ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.87.2019:31
sp. zn. 8 As 87/2019-31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
E. S., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti
žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 24. 6. 2017, čj. DSH/4043/17, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2019, čj. 17 A 82/2017-148,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne
22. 11. 2016, čj. OD/10884/16/Pr, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
ve znění účinném do 30. 6. 2017, pro porušení §53 odst. 2 stejného zákona, jelikož měl parkovat
na chodníku. Za toto jednání mu byla uložena pokuta 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady
řízení ve výši 1 000 Kč.
[2] Stěžovatel navrhl přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Ten odůvodnil tak,
že je ve věku 71 let, je ve starobním důchodu a jeho jediným příjmem je důchod ve výši 11 205 Kč.
[3] Ze spisu krajského soudu kasační soud zjistil, že stěžovatel požádal o osvobození
od soudních poplatků, od kterých byl později krajským soudem osvobozen ve výši 90 %.
Z doloženého formuláře o osobních, majetkových a výdělkových poměrech plyne, že žije
ve společné domácnosti s manželkou, která k datu vyhotovení formuláře (28. 8. 2017) pobírala
důchod ve výši 10 446 Kč.
[4] Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (či kasační stížnosti) odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není zrušeno. Odkladný účinek má proto charakter
institutu výjimečného a měl by být přiznáván v menšině případů, nikoli zpravidla. Újma, která
má hrozit žadateli o jeho přiznání, musí být tak významná, aby opravňovala prolomení pravidla,
že žaloba resp. kasační stížnost odkladný účinek nemá.
[6] Z judikatury vyplývá, že k tomu, aby mohl být kasační stížnosti takový účinek přiznán,
musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má stěžovatel (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 23. 1. 2014, čj. 6 Ads 99/2013-11), jež musí v odůvodnění
svého návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Důvody možného vzniku újmy jsou
vždy subjektivní, závislé pouze na jeho osobě a osobní situaci.
[7] Stěžovatel navrhl přiznat odkladný účinek kasační stížnosti z důvodu nedostatku
finančních prostředků. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu lze
za nepoměrně větší újmu považovat pouze poměrně závažné důsledky do života či existence
toho, kdo se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti domáhal. Tak například jako
nenahraditelná újma (dle předchozí dikce §73 odst. 2 s. ř. s.) byl posouzen „hrozící výkon rozhodnutí
o uložení pokuty fyzické osobě ve výši, která výrazně přesahuje prokázaný celoroční příjem rodiny se dvěma
nezletilými dětmi“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2003, čj. 6 A 160/2002-46).
Nepoměrně větší újmou tedy bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě, že bude
napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných
ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše
tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového
rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti
apod. (podrobně viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, čj. 6 Afs 73/2014 -56).
[8] Výše uvedené intenzity újma v posuzovaném případě nedosahuje. Stěžovatel společně
se svojí manželkou pobírají dohromady minimálně 21 000 Kč. Stěžovatel v návrhu na přiznání
odkladného účinku netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že jejich příjem
je nedostatečný na zaplacení uložené pokuty, popř. že by tento příjem z nějakého důvodu klesl.
Jejich příjmy představují cca 3,5 násobek životního minima, které činí v souladu s §3 odst. 3
písm. a) a §4 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, 5 970 Kč.
V žádosti o osvobození od soudních poplatků před krajským soudem neuváděl mimořádné
výdaje, které by znamenaly i při jinak dostatečných příjmech faktickou nemožnost hradit závazky.
Uhrazení 2 500 Kč dle názoru soudu nezasáhne do stěžovatelova života tak citelným způsobem,
aby to umožnilo soudu přiznat kasační stížnosti odkladný kasační stížnosti.
[9] Soud dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nelze
v žádném případě dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude o kasační stížnosti rozhodnuto
ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. dubna 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu