ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.160.2019:44
sp. zn. 5 Azs 160/2019 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: V. G.,
zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Janem Jungem, sídlem Štěpánská 615/24, Praha 1, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská
2176/2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 12. 6. 2019, č. j. 4 A 22/2019 - 19, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2019, č. j.: CPR-36173-3/ČJ-2018-930310-
V230, kterým bylo částečně změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 2. 10. 2018, č. j.: KRPA-369757-20/ČJ-2018-
000022, jímž bylo žalobkyni podle 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou
jí nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce jednoho roku; současně jí byla
v souladu s ustanovením §118 odst. 3 téhož zákona stanovena doba k vycestování z území České
republiky do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Dále bylo ve výroku prvoinstančního
rozhodnutí konstatováno, že se dle závazného stanoviska vydaného podle ustanovení §120a
zákona o pobytu cizinců na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující její vycestování. Žalobou
napadeným rozhodnutím změnila žalovaná prvoinstanční rozhodnutí tak, že zkrátila dobu, po níž
nelze žalobkyni umožnit vstup na území členských států EU z jednoho roku na 10 měsíců.
[2] Společně s kasační stížností podala stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který odůvodnila podáním ze dne 16. 7. 2019.
[3] Svůj návrh odůvodnila stěžovatelka tím, že na území České republiky žije od roku 2014,
a to – mimo cesty do vlasti či za partnerem J. T. B. do Velké Británie – nepřetržitě. Se svým
životním partnerem je bezmála 2 roky a ode dne 25. 10. 2018 spolu začali sdílet společnou
domácnost na adrese S. 995/18, P. 10. Pan B. setrvává na území České republiky jako občan
Velké Británie na základě přechodného pobytu; stěžovatelka má podanou žádost o udělení
pobytového oprávnění – přechodného pobytu občana třetí země z důvodu sloučení s občanem
EU; v této souvislosti byl na den 25. 7. 2019 nařízen výslech stěžovatelky na pracovišti
Ministerstva vnitra (odboru azylové a migrační politiky). Dále stěžovatelka uvedla, že je
zaměstnána v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou ve společnosti Accenture Services,
s.r.o., kde pracuje jako analytička. V případě nepřiznání odkladného účinku by byla nucena
vycestovat do země původu a čekat na výsledek řízení o kasační stížnosti, a to v prostředí,
k němuž nemá žádný vztah. Zároveň by nebyla schopna přispívat na chod společné domácnosti,
u níž činí měsíční náklady 20 000 Kč, jak je zřejmé z nájemní smlouvy. Stejně tak by byla nucena
opustit svou pracovní pozici (navíc by zřejmě nebyla schopna rozvázat svůj pracovní poměr
v řádné výpovědní době, čímž by porušila pracovní kázeň). V závěru stěžovatelka upozornila také
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100,
jež v případě nuceného vycestování dovodilo možnou újmu také z pohledu práva na spravedlivý
proces. K doložení svých tvrzení stěžovatelka předložila vyrozumění o konání výslechu, pracovní
smlouvu s výše uvedenou společností a odkázala na nájemní smlouvu k bytu ze dne 25. 10. 2018,
jež by měla být součástí spisového materiálu.
[4] Žalovaná se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila (namísto toho reagovala přímo na podanou kasační stížnost).
[5] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci
samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že u rozhodnutí o správním
vyhoštění, je újma, hrozící stěžovatelce z jeho výkonu, do značné míry zřejmá a odvoditelná
už ze samotné povahy tohoto rozhodnutí; přinejmenším, pokud jde o zajištění práva
na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života (srov. usnesení zdejšího soudu
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25).
[9] V tomto případě stěžovatelka odůvodňovala hrozící újmu zásahem do partnerského
vztahu s J. T. B. a fungování jejich společné domácnosti na území ČR. Stejně tak upozornila na
řízení o její žádosti o přechodný pobyt za účelem sloučení s občanem EU a stálé zaměstnání u
společnosti Accenture Services, s.r.o. Připomněla také judikaturu Nejvyššího správního soudu
ohledně hrozícího zásahu do jejího práva na spravedlivý proces.
[10] Stěžovatelka tak podle Nejvyššího správního soudu konkretizovala nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám – ve stěžovatelčině
případě jde zejména zásah do práva na soukromý a rodinný život, neboť v České republice žije
se svým partnerem ve společné domácnosti. Tyto skutečnosti vyplývají jak z nájemní smlouvy
na pronájem bytu na adrese S. 995/18, P. 10, tak s čestného prohlášení J. T. B. ze dne
12. 12. 2018 obsaženého ve správním spise. Z prohlášení pana B. vyplývá, že se žalobkyní udržuje
partnerský vztah od roku 2017, byť původně v Belgii, kde stěžovatelka pobývala na studijním
pobytu v rámci programu Erasmus, následně však v České republice; než začali žít ve společné
domácnosti, stěžovatelka většinou bydlela v jeho pronajatém bytě. Vedle rodinného života
stěžovatelky nelze opomíjet ani její ostatní (zejména pracovní) život, který by byl nuceným
vystěhováním zasažen obdobným způsobem. Pracovní poměr se společností Accenture Services,
s.r.o. sice – jak vyplývá z pracovní smlouvy – trvá teprve od 6. 5. 2019, nicméně není
bez významu, že jde o hlavní pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou, nadto v relativně
kvalifikované pozici, kterou by musela v případě vycestování opustit.
[11] Pro účely rozhodování o přiznání odkladného účinku tak stěžovatelka dostatečně
identifikovala a doložila jí hrozící újmu. Pokud jde o poměřování újmy, která by mohla
stěžovatelce vzniknout, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, Nejvyšší správní soud
neshledal, že by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti do doby jeho rozhodnutí o věci
samé jiných osob jakkoli negativně dotklo. Zásah do práv stěžovatelky by byl v případě
nepřiznání odkladného účinku podstatný, neboť opuštění území České republiky by mohlo
narušit její partnerské, ale také pracovní vazby; to vše předtím, než by Nejvyšší správní soud
rozhodl o její kasační stížnosti. Současně by nemohla své zájmy náležitým způsobem hájit,
neboť by nemohla vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat
mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod., což jsou podstatné aspekty práva
na spravedlivý proces (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2011,
č. j. 5 As 82/2011 - 92). Naproti tomu nelze z okolností věci dovodit, že by přiznání odkladného
účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám.
[12] Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
podmínky, podle níž přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, přičemž i tu má za splněnou. V daném případě stojí proti újmě, která hrozí stěžovatelce,
riziko narušení veřejného zájmu pouze mírné intenzity. Stěžovatelka nebyla vyhoštěna z důvodu
ohrožení bezpečnosti státu, nýbrž z důvodu podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu
cizinců, tj. pobytu na území na území České republiky bez platného oprávnění.
[13] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žaloba
stěžovatelky proti pravomocnému rozhodnutí o jejím správním vyhoštění měla ex lege odkladný
účinek, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují
až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného usnesení městského
soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalovaného ve věci správního vyhoštění stěžovatelky.
[14] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu