ECLI:CZ:NSS:2019:5.ADS.70.2019:50
sp. zn. 5 Ads 70/2019 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Na Poříčním právu 1,
Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 12. 3. 2019, č. j. 55 Ad 14/2018 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti shora označenému rozsudku
krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2018,
č. j. MPSV-2018/116458-913.
[2] Usnesením ze dne 29. 4. 2019, č. j. 5 Ads 70/2019 - 23, Nejvyšší správní soud ustanovil
stěžovateli k jeho žádosti pro řízení o kasační stížnosti zástupcem advokáta JUDr. Josefa Šírka.
[3] Přípisem doručeným zdejšímu soudu dne 30. 4. 2019 požádal ustanovený advokát
JUDr. Josef Šírek o zproštění povinnosti stěžovatele zastupovat. Usnesením ze dne 17. 6. 2019,
č. j. 5 Ads 70/2019 – 34, Nejvyšší správní soud této žádosti vyhověl a ustanovil stěžovateli
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Ing. Pavla Fabiana.
[4] Dne 11. 7. 2019 byla zdejšímu soudu doručena žádost ustanoveného zástupce
JUDr. Ing. Pavla Fabiana o zproštění povinnosti zastupovat stěžovatele, a to s odvoláním na §20
odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Jako důvod žádosti ustanovený zástupce uvedl
narušení nezbytné důvěry mezi ním a stěžovatelem, odlišný pohled na řešení problému
stěžovatele a stěžovatelovy nesplnitelné požadavky. Ustanovený zástupce dále uvedl, že jej
stěžovatel dne 23. 6. 2019 kontaktoval prostřednictvím e-mailu, ve kterém mu bez předchozího
projednání věci přikazoval učinit úkony, které jsou v rozporu s jeho přesvědčením. Podle
ustanoveného zástupce je z komunikace se stěžovatelem taktéž evidentní, že nemá o poskytnutí
právních služeb zájem a chová se nevhodně, ustanoveného zástupce uráží a poučuje jej.
[5] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že mezi stěžovatelem
a jeho právním zástupcem byla narušena nezbytná důvěra. Tato skutečnost je také zřejmá
z popsaných neshod a z přiložené e-mailové komunikace. Soud proto usnesením ze dne
18. 7. 2019, č. j. 5 Ads 70/2019 – 44, rozhodl o zproštění povinnosti ustanoveného zástupce
JUDr. Ing. Pavla Fabiana zastupovat stěžovatele v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud současně dospěl k závěru, že další ustanovení zástupce k ochraně zájmů stěžovatele
ve smyslu §35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) není
opodstatněné. Dobrodiní spočívající v ustanovení advokáta je výjimečným institutem, jehož
smyslem je umožnit účastníku řízení s nedostatečnými majetkovými poměry kvalifikované právní
zastoupení za účelem zvýšení ochrany práv; právo účastníků řízení na ustanovení zástupce ovšem
nepochybně nemůže mít podobu práva absolutního (viz například usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. 10 As 212/2018 – 83). Přestože Nejvyšší správní soud ustanovil
stěžovateli v nyní projednávané věci advokáta již dvakrát, stěžovatel evidentně nemá o zastoupení
ustanoveným zástupcem zájem. Z komunikace mezi později ustanoveným zástupcem
a stěžovatelem plyne, že stěžovatel advokátovi direktivně ukládal povinnosti (aniž by s advokátem
projednávanou věc vůbec prodiskutoval). Advokátovi pak výslovně zakázal sdělovat zdejšímu
soudu své vlastní názory, či komentovat „poskytovanou povinnou právní službu“. Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že ztráta důvěry mezi advokátem a stěžovatelem byla opakovaně
zapříčiněna především chováním stěžovatele, čímž se stěžovatel sám zbavil možnosti být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen ustanoveným zástupcem.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel po zproštění povinnosti JUDr. Ing. Pavla Fabiana
k zastupování nebyl nadále v řízení o kasační stížnosti zastoupen, tedy nesplňuje podmínku
povinného zastoupení stanovenou v §105 odst. 2 s. ř. s., vyzval jej Nejvyšší správní soud
výrokem II. usnesení ze dne 18. 7. 2019, č. j. 5 Ads 70/2019 – 44, ke splnění podmínky
povinného zastoupení a to doložením plné moci udělené stěžovatelem advokátovi nebo
prokázáním, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. K tomu soud stěžovateli určil přiměřenou lhůtu 3 týdny. Toto
usnesení bylo stěžovateli řádně doručeno do datové schránky dne 21. 7. 2019. Lhůta k předložení
plné moci udělené k zastupování uplynula v souladu s §40 odst. 2 a 3 s. ř. s. v pondělí 12. 8. 2019.
Ve stanovené lhůtě stěžovatel plnou moc nepředložil, soudu proto nezbylo, než podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost odmítnout, neboť ani na výzvu soudu nebyla splněna
podmínka řízení, soud proto nemohl o věci jednat.
[7] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.;
byl-li návrh odmítnut, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu