ECLI:CZ:NSS:2019:8.AFS.336.2019:24
sp. zn. 8 Afs 336/2019-24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci
žalobkyně: SKLOPAN LIBEREC, a. s., se sídlem Zahradní 445/45, Liberec, zastoupená
Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem 8. března 21/13, Liberec 5, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 13. 12. 2018, čj. 55493/18/5000-10480-809735, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
ze dne 13. 11. 2019, čj. 59 Af 12/2019-46,
takto:
I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
II. Žalobkyni se uk l á dá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů
od doručení tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost,
jíž brojí proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci (dále „krajský soud“). Tímto rozsudkem krajský soud zamítl její žalobu proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky
a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále „správce daně“) ze dne
29. 3. 2018, čj. 377476/18/2600-31471-506673 a čj. 385153/18/2600-31471-506673, kterými
jí bylo vyměřeno penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně v celkové
výši 407 764 Kč podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (dále „zákon o rozpočtových pravidlech“).
[2] Současně s podáním kasační stížnosti požádala stěžovatelka o přiznání odkladného
účinku. Odůvodnila jej tím, že jeho nepřiznání by pro ni mohlo být likvidační, neboť není
v současné době schopna jednorázově uhradit tak vysokou částku. Solventnost správního orgánu,
respektive státu, je oproti tomu vyšší a nemůže být nikterak ohrožena. Další stěžovatelčina
argumentace v kasační stížnosti směřuje do samotného merita věci.
[3] Žalovaný k uvedenému návrhu sdělil, že uvedené důvody nenaplňují podmínky pro
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť stěžovatelka nedoložila, že by jí skutečně
neprodleným výkonem předmětného správního rozhodnutí hrozila nepoměrně větší újma, než
jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Nikterak nedoložila svá
tvrzení stran likvidačních důsledků výkonu výše uvedených rozhodnutí správce daně, čímž
neunesla důkazní břemeno, které v tomto směru má. Dle poslední účetní závěrky stěžovatelky
ke dni 31. 12. 2015 činil její vlastní kapitál 57 870 000 Kč, přičemž její obrat přesahuje
100 000 000 Kč. Přestože tyto údaje mohou být zastaralé, s přihlédnutím k nim nemůže být
povinnost uhradit částku 407 764 Kč pro stěžovatelku likvidační. Žalovaný dále doplnil,
že vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je zákonem
předpokládaným následkem nevrácení prostředků původně poskytnutých ze státního rozpočtu.
Příjemce dotace musí počítat s právními následky jejího nevrácení v případě porušení rozpočtové
kázně, tedy i s povinností hradit výše uvedené penále.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nejsou splněny.
[5] Nejdříve je třeba poukázat na mimořádnou povahu odkladného účinku. Podle §107
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost
nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, čímž
prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem případně zrušeno. Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být podle §73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s §120 s. ř. s.) v souladu s usnesením rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro
stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnila tím, že by pro ni měl
výkon výše uvedených platebních výměrů správce daně likvidační důsledky, neboť není schopna
tak vysokou částku jednorázově uhradit. Takové obecné tvrzení blíže nerozvedla a především
jej nijak nedoložila (např. výpisem z bankovních účtů, účetní rozvahou, výkazem zisků a ztrát
za uplynulé účetní období anebo jiným doložením aktuálních údajů o stavu hospodaření).
To však nemůže být pro přiznání odkladného účinku v žádném případě dostatečné. V tomto
směru je tedy nutno souhlasit s žalovaným, že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení a důkazní
ve vztahu k danému návrhu, které je s takovým procesním úkonem spojeno. Z již konstatované
judikatury správních soudů jednoznačně plyne požadavek, aby navrhovatel (zde stěžovatelka)
žádající přiznání odkladného účinku újmu tvrdil a doložil (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, či ze dne 23. 1. 2014,
čj. 6 Ads 99/2013-11). Stěžovatelka sama byla o této povinnosti již dříve zpravena usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, čj. 5 Afs 111/2019-22, jímž byl z obdobných
důvodů zamítnut její návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v související věci.
Této povinnosti nedostála ani v nynějším řízení, a proto Nejvyšší správní soud neshledal naplnění
výše popsaných podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti. Stěžovatelka může rovněž o přiznání odkladného účinku znovu požádat, změní-li
se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jejímu předchozímu návrhu nevyhověl.
[8] Nejvyšší správní soud na závěr konstatuje, že podání návrhu na přiznání odkladného
účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních
poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích je poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní
poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí,
jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek
zaplatit [§4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též
usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32]. Nejvyšší správní soud proto
současně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.
[9] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je 1080333619.
Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu