ECLI:CZ:NSS:2019:6.AS.75.2019:19
sp. zn. 6 As 75/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj) a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. K.,
proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Valdice, se sídlem nám. Míru 55, Valdice,
ve věci nezákonného zásahu žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. března 2019 č. j. 30 A 74/2018 - 61,
takto:
I. Řízení se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) si odpykává trest odnětí svobody ve věznici Valdice.
Dva z jeho spoluvězňů jsou jeho dlužníky na základě vykonatelných platebních rozkazů
vydaných okresními soudy. Usneseními Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově
a Okresního soudu v Pardubicích byl již nařízen výkon příslušných platebních rozkazů,
a to přikázáním peněžitých pohledávek – peněžních prostředků, které Věznice Valdice spravuje
pro oba povinné. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaná strhává peněžní prostředky
v jeho prospěch nesprávně, resp. v nedostatečné výši, zejména protože provádí ze spravovaných
prostředků srážky na náklady výkonu trestu, ponechává povinným v dispozici větší část
prostředků, než vyžaduje zákon, a nedodržuje pořadí pohledávek. Obrátil se proto na Krajský
soud v Hradci Králové (dále též „krajský soud“) se žalobou, v níž požadoval, aby krajský soud
označil postup žalované za nezákonný zásah ve smyslu §82 a násl zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a přikázal jí jej ukončit.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesením pro nedostatek
podmínek řízení. Konstatoval – na základě citací z judikatury Nejvyššího správního soudu –
že nebyly splněny podmínky řízení. Jednání napadené žalobou nemůže být pojmově nezákonným
zásahem, neboť žalovaná v dané věci nevystupuje jako správní orgán, nýbrž pouze
jako uschovatel a správce peněžních prostředků na účtech povinných.
[2] Proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu brojil žalobce (dále
jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností ze dne 12. dubna 2019, ve které mimo
jiné navrhl, aby mu byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. května 2019 č. j. 6 As 75/2019 - 11
tuto žádost zamítl s odůvodněním, že podmínkou pro ustanovení zástupce je splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že stěžovatel tyto podmínky nenaplnil, neboť kasační stížnost je v jeho případě zjevně
neúspěšným návrhem. Jelikož osvobození od soudních poplatků bylo stěžovateli přiznáno
již dříve usnesením krajského soudu, zdejší soud mu je zde citovaným usnesením odňal a zároveň
zamítl žádost o ustanovení zástupce. V návaznosti na to vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě
15 dnů zaplatil soudní poplatek za podání kasační stížnosti a aby ve lhůtě dvou týdnů předložil
plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, příp. doložil
své odpovídající právní vzdělání. Usnesení nabylo právní moci dne 10. května 2019.
[4] Dne 15. května 2019 se stěžovatel na Nejvyšší správní soud obrátil s opětovnou žádostí
o osvobození od soudních poplatků a návrhem na ustanovení zástupce.
[5] Podle předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu „o opakované žádosti o osvobození
od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje
nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. června 2008 č. j. 4 Ans 5/2008 - 65). Celá nová žádost
stěžovatele je však pouze právní polemikou s odůvodněním předchozího usnesení,
jímž mu Nejvyšší správní soud odňal osvobození od soudních poplatků a neustanovil zástupce.
Nejedná se tedy vůbec o nové skutečnosti, nýbrž o právní argumenty, u nichž nadto nic nebránilo
stěžovateli, aby je uplatnil již v původní žádosti, neboť názor na věc i argumenty Nejvyššího
správního soudu znal již z jeho dřívějších rozhodnutí v obdobných věcech, kde taktéž vystupoval
jako stěžovatel (např. z usnesení ze dne 2. dubna 2019 č. j. 6 As 56/2019 - 11). Není tak žádný
důvod rozhodovat o opakované žádosti stěžovatele.
[6] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě Nejvyššího správního soudu
k zaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud řízení o jeho kasační stížnosti zastavil
v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.,
jak je uvedeno ve výroku I. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel ve stanovené
lhůtě neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti (nedostatek právního zastoupení ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s.) přestože k tomu byl rovněž vyzván, jak je popsáno výše.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (ustanovení §53
odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 12. června 2019
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu