ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.155.2015:223
sp. zn. 7 As 155/2015 - 223
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy, soudkyně
a soudců Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Aleše Roztočila
a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: EUROVIA CS, a. s., se sídlem Národní 10, Praha 1,
zastoupená Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 301/8, Praha 1, proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno,
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2015,
čj. 62 A 42/2015-112,
takto:
Věc se v rací k projednání a rozhodnutí čtvrtému senátu.
Odůvodnění:
[1] Rozšířený senát rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, čj. 7 As 155/2015-160, zamítl kasační
stížnost žalobkyně (stěžovatelky) jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že krajský soud
správně odmítl žalobu stěžovatelky jako opožděnou.
[2] Rozšířený senát ve shora označeném rozsudku zaujal následující právní názor:
I. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již
z povahy věci nezákonným zásahem, je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek §85 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), části věty před středníkem.
Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který
doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco
u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl
domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové
zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici,
avšak nevyužil jich, musí být žaloba odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §85 s. ř. s.
II. Objektivní lhůta k podání zásahové žaloby (§84 odst. 1 věta druhá s. ř. s.) počíná běžet
od okamžiku, kdy započalo jednání veřejné správy, tj. odkdy se objektivně mohly účinky jednání
projevit v žalobcově právní sféře. Oproti tomu subjektivní lhůta k podání této žaloby (§84 odst. 1
věta první s. ř. s.) počíná běžet okamžikem, kdy se do sféry žalobce dostanou takové informace,
na jejichž základě mohl seznat, v čem jednání veřejné správy, jež má být nezákonným zásahem,
spočívá a že je zaměřeno proti němu. Povědomost o protiprávnosti, tedy znalost práva, není v tomto
kontextu podstatná.
III. Posuzování včasnosti zápůrčí žaloby se odvíjí mimo jiné od toho, jakým způsobem byly vypořádány
prostředky ochrany či nápravy, které byly žalobci k dispozici, resp. byl povinen je uplatnit. Takovýto
řádný postup žalobci nesmí být na újmu, zejména mu nemůže zkrátit lhůty k podání žaloby
v tom smyslu, že by začaly běžet předtím, než se stane zřejmým, jak bylo s uplatněnými nesoudními
prostředky ochrany či nápravy naloženo. Proto subjektivní žalobní lhůta nemůže v daném případě
začít běžet dříve, než se informace o tom dostala do sféry žalobce. Využije-li však žalobce prostředky
ochrany, které není povinen uplatnit, nemá tento jeho krok na běh lhůt pro podání zásahové žaloby
žádný vliv.
[3] Stěžovatelka napadla rozsudek rozšířeného senátu ústavní stížností. Ústavní soud nálezem
ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, tento rozsudek zrušil, neboť dospěl k závěru,
že jím bylo porušeno právo na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
[4] Ústavní soud ve svém nálezu mimo jiné uvedl následující:
43. V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle §82 a ná sl.
s. ř. s. je důležité - ačkoliv rozšířený senát této tezi nepřál - rozlišovat různé typy zásahů
a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů. Ústavní soud souhlasí s rozšířeným senátem,
že k posouzení povahy zásahu nestačí pouze tvrzení žalobce. Správní soud musí při hodnocení
povahy zásahu vycházet z objektivních skutečností a musí na jejich základě vyhodnotit, jakou
povahu zásah má. Pokud v té souvislosti ovšem dojde k opačnému závěru než žalobce (např. nebude
mít za to, že napadený zásah je trvající, což bude mít dopad na počítání lhůty k podání žaloby a její
včasnost), musí dát žalobci možnost na tento odlišný pohled soudu reagovat. Držení dokumentů
převzatých při místním šetření v tomto konkrétním případě představovalo trvající zásah. V případě
těchto zásahů obecně musí s ohledem na zásadu bezrozpornosti právního řádu platit pravidlo, podle
kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu subjektivní i objektivní lhůty
k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu. V případě stále neukončeného
trvajícího zásahu pak ústavně-konformní výklad pojmu "dozvěděl se" (§84 odst. 1 věta první
s. ř. s.) odpovídá pojmu "dozvídá", a výklad pojmu "došlo" (§84 odst. 1 věta druhá s. ř. s.),
odpovídá pojmu "dochází". V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta
k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu ve skutečnosti začíná každý den znovu.
44. V této konkrétní věci rozšířený senát porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky tím, že dospěl
k závěru o nutnosti počítat objektivní lhůtu k podání zásahové žaloby proti trvajícímu zásahu
od počátku zásahu, na základě čehož shledal její žalobu opožděnou. S ohledem na chybnou
kvalifikaci povahy napadeného zásahu neobstojí ani jeho závěr o uplynutí subjektivní lhůty, která
také nemůže u neukončeného trvajícího zásahu uplynout. Nerespektoval pak požadavky práva
na spravedlivý proces, pokud stejně jako krajský soud přeformuloval petit stěžovatelčiny žaloby
a nedal jí příležitost reagovat na jeho (v řízení v pořadí již druhý) jiný pohled na podstatu podané
žaloby, která podle rozšířeného senátu nesměřovala proti trvajícímu zásahu. Vzhledem k tomu,
že šlo v době podání zásahové žaloby o zásah neukončený, nemohla být žaloba stěžovatelky
objektivně ani subjektivně opožděná.“
[5] V důsledku zrušení shora označeného rozsudku rozšířený senát nejprve zvážil potřebu
opětovně se věcí zabývat. S ohledem na skutečnost, že Ústavní soud v téže věci rozhodl o klíčové
sporné právní otázce, která byla původně předložena rozšířenému senátu, a to v rozsahu
nezbytném pro rozhodnutí nynější věci, zanikla příslušnost rozšířeného senátu k rozhodování
podle §17 odst. 1 s. ř. s. V takové situaci rozšířený senát věc bez dalšího vrátí tříčlennému senátu
k projednání a rozhodnutí.
[6] S ohledem na předeslané tedy rozšířený senát vrací věc čtvrtému senátu, který rozhodne
o kasační stížnosti stěžovatelky v souladu s právním názorem vysloveným Ústavním soudem.
Věc vrací čtvrtému senátu a nikoliv předkládajícímu sedmému senátu proto, že soudkyně
zpravodajka Petra Weissová, která byla původně dočasně přidělenou soudkyní v sedmém senátu
(viz 2. změna Rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu pro rok 2015 ze dne 2. 9. 2015,
čj. S 9/2015-6, dostupná na www.nssoud.cz v organizačních dokumentech), se v mezidobí stala
členkou čtvrtého senátu, a tento senát je povolán rozhodnout dosud neprojednané věci, v nichž
byla jmenovaná soudkyně zpravodajkou (viz 2. změna Rozvrhu práce Nejvyššího správního
soudu pro rok 2017 ze dne 2. 10. 2017, čj. S 9/2017-4).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2019
Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu