ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.143.2019:64
sp. zn. 8 Azs 143/2019-64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
O. P., zastoupen JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33,
Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018, čj. OAM-285/ZA-ZA11-LE26-2018, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3.
2019, čj. 54 Az 3/2018-51,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 29. 3. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o této žádosti tak, že se stěžovateli
mezinárodní ochrana neuděluje podle §12, §13 a §14, a doplňkovou ochranu nelze udělit pro
existenci důvodů podle §15a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném od 18. 12. 2015
(dále jen „zákon o azylu“). Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud
v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[2] Krajský soud konstatoval, že samotná obava z výkonu vojenské služby není azylově
relevantním důvodem. U stěžovatele navíc není zřejmé, zda by vůbec byl v případě návratu
do země původu do armády povolán. Krajský soud na základě zprávy o situaci na Ukrajině
dospěl k závěru, že obavy stěžovatele ohledně zhoršené bezpečnostní situace nejsou důvodné.
Jednání stěžovatele spíše nasvědčuje jeho snaze legalizovat svůj pobyt na území České republiky.
Žalovaný náležitě zjistil skutkový stav věci. Stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které
by naznačovaly hrozbu jakéhokoli nebezpečí vážné újmy. V řízení pak neuvedl nic, z čeho
by bylo možné usuzovat, že pro případ návratu pociťuje jakékoli azylově relevantní obavy.
Doplňková ochrana nemohla být udělena, neboť stěžovatel spáchal zvlášť závažný zločin
vydírání, který je vážným zločinem ve smyslu §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Soud proto
dospěl k závěru, že správní řízení netrpí vytýkanými vadami a napadené rozhodnutí bylo vydáno
v souladu se zákonem.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Žalovaný i krajský soud učinili mylný závěr o neexistenci pronásledování stěžovatele
z důvodu příslušnosti k sociální skupině a situaci posoudili nedostatečně. Branci jsou
jednoznačně identifikovatelná výseč osob, která spadá do určité sociální skupiny (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2004, čj. 5 Azs 63/2004-60). Při posuzování důvodů
pronásledování se má přihlížet mimo jiné k příslušnosti žadatelů k určité sociální skupině.
To zavdává důvod pro udělení mezinárodní ochrany, neboť v případě bojů mu hrozí nebezpečí
vážné újmy. Žalovaný posuzoval žádost o mezinárodní ochranu jako účelovou, přičemž se měl
vypořádat i s ostatními důvody podané žádosti. Krajský soud se tím nezabýval.
[5] Dále stěžovatel namítal, že se krajský soud vůbec nezabýval možností uložit mezinárodní
ochranu ve formě humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu a zabýval se jí pouze žalovaný.
Rozsudek proto trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Žalovaný
i krajský soud opomenuli zhoršení bezpečnostní situace na Ukrajině, což měli náležitě zjistit.
Žalovaný měl pro své rozhodování nedostatečné informace.
[6] Trestný čin, jehož se stěžovatel v minulosti dopustil, nelze považovat za vážný zločin
ve smyslu §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Závažnost trestného činu měla být posuzována
podle vícera kritérií a individuálně. Neudělením mezinárodní ochrany je nepřiměřeně zasaženo
do jeho práva na ochranu rodinného a soukromého života, neboť v České republice vede
rodinný život. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný ke kasační stížnosti uvedl, že u stěžovatele nezjistil azylově relevantní důvody
ani jakoukoli formu pronásledování. Snaha vyhnout se případnému nástupu do armády není
důvodem k udělení azylu. Nebylo zjištěno, že by případný výkon vojenské služby měl
proběhnout diskriminačně. Stěžovatel má pouze snahu setrvat na území České republiky a svůj
pobyt legalizovat. Svoji situaci by tak měl řešit instituty podle zákona o pobytu cizinců.
Doplňkovou ochranu nebylo možné uložit pro spáchání vážného zločinu. Rozhodnutí
je dostatečně a podrobně odůvodněno. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[9] Soud se nejprve zabývá otázkou přípustnosti kasační stížnosti (§102 a násl. s. ř. s.), tj. zda
kasační stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí, zda je podána z přípustných
důvodů v souladu s §103 s. ř. s. a zda není dána její nepřípustnost ve smyslu §104 s. ř. s. a dospěl
k závěru, že je přípustná.
[10] Nejvyšší správní soud se po shledání přípustnosti kasační stížnosti zkoumá její
přijatelnost ve smyslu §104a s. ř. s. (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2006,
čj. 8 Azs 5/2006-30), tj. zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní
pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ tak, že „[p]řesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce - pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního
případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto
nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Kasační stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele i v případě,
pokud v řízení před krajským soudem došlo k tak k zásadnímu pochybení, které má nebo
by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Za pochybení lze považovat
takové vady, pokud soud v zájmu spravedlivého a předvídatelného rozhodování „v jednotlivém
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší
správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné
rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto
zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti“ (tamtéž).
V případě, že tomu tak není, zdejší soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[11] Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele
a dospěl proto k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být
usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto kasační soud dále stručně uvede, proč věc
stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.
[12] Problematikou služby v armádě se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval (srov. např.
rozsudky ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49, či ze dne 7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44)
a nyní neshledal důvod k odchýlení se od již zaujatého právního názoru. Stěžovatelovou obavou
pronásledování z důvodu nenastoupení do vojenské služby a příslušností k sociální skupině
se krajský soud podrobně zabýval v bodech [18] až [23], přičemž Nejvyšší správní soud se s ním
ztotožňuje. Nad rámce toho lze uvést, že samotnou příslušností žadatele k určité sociální skupině
lze těžko nárokovat udělení mezinárodní ochrany, neboť podmínkou jejího udělení je existence
pronásledování či hrozby vážné újmy podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu.
[13] Stěžovatel dále namítal, že žalovaný posuzoval žádost o mezinárodní ochranu předně jako
účelovou a nevypořádal se s ostatními důvody podané žádosti. Nejvyšší správní soud však
z rozhodnutí žalovaného ověřil, že žalovaný na str. 5 a 6 podrobně vyjmenoval, z jakých
podkladů a úvah vycházel při svém rozhodování. Na účelovost podané žádosti o mezinárodní
ochranu usoudil až po zhodnocení individuálních okolností případu na str. 7, přičemž Nejvyšší
správní soud se ztotožňuje s tvrzením, že „… poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení
pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak,
jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.“
[14] K námitkám stěžovatele, že krajský soud se nezabýval tvrzením o účelovosti podané
žádosti o mezinárodní ochranu a možností uložit mezinárodní ochranu ve formě humanitárního
azylu podle §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v žalobě nic takového
nenamítal. Krajský soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí správního orgánu
(žalovaného) pouze v mezích žalobních bodů stěžovatele podle §75 odst. 2 s. ř. s., nepůjde-li
o výjimečné situace, ve kterých přihlédne k vadám i z moci úřední. Soud v zásadě nemůže
přezkoumat a zrušit rozhodnutí z důvodů, které nebyly v žalobě řádně a včas uplatněny
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 Afs 216/2006-63). Vadu
nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu proto Nejvyšší správní soud nezjistil.
[15] Námitku stěžovatele týkající se nedostatečně zjištěné situace panující na Ukrajině ze strany
žalovaného, včetně tamního zhoršení bezpečnostní situace, vypořádal již krajský soud v bodě
[24]. Stěžovatel neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost tohoto vypořádání. Nejvyšší správní soud
však nemůže domýšlet, v čem konkrétně je vypořádání učiněné krajským soudem nesprávné
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2016, čj. 3 As 137/2015-45).
[16] Stěžovatel dále namítal, že trestný čin, jehož se stěžovatel v minulosti dopustil, nelze
považovat za vážný zločin ve smyslu §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud
k tomu uvádí, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin vydírání k trestu
odnětí svobody v trvání 3 let, s podmínečným odkladem na zkušební dobu 5 let. Rozborem
a možným podřazením tohoto trestného činu pod pojem vážný zločin ve smyslu §15a odst. 1
písm. b) zákona o azylu, se zabýval jak žalovaný na str. 11 až 13 rozhodnutí, tak velmi podrobně
krajský soud v bodech [28] až [38]. Nejvyšší správní soud se s jeho posouzením zcela ztotožňuje
a pochybení krajského soudu při hodnocení této otázky nezjistil.
[17] Stěžovatel závěrem argumentoval nepřiměřeným zásahem do jeho práva na ochranu
rodinného a soukromého života. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že samotným neudělením
mezinárodní ochrany k takovému zásahu dojít nemohlo. Zásah do rodinného a soukromého
života lze posuzovat až v řízení o správním vyhoštění, kdy cizinci hrozí reálná možnost nuceného
opuštění území, což nyní není stěžovatelův případ.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. prosince 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu