ECLI:CZ:NSS:2019:8.ADS.253.2018:48
sp. zn. 8 Ads 253/2018-48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce:
T. H., zastoupený Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava -
Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2018, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, čj. 19 Ad 21/2018-6,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, čj. 19 Ad 21/2018-6, se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem Purkyňova 6,
Ostrava - Moravská Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím snížila žalobci od 14. 5. 2018 výši invalidního
důchodu pro invaliditu druhého stupně na výši invalidní důchodu pro invaliditu prvního stupně.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu. Krajský soud v Ostravě (dále „krajský
soud“) ji však shora označeným usnesením odmítl jako opožděnou. V odůvodnění uvedl,
že rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2018 a dvouměsíční lhůta k podání
žaloby uplynula dne 3. 6. 2018. Žaloba podaná ke krajskému soudu dne 4. 6. 2018 byla proto
opožděná.
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž uplatnil důvod dle §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí nebo zastavení řízení. V kasační stížnosti
(doplněné ustanoveným zástupcem) poukázal na to, že krajský soud zjevně opomněl §40
odst. 4 s. ř. s., podle nějž je v případě, že poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo
svátek, posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. S ohledem na to, že 3. 6. 2018
byla neděle, bylo posledním dnem lhůty pondělí 4. 6. 2018. Žaloba by tedy nemohla být podána
opožděně, i kdyby byla podána skutečně 4. 6. 2018. Stěžovatel však zdůraznil, že ve skutečnosti
žalobu podal již v pátek 1. 6. 2018 prostřednictvím poštovní přepravy. V souladu s §40
odst. 3 s. ř. s. je datem podání právě 1. 6. 2018, neboť 4. 6. 2018 byla žaloba soudu pouze
doručena.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že podle dokladu o doručení bylo její
rozhodnutí doručeno stěžovateli do vlastních rukou dne 3. 4. 2018. Zároveň se mu dostalo
poučení o možnosti soudního přezkumu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemá k dispozici žalobu
ani obálku, v níž byla podána k poštovní přepravě, není schopná posoudit, zda se tvrzení
stěžovatele zakládají na pravdě a posouzení včasnosti ponechává na soudu.
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a dopěl
k závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, přičemž stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[6] Posuzovaná věc závisí na vyřešení otázky včasnosti podání žaloby ke krajskému soudu.
[7] Podle §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo
žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným
způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.
[8] Podle §40 s. ř. s. končí lhůta počítaná podle měsíců uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (odst. 2). V případě, že poslední den lhůty
připadne na sobotu, neděli nebo svátek, posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den
(odst. 3). Včasné je také podání, které bylo v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak (odst. 4).
[9] Nejvyšší správní soud v dané věci z kopie dodejky založené ve správním spisu zjistil,
že rozhodnutí žalované stěžovatel převzal dne 3. 4. 2018. Při prvotním doručování nebyl dle
dodejky zastižen a zásilka obsahující dané rozhodnutí byla připravena k vyzvednutí od 22. 3. 2018.
Fikce doručení dle pravidel pro doručování ve správním řízení by nastala také dne 3. 4. 2018 (viz
§20 a §24 odst. 1 správ ního řádu), neboť dne 1. 4. 2018 byla neděle a dne 2. 4. 2018 svátek
[srov. §40 odst. 1 písm. a) a písm. c) správního řádu a rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 8. 2008, čj. 4 Ads 83/2008-39]. Krajský soud tedy v napadeném usnesení vyšel správně
z toho, že rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno dne 3. 4. 2018.
[10] V souladu se shora citovanými ustanoveními soudního řádu správního pak v návaznosti
na to poslední den lhůty pro podání žaloby připadl na neděli 3. 6. 2018. Posledním dnem pro
podání žaloby tak bylo pondělí 4. 6. 2018, přičemž by pro včasné podání žaloby postačovala, aby
v tento den byla podána k poštovní přepravě.
[11] Z obálky, v níž byla žaloba odeslána a která je součástí spisu krajského soudu, Nejvyšší
správní soud dle čitelného otisku razítka zjistil, že žaloba byla k poštovní přepravě předána již
v pátek 1. 6. 2018. Je tedy zjevné, že žaloba byla podána včas.
[12] Ve světle všech výše uvedených skutečností lze proto uzavřít, že uplatněná kasační
námitka v dané věci je důvodná, neboť krajský soud žalobu nesprávně odmítl jako opožděnou,
přestože byla podána včas.
[13] Nejvyšší správní soud tedy napadené usnesení krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení
pak krajský soud rozhodne i o nákladech řízení této kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[14] Stěžovateli soud usnesením ze dne 15. 11. 2018, čj. 8 Ads 253/2018-23, ustanovil
zástupcem pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Ladislav Bártu, advokáta (toto ustanovení se týká
pouze řízení před Nejvyšším správním soudem a v dalším řízení před krajským soudem již toto
zastoupení netrvá; srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 6. 2018, čj. 8 As 167/2017-58).
Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 9 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Odměna ustanovenému zástupci náleží za poskytnutí dvou úkonů právní služby
dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu] a doplnění kasační stížnosti [písemné podání
ve věci samé dle §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], při sazbě 1 000 Kč za úkon právní
služby [dle §7 bodu 3 ve spojení s §9 odst. 2 advokátního tarifu]. Odměna ustanoveného
zástupce tak činí 2 000 Kč. Pokud jde o náhradu hotových výdajů ustanoveného zástupce,
ta je stanovena paušálně v §13 odst. 3 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč za každý jeden
úkon právní služby. Na náhradě hotových výdajů proto ustanovenému zástupci náleží částka
600 Kč. Celkem tedy ve výroku II. tohoto rozsudku přiznal Nejvyšší správní soud ustanovenému
advokátovi na odměně za zastupování stěžovatele a na náhradě hotových výdajů v souladu
s předloženým vyúčtováním částku 2 600 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena
do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu