ECLI:CZ:NSS:2019:5.AZS.305.2019:50
sp. zn. 5 Azs 305/2019 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. I, zastoupen
JUDr. Petrem Adámkem, advokátem se sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
25. 7. 2019, č. j. 10 A 173/2015 - 48,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 13. 10. 2015, č. j. MV-100238-5/SO-2015, bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne
3. 6. 2015, č. j. OAM-373-14/ZR-2015, kterým bylo zrušeno povolení žalobce k trvalému pobytu
podle §87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, neboť cizinec závažným
způsobem narušuje veřejný pořádek, a současně byl žalobci udělen výjezdní příkaz s platností
30 dnů od právní moci rozhodnutí.
[2] Žalobce následně podal žalobu proti rozhodnutí žalované u Městského soudu v Praze,
který tuto žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) nyní podal proti rozsudku městského soudu kasační stížností
spolu s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[4] V návrhu na přiznání odkladného účinku stěžovatel uvedl, že se nyní nachází ve výkonu
trestu odnětí svobody ve věznici MS Praha 4 – Pankrác a s ohledem na jeho dobré hodnocení
bude stěžovatel v říjnu podávat žádost o podmíněné propuštění. V případě podmíněného
propuštění by poté musel s ohledem na pravomocné rozhodnutí žalované vycestovat z území
České republiky. Stěžovatel dále namítá, že by pro něj vycestování do země původu bylo velice
obtížné, na území České republiky přicestoval se svou matkou, když mu bylo asi 10 let a trvalý
pobyt získal na základě sloučení rodiny. Na území České republiky žijí i další jeho příbuzní
z matčiny strany, někteří mají trvalý pobyt a někteří i české občanství. Stěžovatel je korejské
národnosti, ale pochází z ostrova Sachalin, který je součástí Ruské federace, Ruskou federaci však
od svého příjezdu do České republiky nikdy nenavštívil, není seznámen se základy života v ruské
společnosti, taktéž má špatnou znalost ruského jazyka a těžko by se tak zařazoval do ruské
společnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud by jeho kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný
účinek, výkon správního rozhodnutí by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než by mohla
vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Jiné osobě by naopak vznikla újma,
a to poškozené, které by nemohl splácet přiznanou náhradu škody. Stěžovatel si je vědom svého
protiprávního jednání, chybu si uvědomuje a chce ji odčinit, trest si tvrdě odpykal. Zrušení
trvalého pobytu a povinnost vycestovat považuje za mnohem horší trest, než k němuž byl
odsouzen, pokud bude nucen vycestovat do země, kde nemá s ohledem na absenci jazyka
i jakýchkoli sociálních vazeb šanci na přežití.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že přiznání
odkladného účinku nepodporuje. Poukázala na to, že zrušení platnosti povolení k trvalému
pobytu nestaví mezi stěžovatele a Českou republiku nepřekonatelnou bariéru. Je mu odebíráno
jen nejvyšší možné pobytové oprávnění. Stěžovatel si může požádat o pobytové oprávnění
nižšího stupně; odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015.
č. j. 6 Azs 163/2015 – 47, v němž se mimo jiné uvádí: „Je-li následně – v důsledku povinnosti opustit
území státu – ve hře ohrožení nějakých základních práv (např. práva na život, práva nebýt podroben mučení nebo
nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, nebo koneckonců i práva na respektování soukromého
a rodinného života), slouží k jejich ochraně jiné právní prostředky (poskytnutí mezinárodní ochrany, jiné pobytové
tituly, např. za účelem strpění pobytu pro existenci překážek vycestování atp.).“ Nesdílí názor stěžovatele,
že by výkon nebo jiné právní následky jejího rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a že to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Poukazuje na to, že stěžovatel může případně usilovat
o jiné pobytové tituly a k nucenému vycestování nemusí dojít. Navrhuje, aby odkladný účinek
kasační stížnosti přiznán nebyl.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se přitom užije přiměřeně.
[7] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že vzhledem k stávajícím poměrům stěžovatele
mu bezprostřední újma nehrozí. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne
16. 12. 2014 shledán vinným ze spáchání zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 3 písm. a)
zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník a z přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1
trestního zákoníku. Za tyto trestné činy byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let
s dohledem a dále mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozené, z jejíhož vydírání byl
shledán vinným. Vzhledem k tomu, že stěžovatel neplnil podmínky dohledu, byl na základě
rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2017 povolán k výkonu trestu odnětí svobody
na dobu 3 let ve věznici s dozorem. Stěžovatel se tedy dosud nachází ve výkonu trestu
a bezprostřední nutnost vycestování a s tím spojená stěžovatelem tvrzená újma mu nehrozí.
[9] Vzhledem k tomu, že nebyla splněna již první podmínka pro přiznání odkladného účinku,
přičemž obě musí být splněny kumulativně, Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele zamítl, aniž
by posuzoval rozpor případného přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 3. října 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu