ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.275.2018:22
sp. zn. 5 Azs 275/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: M. M.,
zastoupená Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2018, č. j. 33 Az 16/2017 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2015, č. j. OAM-751/ZA-ZA13-ZA20-2017 rozhodl
žalovaný o tom, že žádost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) o udělení mezinárodní ochrany
je nepřípustná podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“),
a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavuje.
[2] Rozsudkem ze dne 20. 7. 2018, č. j. 33 Az 16/2017 - 56, Krajský soud v Brně (dále jen
„krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl; rozhodnutí žalovaného vzal
za dostatečně odůvodněné. Stěžovatelka podle krajského soudu v obou pohovorech k žádosti
o udělení mezinárodní ochrany tvrdila v zásadě obdobné skutečnosti. Krajský soud považuje
za logické i to, že žalovaný podrobně nesrovnával zprávy o zemi původu z roku 2016 a 2017,
pokud zaujal stejný názor jako v prvotním rozhodnutí, tedy že hrozba vážné újmy na zdraví
či životě v případě návratu stěžovatelky do místa jejího posledního pobytu na Ukrajině
bezprostředně nehrozí. Ekonomické a sociální poměry na Ukrajině nelze mít na základě zpráv
o zemi původu za natolik nesnesitelné, aby založily důvod pro přiznání doplňkové ochrany
z důvodu hrozby vážné újmy. Ve vztahu k posouzení opakované žádosti stěžovatelky lze označit
za irelevantní i tvrzení stěžovatelky, že její syn trpí genitální kýlou. Syn stěžovatelky nemá status
žadatele o mezinárodní ochranu a především je již zletilý. Taktéž skutečnost, že má stěžovatelka
v České republice partnera, nepředstavuje vzhledem k projednávané věci důvod hodný zvláštního
zřetele.
[3] Stěžovatelka napadla kasační stížností rozsudek krajského soudu z důvodu,
který podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen s. ř. s.), tedy z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení.
[4] V kasační stížnosti opakovaně vyjádřila nesouhlas se závěry žalovaného a uvedla,
že konflikt na Ukrajině nadále graduje a z ukrajinských médií je zřejmé, že jsou mírové dohody
z Minsku stále porušovány. Oproti předchozí žádosti pak stěžovatelka nově uvedla, že běloruská
a ruská vojska provádí vojenská cvičení poblíž Kyjeva, na Ukrajině je již čtyři roky válka
a do místa jejího bydliště přiváží rakve s mrtvými mužskými těly. Stěžovatelka také zdůrazňuje,
že od podání první žádosti, ke kterému došlo 11. 9. 2016, se bezpečnostní situace na Ukrajině
bezpochyby vyvinula a mohla ve stěžovatelce vyvolat mnohem hlubší obavy. Podle stěžovatelky
je bezpečnostní situace na Ukrajině nedostatečně zmapovaná, a ačkoliv je ohniskem bojů
především Doněckoluhanská oblast, týká se konflikt celé země, ať už z bezpečnostního,
nebo z ekonomického hlediska.
[5] Stěžovatelka se domnívá, že žalovaný byl povinen srovnat přezkoumatelným způsobem
zprávy o zemi původu v nynějším řízení o její opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany
se zprávami o zemi původu, jež byly součástí správního spisu v prvotním řízení o udělení
mezinárodní ochrany. Měl tak provést, aby bylo patrné, že je situace na Ukrajině naprosto
totožná jako v době vedení řízení o stěžovatelčině předchozí žádosti, a je skutečně dán zákonný
důvod pro zastavení řízení.
[6] Stěžovatelka dále vyslovuje svůj nesouhlas se závěry krajského soudu, podle kterého
je logické, že žalovaný zprávy o zemi původu z roku 2016 a 2017 podrobně nesrovnával, pokud
zaujal stejný názor jako v prvotním rozhodnutí, tedy že hrozba vážné újmy na zdraví či životě
v případě návratu žalobkyně do místa jejího posledního pobytu na Ukrajině (Ivanofrankivská
oblast) bezprostředně nehrozí a že skutkový stav věci byl zjištěn řádně a dostatečně podpořen
zprávami o zemi původu. S ohledem na skutečnost, že se bezpečnostní situace i ozbrojený
konflikt na Ukrajině vyvíjí, byl dle stěžovatelky žalovaný povinen uvést konkrétní důvody,
pro které neshledává, že by se stávající bezpečnostní situace na Ukrajině neměla být pro
stěžovatelku nepříznivou. Závěrem stěžovatelka podotýká, že v České republice informují média
o konfliktu na Ukrajině mnohem vlažněji než na Ukrajině.
