ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.120.2019:16
sp. zn. 7 As 120/2019 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019,
č. j. 10 A 17/2019 - 51,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“)
domáhá ochrany proti nečinnosti žalované při vyřizování žádosti o poskytnutí informací. Městský
soud výroky I. a II. v záhlaví uvedeného usnesení zamítl žádost žalobce o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce a výrokem III. téhož usnesení odmítl jeho návrh
na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalované povinnost zdržet se všech
dehonestujících i diskriminačních výroků při výkonu své funkce, které snižují důstojnost žalobce.
[2] Dne 8. 4. 2019 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce (dále
též „stěžovatel“) proti napadenému usnesení městského soudu.
[3] Soud posoudil kasační stížnost nejprve v rozsahu výroků I. a II. napadeného usnesení.
Stěžovatel neuvedl, z jakého důvodu usnesení městského soudu napadá, kasační stížnost tedy
neobsahovala všechny náležitosti podle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Jelikož pro tento nedostatek nebylo
možné v řízení o ní pokračovat, soud ji v této části v souladu s §37 odst. 5 větou druhou s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[4] K odstranění vad kasační stížnosti soud stěžovatele nevyzýval. Soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel opakovaně podával typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace
požadovaných po žalované, ve kterých opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodovaly zpravidla
shodně jako v projednávaném případě. Rovněž Nejvyšší správní soud rozhodoval
o projednatelných kasačních stížnostech proti těmto rozhodnutím v nedávné době nesčetněkrát
(stěžovatel se ke dni rozhodnutí obrátil na zdejší soud ve více než 260 věcech), přičemž v žádném
z těchto případů nebyl stěžovatel úspěšný (viz např. rozsudky ze dne 10. 1. 2019,
č. j. 10 As 325/2018 - 12; ze dne 16. 1. 2019, č. j. 6 As 368/2018 - 10; ze dne 17. 1. 2019,
č. j. 9 As 445/2018 - 15; ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 89/2019 - 13; nebo ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 10 As 86/2019 - 13).
[5] V této situaci není povinností kasačního soudu, aby v dalším typově totožném a právně
nikterak složitém řízení poučoval stěžovatele o povinnosti odstranit vady kasační stížnosti.
Pokud stěžovatel „vrší“ soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí
soudů, přestože v právně totožných věcech již byl pravomocně vysloven závazný názor
Nejvyššího správního soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle soudu
správné, aby jej tížila povinnost podat projednatelnou kasační stížnost, aniž by na tuto okolnost
byl soudem dále opakovaně upozorňován. Uvedené platí tím spíše, má-li stěžovatel právnické
vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. V projednávané věci se proto jeví neefektivním
a formalistickým stejnému stěžovateli adresovat výzvu k odstranění vad podání podle §37 odst. 5
věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Takový postup by ve skutečnosti znamenal, že by jej
soud nadbytečně informoval o skutečnostech, o nichž objektivně musí vědět. Obdobným
způsobem ostatně postupoval ve věci stěžovatele rovněž Ústavní soud v řízení vedeném
pod sp. zn. IV. ÚS 2319/19. Pro úplnost soud dodává, že stěžovatel byl s výše popsaným
postupem seznámen již v usneseních ze dne 25. 4. 2019, č. j. 9 As 121/2019 - 14, či ze dne
30. 4. 2019, č. j. 9 As 122/2019 - 16, která nabyla právní moci dne 30. 4. 2019 a dne 9. 5. 2019.
V nyní posuzovaném případě tak měl stěžovatel možnost doplnit kasační stížnost až do dne
vydání tohoto usnesení, avšak této možnosti nevyužil.
[6] Následně Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v rozsahu výroku III.
napadeného usnesení městského soudu. Dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, které je
podle své povahy dočasné, neboť rozhodnutí o předběžném opatření slouží k zatímní úpravě
poměrů účastníků řízení a zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí,
stane vykonatelným (§38 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost proti takovému rozhodnutí je podle
§104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná. Proto ji Nejvyšší správní soud dle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[7] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, neboť nebyly
splněny podmínky pro její věcné projednání. Obdobně soud postupoval ve věcech
vedených pod sp. zn. 9 As 121/2019, sp. zn. 9 As 122/2019, sp. zn. 8 As 170/2019,
sp. zn. 10 As 115/2019, sp. zn. 2 As 163/2019, sp. zn. 8 As 104/2019, či sp. zn. 8 As 247/2019.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost
odmítnuta.
[9] Pro úplnost soud dodává, že se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nezabýval
splněním poplatkové povinnosti ani povinným zastoupením stěžovatele, neboť shora uvedené
okolnosti bránily věcnému projednání návrhu a vylučovaly další postup v řízení. V takové situaci
není úkolem soudu řízení dále vést, ale naopak jej bez dalšího ukončit (přiměřeně
srov. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48; a ze dne 11. 6. 2014,
č. j. 3 As 109/2014 - 10).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. září 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu