ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.21.2019:34
sp. zn. 7 Azs 21/2019 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: B. T. L., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2018, č. j. 17 A
151/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni (dále též „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2018,
č. j. CPR-34059-3/ČJ-2017-930310-V237. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce
proti rozhodnutí ze dne 9. 11. 2017, č. j. KRPK-50856/50/ČJ-2017-190022, jímž bylo žalobci
uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a současně stanovena doba,
po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie na 3 roky.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu blanketní kasační
stížnost. Uvedl, že kasační stížnost bude doplněna ve lhůtě do 10 dnů.
[3] Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť neobsahovala
žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl rozhodnutí krajského soudu.
Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 29. 1. 2019, č. j. 7 Azs 21/2019 - 8,
vyzval k odstranění vad kasační stížnosti, a to ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení, a poučil jej,
že pokud vady kasační stížnosti neodstraní a v řízení nebude možné pro tyto nedostatky
pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. Usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne
31. 1. 2019. Lhůta ke splnění povinnosti tedy uplynula ve čtvrtek 28. 2. 2019, aniž by stěžovatel
na výzvu soudu reagoval.
[4] Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje
(§106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále
též „s. ř. s.“), a tyto vady k výzvě soudu neodstraní, nelze v řízení pokračovat a soud kasační
stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003,
č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, č. 6/2003 Sb. NSS, a ze dne 5. 1. 2018, č. j. 4 As 242/2017 - 33).
[5] Stěžovatel jemu stanovenou povinnost nesplnil, čímž řízení zatížil vadou,
pro kterou nebylo možné v něm pokračovat. Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost
za použití §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2019
Mgr. David Hipšr
předseda senátu