[7] Vzhledem k výše uvedenému stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
Krajského soudu v Brně, ze dne 20. 7. 2018, č. j. 33 Az 16/2017 - 56, zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu byly vydány
v souladu s právními předpisy. Žalovaný neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany, neboť neuvedla žádnou novou skutečnost ve smyslu
zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení
důkazů. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro její nedůvodnost zamítl.
[9] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, se ve smyslu §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Zákonný pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti,
představuje neurčitý právní pojem, jehož výklad provedl Nejvyšší správní soud již ve svém
usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném pod č. 933/2006 Sb. NSS.
O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových
případech:1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon,
tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit
výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní
právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud krajský soud
ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu nebo krajský soud v jednotlivém případě
hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelka podala první žádost o udělení mezinárodní
ochrany dne 11. 9. 2016 a jako důvod jejího podání při následném pohovoru uvedla,
že má v České republice rodinu a partnera, se kterým sdílí společnou domácnost. Na Ukrajinu
se vrátit nechce kvůli obavám z válečného konfliktu, přičemž popsala jeden incident, kdy se měli
separatisté poblíž Mukačeva snažit vyvolat konflikt, ale policie je rozehnala. Mezinárodní ochrana
nebyla stěžovatelce rozhodnutím ze dne 27. 2. 2017, č. j. OAM-787/ZA-ZA11-2016 udělena,
neboť nebyly naplněny podmínky zákona o azylu. Proti rozhodnutí správního orgánu podala
stěžovatelka dne 11. 4. 2017 opožděnou žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který tuto žalobu
usnesením ze dne 29. 5. 2017 odmítl. Následně podala stěžovatelka kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu, avšak i tato byla dne 27. 7. 2017 odmítnuta z důvodu nesplnění podmínek
řízení.
[12] Opakovanou žádost o mezinárodní ochranu podala stěžovatelka dne 12. 9. 2017,
přičemž při pohovoru uvedla, že o mezinárodní ochranu žádá především proto, že je na Ukrajině
již čtvrtým rokem válka, ruská a běloruská vojska provádí společná vojenská cvičení poblíž
Kyjeva a tato cvičení ohrožují celý stát. Do jejího města přivážejí rakve se zabitými muži.
Má obavy, že by jejího syna mohli do války kdykoliv povolat. Tyto informace má stěžovatelka
z internetu a televize, jelikož na Ukrajině byla naposledy v dubnu 2015. Dalším důvodem,
pro který žádá o mezinárodní ochranu, je, že má v České republice přítele, se kterým žije,
a také syna, který trpí genitální kýlou a byla mu doporučena operace.
[13] K otázce opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud
podrobně vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 – 65; mimo jiné
konstatoval:„Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany
je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení
žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném
podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají
na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí
než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“
V tomto rozsudku zdejší soud dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti,
ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu
poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně
zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 – 57“.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 –
96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „správní orgán je povinen v řízení o opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany zkoumat v souladu s §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění týkající se důvodů pro udělení azylu nebo důvodů pro udělení
doplňkové ochrany, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní
ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost opakované žádosti
je tak třeba posuzovat z pohledu možných nových skutečností a zjištění pro udělení jak azylu, tak udělení
doplňkové ochrany. Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany takové nové skutečnosti nebo
zjištění, je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout.
V opačném případě řízení o nepřípustné žádosti podle §25 písm. i) zákona o azylu zastaví.“ Lze rovněž
poukázat na rozsudek ze dne 8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 – 74, ve kterém Nejvyšší správní
soud dospěl k následujícímu závěru: „Bylo-li řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastaveno
pro nepřípustnost podle §25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zkoumá správní soud pouze to,
zda byly dány podmínky pro zastavení řízení. Důvody uváděné žadateli se zabývá pouze z toho hlediska,
zda jim mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohli uvést, či zda jim v tom nebránily objektivní
důvody, zpravidla spočívající v tom, že o těchto důvodech vůbec nevěděli nebo je nemohli z objektivních
či legitimních subjektivních příčin uvést.“
[14] Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou stěžovatelčinu námitku, podle které měl
žalovaný přezkoumatelným způsobem srovnat zprávy o zemi původu v nynějším řízení o její
opakované žádosti o mezinárodní ochranu se zprávami o zemi původů v prvotním řízení,
aby zjistil, že jsou skutečně dány důvody pro zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany
podle §25 písm. i) zákona o azylu. K požadavkům na odůvodnění správního rozhodnutí
o zastavení řízení o další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle §11a odst. 3
zákona o azylu se Nejvyšší správní soud vyjadřoval již ve svém rozhodnutí ze dne 3. 10. 2017,
č. j. 9 Azs 185/2017 - 38. Odůvodnění takového rozhodnutí musí obsahovat zdůvodněný závěr,
že 1) cizinec v další opakované žádosti neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní
z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech,
2) nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat
opodstatněnost nové žádosti. Rozhodnutí o zastavení řízení o další opakované žádosti nebude
zpravidla nutné odůvodňovat natolik důkladně jako v případě první opakované žádosti.
Pokud by v obou těchto rozhodnutích byly řešeny stejné otázky, nic nebrání odkazu na relevantní
části předchozího rozhodnutí. Účelem odůvodnění správního rozhodnutí není opakovat
již jednou vyřčené a rozhodnutí o žádostech téhož cizince na sebe věcně navazují,
byť jsou vydávána v různých řízeních.
[15] Na základě zjištění ze správního spisu lze jednoznačně konstatovat, že stěžovatelka
v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedla žádné nové informace
či skutečnosti oproti své prvotní žádosti a žalovaný tento závěr ve svém rozhodnutí náležitě
odůvodnil. Zhodnocením poměrů na Ukrajině a jejich případnou změnou se žalovaný
dle Nejvyššího správního soudu mohl a měl skutečně zabývat obšírněji, nežli pouze odkázat
na zprávy o zemi původu, které pro své rozhodnutí použil. Toto pochybení lze ale považovat
za dílčí nedostatek, který nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného nezakládá, neboť dané
informace o situaci na Ukrajině, ať už politické či bezpečnostní, byly součástí spisového materiálu
ke stěžovatelčině žádosti o mezinárodní ochranu a mohla se k nim vyjádřit.
[16] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit stěžovatelčině námitce, že by situace na Ukrajině
byla nedostatečně zmapovaná. Zprávy o zemi původu stěžovatelky, jež jsou součástí správního
spisu, mapují celkovou situaci a její vývoj velmi podrobně. Informace o Ukrajině ze dne
24. července 2017 zpracovaná Ministerstvem vnitra, odborem azylové a migrační politiky
se konkrétně bezpečností situaci věnuje v bodě 3, přičemž mapuje i bezpečnostní situaci
v jednotlivých oblastech. Ivanofrankivská oblast, ze které stěžovatelka pochází, je pod kontrolou
ukrajinské centrální vlády a dle posledních dostupných informací v ní nedocházelo k žádným
bezpečnostním incidentům. K bezpečnostní situaci na Ukrajině se vyjadřoval i Nejvyšší správní
soud např. v rozhodnutí ze dne ze dne 30. 8. 2017, č. j. 5 Azs 134/2017 – 24: „Ozbrojený konflikt
na Ukrajině probíhá pouze ve východní části země (v Luhanské a Doněcké oblasti). Jedná se tedy o ozbrojený
konflikt, při kterém nejsou zasaženy všechny části Ukrajiny Nynější situace na Ukrajině proto nezpůsobuje,
že by každý civilista byl vystaven z důvodu své pouhé přítomnosti na území Ukrajiny reálnému nebezpečí
vážné újmy.“ Dále srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015,
č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, či ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Azs 260/2016 – 40, nebo již zmiňovaný
rozsudek ze dne 17. 12. 2015, č. j. 5 Azs 158/2015 - 24).
[17] Nejvyšší správní soud si je samozřejmě vědom složité bezpečnostní i ekonomické situace
na Ukrajině, kam se stěžovatelka z lidsky pochopitelných důvodů vrátit nechce. Nicméně,
chce-li zůstat v České republice kvůli své rodině, jak výslovně uvedla při svém pohovoru
s žalovaným, nemůže za daných okolností využívat institut žádosti o udělení mezinárodní
ochrany. Je potřeba využít institutů jiných a podrobit se režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a to bez ohledu na složitost mechanismů, které tento předpis upravuje (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 5. 2017, č. j. 9 Azs 13/2017 – 32).
[18] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v případě napadeného rozsudku neshledal žádné
zásadní pochybení ze strany krajského soudu, který se svým postupem nikterak neodchyluje
od shora uvedené judikatury, jež je jednotná, ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal
žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
z nichž vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu