.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2019, č. j. 4 A 53/2019 - 27, žalobu
proti rozhodnutí žalované zamítl. Proti uvedenému rozsudku podala žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) kasační stížnost a navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný
účinek. Uvedla, že případný výkon rozhodnutí by pro ni znamenal zásadní újmu, neboť
se zde léčí s vážnými psychickými problémy, kterými trpí v důsledku toho, že porodila
ve vysokém stádiu těhotenství mrtvé dítě. Vytržení ze současného prostředí by pro stěžovatelku
bylo o to závažnější, že je aktuálně v 6. měsíci těhotenství a případný stres spojený s výkonem
správního vyhoštění by mohl vést k zásadnímu zhoršení psychického stavu směřujícímu
pravděpodobně k dalšímu pokusu o sebevraždu. Současně stěžovatelka upozornila, že realizace
správního vyhoštění by zasáhla i do jejího práva na spravedlivý proces. Návrh uzavřela
s tím, že se přiznání odkladného účinku nedotýká zájmů třetích osob a nebude ani v rozporu
s veřejným zájmem.
[3] Žalovaná odmítla, že by při výkonu správního vyhoštění došlo k narušení práva stěžovatelky
na spravedlivý proces, neboť její zájmy v soudním řízení může hájit její zástupce. Současně
žalovaná upozornila, že správní vyhoštění musí být účinné, čehož lze docílit jen v případě,
že je realizováno v co nejkratší době. Prodlužováním pobytu na území České republiky se přitom
cizincům nabízí možnost zintenzivnit zde své vazby a tím pádem i docílit nemožnosti realizace
správního vyhoštění v důsledku nepřiměřeného zásahu do práva na rodinný a soukromý život.
Žalovaná proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zamítl.
[4] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalované k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti upozornila na to, že svou žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odůvodňovala primárně zdravotními důvody spojenými s rizikovým těhotenstvím. Je přitom
nepřiléhavý argument, že by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti došlo k prohloubení
rodinných vazeb stěžovatelky, neboť její manžel je rovněž státní příslušník Uzbekistánu.
Současně stěžovatelka upozornila, že Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek kasační
stížnosti v řízení, v jehož rámci se domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra zamítající její
žádost o mezinárodní ochranu.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat, přitom přiměřeně použije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují
do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter mimořádného institutu,
vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele
jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí.
Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly.
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[8] Je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění,
je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí
přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces.
[9] K těmto závěrům Nejvyšší správní soud dospěl opakovaně, např. v usnesení ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100 (dostupné na: www.nssoud.cz), kde uvádí, že „Nejvyšší správní
soud má za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel
mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení,
jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces
náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“ V této věci bylo sice přezkoumáváno rozhodnutí
o zrušení trvalého pobytu, tím spíše ale uvedené závěry dopadají na následky rozhodnutí
o správním vyhoštění.
[10] K otázce přiznání odkladného účinku ve vztahu ke kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu ve věcech správního vyhoštění Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
19. 11. 2014, č. 1 Azs 160/2014 - 25, uvedl, že zákonodárce nepřiznal ex lege odkladný účinek
kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu ve věcech správního vyhoštění (na rozdíl
například od věcí mezinárodní ochrany). Nejvyšší správní soud má ale za to, že i zde je to
nezbytné pro ochranu práv stěžovatele, a to nejen pro možnost jeho účasti na samotném řízení
o kasační stížnosti, ale zejména v případě, že by věc byla zrušena a vrácena krajskému soudu,
případně žalované nebo správnímu orgánu prvoinstančnímu. Zdejší soud při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže předjímat, že k takové situaci
na základě věcného přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu nemůže dojít, a musí
proto stěžovateli zajistit možnost plnohodnotné účasti na případném dalším řízení.
[11] Nejvyšší správní soud kromě těchto hledisek v dané věci přihlédl i k zdravotnímu stavu
stěžovatelky. Realizace správního vyhoštění by totiž skutečně mohla představovat nepřiměřené
zdravotní riziko jak pro stěžovatelku, tak pro její nenarozené dítě.
[12] Tyto skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při vyvažování újmy, která
by mohla stěžovatelce vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah
do práv a osobní sféry stěžovatelky by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný.
Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit
jakoukoliv újmu jiným osobám. Přiznání odkladného účinku přitom bez dalšího nevede
k tomu, že by v budoucnu bez dalšího znamenalo správní vyhoštění nepřiměřený zásah do práva
stěžovatelky na rodinný a soukromý život. V daném ohledu se jedná o domněnky žalované, které
mohou, avšak nutně nemusí nastat. V tomto vyvažování proto lze dojít k závěru, že by újma
hrozící stěžovatelce v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná
újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku
je proto splněno.
[13] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné
straně újmu hrozící stěžovatelce v případě nepřiznání odkladného účinku a na straně druhé
důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího
veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). S ohledem na důvody
správního vyhoštění leží v daném případě proti podstatné újmě hrozící stěžovatelce riziko
narušení veřejného zájmu jen nízké nebo maximálně mírné intenzity. Nepřiznání odkladného
účinku proto není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že namítaný nežádoucí stav, který v daném případě
stěžovatelce reálně hrozí, představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout žalované či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal,
že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se odkladný účinek kasační stížnosti přiznává.
[15] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu