ECLI:CZ:NSS:2019:7.AS.524.2018:42
sp. zn. 7 As 524/2018 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské nám. 6, Brno, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 -
177,
takto:
I. Žádost žalobce ze dne 21. 1. 2019 o prodloužení zákonné jednoměsíční lhůty
k odstranění vad kasační stížnosti, která mu byla stanovena usnesením Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 7 As 524/2018 - 14, se zamítá .
II. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Dne 5. 12. 2018 doručil žalobce (dále též „stěžovatel“) Nejvyššímu správnímu soudu
podání ze dne 4. 12. 2018 nazvané kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 7. 11. 2018, č. j. 31 A 68/2018 - 177. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatele
na ochranu před nezákonným zásahem, který spatřoval ve zveřejňování osobních údajů na webu
Nejvyššího správního soudu.
[2] Kasační stížnost neobsahovala žádný stížní důvod ani další náležitosti ve smyslu §106
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
též „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud proto stěžovatele vyzval usnesením ze dne 18. 12. 2018,
č. j. 7 As 524/2018 - 14, mj. k doplnění důvodů, pro které napadá v záhlaví označené usnesení
krajského soudu, a to v zákonné lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (§106 odst. 3
s. ř. s.). V usnesení poučil stěžovatele i o tom, že jestliže ve stanovené době výzvě nevyhoví,
tj. neodstraní-li vytýkané vady kasační stížnosti, a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky
pokračovat, soud kasační stížnost odmítne podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
[3] Uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu bylo stěžovateli doručeno dne
20. 12. 2018, posledním dnem uvedené měsíční lhůty tak byl den 20. 1. 2019. Tento den však
připadl na neděli, posledním dnem pro odstranění vad kasační stížnosti tak bylo pondělí dne
21. 1. 2019 (§10 odst. 3 s. ř. s.).
[4] Dne 21. 1. 2019 (v 23:59:44 hod.) doručil stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu (nadto
do jiného spisu – do spisu sp. zn. 2 As 388/2018, tedy do spisu projednávaného jiným senátem
tohoto soudu) podání, ve kterém požádal o prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti. K tomu
výslovně uvedl, že „navrhuje prodloužení lhůty pro doplnění kasační stížnosti, neboť je zdravotně
indisponován, dnešního dne navštívil lékaře a není mu zřejmé, zda musí pro účely řízení u NSS dokládat
lékařskou zprávu anebo postačí pouze jeho vyjádření, případně dnešního dne vystavený lékařský předpis
na příslušný lék.“ Dodal, že „se domáhá zrušení napadeného rozsudku a zastává názor, že věc byla nesprávně
právně posouzena. Prioritu má právo stěžovatele na ochranu soukromí.“
[5] Podle §106 odst. 3 s. ř. s.: Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění
podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její
důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další
měsíc.
[6] Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 6. 12. 2017, č. j. 6 As 339/2017 - 15:
„Již sama skutečnost, že stěžovatel podá kasační stížnost bez zákonných náležitostí, s vyhlídkou na nutnost
vydání usnesení s výzvou k doplnění a se stanovením pevné zákonné jednoměsíční lhůty, fakticky prodlužuje lhůtu
k podání kasační stížnosti řádově o měsíce, čímž je takový stěžovatel zvýhodněn oproti stěžovateli, který
v zákonné dvoutýdenní lhůtě podá kasační stížnost řádně se všemi náležitostmi. Z tohoto důvodu zákon umožňuje
dále prodloužit lhůtu k doplnění kasační stížnosti jen výjimečně, z vážných důvodů, a vážné důvody
pro prodloužení lhůty musí soud interpretovat restriktivně.“
[7] V nyní posuzované věci postupoval stěžovatel právě popsaným způsobem. Ani na výzvu
soudu kasační stížnost nedoplnil, přičemž nedoložil existenci vážných důvodů. Stěžovatel
sice argumentuje zdravotními obtížemi, svá tvrzení však nikterak nedokládá (například lékařskou
zprávou). Z takového nedoloženého tvrzení může jen těžko Nejvyšší správní soud ve svém
rozhodování vycházet (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2017,
č. j. 6 As 339/2017 - 15, či ze dne 28. 6. 2018, č. j. 7 As 164/2018 - 20). To platí tím spíše, když
tvrzené zdravotní obtíže stěžovateli nebránily v zaslání dalšího podání ke zdejšímu soudu.
Z úřední činnosti je soudu známo, že stěžovatel doručil zdejšímu soudu ke sp. zn. 2 As 388/2018
podání, jímž doplnil kasační stížnost v uvedené věci (podání přitom bylo soudu doručeno dne
21. 1. 2019 v 23:55:08 hod., tedy téměř ve stejný okamžik, jako žádost o prodloužení lhůty v nyní
posuzované věci). Již to vyvolá pochybnosti o existenci vážných zdravotních obtíží na straně
stěžovatele. Postup stěžovatele se jeví zdejšímu soudu jako účelový, což znásobuje i to, že žádost
o prodloužení lhůty zaslal do jiného spisu zdejšího soudu. Stěžovatel (který je právním
profesionálem) měl nadto velmi dlouhý časový prostor k podání řádně odůvodněné kasační
stížnosti. Rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen již 21. 11. 2018, ani do 21. 1. 2019
však kasační stížnost nedoplnil.
[8] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud žádosti o prodloužení lhůty k doplnění
kasační stížnosti nevyhověl. Návazně se pak Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda mohl
kasační stížnost věcně projednat (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2017,
č. j. 6 As 339/2017 - 15, ze dne 4. 4. 2016, č. j. 1 Azs 16/2016 - 29, atp.). Shledal, že v kasační
stížnosti není uvedena žádná projednatelná námitka, v důsledku čehož je třeba ji odmítnout.
[9] Za kasační námitku nelze považovat zmínku o prioritě práva stěžovatele na ochranu
soukromí, resp. obecný poukaz na nesprávné posouzení věci soudem. Tato strohá tvrzení
stěžovatel žádným způsobem nenavázal na napadaný rozsudek krajského soudu ani
nespecifikoval, v čem shledává jeho pochybení. Takové obecné konstatování proto zdejší soud
nemůže za kasační bod považovat (srov. rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS, a ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78,
č. 2162/2011 Sb. NSS, ve spojení s rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2013,
č. j. 8 Afs 34/2012 - 64, ze dne 29. 3. 2013, č. j. 8 Afs 5/2013 - 25, ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 Azs
9/2006 - 41, ze dne 26. 4. 2007, č. j. 7 Afs 94/2006 - 99). Je povinností stěžovatele, aby vylíčil,
k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před
krajským soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, případně v čem
přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 1 . 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, či usnesení téhož soudu ze dne
29. 10. 2014, č. j. 2 Azs 118/2014 - 22, ze dne 10. 7. 2017, č. j. 5 Azs 144/2017 - 21, ze dne
28. 7. 2016, č. j. 9 As 129/2016 - 18, atp.).
[10] Např. v posledně označeném usnesení Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost je
mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví,
jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení
soudního rozhodnutí. Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísné obsahové náležitosti. Jednou z podstatných náležitostí kasační stížnosti podle §106 odst. 1 s. ř. s. je
i označení důvodů, pro něž je napadeno rozhodnutí soudu, tzv. stížních bodů. (…) Důvody uvedené v §103
odst. 1 s. ř. s. jsou obecně vymezenými kategoriemi, které musí být v kasační stížnosti naplněny konkrétním
a jedinečným obsahem, stěžovatel tedy musí vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení
před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem
přesně spatřuje nesprávné posouzení právní otázky soudem apod.“
[11] Výše uvedeným povinnostem však stěžovatel (který je nadto právním profesionálem -
advokátem) nedostál.
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl s tím, že přes výzvu nebyly odstraněny její vady a nebylo možné v daném případě v řízení
o kasační stížnosti pokračovat. Nejvyšší správní soud dodává, že k případnému doplnění kasační
stížnosti učiněnému po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty nelze přihlížet (shodně
též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2 As 28/2009 - 28).
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[14] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti ve výši 5 000 Kč stěžovateli, a to na základě §10 odst. 3 věty poslední zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení
soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním
odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu