ECLI:CZ:NSS:2019:7.AZS.72.2019:25
sp. zn. 7 Azs 72/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: I. Ch., zastoupen Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2019, č. j. 61 Az 39/2018 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Ladislava Bárty se u rču je částkou
3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále též „žalovaný“), rozhodnutím
ze dne 4. 10. 2018, č. j.: MV-114568-2/OAM-2018, zastavilo řízení o žádosti žalobce o udělení
mezinárodní ochrany podle §11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Podle stěžovatele žalovaný nedostatečně
zdůvodnil, proč stěžovatelem nově uváděné skutečnosti nepovažuje za azylově relevantní.
Žalovaný se nezabýval zejména dopadem neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli na život
třetích osob (konkrétně invalidního kamaráda, o kterého se stěžovatel stará), což by mohlo být
důvodem pro udělení humanitárního azylu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil souhlas se závěry krajského soudu.
Odkázal na správní spis, zejména podání stěžovatele, jeho výpověď a na správní rozhodnutí.
Stěžovatel v řízení před žalovaným relevantně neprokázal, že by péče o invalidního kamaráda
pro něj měla natolik závažný dopad, že by založila opodstatněnost nového posouzení žádosti
o mezinárodní ochranu. Tvrzení, že by vycestování stěžovatele mělo fatální dopad na jeho
kamaráda, nadto stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti. Žalovaný navrhl kasační stížnost
odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové
pochybení se může jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský (městský) soud ustálenou
judikaturu, a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
nebo krajský (městský) soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS, ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18,
ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 30,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského (městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Nejvyšší správní soud se již v minulosti vyjádřil k otázce opakovaných žádostí o udělení
mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne
8. 9. 2011, č. j. 7 Azs 28/2011 - 74, ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, atd.), a to tak,
že hlavním účelem možnosti opakovanou žádost podat, je postihnout případy, kdy se objeví
takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit
bez vlastního zavinění během předchozího řízení. K otázce opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil v rozsudku ze dne 11. 6. 2009,
č. j. 9 Azs 5/2009 - 65. Svůj závěr pak formuloval do právní věty: „Hlavním smyslem a účelem
možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové
závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní
vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní
ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou
přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně
druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku dále uvedl,
že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze
připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.“
[10] V rozsudku ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 - 39, pak Nejvyšší správní soud
shrnul nároky na odůvodnění rozhodnutí o další opakované žádosti (vycházeje přitom z rozsudku
rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS):
„Ve všech těchto případech je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své
žádosti neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu
nedošlo k podstatným změnám, které by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.“
[11] V posuzované věci žalovaný zastavil řízení o v pořadí již třetí žádosti stěžovatele
o mezinárodní ochranu. Tvrzeními, že stěžovatel na Ukrajině nikoho nemá, nemá tam kde bydlet,
zatímco v ČR má kamarády, chce zde pracovat a zařídit si rodinný život, se správní orgány
i soudy zabývaly již v předešlých řízeních. V poslední žádosti stěžovatel uplatnil typově shodné
důvody; tyto pouze částečně rozvedl o informaci, že pečuje o svého invalidního kamaráda, u nějž
bydlí. V kontextu žádosti se však zjevně jedná o upřesnění popisu aktuálních poměrů stěžovatele,
které není sto vyvolat nutnost nového dokazování či bližšího zkoumání jeho situace. Odůvodnění
žalovaného ve vztahu k závěru, že žádost stěžovatele neobsahuje nové azylově relevantní
skutečnosti, tak obstojí. Napadené rozhodnutí dostálo požadavkům kladeným na rozhodnutí
o opakované žádosti o mezinárodní ochranu vyplývajícím z výše citované judikatury.
[12] Na závěr Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že prostřednictvím azylového řízení
nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád
České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o pobytu cizinců“; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004,
č. j. 7 Azs 117/2004 - 57). Stěžovatel si nemůže zvolit využití institutů zákona o azylu namísto
institutů zákona o pobytu cizinců, neboť mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící jako
štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním
nástrojem pro legalizaci pobytu.
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 29. 10. 2018, č. j. 61 Az 39/2018 - 15,
ustanoven zástupcem pro řízení Mgr. Ladislav Bárta, advokát. Podle §35 odst. 10, věty poslední,
s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje
navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle věty první téhož ustanovení zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu
za jeden úkon právní služby - sepsání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5.
advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 3 400 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. června 2019
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu