ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.385.2019:10
sp. zn. 7 As 385/2019 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému:
Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec Králové,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.
10. 2019, č. j. 30 A 87/2019 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení ze dne 7. 10. 2019,
č. j. 30 A 87/2019 - 69, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 17. 7. 2019, č. j. 31 A 21/2019 - 48 (kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele
proti usnesení téhož krajského soudu ze dne 29. 3. 2019, č. j. 21 Co 344/2018 - 88, vydanému
v civilním soudním řízení). Krajský soud uvedl, že opravným prostředkem proti usnesení
č. j. 31 A 21/2019 - 48 byla kasační stížnost, kterou stěžovatel skutečně podal a Nejvyšší správní
soud usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 9 As 238/2019 - 8, odmítl. Proti uvedenému usnesení
nemůže být podána znovu žaloba u správního soudu, neboť se nejedná o rozhodnutí správního
orgánu, ale soudu. K rozhodování o takové žalobě nemá krajský soud pravomoc.
[2] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů
vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy,
a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví. Jako takovou je třeba ji odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2005 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) ve spojení s §120 téhož zákona (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017,
č. j. 4 As 72/2017 - 10, ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11, ze dne 9. 11. 2017,
č. j. 4 As 216/2017 - 13, či ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 As 359/2017 - 17). Ostatně stěžovatel
nesplnil ani podmínku povinného zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), což má rovněž za následek
nutnost odmítnutí kasační stížnosti podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v návaznosti na §120 téhož
zákona (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2019, č. j. 8 As 22/2019 - 9,
ze dne 12. 2. 2019, č. j. 8 As 23/2019 - 19, ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 As 390/2018 - 9, ze dne
12. 12. 2018, č. j. 8 As 379/2018 - 8). Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo, než kasační
stížnost odmítnout.
[3] S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkami
obsaženými v kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017,
č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 - 8, ze dne 30. 3. 2017,
č. j. 1 As 126/2017 - 9).
[4] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu