ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.115.2019:15
sp. zn. 5 Azs 115/2019 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupený
Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 4. 2019,
č. j. 42 A 7/2019 – 26, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje,
Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 25. 5. 2017,
č. j. KRPU-213681-69/ČJ-2016-040022-SV (dále jen „správní orgán prvního stupně“), bylo
žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), současně byla stanovena doba, po kterou
nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a to v délce jednoho roku
od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky. Správní orgán
prvního stupně zároveň podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovil žalobci dobu
k vycestování z území České republiky do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí, přičemž
současně určil, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle §179 zákona
o pobytu cizinců. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím
ze dne 21. 1. 2019, č. j. CPR-20264-2/ČJ-2017-930310-V235, zamítl a rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ústí
nad Labem, který ji rozsudkem ze dne 8. 4. 2019, č. j. 42 A 7/2019 – 26, zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) poté podal proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňoval tím, že by byl nucen
v případě jeho nepřiznání opustit Českou republiku a tím by mu bylo znemožněno se osobně
účastnit soudního řízení, přičemž by tímto mohlo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý
proces; k tomuto odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
sp. zn. 5 As 73/2011 – 100 (všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
jsou dostupná na www.nssoud.cz), kde bylo rozhodováno v obdobné situaci. Dále stěžovatel
zdůraznil, že by mu bylo v případě nepřiznání odkladného účinku znemožněno se vídat se svým
nezletilým synem, občanem České republiky, který se v současné době nachází v Dětském
domově Krupka. Stěžovatel ho pravidelně navštěvuje, vozí mu dárky a hradí na něj výživné.
Stěžovatel k tomuto také doplnil, že se syna snaží získat do své péče, jeho návrhu nebylo soudy
prozatím vyhověno, stěžovatel však připravuje nezbytné kroky, aby jeho žádost mohla být
v budoucnu vyhodnocena jako důvodná. Vzhledem k tomu, že matka se o svého syna nezajímá,
je stěžovatel (kromě babičky) jediným blízkým příbuzným, kterého nezletilý má. Stěžovatel dále
uvedl, že na území České republiky pobývá již od roku 2007 a má zde vytvořeny komplexní
sociální a pracovní zázemí (podniká jako OSVČ). Kromě svého syna zde má také přátele a Česká
republika pro něj představuje skutečný domov. Stěžovatel má tedy za to, že jakýmkoliv jiným
osobám by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemohla vzniknout v podstatě žádná
újma, naopak stěžovateli by vzhledem k uvedeným skutečnostem vznikla újma nepoměrně větší.
Stěžovatel také uvedl, že v případě potvrzení právního názoru krajského soudu je připraven
vycestovat, nyní se mu však tento postup zdá neúčelný, jelikož by byl vytržen ze svého prostředí
a musel by hradit značné náklady na cestu do své domovské země, v případě úspěchu jeho
kasační stížnosti by tyto náklady musel hradit opětovně při cestě zpět do České republiky.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s jeho
přiznáním nesouhlasil, neboť má za to, že důvodnost uložení správního vyhoštění na základě
naplnění §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců byla řádně prokázána. Námitky
stěžovatele ohledně nepřiměřeného zásahu do rodinného a osobního života považuje žalovaný
rovněž za nedůvodné, jelikož se s nimi vypořádal již správní orgán prvního stupně i žalovaný,
když dospěli k závěru, že tyto skutečnosti nejsou překážkou, pro kterou by stěžovatel nemohl
vycestovat z České republiky a integrovat se v zemi svého původu. Dle žalovaného by bylo
tedy přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v rozporu s důležitým veřejným zájmem,
což je požadavek, aby se na území České republiky zdržovali jen ti cizinci, kteří dodržují právní
řád České republiky.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle
kterého lze přiznat odkladný účinek žalobě, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[9] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí žalovaného, do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných rozhodnutí
správních orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím o kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovateli byl v rámci správního vyhoštění uložen zákaz pobytu
na území členských států Evropské unie na dobu 1 roku, nemohl by stěžovatel přinejmenším
po tuto dobu přicestovat zpět do České republiky, a to ani na krátký čas.
[10] Podstatné přitom je, že pro řádný výkon ústavního práva stěžovatele na spravedlivý
proces je třeba, aby mohl setrvat na území České republiky do skončení řízení o kasační stížnosti.
Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, náleží
k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou
součinnost atd. Nejvyšší správní soud proto shledává možnou újmu především na možnosti
výkonu práva stěžovatele na spravedlivý proces v důsledku nuceného opuštění České republiky
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Ze stejného důvodu ostatně
přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění,
s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, odkladný účinek
na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (viz důvodová zpráva k tomuto ustanovení),
a není tedy bez dalšího dán důvod, proč by obdobnou možnost setrvat na území České republiky
neměl mít vyhošťovaný cizinec i po dobu následného kasačního řízení. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem újmy stěžovatele (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2013,
č. j. 8 As 46/2013 – 36, ze dne 5. 9. 2011, č. j. 5 As 82/2011 – 92, a ze dne 5. 11. 2013,
č. j. 5 As 81/2013 – 14).
[11] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor
s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání
odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s.
Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality
vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného
zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu jen nízké nebo nanejvýš mírné intenzity. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. c) bodu
2 zákona o pobytu cizinců.
[12] Vzhledem k tomu, že soud shledal veškeré podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, nepovažoval již za nutné zabývat se dalšími možnými důvody vzniku újmy,
které uváděl stěžovatel.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba
stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný
účinek, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatele.
[14] V této souvislosti ovšem Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit,
že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné povahy a nijak
nepředjímá rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 13. června 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu